Silvie Ucová

Tradici seminářů, každoročně pořádaných pod názvem CITESové evergreeny Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR s finanční podporou Ministerstva životního prostředí, přerušila syndemie nemoci covid-19, takže v letech 2020–2021 proběhl jediný. V roce 2022 byli pracovníci vědeckého orgánu CITES vytíženi kromě rozsáhlé běžné agendy i aktivním zapojením do přípravy a zabezpečení průběhu předsednictví ČR v Radě Evropské unie.

Pět desetiletí existence s sebou přináší vhodnou příležitost k zamyšlení nad dosavadním i dalším působením oslavence. Proto si u příležitosti půlstoletého jubilea Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů (CITES) nejen připomeneme vznik a poslání uvedené významné normy mezinárodního práva, ale pokusíme se, byť s jistou dávkou subjektivity, také vyhodnotit její naplňování v České republice a ve světě.

Obchod s planě rostoucími rostlinami a volně žijícími živočichy, jejich částmi a výrobky z nich je přinejmenším stejně starý jako zaznamenané dějiny lidstva. Aniž bychom se chtěli pouštět do hlubokomyslných intelektuálních úvah, připomeňme, že nejdříve byl výměnný, později doplněný a následně většinou vystřídaný monetárním (peněžním) prodejem a koupí a v poslední době se stále ve větší míře přesouvá na internet.  

11. března 2020 prohlásila Světová zdravotnická organizace (WHO) šíření nemoci covid-19 způsobované novým typem koronaviru SARS-COV-2 (Gorbalenya et al. 2020, Zhou et al. 2020a) za pandemii (WHO 2020a). Propuknutí infekčního onemocnění zasáhlo během pouhých dvou měsíců většinu naší planety, zvýšilo nemocnost a úmrtnost obyvatelstva, změnilo život bez nadsázky miliardám lidí a výrazně ovlivnilo na dlouhou dobu naši civilizaci včetně hospodářství. Do 1. 12. 2020 byl vir potvrzen u 63,6 milionu lidí, přičemž koronavirovému onemocnění podlehlo 1,47 milionu pacientů (WHO 2020b). V letech 2000–2019 zažilo lidstvo šest epidemií (viz Tab. 1): i když všechny způsobily viry, žádná z nich nevykazovala prostorové rozšíření a široký dopad na lidskou společnost jako právě covid-19. Nicméně vliv uvedené virózy na naši civilizaci a přírodu se v různých částech světa a v rozdílném čase významně liší a zahrnuje jak radikální změny ve způsobu života obyvatel i společnosti jako celku, tak urychlení změn, které by nastaly i bez něj (Cheval et al. 2020). Z rozsáhlé problematiky spojené s covid-19 se v našem článku stručně soustředíme na některé vzájemné vazby mezi novou chorobou a ochranou přírody a krajiny.

Jubilejní 10. roční semináře zabývajícího se problematikou naplňování Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) a pravidelně pořádaného Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR s finanční podporou Ministerstva životního prostředí, se tentokrát zaměřil na Čínu a její úlohu v ochraně přírody a krajiny. Důvod je nasnadě. Nejlidnatější země světa představuje jeden z největších, ne-li rovnou vůbec největší, trh s faunou a flórou a z nich získávanými produkty na naší planetě. Není žádným tajemstvím, že uvedená skutečnost významně dopadá na přírodu nejen v Číně.

V červenci 2018 se otázka ochrany tygrů (Panthera tigris) a jejich další přežití ve volné přírodě dostala do popředí zájmu široké veřejnosti v České republice v souvislosti s možným zapojením občanů ČR nebo občanů jiných států žijících v ČR do ilegálního obchodu s tygřími produkty. Protože se v této souvislosti v hromadných sdělovacích prostředcích objevila řada nejrůznějších informací, pokusíme se stručně shrnout současný stav uvedené problematiky a nastínit její možná řešení.

Ochrana přírody tradičně věnuje zvýšenou pozornost druhům volně žijících živočichů, planě rostoucích rostlin a dalších organismů, jako jsou kupř. houby, kterým hrozí ve zvýšené míře nebezpečí, že budou vyhubeny nebo vyhynou. Stále častěji se ocitáme v situaci, kdy mezi druhy bezprostředně ohrožené vymizením musíme počítat i donedávna zcela běžné organismy. Vhodným příkladem zůstává druhá největší kočkovitá šelma – lev (Panthera leo).

Údaje, nedávno uveřejněné uznávanou Komisí pro přežití druhů Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN SSC), jsou dostatečně výmluvné. V roce 2015 se obětí pytláků v Africe stalo nejméně 1 338 nosorožců. Počet těchto pozoruhodných lichokopytníků zabitých v rozporu se zákony tak na černém kontinentě stoupá již šestý rok v řadě. Od roku 2008, kdy začala nová vlna masového odstřelu nosorožců, mají afričtí pytláci na svědomí přinejmenším 5 940 zvířat.

Značně vzrušená diskuse, vyvolaná nedávnými výstupy „nejznámější české lovkyně“ Michaely Fialové v hromadných sdělovacích prostředcích, představuje jen pokračování dlouhodobější debaty o smysluplnosti lovu ve 21. století (cf. Veselovský 1994). Nezaujatý čtenář nebo divák se nejčastěji setká s oběma krajními názory. Lov volně žijících živočichů je podle jednoho z nich barbarským zabíjením nevinných zvířat (vždycky špatně), nebo naopak propracovanou formou účinné ochrany přírody (vždycky dobře). Pro objasnění příčin letitého sporu proto neuškodí nejprve se vrátit do historie a poté si ve stručnosti představit současné názory na ochranářské aspekty zmiňované problematiky.