Ochrana přírody 3/2008 — 24. 6. 2008 — Zaměřeno na veřejnost
Stav vodáků na šumavských tocích
Snad proto, že vodáctví má v České republice velkou tradici sahající až do doby první republiky a patří k vskutku národním sportovním aktivitám, zůstaly řeky Vltava a Otava otevřené pro vodácké využití i po založení Národního parku Šumava v roce 1991.
A to i přesto, že v národních parcích je ze zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, zakázáno splouvat řeky a pouze návštěvním řádem je možné vyhradit některá místa pro tento sport. Dobrá vůle se tak paradoxně stala zdrojem konfliktů mezi ochranou přírody a širokou veřejností, která vrcholí v sezoně 2008, kdy Národní park Šumava navrhuje zpřísnit splouvání vybraných úseků Vltavy, které by se promítlo do nového návštěvního řádu. Toto rozhodnutí se neobjevilo zčistajasna, ale je výsledkem několikaletého vývoje, a to jak na straně vodáckého sportu a s ním souvisejících aktivit, tak na straně samotné ochrany přírody. Zmiňovaný konflikt je jen dalším důkazem toho, že hledat kompromisní řešení ve vztahu turistiky a sportu k ochraně přírodních hodnot je velmi těžké.
S rozvojem podnikání po roce 1989, které se samozřejmě nevyhnulo ani vodáctví, se začaly množit půjčovny, které se předhánějí v nabídce výhodných podmínek, za kterých půjčí komukoli jakoukoli loď. Místo tradičních laminátových kánoí v současnosti převažují daleko odolnější plastové lodě, kterým nevadí občasný náraz o kámen. Tím ani požadavky na šikovnost lidí usedajících do lodí nejsou velké. Komercializace splouvání řek způsobila „zahuštění“ provozu na řekách tak, že místo úžasných zážitků, na které vzpomínají staří vodáci, se ze splouvání stala pouťová záležitost. Ani Národnímu parku Šumava se tento trend nevyhnul – v posledních letech se počet lodí, které za sezonu splují horní úsek řeky Vltavy, pohybuje kolem 10 000.
Na mapě jsou vyznačeny tři úseky Vltavy, v nichž je omezeno splouvání na letní období (od 1. 5. do 31. 10.) při stanovených výškových limitech řeky. Na úseku Soumarský most – Pěkná by mělo být od 16. 6. do 15. 8. splouvání zcela vyloučeno.
1. Teplá Vltava: úsek Lenora – Soumarský Most, délka 6 km, limit: 45 cm na vodočtu na Soumarském Mostě (SM)
2. Teplá Vltava (Vltava): úsek Soumarský Most – Pěkná, délka 17 km, limity: 61 cm na vodočtu SM – kanoe, 56 cm na vodočtu SM – kajaky
3. Vltava: úsek Pěkná – Nová Pec, délka 10 km, limit: bez omezení výšky hladiny
Vltava se splouvá z Lenory až k Lipnu. Tento 33 km dlouhý úsek je nádherný – řeka se tu v mnohých meandrech vine Vltavským luhem, který překypuje rozmanitostí rostlinných i živočišných druhů. Pestrá mozaika společenstev říční nivy, ve které se střídají rašelinné biotopy s odstavenými rameny nebo aluviálními loukami v různých sukcesních stadiích, poskytuje životní prostor desítkám chráněných druhů, mezi nimiž jsou i druhy významné z pohledu evropského. Při navrhování druhových lokalit v rámci soustavy Natura 2000 byl Vltavský luh vybrán jako lokalita pro vydru říční, perlorodku říční a střevlíka Menetriesova, řeka Vltava pak pro mihuli potoční a vranku obecnou. Samotná řeka je na první pohled nápadná svými bohatými dnovými nárosty, které místy tvoří až podvodní louky. Nejčastěji zastoupenými druhy jsou lakušník vzplývavý, hvězdoš háčkatý a stolístek střídavokvětý, místy se k nim přidává i kriticky ohrožený rdest alpský. Protože poměrně často dosahují nárosty až k hladině, projíždějící lodě je významně poškozují. Pod záběry pádel, případně při brodění vodáků přes mělčiny, se snadno křehké stonky rostlin lámou. Čím je vody méně, tím samozřejmě je poškození větší. To se velmi zřetelně ukázalo v poměrně suchém roce 2003, kdy kolem řeky viselo na větvích velké množství odlámaných zničených rostlin. To byl impulz pro první omezení, které se na Vltavě objevilo v následující sezoně 2004. Stanovení limitní hladiny bylo tehdy provedeno pouze na základě kontrolního splutí. Neutěšený stav na řece však vyvolal potřebu odborné studie, která by se vážněji zabývala dopadem vodáctví na ekosystémy řeky a dodala tak ochranářům podklady pro stanovení limitů, které by zabezpečily šetrné splouvání.
