Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 4/2011 — 3. 11. 2011 — Výzkum a dokumentace — Tištěná verze článku v pdf
Vrstva mapování biotopů a její aktualizace – první možnosti srovnání dat
V roce 2000 byl zahájen projekt mapování biotopů ČR. Hlavním smyslem bylo vytvoření odborného podkladu pro navrhování evropsky významných lokalit (EVL) pro přírodní stanoviště v soustavě Natura 2000. Mapování probíhalo do roku 2004 (v roce 2005 byly některé dílčí problémy řešeny v rámci tzv. rektifikací) a jeho výsledkem je vrstva mapování biotopů ČR (dále jen VMB), která přináší celoplošnou informaci o výskytu a stavu přírodních biotopů na území naší republiky (podrobněji viz Härtel et al. 2009) a její současné využití je podstatně širší než původní účel. Data z VMB jsou využívaná zejména pracovníky veřejné správy, řadou komerčních subjektů (např. pro zpracování odborných posudků a publikací) a studenty vysokých škol. VMB je významným zdrojem nejen údajů o aktuální vegetaci ale také pramenem floristických dat, která se převádí do Nálezové databáze ochrany přírody (NDOP); zapsáno bylo již několik milionů údajů.
V roce 2000 byl zahájen projekt mapování biotopů ČR. Hlavním smyslem bylo vytvoření odborného podkladu pro navrhování evropsky významných lokalit (EVL) pro přírodní stanoviště v soustavě Natura 2000. Mapování probíhalo do roku 2004 (v roce 2005 byly některé dílčí problémy řešeny v rámci tzv. rektifikací) a jeho výsledkem je vrstva mapování biotopů ČR (dále jen VMB), která přináší celoplošnou informaci o výskytu a stavu přírodních biotopů na území naší republiky (podrobněji viz Härtel et al. 2009) a její současné využití je podstatně širší než původní účel. Data z VMB jsou využívaná zejména pracovníky veřejné správy, řadou komerčních subjektů (např. pro zpracování odborných posudků a publikací) a studenty vysokých škol. VMB je významným zdrojem nejen údajů o aktuální vegetaci ale také pramenem floristických dat, která se převádí do Nálezové databáze ochrany přírody (NDOP); zapsáno bylo již několik milionů údajů.
V roce 2006 na původní mapování navázal projekt Aktualizace VMB, jehož cílem je udržovat vrstvu v aktuální podobě ve dvanáctiletých cyklech. V dubnu letošního roku jsme dospěli zhruba do čtvrtiny současného aktualizačního cyklu, máme zaktualizováno a elektronicky zpracováno zhruba 350 tisíc segmentů[1], které představují 25 % rozlohy ČR.
Tento výsledek nám umožňuje přistoupit k prvním analýzám a alespoň částečně porovnat data získaná v původním mapování s daty aktualizovanými. Současně se můžeme pokusit o první interpretace změn a trendů, které nám toto porovnání umožňuje. Jaksi „vedlejším produktem“ této analýzy je také kontrola dat a identifikace chyb či problémů, které pak můžeme opravit.
Ačkoliv celkově bylo aktualizováno 25 % rozlohy ČR, míra aktualizace jednotlivých biotopů se může lišit. Zatímco hojné a plošně zastoupené biotopy jsou aktualizovány zhruba z jedné čtvrtiny, což odpovídá stavu aktualizace celé ČR, u některých biotopů je tomu jinak. Buď byly aktualizovány téměř stoprocentně nebo naopak velmi málo či dokonce vůbec. Jedná se převážně o biotopy vzácné nebo s výskytem jen v omezeném areálu, popř. o biotopy maloplošné. Vysoké míry aktualizace dosáhly biotopy A1.1, A1.2, A2.1, A2.2, A3, A4.1, A5, A7, L6.3, R1.5, T1.8, T3.3B, T5.2 (viz níže)[2]. Naopak nízká míra aktualizace je příznačná pro biotopy vyskytující se v oblastech, kde aktualizace dosud neproběhla; typickým příkladem je vegetace jednoletých slanomilných trav (M2.4), která se vyskytuje velmi vzácně v okolí Mikulova a Břeclavi.
