Zvláštní číslo

Ochrana přírody 2012 — 21. 4. 2013 — Zvláštní číslo — Tištěná verze článku v pdf

Ekologické sítě ve střední Evropě

autoři: Ondřej Vítek

Projekt Přeshraniční ekologické sítě ve střední Evropě (Transnational Ecological Network in Central Europe, CENTRAL EUROPE Project TransEcoNet), který probíhal od ledna 2009 do dubna 2012, si kladl za úkol navrhnout metody hodnocení historie a současného stavu ekologických sítí, do jejichž přípravy, vytváření a péče je zapojeno více států regionu. Výstupem měla být mj. prostorová databáze existujících ekologických sítí včetně doporučení, jak jejich prostřednictvím chránit biologickou rozmanitost a schopnost ekosystémů poskytovat lidem celou škálu služeb. Časová řada digitálních map pěti vybraných modelových oblastí umožní vyhodnotit fragmentaci krajiny. Řešitelé projektu navrhli zásady, jak ocenit k životnímu prostředí citlivé využívání území a kvantifikovat služby poskytované ekosystémy tvořícími ekologické sítě.

Projektu se zúčastnilo 16 partnerů (orgány státní ochrany přírody, akademické instituce a nevládní organizace) ze SRN, Slovinska, Maďarska, Rakouska, Polska a České republiky, konkrétně Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i., Průhonice, Fakulta životního prostředí UJEP Ústí nad Labem a České Švýcarsko Krásná Lípa, o.p.s. AOPK ČR se do projektu zapojila jako jedna z 22 přidružených institucí. Hlavním řešitelem projektu se stala Technická univerzita (TU) Drážďany.

Ohlédnutí v Drážďanech

Závěrečný seminář projektu se uskutečnil pod názvem Přeshraniční ekologické sítě ve střední Evropě: dějiny, současný stav a možnostiv Drážďanech 29. až 30. března 2012.

Ředitel projektu, prof. E. Csaplovics z TU Drážďany, představil nejen průběh, ale i základní výstupy projektu, ať už v podobě průběžných a závěrečných zpráv, nebo mapových podkladů, datových bank a další dokumentace.

Další program semináře byl rozdělen do čtyř tematických sekcí: v každé z nich vystoupili kromě zástupců zúčastněných organizací i externí odborníci, prezentující vlastní výzkumy nebo shrnující současné znalosti o určité problematice. V sekci věnované inventarizaci ekologických sítí zazněla kromě rešerše existujících pohraničních ekologických sítí v SRN, Polsku, ČR, Rakousku, Maďarsku a Slovinsku i analýza mezer možných ekologických sítí, založená na kombinaci biotopových koridorů (mokřady, lesy, zemědělsky využívaná krajina) a existujících a navržených chráněných území.

Jak se dělá ekologická síť v Německu

Německý spolkový zákon o ochraně přírody požaduje, aby každá spolková země vytvořila propojením vhodných biotopů ekologickou síť navazující na obdobnou ekologickou infrastrukturu sousedních spolkových zemí. Přitom má ekologická síť, označovaná jako Biotopverbundnebo Biotopvernetzung,tvořit alespoň 10 % rozlohy příslušné spolkové země. Jejím účelem je chránit populace a společenstva cílových druhů a jejich biotopy, chránit a obnovovat funkční ekologické vazby v krajině a zlepšit soudržnost soustavy Natura 2000, vyhlašované legislativou Evropské unie.

