Zvláštní číslo

Ochrana přírody 2009 — 1. 9. 2009 — Zvláštní číslo

Příroda a krajina v České republice a jejich přizpůsobení změnám podnebí

autoři: František Pelc

Vláda ČR přijala v roce 2004 koncepční dokument Národní program na zmírnění dopadů změny klimatu v České republice (MŽP 2004). Návrh dalšího strategického materiálu – Politiky ochrany klimatu v České republice byl uveřejněn v květnu 2009 (MŽP 2009). Měl by účinně reagovat nejen na nové poznatky týkající se uvedené problematiky, ale i na vývoj ochrany podnebí v Evropské unii (EU) a v celosvětovém měřítku.

Dokument se zaměří jak na postupné snižování emisí skleníkových plynů, tak na zmírňování dopadů změny podnebí v České republice (Zámyslický 2009). Sekce ochrany přírody a krajiny Ministerstva životního prostředí rozpracovává jako podklad pro zmiňovanou politiku ucelenou strategii k adaptačním opatřením v krajině v souvislosti s klimatickou změnou (Pelc 2009). Strategie se neomezuje jen na popis předpokládaných dopadů probíhajících a očekávaných změn podnebí na krajinu jako celek i na její jednotlivé složky, ale navrhuje řadu konkrétních opatření, jak se v ČR rozumným způsobem vyrovnat s důsledky měnícího se podnebí pro přírodu a krajinu. Vychází při tom mj. z nedávno schváleného koncepčního materiálu Evropských společenství (ES), tzv. bílé knihy (Komise Evropských společenství 2009). Základní přístupy strategie představíme čtenářům v následujících řádcích. Hned na začátku musíme uvést, že bez ohledu na značný rozvoj metod ekologického prognózování jsou níže uvedená tvrzení zatížena pochopitelnou neurčitostí.

Současný stav přírody a krajiny v České republice určuje hned několik činitelů. Patří k nim zeměpisná poloha našeho státu, specifický reliéf, nečekaně pestré geologické podloží, podmínky podnebí a vývoj v poslední době meziledové, kterým tato část evropského kontinentu prošla a prochází. Obdobně jako na jiných místech Země v posledních stoletích ovlivňuje stav, změny a vývojové trendy přírody a krajiny v ČR zdaleka nejvíce člověk. Uznávané scénáře Mezivládního panelu pro změnu klimatu (Intergovernmental Panel on Climate Change, IPCC) předvídají, že se změny podnebí v budoucnosti nevyhnou ani ČR a že jejich dopad může ve srovnání se současným stavem naopak ještě zesílit (Pretel 2009).

Bleskové povodně, které koncem června a začátkem července 2009 udeřily na určité oblasti ČR s neúprosností antické tragédie, potvrdily, že si krajina po četných a mnohdy velkoplošných zásazích člověka nedokáže s vodou uspokojivě poradit. Přitom následky povodní v krajině lze zmírnit řadou vyzkoušených opatření.

Pravděpodobné dopady změny podnebí na lesní ekosystémy

Změny klimatu mohou bezesporu zásadně ovlivnit lesní společenstva a lesní porosty, a to jak z hlediska jejich ochrany, tak i z hlediska jejich obhospodařování.

Z tohoto pohledu mezi nejrizikovější patří pasečně obhospodařované převážně smrkové lesy v nižších a středních polohách, a to většinou mimo oblast přirozeného výskytu smrku ztepilého (Picea abies). Začíná v nich působit řada patogenních hospodářsky významných organismů (škůdců) ovlivňující všechny věkové stupně lesa. Přestože se dřevinná skladba lesů v ČR pozvolna mění a na úkor smrku se zvyšuje podíl listnatých dřevin a jedle bělokoré (Abies alba), zůstává současný podíl smrku (přibližně 53 %) i nadále vysoký. Vzniká tak značné nebezpečí rychlého spontánního rozpadu nevhodných smrkových monokultur mimo areál přirozeného rozšíření a další oslabení jejich ekologických a zejména dřevoprodukčních funkcí.

