THE NATURE CONSERVATION
JOURNAL

Vítejte na stránkách časopisu Ochrana přírody.

Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.

Operační program 



Životní prostředí

Blíží se konec programového období
2007–2013 a nástup období nového pro roky 2014–2020, v rámci něhož můžeme očekávat první výzvy k předkládání žádostí o podporu na jaře příštího roku. Operační program Životní prostředí (OP ŽP) nám v rámci současného období umožnil realizaci mnoha kvalitních projektů, které přispívají ke zlepšení životního prostředí.

Chráněná krajinná oblast Třeboňsko je širokou veřejností vnímána jako víceméně rovinaté území s rozsáhlými lesy, rašeliništi a množstvím rybníků, které jsou navzájem propojené sítí přirozených i umělých vodních toků. Není však bez zajímavosti i skutečnost, že její součástí je na východě, při hranicích s Rakouskem, úzký výběžek krystalinika, nazývaný Maršovinská pahorkatina.

Rozmanitý podzemní svět pod malebnou Balcarovou skálou u Ostrova u Macochy byl lidem dlouho utajen. Znám byl pouze výrazný vchod s navazující 38 metrů dlouhou slují. Romantické místo v Moravském krasu poprvé na obrazu ztvárnil J. Richter v roce 1820. Skála s temným otvorem a opředená pověstmi byla od poloviny 19. století uváděna v publikacích od různých autorů. Jedním z nich byl i Dr. Jindřich Wankel, který v prostorách vchodu a sluje učinil první archeologické výzkumy. Roku 1869 odkryl pravěké ohniště a kostěný nástroj z období mladšího paleolitu.

CHKO Třeboňsko

35 let velkoplošné ochrany 
unikátní krajiny

V polovině listopadu uplyne 35 let od vyhlášení chráněné krajinné oblasti Třeboňsko. Věkem se řadí mezi střední generaci CHKO a rozlohou mezi ty větší. Má řadu specifických rysů, které výrazně formují její krajinný ráz a které je nutno respektovat i při její správě.

Diskuse o přijatelnosti plavebního stupně Děčín (PSD) v labském údolí mezi Ústím nad Labem a státní hranicí ČR vedly ke vzniku pomyslné barikády mezi dvěma vyhraněnými tábory. V jednom jsou ochránci životního prostředí a v druhém zastánci vodní dopravy. V tomto boji dochází – bohužel – k zamlžení skutečného předmětu sporu.

V programovém období let 2007–2013 nám Operační program Životní prostředí (OP ŽP) nabídl k realizaci širokou škálu opatření investičního i neinvestičního charakteru v oblasti zlepšování vodohospodářské infrastruktury, kvality ovzduší, nakládání s odpady, zlepšování stavu přírody a krajiny a environmentálního vzdělávání. Celkově bylo na OP ŽP alokováno 4,92 mld. EUR (hrazeno z Evropského fondu regionálního rozvoje a Fondu soudržnosti). Díky tzv. pravidlu n+2 je možné realizovat a financovat projekty z tohoto období až do konce roku 2015. Tím dojde v příštím roce k překryvu dvou programových období, současného a nastupujícího (2014–2020), které je nyní v intenzivní přípravě, tak aby první výzvy pro předkládání žádostí mohly být vyhlášeny nejpozději na jaře 2015.

Postup v řízení o žádosti o povolení kácení při souběhu s jinými ochrannými režimy podle ZOPK, příp. postup při oznámení zamýšleného kácení podle § 8 odst. 2 zákona, pokud mohou být dotčeny jiné zájmy chráněné zákonem, je „normativním jazykem“ popsán v níže citovaném Metodickém pokynu odboru obecné ochrany přírody a krajiny MŽP k aplikaci § 8 a § 9 ZOPK (Věstník MŽP 5/2014). Autorka článku se jako členka pracovní skupiny k přípravě Metodického pokynu významným způsobem podílela na formulaci příslušných pasáží o „postupu při souběhu s jinými ochrannými režimy“. Protože si je vědoma, že dosavadní aplikační praxe měla zejména na tyto složitější právní otázky různé názory, pokusila se tímto článkem o jejich důkladnější vysvětlení.  

Pešout P., Hůlková J. & Tomášková L.: Ten Years of Payments for Compensation for Complication in Agricultural, Forest and Fishpond Management

In 2004, an amendment to Act No. 114/1992 Gazette on Nature Conservation and Landscape Protection introduced payments for compensation for complication in agricultural, forest or fishpond management caused by nature conservation measures.

