Z naší přírody

Ochrana přírody 1/2021 — 21. 2. 2021 — Z naší přírody — Tištěná verze článku v pdf

Štramberský kras

– přírodní  skvost u malebného města

Autor: Petr Zajíček

Dlouhodobý geologický vývoj Moravy ovlivnila a poznamenala řada událostí. V období druhohor probíhala na území dnešní Evropy rozsáhlá mořská karbonátová sedimentace, ze které vznikly rozsáhlé krasové oblasti. K nejvýznamnějším z nich patří Dinárský kras, Slovenský kras, rozlehlá krasová území v Alpách, Pyrenejích, Rumunsku, Bulharsku, Gruzii ad. V důsledku alpinského vrásnění, které nastalo na začátku třetihor a trvá dodnes, docházelo k postupnému zvrásnění rozsáhlých území včetně oblasti západních Karpat. To zároveň způsobilo výrazné pohyby v masivech druhohorních vápenců. Některé jejich části byly odtrženy a v mohutných příkrovech přesunuty do vzdálenějších míst. V oblasti nejvýchodnější Moravy se tak dochovalo několik ostrůvků jurských vápenců. Největší z nich jsou Pavlovské vrchy u Mikulova, dále k nim patří Stránská skála a Bílá hora u Brna a Štramberský kras. Ten je tvořen devíti oddělenými ostrůvky v místě a blízkém okolí města Štramberk. Z hlediska krasových jevů mají největší význam vrch Kotouč, Obecní skála a Zámecký vrch. V těchto třech lokalitách se totiž nachází všech třináct evidovaných jeskyní Štramberského krasu.

Botanická zahrada v místě bývalého lomu v Obecní skále. Foto Petr Zajíček

Jeskyně Šipka a unikátní nález čelisti neandrtálce
Vrch Kotouč je již více než 150 let poznamenán těžbou vápence. Jeho podstatná část jižní strany prakticky zmizela. Severní svahy tohoto výrazného kopce těsně přilehlé ke Štramberku jsou a nadále budou zachovány v původní podobě. A právě zde se nachází nejznámější a nejvýznamnější jeskyně celého území Štramberského krasu – jeskyně Šipka. Byla známa od nepaměti. Původně se jmenovala Čipova díra, kterou v literatuře poprvé zaznamenal Řehoř Wolný ve své Vlastivědě moravské ze 40. let 19. století. Později se začal používat název Šipka, který přetrval dodnes. V období romantismu byly Štramberku přilehlé části Kotouče vyhledávaným výletním místem a skalní portál se stal i objektem malířů a kreslířů. To proto, že z centrální prostory jeskyně Šipka směrem k severu se otevírá nádherný průhled skrz skalní klenbu na Zámecký vrch města Štramberk s dominantou, zámeckou věží zvanou Trúba. Nejznámější vyobrazení pochází z poloviny 19. století, jeho autorem byl F. Kaliwoda. Dílo pak bylo litografováno v roce 1857 A. Haunem. 

Výrazný portál jeskyně Šipka je vlastně skalní bránou, přecházející do členité rozlehlé prostory s prolomeným stropem. Z ní vybíhá několik chodeb, nejdelší z nich ústí opět na povrch. Celková délka všech prostor Šipky činí 60 metrů. Lokalitu proslavil jeden z předních moravských archeologů Karel Jaroslav Maška. Jako gymnazijní profesor v Novém Jičíně začal v roce 1879 provádět rozsáhlý archeologicko–paleontologický výzkum, a to nejen v Šipce, ale i v nedaleké jeskyni Čertova díra, která však byla později zničena těžbou. Výzkum trval osm let a svůj nejvýznamnější archeologický objev popsal Maška v Časopise Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci: „Ze všech nálezů v jeskyni Šipce učiněných nejdůležitější jest úlomek dolejší čelisti lidské, o níž doplňkem ke své dřívější zprávě chci promluviti. Velevzácný tento zbytek člověka předpotopního nalezen byl dne 26. srpna r. 1880, v poboční nízké chodbě „Jezevčí díra“ řečené, v malém výklenku u levé stěny. Ležel asi 1,4  m hluboko téměř na dně jeskyně v neporušené vrstvě popelu a uhlí na pokraji rozsáhlého ohniště s četnými nástroji kamennými, jakož i většinou rozbitými kostmi a zuby medvěda a lva jeskynního, hyeny jeskynní, vlka, nosorožce, mamuta, zubra, jelena a koně, vesměs to zvířat diluviálních, nyní již vymřelých, tak že nelze o pravěkém, a sice diluviálním původu čelisti té pochybovati. Patří do nejspodnější vrstvy kulturní…“

Průhled z jeskyně Šipky na Štramberk, Haunova litografie Kaliwodovy kresby.
Soukromý archiv a reprofoto Petr Zajíček

Prokázalo se, že nalezená čelist dítěte má stáří přibližně 90 000 let, a jedná se tedy o relikt člověka homo neanderthalensis. Tento první doklad neandrtálců na našem území byl nalezen pouhých 24 let po nálezu kosterních pozůstatků tohoto lidského druhu v německém Neanderthalu. Nejcennější Maškův nález však byl zničen během požáru na konci 2. světové války mikulovského zámku, kam byla část sbírek z depozitářů Moravského zemského muzea přesunuta. Naštěstí byl dříve vyroben odlitek šipecké čelisti, který však v Brně zůstal a tím se  dochoval. Také některé další Maškovy cenné nálezy z Šipky a Čertovy díry, např. čelist jeskynního lva, zuby pleistocenního nosorožce atd., se podařilo zachránit. Na některých exponátech jsou zachovány Maškovy popisky. 