Nejvýznamnějším rizikovým činitelem pro lesní ekosystémy z hlediska klimatické změny zůstává sucho, které vyvolává řadu typů chřadnutí. Sucho mj. destabilizuje smrkové porosty na oglejených a vodou ovlivněných stanovištích. Jakýkoli pokles vodní hladiny způsobuje v obdobném prostředí přísušky, které vedou k infekci červenou hnilobou a ke snížení odolnosti smrkových porostů vůči působení větru. Jako červenou hnilobu označujeme poškození dřevní hmoty smrkových porostů houbou kořenovníkem vrstevnatým (Heterobasidion annosum). Na oslabení dřevin potom reagují jiné ekonomicky závažné druhy (především podkorní hmyz) a další skupiny organismů (zejména endofytické houby, které se mohou projevovat jako vaskulární mykózy, vesměs přenášené podkorním hmyzem – Jankovský 2002).

Riziko hroucení a následného velkoplošného kácení monokulturních porostů ohrožuje klimatickou funkci lesa (ochlazování a zvlhčování ovzduší, zvětšují se rozdíly teplot v průběhu dne). Dále může být vážně narušena vodohospodářská funkce lesa, protože se snižuje schopnost lesních porostů zadržovat vodu v krajině, což vede k rychlému odtoku i menších přívalových srážek, spojenému často s rozsáhlou erozí. Na odlesněné půdě nastává rychlé vysoušení půdního povrchu, doprovázené větrnou erozí části nadložního humusu, rychlým odplavováním a mineralizací celého humusového horizontu. Současně bývá negativně zasažena půdní fauna a společenstva mikroorganismů, což se mj. projeví snížením jejich druhové bohatosti (počtu druhů). Na vzniklých holinách popsaný proces významně ztěžuje obnovu stinných listnatých dřevin či jedle. Přirozenou obnovu listnatých dřevin navíc omezuje rychlý a plošný rozvoj buřeně a v nemenší míře již tak přemnožená spárkatá zvěř.

Z výše uvedených důvodů je zřejmé, že stabilizace uhlíkových zásob v biomase lesních porostů je významnější než dobře míněná snaha o jejich maximalizaci. Pro zachování uhlíkových zásob v lesních ekosystémech je nutná postupná změna struktury lesů, a to především zvýšením podílu listnatých dřevin na úkor smrku. Uvedená snaha může vést k mírnému snížení objemových zásob dříví, což bude z hlediska uhlíkové bilance vyváženo vyšší hustotou dřeva listnáčů. Uhlík obsažený v půdě bude vlivem většího podílu listnáčů významněji zastoupen ve stabilnějším minerálním horizontu, zatímco jeho podíl v labilním humusovém horizontu se sníží. Z hlediska bilance uhlíku a dalších aspektů je nutné podrobněji vyhodnotit i problematickou obnovu borových či lužních porostů s využitím orby, pálení klestu v lesích nebo naopak úvahy o systematickém využívání zbytkové lesní biomasy bez ohledu na charakter a živnost stanovišť (poměr C : N v půdním subsystému).

Vzhledem k obtížně předvídatelnému vývoji parametrů klimatu je jednoznačně žádoucí pěstování lesa s maximálním využitím přírodních procesů, a to ve směru větší druhové a prostorové diverzifikace lesa zohledňující jeho potenciální přirozenou skladbu v přírodních společenstvech. Rozšíření podrostních a výběrných forem hospodaření i v ČR by mělo být odpovídající reakcí na tento požadavek. Pouze takové lesy budou díky své dynamice, rezistenci a resilienci schopné dostatečné adaptace na klimatické změny a mohou plnit všechny podstatné funkce, od produkce dřeva jako obnovitelného zdroje přes ekologicko-biologické funkce až po funkci prakticky nenahraditelného rekreačně-relaxačního prostředí pro daňové poplatníky (MA 2005, Schröter et al. 2005, Luque & Kallio 2009). Modelová přirozená skladba lesa v těchto podmínkách nemůže být pojímána jako neměnné dogma, ale jako důležité vodítko při pěstování lesů.