Před deseti lety, v roce 2004, byl novelou zákona o ochraně přírody a krajiny (ZOPK) zaveden institut vyplácení finanční náhrady hospodářům (vlastníkům či nájemcům zemědělské půdy, lesních pozemků nebo rybníků s chovem ryb nebo vodní drůbeže) za ztížení hospodaření v důsledku omezení z důvodu ochrany přírody (tzv. újma). Újmu přiznává a vyplácí ze státního rozpočtu AOPK ČR (s výjimkou území národních parků a jejich ochranných pásem, kde jsou kompetentní příslušné správy národních parků).

Hodnotící zprávy o stavu evropsky významných druhů a přírodních stanovišť jsou předmětem pravidelného šestiletého reportingu Evropské komisi. V roce 2013 byl stav z hlediska ochrany určen již podruhé. V seriálu článků se věnujeme jednotlivým hodnoceným skupinám (úvodní text s popisem obsahu hodnotících zpráv 
viz OP 6/2013). Tento díl seriálu shrne výsledky hodnocení bezobratlých, v případě ČR tedy vybraných (evropsky významných) druhů brouků, motýlů, vážek, měkkýšů, dvou druhů raků, jednoho štírka a jednoho kroužkovce.

Památné stromy jsou na základě § 47, odst. 3) zákona č. 114/1992 Sb., v platném znění, (ZOPK) vedeny v ústředním seznamu ochrany přírody (ÚSOP). Výčet povinných údajů (tab. 1), které jsou v ÚSOP vedeny, je součástí přílohy č. 4 vyhlášky č. 64/2011 Sb., v platném znění. Od roku 2010 jsou povinné údaje součástí databáze památných stromů, která dále obsahuje další podrobná data o památných stromech. Během let 2010–2011 proběhla ve spolupráci s orgány ochrany přírody revize dat a dokumentace památných stromů, dále během roku 2012 přejímání a validace dat a příprava pro zveřejnění podrobných informací. Vedle povinných údajů jsou tak od února 2013 veřejnosti poprvé v historii k dispozici i podrobné odborné údaje o památných stromech.

Hodnotící zprávy

o stavu mechorostů a cévnatých rostlin – podruhé

Směrnice o stanovištích ukládá členským státům EU každých šest let podávat hodnotící zprávy o stavu z hlediska ochrany jednotlivých biotopů a druhů. Agentura ochrany přírody a krajiny (AOPK ČR) proto podrobně monitoruje a sleduje i evropsky významné druhy bezcévných a cévnatých rostlin. Jejich monitoring přináší nové poznatky jak o  biologii, tak o ekologii druhů, ale nadále jsou objevovány i četné nové lokality. Rokem 2012 se uzavřelo druhé hodnotící období (Chobot 2013), a tak se nabízí možnost porovnat velikost areálu, počet lokalit, velikost a trend bezcévných a cévnatých druhů za první (2001–2006) a druhé (2007–2012) hodnotící období. První graf ukazuje u obou skupin velmi mírné zlepšení, ale podrobný rozbor výsledků odhalí, že žádný velký optimismus vlastně není na místě.

Hmyz se na poštovních známkách začal objevovat později než náměty s velkými zvířaty či rostlinami. První známka s broukem byla vydána v Chile roku 1948. Jedná se o vyobrazení roháče Chiasognathus granti Stephens, 1831. Námět roháče zaujal i u nás, a proto na první naší známce s výjevem brouka je rytina roháče obecného Lucanus cervus (Linnaeus, 1758). Známka vyšla v roce 1955 v rámci série zvířena. V Československu byly následně vydány ještě další dvě kolekce výlučně s brouky. Jedná se o sérii šesti známek z roku 1962 a čtyř známek z roku 1992. Počty známek s tématikou brouků jdou celosvětově do stovek. Na známkách jsou vyobrazeny často druhy barevně atraktivní, notoricky známé v příslušném regionu nebo tvarově bizarní. Často jsou ztvárněni např. tesaříci (Cerambycidae) nebo slunéčka (Coccinellidae). Jeskynní brouci jsou na poštovních známkách zcela výjimeční. Do současné doby jich bylo na oficiálních známkách zachyceno pouze pět druhů. Bude určitě zajímavé přiblížit je podrobněji.

Bartošová D. & Kutal M.: A Difficult Comeback of Grey Wolves to the Czech Republic

The Grey wolf (Canis lupus), similarly to the other Central European large carnivores (i.e., the Brown Bear Ursus arctos and the Eurasian lynx Lynx lynx) had been severely persecuted in Bohemia and Moravia for centuries.

