Zaměřeno na veřejnost

Ochrana přírody 1/2008 — 26. 2. 2008 — Zaměřeno na veřejnost

Zkušenosti pozemkového spolku Kosenka

z výkupů lesů v Bílých Karpatech

autoři: Miroslav Janík, Jan Moravec

Ochrana přírody prostřednictvím pozemkových spolků vhodně doplňuje systém státní ochrany přírody, je přitom na něm nezávislá a mnohdy lépe přijímána místní komunitou než zásahy státu a „nařízení z moci úřední“. Na rozdíl od státní ochrany přírody je u těchto ploch většinou daleko výraznější aspekt ekosociální, nepominutelná je trvalejší a více osobní vazba místních lidí k takto ochraňovaným plochám.

Pozemkový spolek Kosenka je zřízen stejnojmennou základní organizací Českého svazu ochránců přírody, sídlící v nejsevernější části Bílých Karpat, ve Valašských Kloboukách. Jednání s vlastníky a uživateli zájmových pozemků považuje organizace za klíčový bod jakéhokoliv trvalejšího úspěchu péče o přírodu a krajinu prakticky od svého vzniku. Zejména po roce 1989 se takováto jednání stala nezbytností, ale zároveň velikou příležitostí dalšího efektivního pokračování a prohlubování dosavadní činnosti v ochraně karpatské přírody a krajiny. Zcela nový impulz pak dal této činnosti vznik programu ČSOP Místo pro přírodu a rozvoj hnutí pozemkových spolků (blíže o pozemkových spolcích a programu Místo pro přírodu viz Ochrana přírody 10/2006).

„Soukromá rezervace“ Ščúrnica

V roce 2003 vyhlásil Český svaz ochránců přírody kampaň, jejímž cílem je zajištění finančních prostředků na výkupy přírodně hodnotných pozemků. Postupně tak vzniká síť území, chráněných nikoli zákonem, ale na základě občanských iniciativ a jejich vlastnických práv. Pro lepší pochopení veřejností a možnosti prezentace je občas nazýváme „soukromými rezervacemi“.

Pozemkový spolek Kosenka se do kampaně od samého počátku zapojil s projektem výkupů přírodě blízkých jedlobukových lesních porostů na jižním úbočí vrchu Ploščiny a založením „soukromé lesní rezervace“

Ščúrnica. Ve vrcholové partii Ploščin, v přímém sousedství zájmových lesních porostů, se nachází státní přírodní rezervace lučního charakteru, což dodává celému projektu ještě další dva aspekty – vytvoření komplexu zahrnující všechny nejdůležitější biotopy bělokarpatské přírody (horské louky, pastviny, přírodě blízké lesy) a úzká spolupráce mezi státní a nestátní ochranou přírody.

Prvotním impulzem byla akutní hrozba vytěžení jedné z nejcennějších částí lesního porostu. S majitelem se podařilo dojednat závazek les místo těžby odprodat. V poměrně krátké době se povedlo prostřednictvím veřejné sbírky získat potřebné finanční prostředky a les o výměře 4,2 ha koupit. Toto však nebyl konec, nýbrž začátek. Bylo jasné, že pokud je cílem převod lesních porostů do bezzásahového režimu, je nezbytné, aby lesní celek měl výměru přinejmenším desetinásobnou. Další velice dobře zachovalé lesní porosty v sousedství tomuto cíli nahrávají. A tak začal maraton dojednávání dalších výkupů, který je v současné době zhruba ve třetině a představuje 14,85 ha vykoupených lesů.