K tomu, abychom mohli lesy racionálně obhospodařovat a nebo provádět specifickou péči v chráněných územích přírody, je nezbytné zakládat reprezentativní soustavu lesů dlouhodobě ponechaných samovolnému vývoji a monitorovat v nich přírodní procesy, změny struktury a biodiverzity a dalších parametrů lesních společenstev. Bez těchto poznatků se neobejdeme a zvláště chráněná území, zejména národní parky a národní přírodní rezervace, v nich logicky musejí sehrávat klíčovou úlohu. Jinými slovy, ponechání části lesů přirozeným procesům ve zvláště chráněných územích se musí stát ne odsuzovanou nebo naopak oslavovanou va­riantou péče o tato území, ale její racionálně odůvodněnou nedílnou součástí.

Pravděpodobné dopady změny podnebí na vodní ekosystémy

Dopady změny klimatu na vodní bilanci krajiny se mohou projevovat zejména častějšími extrémními hydrologickými jevy, jako jsou povodně a sucha, změnami režimu povrchových i podzemních vod, zásobních objemů vodních nádrží a v neposlední řadě kvality povrchových vod.

Protože se zmenšuje jarní přímý odtok z tání i celoroční základní odtok, v letních a podzimních obdobích klesne zásoba vody v půdě, zvýší se četnost i intenzita nedostatku půdní vlhkosti (zemědělského sucha) i poklesu dodávek vody v důsledku zvýšené poptávky po ní (hydrologického sucha) a sníží se i celkový odtok z povodí po celý rok. Výjimku tvoří zimní období, kdy vlivem vyšších teplot bývá méně sněhu. Pokles celkového odtoku a drastické snížení minimálních průtoků povede k tomu, že v tocích nebudou zachovány minimální ekologické průtoky. Současný maximální jarní odtok se tak může posunout do zimního období, kdy nastane také největší pravděpodobnost vzniku povodní.

Změny průtoků řek budou mít vliv i na kvalitu vody, vodní dopravní síť a na zavlažování v zemědělské výrobě. V případě nárůstu teploty vzduchu a množství srážek se změna kvality vody nemusí projevit, v opačném případě pak může ve vodních ekosystémech dojít k poklesu množství kyslíku a větší mineralizaci dusíku. S rostoucí teplotou vody stoupá i biologická aktivita sinic a řas vytvářejících známý vodní květ. Růst teploty vzduchu proto bude mít vliv na zvýšení eutrofizace vodních nádrží (důsledky zvýšené koncentrace živin v prostředí) a na snížení samočisticích schopností vodních toků.

V údolních nivách může být pokles hladiny v tocích spojen se snížením výšky hladiny podpovrchovévody, zmenší se dotace vláhy v půdě vzlínáním podzemní vody, klesne vydatnost vodních zdrojů. V některých oblastech ČR se projeví nedostatek kvalitní pitné vody a bude docházet k průběžnému vysušování krajiny a zániku zranitelných mokřadů, zejména plošně omezených (EEA 2009).

Klimatická změna může mít menší dopad na odtok v relativně odolných horských ekosystémech s velkými úhrny srážek a v povodích s velkou akumulační schopností (hydrogeologické struktury s velkou akumulací vod, např. chráněné oblasti přirozené akumulace vod; CHOPAV). Nejhorší dopady s velkou pravděpodobností zaznamenáme a již zaznamenáváme v suchých oblastech, kde ani případné mírné zvýšení srážek nemůže vyvážit zvýšení teploty vzduchu (v Čechách je příkladem oblast Rakovnicka a Žatecka). Zejména v suchých oblastech se projeví negativní důsledky změny podnebí na člověkem intenzivně zemědělsky využívanou krajinu. Silně obhospodařované ekosystémy budou v letním období trpět dlouhodobým nedostatkem vláhy, takže se zvýší potřeba závlah. V době přívalových srážek naopak dojde k jejich rychlému odtoku. Ve srovnání s dnešní situací může nastat i výraznější eroze půdy.

