Ochrana přírody 2010 — 2. 8. 2010 — Zvláštní číslo
Občanská sdružení
zpřístupňování zajímavých lokalit turistům
Často diskutovaným tématem v souvislosti s využíváním (zneužíváním) přírody pro rozvoj cestovního ruchu a nejrůznějších rekreačních aktivit je zpřístupňování a prezentace různých zajímavých přírodních a krajinných lokalit. Kromě orgánů státní správy a obcí se na této činnosti aktivně podílejí i občanská sdružení. Pomineme-li sdružení turistická a okrašlovací, která mají zpřístupňování zajímavých území takříkajíc v popisu práce, často jde právě o aktivity sdružení věnujících se ochraně přírody.
Přístup „ochranářských“ občanských sdružení ke zpřístupňování přírodních lokalit veřejnosti není jednoznačný. Zatímco řada z nich zpřístupňování a přibližování přírodního dědictví veřejnosti považuje za jedno ze svých hlavních poslání, jiné veškerou přítomnost člověka v přírodě považují za hrozbu, a tudíž proti jakýmkoliv zpřístupňovacím aktivitám protestují a všemi možnými prostředky jim brání. V tomto se neziskový sektor nijak neliší od profesionálních ochránců přírody. Každopádně výhodou občanských sdružení je, že na rozdíl od mnohých představitelů státní správy znají dobře terén, dokáží do projektu zakomponovat i potřeby, požadavky a obavy místní komunity, naopak na rozdíl od představitelů obcí, kterým jde mnohdy pouze o to vytvořit nový turisticky cíl, lépe tyto aktivity slaďují s požadavky ochrany přírody a krajiny.
Proč se vlastně ochranářské neziskovky do zpřístupňování zajímavých lokalit pouštějí? Velkou roli hraje jistý patriotismus, snaha ukázat ostatním (a to mnohdy nejen „přespolním“ turistům, ale zejména místním obyvatelům, kteří často netuší, co mají „za plotem“), že za přírodními pozoruhodnostmi není nutné jezdit jen do národních parků či na druhý konec zeměkoule. A také touha pochlubit se vlastní činností, lokalitou, o kterou se spolek stará, vysvětlit jak, proč a s jakým efektem tu ti „blázni“ pořád něco kutí. Druhým častým cílem je propojení s ekologickou výchovou, snaha návštěvníky o něčem poučit, umožnit jim vidět to, co by při běžném průchodu kolem neměli šanci vidět. A konečně třetím, tím asi „nejochranářštějším“ (ale podle mé zkušenosti v neziskové sféře nepříliš častým) důvodem je odvést zájem návštěvníků od těch nejcennějších, nejcitlivějších lokalit do míst, kde pohyb veřejnosti tolik neuškodí.
Zprovoznění pozorovatelny místním pozemkovým spolkem na Opičáku v Liberci v roce 2007 bylo finacováno z programu RWE Transgas Net Blíž přírodě
Foto J. Moravec
Základem jakéhokoli zpřístupňování je možnost přístupu – tedy budování cestiček, chodníků, schůdků. Občanská sdružení se snaží v maximální míře používat místní přírodní materiály, vyhýbají se betonu, asfaltu a vesměs i kovům. Problém, který realizátorům někdy uniká, je přílišná geometričnost vybudovaných chodníků, která je technicky samozřejmě jednodušší, ale v terénu působí nepřirozeně. Zajímavým příkladem je v tomto smyslu v roce 2009 otevřená naučná „ministezka“ v Přírodní rezervaci Podkovák, vybudovaná ČSOP Sylva Lunae ve spolupráci s lesní správou a s CHKO Český les. Povalový chodník se přirozeně vine mezi stromy a na rašeliništi působí zcela přirozeně. Nedosti na tom, chodníček je ještě oživen vygravírovanými stopami zvířat žijícími v místě.
Povalový chodník v Přírodní rezervaci Podkovák vybudovala ČSOP Sylva Lunae ve spolupráci s lesní správou a CHKO Český les.
