Ochrana přírody 3/2021 — 24. 6. 2021 — Z historie ochrany přírody — Tištěná verze článku v pdf
Historie strážní služby v NP a CHKO Šumava
Přestože v novodobém, ale již zažitém sousloví je národní park uváděn před chráněnou krajinnou oblastí, pořadí vzniku je přesně opačné a nejinak je to i s historií a vývojem stráže přírody, která se začínala formovat právě v souvislosti s vyhlášením našeho největšího chráněného území. Označení „strážce“ je pro řadu z nás když ne synonymem, tak zcela jistě pojmem neodmyslitelně spjatým s ochranou přírody, a i když v době vznikající CHKO Šumava nebyl tento termín nikde legislativně ukotven, lze za „strážce“ v jistém slova smyslu označit všechny, kteří se pod hlavičkami svých oborů zasloužili o ochranu tohoto jedinečného přírodního dědictví.
1963–1970, vyhlášení CHKO Šumava, první strážci
Za obor, který měl k dnešnímu pojetí stráže přírody nejblíže, lze považovat tehdejší „konservátory ochrany přírody“, ustanovované na základě zákona o státní ochraně přírody z r. 1956, dle kterého byli rovněž oprávněni činit k zajištění ochrany přírody potřebná opatření. Tito pracovníci se zejména v prvních letech po vyhlášení CHKO významnou měrou podíleli na činnostech, které bylo nutné zajistit v souvislosti s péčí o nově vyhlášené chráněné území, poměrně brzy bylo ale zřejmé, že pro zajištění komplexní péče o území musí být přijati noví zaměstnanci a vytvořeno samostatné organizační řízení.
Jedním z významných rozhodnutí tak bylo v r. 1965 zřízení Sboru dobrovolných strážců (později Aktiv DS) a postupné ustanovování jeho nových členů.
1970–1991, první profesionální strážci
Významný zlom v organizaci přineslo zřízení samostatných Správ CHKO pro západočeskou část (r. 1970 v Sušici) a jihočeskou část (r. 1971 ve Vimperku) a přijetí prvních stálých zaměstnanců. Jako jeden z prvních byl na jihočeskou Správu ve Vimperku přijat dosavadní dobrovolný strážce (dále „DS“) Miloslav Soukup a dne 27. 6. 1972 se tak stal prvním profesionálním strážcem CHKO Šumava. V krátkém sledu postupně přibyli další zaměstnanci a také další profesionální strážci (Š. Labaj, Z. Zlámal, F. Kortus, E. Jiřík, V. Mareš), kteří byli pověřováni organizací DS na jednotlivých strážních obvodech. Řízením strážní služby v západní části CHKO byl pověřen Ladislav Vodák, v jižní části CHKO pak od r. 1974 ing. Michal Valenta.
Pod vedením profesionálních strážců a odborných pracovníků obou Správ byl v následujícím období rychle stabilizován početný aktiv DS, jehož členové byli vybíráni převážně z řad místních obyvatel – lesníků, členů horské služby, KČST nebo ochránců přírody. Pro usnadnění přípravy byla v roce 1974 sestavena a vydána skripta pro DS. Novým strážcům byly postupně přidělovány jednotlivé strážní úseky a bylo započato s pravidelnou organizací strážní služby.
DS byli každoročně proškolováni a zároveň probíhaly odborné exkurze do různých částí CHKO. Každoročně se uskutečňovaly i několikadenní exkurze do chráněných území naší vlasti (KRNAP, Labské pískovce, Český ráj, Bílé Karpaty, Malá Fatra, Moravský kras, Slavkovský les aj.).
Kromě zajištění dohledu se v prvních letech činnost jak profesionálních, tak dobrovolných strážců zaměřovala především na označení a zpřístupnění území. Bylo instalováno značení rezervací a postupně budována terénní zařízení pro návštěvníky – poválkové stezky (Jezerní slať s vyhlídkovou věží, Chalupská slať), vyhlídky, informační panely a řada naučných stezek (Medvědí stezka, Stifterova stezka, Churáňovský okruh, Povydří, Tříjezerní slať, Hamižná hora a Železnorudsko).
Pro účely strážní služby byly postupně vybudovány terénní stanice v Černé v Pošumaví a u Jezerní slati a odkoupen a upraven kiosek u Boubínského pralesa.
Velká pozornost byla věnována výchovné činnosti – strážci byli pověřováni zajišťováním přednášek a vedením exkurzí, řada z nich se podílela na vedení kroužků Mladých ochránců přírody. Strážci vykonávali výzkumnou činnost, jako je mapování vzácné flóry a fauny, odběry vzorků pro další výzkum, nebo se na ní podíleli.
Označení stráže přírody – půlkruhová nášivka STRÁŽCE (autor M. Soukup) se ze Šumavy rozšířila i do ostatních CHÚ ČR.