Vzhledem k významnému poklesu minimálních průtoků v letních a podzimních měsících lze očekávat značné problémy v kvalitě vody v tocích pod zaústěním čistíren odpadních vod. Předpokládané nižší ředění odpadních vod se projeví v kyslíkovém režimu, v již zmiňované zvýšené eutrofizaci a ve znečištění vody mikroorganismy. Největší dopad na kvalitu vody předvídáme na malých tocích, do nichž jsou vypouštěny odpadní vody, zejména pokud nejsou dokonale vyčištěny. Domníváme se, že při úpravě surové vody a v kvalitě výsledné pitné vody pro spotřebitele mohou nastat technologické a finanční problémy.

Klíčovou otázku představuje reakce na tato a další rizika. Jsme přesvědčeni, že úvahy o výstavbě mnoha vodních nádrží není možné považovat za systémové řešení, které by napomohlo uváděná rizika odstranit nebo omezit na nejmenší možnou míru. Naopak se domníváme, že pouze koncepční změna ve využívání krajiny v povodích, která zahrnuje celou škálu krajinně-ekologických opatření – od revitalizace toků a mokřadů přes obnovu ekostabilizační infrastruktury v zemědělské krajině až po pěstování přírodě blízkých lesů, může být skutečně systémovým příspěvkem k žádoucí stabilizaci vodního režimu v krajině jako celku. Pouze ve zvláště odůvodněných případech může být výstavba vodní nádrže doplňkem tohoto komplexu opatření, nikoliv však jeho podstatou.

Pravděpodobné dopady změny podnebí na zemědělské ekosystémy

V důsledku klimatické změny se pravděpodobně bude snižovat primární produkce rostlinného krytu a zvyšovat rozklad půdní organické hmoty, čímž se následně bude snižovat mikrobiální půdní aktivita a příjem skleníkových plynů rostlinami. Tyto procesy mohou zpětně podporovat následnou dezertifikaci. Dezertifikace označuje poškozování území, jehož výsledkem bývá vznik pouštního, polopouštního nebo podobně vypadajícího, na vodu chudého prostředí. Avšak zvýšením koncentrace CO₂v atmosféře dojde naopak ke zvýšení zdrojů pro fotosyntézu, a tím se následně zvýší účinnost spotřeby vody rostlinami.

Významnou roli sehrává i urychlení nástupu jednotlivých fenologických fází a prodlužování vegetačního období apod. Fenologickou fází rozumíme dobře rozeznatelný a zpravidla každoročně se opakující projev vývoje sledovaných organismů, kupř. kvetení cévnatých rostlin. Mezi pozitivní dopady očekávané změny klimatu proto můžeme zařadit zvýšení výnosů v převážné většině středních zeměpisných šířek. To je však podmíněno zajištěním dostatečné závlahy a vyloučením chorob a patogenů, což na druhou stranu bude velmi problematické. Na průměrné výnosy zemědělských plodin budou mít vliv nejen změna teplot a srážek, ale také zvýšení koncentrace CO₂ v ovzduší. Na změnu celkového výparu na určitém území (evapotranspirace) bude působit zejména změna teploty vzduchu, ale také změna indexu listové plochy (LAI) porostů (Honsová 2008). LAI vyjadřuje velikosti plochy stromu nebo porostu jednotkou povrchu půdy: vyjadřuje se kupř. jako příčný průřez koruny nebo plocha porostu. Index listové plochy uvádí, kolik metrů čtverečních zaujímá plocha všech listů rozkládajících se nad m²porostu.

U travinných ekosystémů lze předpokládat, že srážky určují konkurenční vztahy mezi trávami, bobovitými a dalšími druhy: vyšší srážky podporují růst trav. Travinná vegetace na suchých stanovištích bude vůči menšímu množství srážek odolnější. Druhově bohatší louky se vyrovnají se suchem účinněji než travinné porosty vyznačující se nižší druhovou bohatostí. Koloběh dusíku nebude ovlivňován jen rozdíly v produkci rostlinné biomasy v různých nadmořských výškách, ale rovněž odlišnostmi v účinnosti využití dusíku rostlinnými porosty při různé dostupnosti vody.