Ekologickou síť v SRN tvoří existující jádrová území celostátního významu, možné koridory, vycházející z družicového snímkování a biotopových map, a spojovací články. Jádrovými územími se stávají jak národní parky, přírodní rezervace nebo lokality soustavy Natura 2000, tak chráněné typy přírodních stanovišť a další výseky krajiny, jako jsou přírodní parky, biosférické rezervace UNESCO, chráněné krajiny či lokality Zeleného pásu podél bývalé „železné opony“. Metodika rovněž doporučuje, aby vzdálenost mezi dvěma biotopy byla menší než 200 m nebo aby byl zachován přinejmenším stometrový ekoton, kupř. na rozhraní lesního a lučního ekosystému. Na rozdíl od ÚSES musejí mít prvky německé ekologické sítě zákonnou ochranu. Zřetelnou nevýhodou zůstává skutečnost, že uvedená právní norma neurčuje termín, do kterého by měla být celostátní ekologická síť vytvořena.

Náklady na péči o složky ekologické sítě v SRN hradí v rámci zvláštního programu, uskutečňovaného od roku 1979, ze 75 % Spolkové ministerstvo životního prostředí, ochrany přírody a jaderné bezpečnosti (BMU) prostřednictvím Spolkového úřadu ochrany přírody (BfN), 15 % proplácí vláda příslušné spolkové země a jen 10 % výdajů připadá na vlastníka pozemku: tato podpora není vyplácena plošně, ale cíleně prostřednictvím projektů. Až dosud stála realizace programu německé daňové poplatníky 380 milionů eur (9,7 miliardy Kč), z rozpočtu Ministerstva dopravy půjde 180 milionů eur (4,6 miliardy Kč) na snížení dopadů fragmentace krajiny vyvolané dálniční sítí.

Ekologická síť je víc než ekologická infrastruktura

Druhá sekce se pokusila kombinovat tři zaklínadla soudobé péče o přírodu a krajinu: biologickou rozmanitost, ekosystémové služby a ekologickou síť. Studie prováděná vídeňskou univerzitou na rakousko-maďarském pomezí v oblasti Neziderského jezera potvrdila, že krajina v chráněných územích funguje lépe a probíhá v ní více přírodních procesů než na okolních nechráněných plochách.

Proměnám středoevropské krajiny byla věnována další část programu. Jednotlivé přednášky upozornily na měnící se využití území a krajinného pokryvu tak, jak jej ilustrují historické mapy a geografické informační systémy (GIS).

Řešitelé projektu spolupracovali s institucemi zabývajícími se obdobnou tématikou ve střední Evropě. Účastníci semináře se tak mohli seznámit s projektem ECONNECT, usilujícím o vytvoření fungující ekologické sítě v šesti alpských zemích, a GREENNET, inicia­tivou soustřeďující se na pět výjimečně zachovalých nechráněných ploch podél bývalé „železné opony“.

O vnímání změn, proběhlých a probíhajících ve středoevropské krajině, a možnostech, jak je využít při získávání široké veřejnosti i cílových skupin obyvatel, jako jsou děti či návštěvníci chráněných území, pro podporu ochrany životního prostředí, hovořili řešitelé projektu ze Západomaďarské univerzity, obecně prospěšné společnosti České Švýcarsko a národního parku Donau-Auen v Rakousku, zapojeného do snahy zachovat a obnovit jak významný koridor mezi Alpami a Karpaty, tak alespoň přírodě blízkou podobu Dunaje.

Závěrečná plenární diskuse byla mj. ne­otřelou výměnou názorů na možnou podobu krajiny v šesti do projektu zapojených středoevropských zemích. Ukazuje se, že zatímco obyvatelé konkrétní oblasti skutečně vnímají krajinu jako místo k životu pro sebe a své potomky, které jim proto není zcela lhostejné, koncepce ekologické sítě je známa jen části z nich. Vytváření zdravé krajiny zůstává během na dlouhou trať a není dost dobře myslitelné bez spolupráce co největšího počtu zúčastněných, založené na vzájemné důvěře. Rozsáhlý a finančně nákladný projekt TransEcoNet shromáždil řadu cenných údajů o minulém a současném stavu středoevropské krajiny. Podrobnější informace o projektu TransEcoNet včetně některých výstupů naleznete na adrese http://www.transeconet.eu.