1989, 1991, 1992 až dnes
Zrušení hraničního pásma, vyhlášení Národního parku Šumava a vydání nového zákona o ochraně přírody a krajiny se zásadním způsobem promítly jak do přístupu k ochraně přírody, tak k organizaci a výkonu strážní služby.
Dlouhá léta nepřístupné území Šumavy, na kterém byl vyhlášen NP, se stalo velkým lákadlem pro mnoho návštěvníků, a proto bylo nutno na tuto situaci reagovat a ustanovit nové profesionální strážce + DS s pravomocemi dle nového zákona o ochraně přírody. Území NP Šumava bylo nově rozděleno na čtyři strážní obvody (Volarsko, Borovoladsko, Modravsko, Prášilsko), v r. 1994 na nich zajišťovalo činnost 18 profesionálních strážců a 17 DS a zpravodajů, dalších 10 profesionálních strážců pak zajišťovalo činnost na území CHKO Šumava. Prvotními úkoly strážců bylo urychlené proznačení nových turistických tras, vyznačení I. zón ochrany přírody, přístřešků a dalších zařízení pro návštěvníky a dále i odstranění pozůstatků po tzv. železné oponě.
Zpravodaj Vladimír Kopřiva – spolupráce při instalaci
značení rybářských revírů na Teplé Vltavě. Foto Adam Diviš
I v této době je činnost strážců výrazně zaměřována na práci s veřejností – důraz je kladen zejména na poskytování informací, usměrňování návštěvníků a jejich získávání pro myšlenku ochrany přírody a NP Šumava. Běžnou činností je prezentace fenoménu Šumavy prostřednictvím přednášek a doprovodů. Výchovnou činnost postupně přebírají vznikající informační střediska (dále „IS“) (Svinná Lada, Kvilda, Rokyta, Slunečná, Dobrá Voda, Alžbětín), se kterými strážci velmi intenzivně spolupracují či zabezpečují jejich obsluhu.
Nášivka strážce + znak CHKO Šumava.
Foto Archiv Správy NPŠ
Od roku 1994 se prohlubuje spolupráce s ostatními VZCHÚ ČR v rámci terénního setkávání pracovníků strážní služby a navazují se kontakty s NP Bavorský les, se kterým jsou pořádána výměnná setkávání strážců s cílem sjednocení strážní služby a vzájemná výměna informací.
V r. 1998 se strážní služba NP a CHKO Šumava stává jedním ze zakládajících členů Asociace strážců ČR, která se od roku 1999 stává členem International Ranger Federation. Prostřednictvím členství v této profesní organizaci je umožněno další vzdělávání strážců a výměna zkušeností, a to nejen v rámci ČR, ale i na mezinárodní úrovni.
Prof. Strážce Luděk Švejda – doprovod v oblasti
Třístoličníku. Foto Radomír Studený
Rozbíhá se rovněž práce s mládeží prostřednictvím programu Junior ranger. Činnost strážců NP a CHKO Šumava je v této době příkladem pro strážní službu v dalších VZCHÚ a je kladně hodnocena na mnoha mezinárodních setkáních.
Po r. 2006 se strážní službě nevyhýbají turbulence spojené s politickými změnami. Organizační změny, časté výměny vedení a s nimi spojené odlišné pohledy na směřování strážní služby (ale i úlohy národního parku a ochrany přírody jako takové) vedou k postupnému odklonu od základního směřování ukotveného zákonem. Na situaci také reaguje většina dosud na území NP působících DS dobrovolným ukončením činnosti. Malá skupina DS zůstává činná pouze na území CHKO v oblasti Boubínska.
Rok 1974 – budování první poválky a vyhlídkové věže na Jezerní slati.
Foto Š. Labaj
V letech 2009–2016 jsou profesionální strážci NP Šumava nejprve jako členové první pomoci a později jako členové jednotky sboru dobrovolných hasičů NP Šumava začleněni do integrovaného záchranného systému a hlavní směr činnosti je určen s tím spojenými aktivitami. Změnou opět prochází organizační struktura – území NP je rozděleno na tři strážní obvody (Stožecko, Modravsko, Prášilsko) o celkovém počtu 25 profesionálních strážců.
Miloslav Soukup – průkaz strážce přírody. Foto Archiv Miloslava Soukupa
K postupnému návratu k původnímu směřování stráže přírody i základním hodnotám ochrany přírody tak opět dochází až s další změnou politické situace a novým vedením NP. Strážcům je umožněno opustit stávající systém a věnovat se plně poslání a činnostem, pro které jsou ze zákona určeni.
Přestože ochrana přírody musí být vždy položena na zásadách a přístupu celé společnosti, stovky dobrovolných i profesionálních strážců na ní mají svůj nesmazatelný podíl a patří jim za to veliký dík!