Jednání s vlastníky

Vyjednání s vlastníky dalších lesních pozemků velice usnadnilo jednoznačně pozitivní vnímání prvního výkupu v místní komunitě i širší veřejností. I tak jde o záležitost velmi náročnou jak na čas, tak na vyjednávací schopnosti, zkušenosti z jednání s lidmi a v mnoha případech i na onom příslovečném štěstí. Zároveň je to však činnost nesmírně zajímavá, umožňující daleko více osobního kontaktu s veřejností, získávání zcela specifických zkušeností a zpětné vazby na to, co vlastně v místě naší působnosti spolek koná, jaké záměry v ochraně přírody a krajiny uskutečňuje. Typickou charakteristikou moravsko-slovenského pomezí je velmi rozdrobená vlastnická držba území. Řada parcel je vlastněna vícegeneračními rodinami a příbuznými, dnes třeba i hodně vzdálenými. Někdy je tento fakt při vyjednávání výhodou. Vlastníci si stěžují, že je velmi těžké se dohodnout na využití území, a dojdou po několika kolech jednání k závěru, že nejlepší řešení je takový pozemek prodat. Tím spíše, když jsou přesvědčeni, že výkup bude sloužit ušlechtilé myšlence trvalé ochrany lesa a za svůj pozemek dostanou přiměřenou cenu. Častěji se však rozdrobené vlastnictví stává velkou přítěží. Pokud se jeden z vlastníků rozhodne celý výkup blokovat, ať již z rodinných důvodů, nebo z důvodů možné spekulace o co nejvyšší ceně, která překračuje reálné možnosti pozemkového spolku, stává se takové jednání během na dlouhou trať s nejistým výsledkem. V několika případech pomohl nezávislý zprostředkovatel jednání, jindy umožnila další jednání až změna v rodinných vztazích. V ostatních případech nezbývá než trpělivost.

Komunikace s veřejností

Za velice důležité považujeme při realizaci takového projektu nejen vyjednávání s vlastníky a potenciálními dárci, ale i komunikaci s veřejností – od místních obyvatel přes subjekty státní správy až po odborníky a vědecká pracoviště.

Projekt, jeho průběh a cíle představujeme při nejrůznějších příležitostech veřejnosti. Organizujeme odborné exkurze na danou lokalitu, realizujeme zde vzdělávací školní i mimoškolní programy či terénní praktická cvičení. Dárci i další příznivci se mohou přímo v terénu setkat s lidmi, kteří o lokalitu pečují, a přesvědčit se o významu svého zapojení do programu Místo pro přírodu.

Ščúrnicu (stejně jako ostatní lokality v péči pozemkových spolků) prezentujeme nikoli jako území, které chceme chránit před lidmi, ale naopak jako místo, které může vnímavého návštěvníka obohatit a může se stát dalším střípkem do mozaiky zajímavostí a pozoruhodností naší krajiny.

Díky výkupům lesních pozemků na Ščúrnici se prohloubila odborná spolupráce ZO ČSOP Kosenka se Správou CHKO Bílé Karpaty. Rozvinula se též spolupráce s několika vysokými školami – s Mendelovou zemědělskou a lesnickou univerzitou v Brně, Univerzitou Palackého v Olomouci a s Masarykovou univerzitou v Brně. Vrcholem hledání různých cest bylo prozatím setkání v dubnu 2006, kterého se zúčastnilo 16 odborníků nejrůznějšího profesního zaměření se vztahem ke Ščúrnici a na němž se diskutovalo jak o projektu „soukromé rezervace“ a jeho prezentace obecně, tak o různých aspektech péče o Ščúrnicu, vhodnosti či nevhodnosti bezzásahového režimu či legislativních otázkách. Byť zúčastnění nedospěli k jednotnému názoru, jsou závěry tohoto setkání pro organizátory velice přínosné.

Vedlejším, avšak mimořádně potěšujícím (a překvapivým) efektem výkupů na Ščúrnici bylo dědictví po paní Boženě Sedláčkové. Důchodkyně z Valašských Klobouk nejdříve po tři roky podporovala výkupy drobnými dary, načež se rozhodla odkázat organizaci za účelem další ochrany karpatských lesů celou třetinu svého nemovitého vlastnictví, bytu, který pozemkovému spolku vynesl 200 tisíc korun. To je v podmínkách malého města dar mimořádné hodnoty, o to cennější, že pochází od prostého místního člověka. Pokud je nám známo, jde o jeden z prvních odkazů takového rozsahu pro účely ochrany přírody u nás.

M. Janík je předsedou ZO ČSOP Kosenka a hlavním realizátorem projektu „soukromé lesní rezervace“ Ščúrnica. J. Moravec je koordinátorem programu ČSOP Místo pro přírodu.