Obhospodařované umělé ekosystémy mohou být ohroženy zejména v nižších oblastech ČR, kde je již nyní limitujícím faktorem dostupnost vody a kde je možné očekávat významný výskyt stávajících i nově migrujících patogenů. V důsledku prodloužení vegetačního období a vyšších teplot pravděpodobně dojde ke změnám ve složení rostlinných a živočišných společenstev, k vymizení zranitelných druhů planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů osídlujících agroekosystémy či vymizení určitých biotopů.

Zásadní vliv na zadržení vody v krajině mají způsoby obhospodařování. Je naprosto zřejmé, že ohromné polní celky oseté širokořádkovými plodinami (kukuřice setá Zea mays, slunečnice roční Helianthus annuusapod.) v jednom dílčím povodí představují hlavní příčinu zvýšeného povrchového odtoku a smytí zeminy a zůstávají jedním z hlavních činitelů vzniku povodňových situací. Z ploch krytých porosty ozimých a víceletých plodin a tím spíše trvalými travními porosty odtéká při přívalových deštích daleko méně vody bez většího množství usazenin (sedimentů) než ze stejně velkých ploch krytých širokořádkovými plodinami. Zmiňované jevy se změnou klimatu budou jenom zvyšovat.

Pravděpodobné dopady změny podnebí na urbánní ekosystémy

Urbanizovaná krajina zahrnuje nejen městské a venkovské zastavěné plochy v intravilánech sídel, výrobní plochy či rekreační zástavbu, ale i silnice, dálnice, železnice, plavební kanály, umělé vodní nádrže nebo těžební a devastované areály.

Urbanizovaná krajina vykazuje na rozdíl od ostatních typů kulturní a přírodní krajiny mnoho odlišností: jmenujme alespoň velký podíl zpevněných obytných, dopravních a průmyslových ploch. Značné zastoupení zpevněného území ovlivňuje celkové mikroklima území a způsobuje přehřívání povrchu, vyšší teploty vzduchu, zvýšenou výparnost, rychlý odtok srážkových vod, prašnost atd.

Zejména v osídlených a zastavěných územích se zvýšení teplot výrazně projeví na vnitřním mikroklimatu měst. Tzv. „tepelný ostrov“ se zvýší, zvýšená teplota pak způsobí vysychání povrchových a podpovrchových vod. Tepelný ostrov je označení pro teplejší klima měst, vznikající uvolňováním tepla lidskou činností. Neschopnost přeschlých půd pojmout velké objemy jednorázových srážek vyvolá zrychlený odtok srážkových vod z území. Stejně jako v jiných základních typech ekosystémů budou některé urbánní oblasti vystaveny častějším a delším obdobím s minimem srážek nebo zcela bez srážek, zastavěná území v okolích řek budou častěji čelit účinku ničivých povodní.

V silně poškozené krajině, kupř. v důsledku těžebních činností, lze dosáhnout pozitivních změn správným provedením rekultivačních opatření. V souvisle zastavěné krajině jsou však možnosti pozitivních změn s ohledem na stávající stav poměrně omezené. I proto budou mít opatření zmírňující dopad klimatických změn na urbanizovanou krajinu pouze omezený účinek. Adaptačním opatřením v těchto územích je tedy třeba věnovat zvýšenou pozornost.

Popsané jevy se v urbanizované krajině s větší či menší intenzitou vyskytují již dnes. S postupujícími klimatickými změnami lze však předpokládat zvýšení jejich intenzity a také posun jejich plošného výskytu.

Změna podnebí a biodiverzita

Až dosud jsme přiblížili současný a předpokládaný dopad změn podnebí na biodiverzitu na úrovni ekosystémů. Dopady klimatické změny na populace a druhy planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů v ČR shrnuje Plesník (2009).