Zub nosorožce srstnatého a odlitek čelisti neandrtálce z jeskyně Šipka;
archiv MZM Brno. Foto Petr Zajíček

V jeskyni Šipka pak prováděli vykopávky další známí badatelé, např. Jan Knies či Josef Skutil. Jejich nálezy však lze považovat jen za doplňující materiál Maškových sbírek. Archeologické výzkumy potvrdily i mladší osídlení člověkem moderního typu v období magdaaleniénu a dále doklady i Z doby bronzové. Roku 1922 byla na jedné z hlavních stěn uvnitř propadliny mezi jeskynními chodbami umístěna pamětní deska K. J. Mašky. 

Hluboká propast v Zámeckém vrchu
Z centra města Štramberk vybíhá strmý vrch nazývaný Zámecký. Zámecká věž Trúba je dnes turistickým cílem s nádhernou vyhlídkou do okolní krajiny. Toto místo má však i zajímavé podzemí. Při stavbě turistické chaty dr. Hrstky (dříve nazývané Rašínova chata) bylo dne 20. listopadu roku 1924 objeveno ústí propasti. Nazvána byla Slámovou slují. Byla vytvořena postupným rozšířením tektonické poruchy, proto má puklinový charakter. Stěny jsou však poznamenány korozní činností vod. V určité fázi vývoje tohoto krasového jevu se na nevýrazné modelaci jeho některých částí podílela i vodní eroze. V hloubce 28 metrů se nachází náznak jeskynní úrovně, kde je zároveň i nejbohatší krápníková výzdoba. Nejnižší části propasti spadající do celkové hloubky 65 metrů jsou velmi těsné. Lze však předpokládat její pokračování, protože v bočních pasážích nejhlubší části byly zaznamenány průvany. 

Další zajímavou jeskyní Zámeckého vrchu je 27 metrů dlouhá Vacova díra. Nachází se ve sklepě domu historického centra města v ulici Horní Bašta. Jeskyně vytvořená na puklině s vodou ohlazenými stěnami končí úzkými kanálky zaplněnými sedimenty.

Obecní skála – botanická lokalita a vodní jeskyně
Vrch Obecní skála vybíhá z východní části Štramberku. Od roku 1825 zde byl v obecním lomu těžen vápenec. Těžba skončila o šest desetiletí později a ve 20. století byl lom využíván jako skládka průmyslového odpadu. V 90. letech 20. století byl asanován a režim směřoval k přirozené rekultivaci. V současné době slouží areál lomu jako botanická zahrada, ve které se daří posilovat a rozšiřovat populace původních druhů vegetace.

Během těžby vápence bylo objeveno několik jeskyní a většina z nich byla následně zničena. K nejvýznamnějšímu objevu došlo až na konci 19. století.  Roku 1880 (dle jiného záznamu až v roce 1893) zde bylo odkryto ústí propasťovité jeskyně. Prozkoumána však nebyla, naopak byla krátce po objevu uměle zasypána. Po více než sto letech v květnu roku 1999 v den štramberské pouti byla znovu objevena ostravskými speleology. Byla nazvána jeskyní Pouťovou. Jeskyňáři pak v následujících letech postupně odtěžili umělý zásyp do hloubky přibližně 25 metrů a poté pokračovali v těžbě původních sedimentů až do hloubky 40 metrů. Erozí modelovaná puklinová propast má návaznost na dosud zcela neprozkoumaný hydrografický systém. V nejnižší úrovni se nachází podzemní jezero s kolísající vodní hladinou. Barvícími pokusy bylo zjištěno, že Pouťová jeskyně komunikuje s vývěry vzdálenými přibližně 1 km. Geologickými vrty bylo prokázáno, že mocnost vápenců je v těchto částech více než 80 metrů a existence větších krasových dutin není vyloučena. Odklízení náplav a sutin na dně Pouťové je však v takové hloubce velmi náročné. Navíc za vyšších vodních stavů stoupá hladina vody až o deset metrů. Další výzkumy a průkopové práce byly z těchto důvodů zastaveny. V propasťovitém ústí Pouťové jeskyně se daří populacím vzácné chráněné kapradiny jelenímu jazyku celolistému. Lom v Obecní skále je pozitivním příkladem rekultivace krajiny dříve postižené činností člověka.

Harmonie přírody a osídlení
V Štramberském krasu jsou vyhlášena celkem čtyři maloplošná chráněná území: NPP Šipka, PP Kamenárka, PP Vaňův kámen a PP Štramberk. Oblast je protkána turistickými a naučnými stezkami. Díky malebnosti historického města Štramberk, které nepůsobí rušivě mezi přírodními lokalitami, patří Štramberský kras k nejhezčím místům na Moravě.