Vlk, stejně jako další velké šelmy (rys, medvěd), byl v minulých staletích v Čechách a na Moravě krutě pronásledován a nakonec úplně vyhuben. Nejdéle se udržel v horách severovýchodní Moravy. Poslední původní „beskydský“ vlk byl podle historických údajů uloven v roce 1914 nedaleko obce Hrčava, kde má pomníček. Díky přísnější ochraně velkých šelem v Evropě v posledních desetiletích se po rysech a medvědech začali také vlci přirozeně vracet do původních území. Novodobý výskyt vlků na Moravě byl poprvé prokázán v roce 1994 v obci Bílá v CHKO Beskydy. Od té doby se tyto šelmy v oblasti Beskyd vyskytují pravidelně, i když na rozdíl od rysů stále poměrně vzácně. Při svých toulkách se mohou dostat i do podhorské krajiny, kde jejich výskyt lidé nepředpokládají. Vlk je totiž velmi přizpůsobivý – jeho původní prostředí tvořila široká škála biotopů od arktické tundry, přes lesy všeho druhu, po stepi a lesostepi v jižní Evropě.

Projekt Domů přírody v České republice, jehož realizátorem je Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, si klade za cíl vybudovat ve vybraných chráněných územích moderní informační střediska. V posledních letech pracovníci agentury uskutečnili několik cest s cílem seznámit se jak s výstavbou, tak i s provozem takovýchto zařízení. V září loňského roku to byla cesta do Švédska.

Severní Teritorium, to je ta nejtypičtější Austrálie – taková, jakou si většina lidí představuje. Tady se nachází Rudé srdce Austrálie, právě tady najdeme vyprahlé savany, polopouště a pouště, kterým dominuje neskutečný monolit Uluru spolu s dalšími podobně bizarními červenými skalními masivy. 

Lišky polární na Islandu

aneb Kde dávají bílé a modré lišky dobrou noc

Lstivý, úskočný, chytrý jako liška… Lišky nechají málokoho chladným, vzbuzují emoce, ať už pozitivní – svým huňatým kožichem a šelmí hravostí, či negativní – působením hospodářské ujmy nebo šířením nemocí. Nejznámější a celosvětově nejrozšířenější je liška obecná (Vulpes vulpes), běžná i v České republice. Nejotužilejší z lišek je bez debat liška polární (Vulpes lagopus). V dalších řádcích se proto podrobněji zaměříme na bionomii této méně známé lišky na Islandu.

Prvního ledna letošního roku byl v Bádensku­‑Würtembersku vyhlášen již 15. národní park v Německu. Se svým podílem 39% procent patří Bádensko-Würtembersko u našich sousedů k lesnatějším oblastem. Zároveň se jedná o zemi, kde je vysoký podíl obecních a soukromých lesů (38 % obecní a městské lesy, dalších 37% je v rukou 260 000 (!) soukromých vlastníků a zbylých 24 % je v rukou spolkového státu BW), ale i velká tradice soukromého vlastnictví a šetrného, konzervativního a pilného hospodaření. I proto se apelu na nutnost úspor a dodržování přísného režimu, který v rámci evropské krize zastává kancléřka Merkelová, říká poněkud posměšně „přístup švábské hospodyňky“. Tam, kde má tento pojem své kořeny se poslední tři roky intenzivně diskutovalo o nutnosti, smyslu a možnostech, jak vyhlásit národní park (NP).

150 let od narození
 Luboše Jeřábka

– předkladatele prvního návrhu soustavy chráněných území

Ochranářské veřejnosti jsou známi zakladatelé státní ochrany přírody u nás Z. Wirth a R. Maximovič či první lektor ochrany přírody na Universitě Karlově J. S.  Procházka. Poněkud opomíjený zůstává pro ochranu přírody přínos přednosty Státního památkového úřadu a poslance českého Zemského sněmu JUDr. Luboše Jeřábka, od jehož narození v letošním roce uplynulo sto padesát let. Vládní rada Luboš Jeřábek se věnoval ochraně kulturních a přírodních památek v nejširším slova smyslu – jako nedělitelnému společenskému dědictví. Je předkladatelem prvního návrhu soustavy chráněných území u nás.

Ještě před několika lety se zdálo, že většina afrických i asijských druhů nosorožců překoná kritické chvíle svého totálního ohrožení. V relativním bezpečí několika národních parků a rezervací se jejich počty většinou stabilizovaly či narůstaly, protože hlavní důvod jejich vybíjení vymizel. Vybájené afrodiziakální účinky prášku z rohoviny byly nahrazeny opravdu funkčními medikamenty jako viagra a další.  Vypadalo to slibně.