Opatření podporující přizpůsobení krajiny očekávané změně podnebí

Z výše uvedeného přehledu je zřejmé, že některé dopady změny podnebí, kupř. častější a delší sucha, se projeví ve všech základních typech ekosystémů v ČR. Přesto budou jednotlivé typy využívání území vyžadovat, pokud jde o změnu podnebí, do určité míry odlišný přístup. Strategie MŽP k adaptačním opatřením v krajině v souvislosti s klimatickou změnou přináší podrobný návrh konkrétních opatření, která mohou napomoci přírodě a krajině v ČR přizpůsobit se projektované změně podnebí. Většinou se nejedná o zcela převratné postupy, jde spíš o jejich důsledné naplňování. Některé z nich přibližuje rámeček na této straně dole.

Právní a finanční nástroje přizpůsobení krajiny klimatické změně

Připravovaný dokument rozebírá z pohledu probíhajících a očekávaných změn podnebí stávající legislativu, zejména právní normy týkající se lesů, územního plánování, ochrany přírody a krajiny a ochrany zemědělského fondu, vod a ovzduší. Jestliže chceme účinně a rozumným způsobem reagovat na očekávané změny krajiny, budou v současném zákonodárství ČR nutné úpravy. Podrobný popis finančních mechanismů potvrzuje, že již dnes je možné pro adaptační opatření využívat nejen příslušné programy Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zemědělství, ale i fondů ES. Nicméně i uvedené dotační tituly budou muset doznat určitých úprav. Po roce 2013, kdy podpora z rozpočtu ES v ČR končí, je nezbytné snažit se programovou nabídku zachovat a zajistit dostatek financí z národních zdrojů.

Závěry

Zdravé, dobře fungující ekosystémy s bio­logickou rozmanitostí odpovídající přírodním podmínkám bývají obvykle schopnější odolávat mimořádným projevům počasí a obnovovat se z nich snadněji než poškozené, ochuzené ekosystémy. Dokáží také lidem lépe poskytovat ekosystémové služby. Rozumná obnova poškozených ekosystémů zůstává rovněž základním prvkem, jak přizpůsobit krajinu očekávané a předpokládané změně podnebí. Pokud jde o adaptace na změnu podnebí na ekosystémové úrovni a na úrovni krajiny, co nejdříve uskutečněná akce může být účinnější a levnější než odkládaná aktivita (Stern 2006, European Communities 2008, Heller & Zavaleta 2009).

Pro naplňování dobře načasovaných a účinných adaptačních opatření v krajině můžeme využít adaptace, založené na ekosystémech (ecosystem-based adaptations). Adaptace, založené na ekosystémech, využívají udržitelnou péči o ekosystémy tak, že podporují plánovaná přizpůsobení změnám podnebí. Širokou škálou opatření ochrany ekosystémů, péčí o ně a jejich obnovou, uskutečňovaných v jejich rámci, podporuje ekosystémové služby, které umožňují lidem se přizpůsobit dopadům klimatických změn. Jejich prostřednictvím se zaměřujeme na rozumné zvýšení rezistence a resilience ekosystémů a na snižování zranitelnosti jak ekosystémů, tak lidí, čelících změně podnebí. Adaptace, založené na ekosystémech, mohou být začleněny do širších strategií přizpůsobování se klimatickým změnám a do rozvojových strategií. Navíc je můžeme uplatnit na celoevropské úrovni, v rámci EU a v celostátním, regionálním a místním měřítku. Nicméně stejně jako u všech činností usilujících o přizpůsobení se klimatickým změnám musíme předem počítat s určitou komplexností jevů a rizikem. Proto je důležité, aby rozhodnutí využít adaptace založené na ekosystémech bylo podrobeno hodnocení možného rizika a účinnosti vynaložených nákladů. K tomu připočítejme, že adaptace založené na ekosystémech vyžadují pružnou adaptivní péči o ekosystémy, která bude citlivě reagovat na změny vnějších činitelů a na neurčitost fungování ekosystémů (UNEP 2009, World bank 2009).

