Stavy dravců dosáhly minima začátkem 70. let 20. století: podle střízlivých odhadů se jejich početnost v západní a střední Evropě včetně území dnešní ČR snížila za období let 1870–1970 o plných 90 % (Brown 1976).

V pestré krajině České republiky lze najít desítky nepravidelně roztroušených krasových oblastí. Některá karbonátová tělesa byla téměř po celé období své existence obnažena na povrchu a nepřetržitě podléhala krasovým procesům. Jiná prodělala mnohem složitější geologický vývoj. To je případ několika izolovaných krasových oblastí Západních Sudet, které tu tvoří nevelké čočky a ostrůvky. V krasu povodí řeky Kamenice a na Železnobrodsku se nacházejí jediné veřejnosti zpřístupněné jeskyně v severních Čechách, Bozkovské dolomitové jeskyně, které jsou národní přírodní památkou. Podzemní systém ukrývá nejen největší jezero se statickou hladinou v České republice, ale zároveň je naší nejdelší jeskyní, která se v dolomitech vytvořila.

Rozšíření CHKO Kokořínsko o oblast známou jako Máchův kraj je vyústěním několikaleté systematické práce ochrany přírody. Oficiálně by se tak mělo stát během příštího roku. Na mapu chráněných území České republiky přibude přírodovědně cenné území, na němž se v současnosti nachází ptačí oblast Českolipsko – Dokeské pískovce a mokřady a pět evropsky významných lokalit, které jsou součástí soustavy Natura 2000. K rozšíření stávající CHKO je připraveno území o rozloze cca 137 km². Orientačně jej lze vymezit linií mezi sídly Doksy–Jestřebí–Zahrádky–Srní–Zákupy–Hradčany–Kuřívody–Bělá pod Bezdězem–Bezděz, hranice se však až na výjimky vyhýbá zastavěnému území. Návrh zahrnuje i část bývalého vojenského výcvikového prostoru Ralsko.

Každoročně se do rukou lidí dostává velké množství zraněných zvířat – mláďat, vyčerpaných, nevyspělých nebo jinak handicapovaných živočichů. Jejich počet velmi rychle narůstá, což mj. úzce souvisí s překotnou urbanizací a exploatací krajiny, rozvojem průmyslu, dopravy a energetiky. Současně narůstá i počet lidí, kteří chtějí pomoci jak konkrétním handicapovaným zvířatům, tak i snahám ochránců přírody negativní vlivy člověka na divoká zvířata eliminovat. Proto vznikly záchranné stanice, které se postupně zapojily do Národní sítě záchranných stanic – celostátního systému na pomoc handicapovaným živočichům, jehož obdobu bychom ve světě těžko hledali.

Chřástal polní (Crex crex) často obývá hospodářsky využívané lokality a může se tak snadno dostat do konfliktu se způsobem hospodaření, zároveň se jedná o druh migrující a nestálý, který není zcela striktně vázán ke konkrétním lokalitám a je do určité míry schopen využít okamžitou nabídku nejvhodnějších biotopů. Vzhledem k uvedeným specifikům je potřeba zabývat se jeho hnízdními biotopy, ale je nutné vyhnout se příliš přísnému posuzování, co je v daném případě zásah do přirozeného vývoje a co je jeho biotop. Proto je třeba brát v úvahu potenciál dané lokality v širším kontextu. Tento přístup je základem metodických listů Posuzování zásahů ovlivňujících populaci chřástala polního (Crex crex) na území ČR, které jsou založeny na posuzování zásahu do biotopu a populace chřástala v rámci většího, biotopově jednotného celku.

Negativní vliv invazních druhů je všeobecně známým a často citovaným problémem. Přestože roční náklady spojené s regulací a odstraňováním následků negativního působení invazních druhů jsou v zemích Evropské unie odhadovány na 12 mld. eur, v Evropě dosud chybí jednotná metodická i legislativní strategie boje s těmito organismy. Především z tohoto důvodu vytvořilo několik evropských i regionálních institucí seznamy či databáze nepůvodních a invazních druhů, sloužících ke sdílení informací mezi zúčastněnými subjekty. O jedné z nich pojednává následující text. Jde o projekt NOBANIS (North European and Baltic Network on Invasive Alien Species), do kterého se zapojila Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.