Výzkumný ústav vodohospodářský začal v témže roce provádět výzkum na podvodních rostlinách, které mají v ekosystému řeky velký význam jako potravní zdroj a vytvářejí životní prostor pro řadu živočichů. Výsledky ukázaly, že teprve poměrně vysoký stav vody (cca 73 cm na vodočtu Chlum) zaručuje jejich „bezpečí“.
Proto byla Správou NP již na začátku roku 2007 připravena úprava návštěvního řádu, která sice plně nerespektovala doporučení studie, ale snažila se postupně o zpřísnění limitu. Bohužel regionální sekce Rady Národního parku Šumava projednávání změny návštěvního řádu na poslední chvíli stáhla z programu s poukazem na nedostatečné předjednání: další sezona tak proběhla „po staru“. V roce 2007 byla série studií doplněna o posouzení vlivu vodáctví na ohrožené a chráněné živočichy a doporučení této studie se staly východiskem pro současný návrh změny návštěvního řádu. Aby Správa NP Šumava zcela nezakázala splouvání řeky, jsou navržená opatření poměrně komplikovaná. Nejpřísnější omezení se týkají střední, 17 km dlouhé části splouvaného toku ze Soumarského Mostu do Pěkné (viz mapa). Tento úsek je z pohledu biologického nejcennější a nejcitlivější, a proto tomu odpovídají stanovené limity. Naopak nejmírnější omezení – zákaz používání vícemístných plavidel (pramic a raftů) se týká desetikilometrového spodního úseku z Pěkné do Nové Pece.
Podvodní louky na Vltavě
Foto V. Kladivová
Vltavský luh je řazen k nejcennějším územím Šumavy. Je součástí evropsky významné ptačí oblasti a následně vyhlášené Ptačí oblasti Šumava v rámci soustavy Natura 2000, významnou botanickou oblastí a je zahrnut v ramsarské lokalitě Šumavská rašeliniště z důvodu mezinárodní ochrany mokřadů. Kromě toho je většina jeho území zařazena do I. zóny NP Šumava.
V boji o splouvání Vltavy v přísně chráněném území NP Šumava padají různé argumenty. Zastánci splouvání poukazují na většinou omezenou nabídku pro návštěvníky a s tím spojenými ekonomickými ztrátami půjčoven lodí, kempů nebo restauračních zařízení. (Jako by zapomněli na to, že ke svému zisku využívají zdarma přírodní zdroje.) Vodáci se nechtějí smířit s přísnými opatřeními a považují je za přehnané. Ochránci přírody zdůrazňují nutnost zachování přírodního bohatství, které se penězi jednoduše vyčíslit nedá. Zbývá jen doufat, že člověk moudrý (Homo sapiens) se zachová moudře, ku prospěchu svému, tedy i ku prospěchu ohrožené přírody.
Autorka pracuje na Správě NP a CHKO Šumava Vimperk v sekci výzkumu a ochrany přírody