Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.

cs / en

Zaměřeno na veřejnost

Ochrana přírody 2/2008 22. 4. 2008 Zaměřeno na veřejnost

Racek chechtavý

pták roku 2008

Racek chechtavý

Kampaň Pták roku tradičně vyhlašuje Česká společnost ornitologická (ČSO) ve spolupráci s dalšími nevládními organizacemi a se státní ochranou přírody. Nejširší veřejnosti představuje určitý ptačí druh, na němž můžeme přiblížit aktuální problémy péče o životní prostředí. Ptačí druh bývá vybrán tak, aby se do výzkumu jeho biologie či praktické ochrany mohl zapojit každý milovník přírody.

Ptákem roku 2008 byl zvolen racek chechtavý (Larus ridibundus). Důvodem je dramatický úbytek jeho početnosti: v současnosti hnízdí na území ČR 50 000–100 000 párů, od konce 80. let 20. století se jejich počet snížil nejméně o 35 %. V jižních Čechách dnes vyvádí mláďata ve srovnání se stavem před 20 lety jen třetina párů. Ostatně ti, kteří si zvykli během zimních víkendových procházek k Vltavě krmit racky, jistě potvrdí, že je v centru Prahy sněhobílých dlouhokřídlých křiklounů stále méně. A to naše hlavní město zůstalo v ČR jediným významným zimovištěm racka chechtavého! Není divu, že v posledním červeném seznamu ohrožených ptáků ČR, sestaveném K. Šťastným a V. Bejčkem, je racek chechtavý zařazen mezi ohrožené druhy v kategorii zranitelný. Příklad racka chechtavého současně názorně dokládá, jak je důležité mít pro hodnocení stavu populací volně žijících živočichů z hlediska jejich ochrany dlouhodobé údaje, které umožní vyhodnotit nejen změny jejich početnosti, ale zejména postihnout trendy jejího vývoje. Proč z našich rybničnatých oblastí zmizely i často velmi početné kolonie racků? Přesnou odpověď na tuto otázku zatím neznáme. Právě proto, že racek chechtavý patřil dlouhou dobu mezi naprosto běžné a značně početné druhy opeřenců, ornitologové ho obdobně jako kupř. vrabce domácího (Passer domesticus) přehlíželi. V ochranářské biologii označujeme obdobnou situaci jako tragédii běžných. Úbytek racků je nejčastěji dáván do souvislosti s poškozováním hnízdních biotopů, mezi něž patří nejen rybníky, ale i další mokřady, jako jsou slepá ramena řek. Jiní odborníci spatřují příčinu mizení racků z českých zemí ve znečišťování prostředí cizorodými látkami, ať už těžkými kovy nebo chlorovanými uhlovodíky. Potravní řetězce bývají obvykle ve vodním prostředí delší a složitější než v suchozemském, takže v nich dochází k většímu hromadění cizorodých látek. B. Kloubec a Z. Guthová skutečně zjistili u jihočeské populace racka chechtavého nižší počet vajec ve snůškách a zvýšenou úmrtnost (mortalitu) zárodků, mláďat na hnízdech a dospělých jedinců, které přičítají právě cizorodým látkám. Také v případě racka chechtavého platí, že nejúčinnějším způsobem jeho ochrany zůstává rozumná péče o jím osídlené prostředí.

Kolonie racků

Hnízdní kolonie racků chechtavých běžně tvořily dříve tisíce párů. Občas v nich najdeme i jiné ptačí druhy: na snímku husa velká (Anser anser).

Foto L. Hlásek

Organizátoři akce Racek chechtavý – pták roku 2008 uvítají nejen údaje o prvním příletu racků ze zimovišť, ale i o hnízdních koloniích. Bohatě ilustrovanou brožuru s podrobnými informacemi o bionomii druhu a možnostech jeho ochrany mohou zájemci zdarma získat na adrese: Česká společnost ornitologická, Na Bělidle 252/34, 150 00 Praha 5-Smíchov, tel./fax 274 866 700, e-mail cso@birdlife.cz, www.birdlife.cz. Akci podpořil i Český svaz ochránců přírody, Ochrana fauny ČR, Českomoravská myslivecká jednota, ORNIS Muzeum Komenského v Přerově, Ministerstvo životního prostředí, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a krajské úřady Jihomoravského, Pardubického a Plzeňského kraje.