Foto J. Moravec
Nejčastějším „zpřístupňovacím“ prvkem jsou naučné stezky a informační tabule. V posledních letech je (snad i pod vlivem snadné financovatelnosti těchto aktivit) v některých regionech doslova přestezkováno a zřizovatelé stezek jsou částí veřejnosti kritizovány za „zamoření krajiny cedulemi“. V produkci občanských sdružení je vidět čím dál více stezek, odklánějících se od klasických naučných textů k různým interaktivním panelům a hříčkám (např. v Sedmihorkách, na Blaníku či ve Vinořském parku v Praze), přesto je příjemným osvěžením, když někdo pojme stezku „úplně jinak“. Na naučných stezkách budovaných zlínským Ekocentrem Čytřlístek jsou například „informační tabule“ ve volné přírodě ve většině případů pojaty jako dřevořezby, které nepodávají žádnou faktickou informaci, ale navozují jen určitou atmosféru či myšlenku („místo v krajině / místo na cestě / místo v duši“ na vyhlídce uprostřed polí či „zabečení oveček / sladká chuť švestky / zářivě červené jablíčko / země našeho domova“ v ovocné aleji uprostřed pastvin). Za pozornost stojí i pojetí tabulí, které v krajině netrčí, ale krčí se při zemi, tím spíše, když je spojeno s nápaditým technickým řešením (např. informační panely na Zlatém vrchu u Bečova nad Teplou).
Náročnějšími, méně častými prvky zpřístupňování lokalit jsou různé pozorovatelny. Nejčastěji jsou budovány na březích vodních ploch, kde umožňují pozorování vodních ptáků přes pobřežní pásmo rákosin a křovin. Zcela neobvyklá je pozorovatelna, zřízená místním pozemkovým spolkem na Opičáku v Liberci. Dřevěná věž na půdorysu nepravidelného pětiúhelníku sahá jen ke korunám okolních mohutných stromů. Není z ní tedy mnoho vidět, „pouze“ umožňuje vnímavému člověku být blíž všemu tomu neznámému ruchu, co se bez našeho velkého zájmu odehrává ve větvích.
Specifickým prvkem zpřístupňování lokalit jsou různá odpočívadla, pouhou lavičkou počínaje a altánem či stolky, doplněnými opěrkou na kola a odpadkovými koši, konče. Právě tato místa, vybudovaná často mimo vlastní lokalitu, slouží často jako nárazník, který ty „méně zapálené“ zachytí ještě před vstupem do cenných částí přírody. Lavičky pak, mnohdy v kombinaci např. s památným stromem, drobnou památkou v krajině či vyhlídkovým bodem, jsou-li citlivě pojaty, dotvářejí genius loci daného místa. Zde se projevuje jedna ze silných stránek aktivit lokálních občanských sdružení, totiž různorodost pojetí podobných zařízení, na rozdíl od komerčních aktivit či aktivit organizací s velkoplošnou působností, směřujících často k jisté uniformitě.
Zcela samostatnou kapitolou „zpřístupňování“ je pak průvodcovská služba. Aktivita k vlastnímu území samozřejmě nejcitlivější, ale organizačně a personálně velmi náročná, takže se do ní pouští jen nemnoho neziskových organizací. Nabídku „stálého průvodcování“ (nechť se zájemci ozvou, rádi jim vše ukážeme) má např. Kosenka na Ščúrnici. Běžnější jsou rozhodně jednorázové akce, „dny otevřených dveří“, kdy jsou zájemci zváni na prohlídku dané lokality v určitých předem vyhlášených termínech. Výklad zasvěceného průvodce je vždy zajímavý, velký význam má však toto „zpřístupňování“ zejména u lokalit jinak nepřístupných (Hády u Brna) či takových, které se hůře hledají (Nový prales libereckých Čmeláků na Ještědském hřebeni).
Informační panely na Zlatém vrchu u Bečova nad Teplou mají nápadité technické řešení, které neruší ráz krajiny.
Foto J. Moravec
Z jakých peněz jsou tyto aktivity financovány? Vedle tradičních zdrojů, jakými jsou obecní rozpočty, finance rozdělované mikroregiony a místními akčními skupinami, nadační zdroje (zejména Nadace VIA a Nadace Partnerství) a v některých (nemnoha) případech i Operační program Životní prostředí, se začínají objevovat i sponzorské peníze. Z tohoto pohledu je zajímavý dlouhodobý program Blíž přírodě, jenž financuje firma NET4GAS (dříve RWE Transgas Net). Za tři roky bylo díky tomuto programu Českým svazem ochránců přírody zpřístupněno na třicet lokalit (mimo jiné i řada zde uvedených). Pro firmu je samozřejmě tato aktivita dobrou reklamou, pro sdružení pak cestou, jak se dostat relativně jednoduše k prostředkům na financování rozsáhlejších a náročnějších projektů. Je škoda, že si toto dosud příliš neuvědomují místní firmy, které by přednostně mohly mít ze vzniku „nových turistických cílů“ i zvýšeného zájmu místních obyvatel prospěch.
Poznámka autora: Příklady jsem čerpal z organizací, s jejichž činností jsem nejlépe obeznámen, tedy z pozemkových spolků a základních organizací ČSOP. Čímž rozhodně nechci snižovat aktivity a zásluhy těch ostatních.
Autor působí jako odborný pracovník Českého svazu ochránců přírody