Zaměřeno na veřejnost

Ochrana přírody 4/2012 — 9. 11. 2012 — Zaměřeno na veřejnost — Tištěná verze článku v pdf

Za Naturou na túru

po klikatých cestách terénní výuky

autorka: Erika Smrtová

Ilustrovaná mapa výukových programů "Za Naturou na túru" od Jakuba Požára

Díky financím z Evropského sociálního fondu a ze státního rozpočtu České republiky jsme v roce 2009 dostali šanci výukové programy „Za Naturou na túru“ oživit a posunout kvalitativně kupředu. Ve spolupráci se Sdružením středisek ekologické výchovy Pavučina a 18 dalšími organizacemi jsme pro žáky druhého stupně základních a středních škol připravili 25 nových výukových programů, jejichž ambice byly tentokrát mnohem vyšší. Byly zaměřeny na téma biodiverzity a ochrany přírody. Hlavní roli zde sehrály jak předměty ochrany, tak způsoby péče o ně. A právě simulace různých zájmů v území a potřebného managementu se staly oblíbeným způsobem, jak žákům přiblížit mnohdy obtížné rozhodování o tom, co a jakým způsobem v přírodě a krajině chránit.

V projektu jsme se tentokrát mnohem více soustřediliv právě na způsob, jakým faktické informace žákům předávat, aby pro ně byly smysluplné a využitelné. Chtěli jsme, aby programy nevypadaly jako klasické exkurze, během nichž jsou účastníci povětšinou v roli pasivních posluchačů, ale aby je stimulovaly k samostatným činnostem a úvahám. A tak se kromě přírodovědy a ekologie řešila i pedagogická, respektive didaktická stránka programů. Na první pohled by se mohlo zdát, že je to samozřejmost, nicméně skloubit odbornost s pedagogickou dovedností bývá často problematické nejen v environmentální výchově. Stačí se dívat kolem sebe a zjistíte, jak málo lidí se zastaví u naučné cedule či informačního panelu. Možná je to nezájem, ale ten může být způsoben tím, co a jak bývá na těchto cedulích napsáno.

Kdyby měl někdo možnost absolvovat všechny výukové programy „Za Naturou na túru“, udělal by si poměrně dobrou představu o tom, jaká je vlastně naše příroda: navštívil by rašeliniště, mokřady, rybníky, luhy, stepi, lesy nižších, ale i vyšších nadmořských výšek. Kromě realizátora projektu však nikdo další toto kolečko neabsolvoval, takže školám zůstal povětšinou jen regionální rozměr přírodních charakteristik naší vlasti, přestože některé z lokalit, v nichž programy probíhají, mají celonárodní význam. Svou roli zde zřejmě sehrály náklady na dopravu, ale také obecně rozšířený názor, že k probouzení přírodovědného a environmentálního cítění lze stejně dobře využít nejbližší okolí školy a bydliště namísto finančně a organizačně náročných výletů do vzdálených lokalit. Souhlasím, že místa takříkajíc přímo v bydlišti mají výukový potenciál zejména díky možnostem dlouhodobého a systematického působení v nich. Přesto však věřím, že metoda rozdílu, nebo chcete-li kontrastu mezi tím, co dobře znám a co je pro mě všední, a tím, co neznám a vidím poprvé, může pomoci k rozšířenému vnímání a hlubšímu zájmu. Zvláště pak jsou-li navštívená místa kvalitativně i esteticky hodnotnější než ta, ve kterých se běžně pohybuji.

V dotazníkovém šetření, jehož se zúčastnilo 7 500 žáků, více jak 90% uvedlo, že se jim líbila právě lokalita, kterou navštívili. Nevypovídá to samozřejmě nic o tom, co se tam naučili, nicméně považuji za pozitivní, že si žák onu rozdílnost prostředí uvědomil a dokázal ji ocenit. Přes 80% žáků rovněž uvedlo, že je ochotno pomáhat při ochraně přírody, což je bezesporu dobrý potenciál. Horší ovšem je, že téměř polovina z nich vlastně neví, čím by sami mohli přispět, a druhá polovina si pod ochranou přírody představuje pouze sbírání a třídění odpadu. To na jedné straně ukazuje na dobrou práci firmy EKO-KOM, která provozuje celorepublikový systém třídění, recyklaci a využití obalového odpadu, ale zároveň odhaluje slabiny naší práce, neboť jsme žákům zřejmě nedokázali nabídnout dostatek praktických a snadno proveditelných činností prospívajících biodiverzitě a vlastní ochraně přírody. Zde se tedy otevírá velký prostor pro zlepšení organizace výukových programů, které APUS připravuje, ale i pro obdobně zaměřené neziskové organizace a samozřejmě pro všechny orgány ochrany přírody.

Terénní výuka je náročná disciplína. Nikdy nevíte, co vás na trase potká, jaké bude počasí, jaká bude skupina. Má spoustu neznámých, na které musíte být připraveni. Pro někoho jsou tyto okolnosti překážkou, pro jiného mohou být výzvou a potěšením. Nevyšlapané pěšiny jsou určitě náročnější, ale těm, kdo se nebojí, přinášejí bezpočet neopakovatelných zážitků a setkání, ke kterým by v učebnách nebo školních prostorách sotva kdy došlo. Pro ty, kdo mají o tuto problematiku zájem nebo si chtějí vytvořit vlastní výukový program, případně si jen vyzkoušet některé dílčí aktivity, jsme připravili soubor doporučení a příkladů z praxe, které vyšly tiskem v březnu 2012 pod názvem „Za Naturou na túru – metodika terénní výuky“. (V elektronické podobě je publikace ke stažení na www.zanaturou.cz nebo na www.aposus.cz.)

Náš projekt skončil. Přestože by se mohlo zdát, že jsme za Naturou ušli pořádný kus cesty, nyní stojíme svým způsobem opět na začátku. Tentokrát je naší snahou projekt překlopit do udržitelného produktu, který zůstane na trhu environmentálního vzdělávání, což je v současných dotačních podmínkách ambiciózní předsevzetí. Přesto se chceme pokusit udržet „Za Naturou na túru“ jako značku kvalitních terénních výukových programů. Stávající programy budeme podle zkušeností, které nám postupně přináší praxe, neustále vylepšovat a upravovat. Současně chceme otevírat programy nové, abychom mohli s širší nabídkou oslovit další školy.

Bude to dlouhá cesta, ale je za námi už hodně práce, máme spoustu zkušeností, velké množství skvělých spolupracovníků a hlavně spokojených učitelů a žáků. Jestli chcete, můžete nám pomoci nebo nám alespoň držte palce!

Fotografie Zdeňka Kováříková

Autorka působí v občanském sdružení APUS