Ve dnech 23. až 26. září se v Mikulově konala 4. Konference smluvních stran Rámcové úmluvy o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat (tzv. Karpatská úmluva).

 

Nosorožec tuponosý

(Cerathoterium simum)

Nosorožec tuponosý (Cerathoterium simum) je nejčastější obětí brutálního vybíjení mj. proto, že se rád pase v přehledných otevřených afrických savanách a jeho rohy jsou největší - mohou dorůst až dvoumetrové délky. Přes 90 % jeho populace je vázáno na státní a privátní rezervace Jižní Afriky a zde mezi úplně nejvýznamnější útočiště patří Hluhluwe-Umfolozi Park, odkud pochází i tento snímek.

Přírodní rezervace Opolenec byla vyhlášena v roce 1985 a v současné době je i evropsky významnou lokalitou. Je součástí tzv. Pošumavského krasu, tedy skupiny ostrůvků krystalických vápenců v předhůří Šumavy. Tím je řečeno mnohé – nepřekvapí výskyt řady vzácných druhů rostlin ani krasových jevů.

Ustupující rozlivy v PR Meandry Lužnice

(nyní součást NPR Stará a Nová řeka)

Po jarní povodni 2006 zvýrazňují jemnou morfologii říční nivy, retenční funkce a ochrana přírody jsou zde v souladu.

Vážení čtenáři,

v době úspor ve veřejných rozpočtech, tedy i v ochraně přírody a krajiny, se téma vytváření ekologické sítě může zdát neaktuální. Je tomu ale právě naopak.

Ekologická síť je již dlouhodobě nedílnou součástí strategie ochrany přírody a krajiny ve většině vyspělých a v mnoha rozvojových zemích. Může mít nejrůznější názvy a být různě široce pojatá. V některých evropských státech je jedním ze základních nástrojů územní ochrany přírody1. V České republice je doposud často vnímána jako synonymum územního systému ekologické stability. To je však zúžený pohled. Ekologickou síť v ČR je třeba vnímat celostně – se segmenty všech úrovní z hlediska biogeografického významu, ekosystémových funkcí a intenzity ochrany a péče.

Snahy o vytvoření celoevropské ekologické infrastruktury se objevily již začátkem 90. let 20. století po zásadních politických, hospodářských a sociálních změnách, k nimž došlo v bývalých komunistických zemích střední a východní Evropy. Jejich iniciátorem byla zpočátku vláda Nizozemského království, podporovaná některými významnými mezinárodními nevládními organizacemi na ochranu životního prostředí, jako je Mezinárodní unie na ochranu přírody (IUCN) nebo Světový fond na ochranu přírody (WWF International).

Rozhovor s Miroslavem Janíkem

o trampských kořenech 
a cestě od luk k lesu

U příležitosti 35. výročí Českého svazu ochránců přírody jsme si povídali s předsedou jedné z jeho základních organizací, nositelem Ceny Josefa Vavrouška a členem Rady Národního pozemkového spolku Mgr. Miroslavem Janíkem.

Koncem dubna byl ministrem životního prostředí ČR Richardem Brabcem odvolán z funkce ředitele Národního parku Šumava Jiří Mánek. Nový konkurz na místo ředitele by měl být vyhlášen do jednoho roku. Dočasným ředitelem byl pověřen vedoucí Chráněné krajinné oblasti Šumava Pavel Hubený.

Kůs E.: Ex situ or In situ? A Zoological Garden Dilemma in the 21st Century

The role of zoological gardens has changed drastically in recent years.

Ex situ, nebo in situ?

Dilema zoologických zahrad 21. století

Historie zoologických zahrad sahá do samých počátků lidské civilizace. Zvídavost a touha člověka objevovat a těšit se z krás přírody byly jedním z důvodů, proč člověk začal chovat různé druhy živočichů nejen pro obživu, ale i pro potěchu a poznání. Zoologické zahrady prošly dlouhým a složitým vývojem – od starověkých dvorů přes středověké zvěřince, renesanční menažerie plné živoucích kuriozit až po moderní zoologické zahrady přístupné všem občanům.

Číslo 6/2014

Číslo 6/2014 je již v prodeji.

 

 

 

Titulní fotografie roku 2014

Turoldská výzdoba

Autor: Petr Zajíček

 

Hejno jeskápů rezavých

Autor: František Pelc

 

Matizna bahenní

Autor: Jan Vrbický

 

PR Meandry Lužnice

Autor: Jan Ševčík

 

Nosorožec tuponosý

Autor: František Pelc

 

Pohled na Sněžku

Autor: Kamila Antošová