• zvyšování druhové, prostorové a genetické rozmanitosti lesních ekosystémů
• uplatnění k prostředí citlivějších způsobů hospodaření
• omezení dopadů dalších činitelů zhoršujících důsledky klimatické změny (rozpad, ničení a úbytek biotopů, působení invazních nepůvodních druhů, znečišťování prostředí cizorodými látkami, eutrofizace prostředí apod.)
• vzájemné pásové střídání plodin v závislosti na sklonu pozemků ve velkých půdních celcích, omezení velkých bloků zemědělských monokultur
• podpora bezorebných technologií
• omezení pěstování širokořádkových plodin na erozí ohrožených pozemcích bez uplatnění protierozních opatření
• podpora protierozní ochrany půdy zpomalením a snížením plošného povrchového odtoku a snížení průtokové rychlosti vody
• podpora obnovy drobných nádrží, rybničních soustav a pramenišť, účinná ochrana mokřadů a péče o ně
• revitalizace vodních toků, zatravňování a zalesňování vybraných ploch
• podpora zakládání zelených ploch včetně izolační zeleně v urbanizovaném prostředí a péče o ně
• zvýšení propojenosti krajiny (odstraňování překážek šíření a migrace organismů, podpora biokoridorů, zejména „nášlapných kamenů“, vyhlašování zvláště chráněných území blízko sebe, zalesňování kdysi zalesněných území).

Jan Plesník je poradce ředitele Agentury ochrany přírody a krajiny ČR,

František Pelc je náměstkem ministra životního prostředí

Literatura

EEA (2009): Water resources across Europe – confronting water scarcity and drought. Office for Official Publications of the European Communities Luxembourg, 55 pp. – European Communities (2008): The economics of ecosystems & biodiversity. An interim report. European Communities Brussels, 64 pp. – Heller N. E. & Zavaleta E. (2009): Biodiversity management in the face of climate change: A review of 22 years of recommendations. Biol.Conserv.142: 14-32. – Honsová d. (2008): Jak změní očekávaná klimatická změna výnosy našich luk. www. priroda.cz. – Jankovský L. (2002): Riziko aktivace chorob lesních dřevin v podmínkách klimatické změny. Lesnická práce81(5):206-208. – Komise Evropských společenství (2009): Bílá kniha. Přizpůsobení se změně klimatu: směřování k evropskému akčnímu rámci. KOM (2009) 147. Komise Evropských společenství Brusel, 16 pp. – Luque S. & Kalillo M. (2009): Approaches to ecosystem services assessment and drivers of change in forest ecosystems. Earth Environ. Sci.6: 302024. – MA (2005): Ecosystems and human well-being: Synthesis. Island Press Washington, D.C., 137 pp. + x. – MŽP (2004): Národní program na zmírnění dopadů změny klimatu v české republice. MŽP Praha, 104 pp. – MŽP (2009): Politika ochrany klimatu v České republice. Návrh Ministerstva životního prostředí ČR. MŽP Praha, 146 pp. - Pelc F. ed. (2009): Strategie Ministerstva životního prostředí k adaptačním opatřením v krajině v souvislosti s klimatickou změnou. Nepublikovaný rukopis. MŽP Praha, 56 pp. + ix. – Plesník J. (2009): Biologická rozmanitost a změna podnebí: současný stav a předpověď dalšího vývoje. Ochrana přírody64, suppl.: I-VIII. – Pretel J. (2009): Současný vývoj klimatu a jeho výhled. Ochrana přírody64, suppl.: 2–7. – Schröter D., Cramer W., Leemans R., Prentice I. C., Araújo M. B. et al. (2005): Ecosystem service supply and vulnerability to global change in Europe. Science 310: 1333-1337. – Stern N. N. (2006): The economics of climate change: the Stern review. Cambridge University Press Cambridge, 712 pp. – UNEP (2009): Main messages from the Ad hoc Technical Expert Group on Biodiversity and Climate Change. Secretariat of the Convention on Biological Diversity Montreal, 7 pp. – WORLD BANK (2009): Convenient solutions to an inconvenient truth: Ecosystem-based approaches to climate change. World Bank Wa­shington, D.C.,100 pp. – ZÁMYSLICKÝ P. (2009): Politika ochrany klimatu v ČR. Ochrana přírody64, suppl.: 25-29.