Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti

Ochrana přírody 2/2015 — 4. 6. 2015 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti — Tištěná verze článku v pdf

(Jak) učit ochranu přírody na vysokých školách?

Autor: Jan Plesník

Ano, a dobře. Tak nějak by zněla lakonická odpověď na otázku z titulku. O tom, že se obdobná replika mnohem snadněji vyřkne než uskuteční, svědčí konference, kterou pod stejným názvem uspořádala 6.–8. listopadu 2014 v Banské Bystrici tamější katedra biologie a ekologie Fakulty přírodních věd Univerzity Matěje Bely ve spolupráci se Státní ochranou přírody SR a Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR. Akce se zúčastnili nejen pedagogové z univerzit v ČR a na Slovensku, ale i praktici působící na různých úrovních státní ochrany přírody obou zemí.

Od Sisyfa k Donu Quijotovi a zase zpátky
Z 8 888 studijních oborů vyučovaných na univerzitách v České republice má 141 přímo v názvu výrazy životní prostředí, ekologie a udržitelný rozvoj. Naštěstí již pominula doba, kdy platilo, že ochranu přírody může vyučovat každý, kdo si jednou prošel naučnou stezku (někdy ani to ne). „Z ničeho se nemá dělat věda, ani z vědy samotné,“ vyřkl kdysi moudrý glosátor života Jan Werich. Aniž bychom chtěli péči o přírodní a krajinné dědictví dělat složitější, než ve skutečnosti je, je zřejmé, že se při její výuce neobejdeme bez poznání historických souvislostí a vysloveně mezioborového pojetí. Na čem se účastníci bezesporu potřebné akce ještě shodli? Jak vlastní výuce, tak uplatnění absolventů by bezpochyby prospělo silnější propojení vysokých škol a praxe, a to nejen při hledání témat pro závěrečné práce, ale především řešením praktických problémů posluchači. Vítané jsou odborné praxe na pracovištích státní ochrany přírody i v neziskových organizacích. Vhodným prostředkem může být zapojení ochranářů z praxe do výuky, organizování alespoň části výuky přímo v terénu, výraznější úloha pedagogů a vědeckovýzkumných pracovníků v odborných a poradních orgánech státní ochrany přírody a publikování výsledků vědy, výzkumu a vývoje v periodikách a další odborné literatuře vydávaných státní ochranou přírody, i když nejde o časopisy s vysokým citačním ohlasem. Předměty zaměřené na rozvoj komunikačních a manažerských schopností budoucích absolventů jsou dnes společenskou nutností stejně jako seznámení posluchačů s etickými zásadami ochrany přírody a krajiny. Kvalitní přednášky a cvičení o příslušné legislativě a informačních technologiích nejsou dost dobře myslitelné bez pravidelné aktualizace.

V pojetí běžném v USA stojí a padá každý obor s osobnostmi. Vysokoškolský učitel by měl bezpochyby být ve svém oboru uznávaným odborníkem, když už ne tvůrčím badatelem. To ale nestačí. Stejně nutným předpokladem úspěšnosti univerzitního pedagoga zůstává schopnost disciplínu, na kterou se soustředil, posluchačům poutavě přiblížit, aniž by sáhl k laciným trikům. V našem případě nejde o nic jiného než dokázat vzbudit zájem o ochranu přírody i u studentů, kteří ji do té doby považovali buď za módní výstřelek šílených pravdoláskařů, nebo naopak za kupu ideologicky předpojatých žvástů.

Výuka ochrany přírody na univerzitách: sprint i maratón
Výuka ochrany přírody na vysokých školách má hned dva cíle. Škamny poslucháren by měli opouštět odborně erudovaní, organizačně zdatní, jazykově vybavení a pro obor zanícení absolventi vyhovující nárokům širokého okruhu zaměstnavatelů. Současně jak lidé s diplomem specializovaného oboru, tak učitelé na základních a středních školách mohou bez tolik oblíbeného strašení, ale železnou logikou kombinovanou s rozumnou porcí emocí změnit přístup společnosti k přírodě a životnímu prostředí. A co další vzdělávání pracovníků státní ochrany? Můžeme sice oprávněně namítnout, že nic nebrání tomu, aby každý na sobě mohl pracovat sám, na druhou stranu nechceme zastírat, že právě v průběžném seznamování profesionálních ochránců přírody s aktuálními trendy v péči o biologickou rozmanitost máme ve srovnání se západní Evropou, USA či Austrálií viditelné rezervy. Kdo jiný než vysokoškolští pedagogové by měl významnou část této niky obsadit? Součástí ob dobného vzdělávání mohou být pravidelná setkání a výměny zkušeností mezi učiteli a pracovníky státní i dobrovolné ochrany přírody. Taková, jaké uspořádal právě banskobystrický kolektiv aktivních pedagogů sdružených kolem Petera Urbana.