Nejvyšší správní soud v rozšířeném senátu řešil otázku, zda lze vyloučit pochybnost o nepodjatosti úředníků – zaměstnanců orgánu územního samosprávného celku při rozhodování o jeho zájmech. Protože s takovými pochybnostmi a námitkami se setkávají orgány ochrany přírody v rozhodovací praxi poměrně často, seznámím v tomto článku čtenáře se závěry rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu a pokusím se je ilustrovat na dvou praktických příkladech.

Dne 1. 1. 2013 nabude účinnosti zákon č. 350/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony. Tato novela přináší řadu změn do stavebního zákona, mění však i další právní předpisy, které s problematikou stavebního zákona úzce souvisí, mezi nimi i zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (ZOPK). Článek je zaměřen na nejvýznamnější změny, které tato novela přináší ve vztahu k ochraně přírody a krajiny.

Účinné zavedení veřejnoprávních smluv, dohod o způsobu hospodaření, znamená významný pozitivní posun v zapojení vlastníků a nájemců do ochrany přírody a krajiny. Můžeme dnes konstatovat, po dvaceti letech od přijetí zákona o ochraně přírody a krajiny, že v běžné praxi státní ochrany přírody jsou vytvořeny legislativní a formální podmínky pro plnohodnotné využití původně v zákoně zamýšlených nástrojů zapojujících hospodáře do realizace opatření ve prospěch ochrany přírody a krajiny.

Populácia medveďa hnedého (Ursus arctos) má na území Slovenska stúpajúcu tendenciu. Len v oblasti Krivánskej Fatry sa počet jedincov koncom 70. rokov 20. storočia odhadoval na 17–18 ks (Janík 1982), pričom v roku 2011 tu bolo počas pravidelného stacionárneho monitoringu zistených 37 medveďov. Naviac posledné číslo určite nepredstavuje celkový počet jedincov v tomto národnom parku (Kalaš 2012a). Napriek tomu oficiálne údaje hovoriace o takmer dvoch tisíckach medveďov na Slovensku treba brať so značnou rezervou. Podobne sa žiada pristupovať aj k otázke rozširovania recentného areálu. Súčasné ojedinelé výskyty jedincov mimo areál ešte neznamenajú, že sa hranica rozšírenia výraznejšie mení.

K podnícení zájmu odborné i laické veřejnosti o problematiku aktivní ochrany kulturní krajiny probíhal na území Novodvorska a Žehušicka výzkumný projekt Implementace opatření Evropské úmluvy o krajině v intenzivně zemědělsky využívaných oblastech nesoucích stopy historických krajinářských úprav – pilotní studie Nové Dvory – Kačina, jehož cílem bylo vytvořit nové nástroje k integrované ochraně a nakládání s krajinou. Na řešení projektu spolupracovaly VÚKOZ, v.v.i., Průhonice, Přírodovědecká fakulta UK v Praze a další subjekty. Výzkum byl završen v roce 2011.

Monitoring živočichů vypuštěných po jejich vyléčení zpět do přírody je důležitou součástí péče o zraněné a jinak postižené živočichy v záchranných stanicích. Data získaná z tohoto monitoringu umožňují záchranným stanicím zlepšit a zefektivnit svou činnost a také zjistit, do jaké míry má záchrana zraněných či jinak handicapovaných volně žijících živočichů smysl.

Afrika vyniká nejvyšší druhovou rozmanitostí savců ze všech kontinentů. Bohužel se rozsah málo narušeného přírodního prostředí za posledních pár desítek let s výjimkou několika řídce zalidněných zemí, jako je Namibie, Botswana, Zambie, Gabon, Kongo, Středoafrická republika nebo Jižní Sudán, většinou rozmělnil na různě velké střípky, které v lepším případě požívají územní ochranu.

Národní park Losinij ostrov (Losí ostrov) se nachází na severovýchodním okraji Moskvy, která se díky tomu řadí k několika málo evropským hlavním městům, která mají na svém správním území národní park. Jeho jihozápadní okraj leží pouhých 8 km od Kremlu. Poloha parku samozřejmě předurčuje problémy, s nimiž se ochrana přírody musí potýkat, a přestože chrání cenné biotopy a druhy, jeho budoucnost nemusí být růžová.

Historie zoologických zahrad sahá do samých počátků lidské civilizace. Zvídavost a touha člověka objevovat a těšit se z krás přírody byly jedním z důvodů, proč člověk začal chovat různé druhy živočichů nejen pro obživu, ale i pro potěchu a poznání. Zoologické zahrady prošly dlouhým a složitým vývojem – od starověkých dvorů přes středověké zvěřince, renesanční menažerie plné živoucích kuriozit až po moderní zoologické zahrady přístupné všem občanům.