Ojedinělé případy představují chyby v mapování, které analýza odhalila. Byly zaznamenány biotopy, u nichž po aktualizaci došlo k dramatickému nárůstu rozlohy (v řádu stovek procent), který jednoznačně vznikl chybným určením biotopu či nesprávným metodickým přístupem mapovatele. Nelze vyloučit ani chybu při přepisu dat. Tyto nedostatky budou v databázi opraveny. Nelze však metodicky zcela vyloučit, že podobné chyby budou vznikat i v budoucnu. Hodnocení dat z VMB by tedy vždy měla doprovázet kontrola a kvalifikovaný úsudek.
U některých biotopů se v době původního mapování (L2.2, L3.3) nebo v počátku projektu aktualizací (L2.3, L4, X7, X10, X12) formálně změnil jejich obsah. V těchto případech bude porovnávání dat vyžadovat zvláštní přístup.
a) L3.3 (Karpatské dubohabřiny) byly v roce 2002 během původního mapování formálně rozděleny na čtyři biogeograficky vymezené podjednotky (L3.3A–D) (cf. Kučera 2006), které ale při terénním mapování nehrály roli. Nyní dělíme tento biotop na L3.3A a L3.3B (cf. Chytrý et al. 2010).
b) L2.2 (Údolní jasanovo-olšové luhy) byly v roce 2002 rozděleny na prioritní naturový biotop L2.2A (v rámci habitatu 91E0) a „zbytkový“ přírodní biotop L2.2B (cf. Guth 2006). Kritériem byla kvalita porostů a jejich rozloha. Již od počátku však provázela toto dělení a automatickou reklasifikaci již vymapovaných výskytů značná nekoncepčnost. V projektu aktualizací byly tedy obě podjednotky sjednoceny na biotop L2.2, neboť kvalitativní parametry lze dobře hodnotit podle metodiky aktualizací.
c) L2.3 (Tvrdé luhy nížinných řek) byly v době mapování rozděleny na L2.3A (dobře zachovalé porosty) a L2.3B (člověkem silně ovlivněné fragmenty). Ze stejných důvodů jako v případě biotopu L2.2 byly tyto podjednotky pro aktualizace sjednoceny do biotopu L2.3.
d) L4 (Suťové lesy) byly jen krátce v roce 2006 rozděleny na podjednotku L4A (typické a zachovalé porosty) a L4.B (ostatní porosty, zejména na druhotných stanovištích) (cf. Guth 2006). X7 (Ruderální bylinná vegetace mimo sídla) a X12 (Nálety pionýrských dřevin) jsou pro projekt aktualizací rozděleny na X7A resp. X12A (ochranářsky významné porosty) a X7B resp. X12B (ostatní porosty).
e) X10 (Lesní paseky a holiny) zahrnují dle druhého vydání Katalogu biotopů (Chytrý et al. 2010) i paseky s nitrofilní vegetací, které byly dříve rozlišovány jako biotop X11 (Chytrý et al. 2001). Biotop X11 se nadále nebude samostatně mapovat.
Pro srovnání dat z původního mapování a z aktualizací jsme použili pouze biotopy, jejichž míra aktualizace je již dostatečně vysoká (více než 50 % celkového rozšíření). Tuto podmínku splňují již zmíněné alpínské biotopy a některé vzácnější typy lučních a lesních biotopů (tab. 1).
BIOTOP | ROZLOHA (ha) | POČET SEGMENTŮ | |||||||
celkově v původní VMB | celkově v aktuální VMB | aktualizováno | změna aktuální × původní | celkově v původní VMB | celkově v aktuální VMB | aktualizováno | změna aktuální × původní | ||
A1.1 | 288,9 | 165,8 | 91,0% | â 42,6 % | 181 | 111 | 72,1% | â 38,7 % | |
A1.2 | 816,0 | 781,4 | 54,8% | â 4,2 % | 519 | 427 | 37,7% | â 17,7 % | |
A2.1 | 71,6 | 124,8 | 95,1% | á 74,4 % | 145 | 122 | 84,4% | â 15,9 % | |
A2.2 | 471,5 | 451,9 | 69,1% | â 4,2 % | 598 | 492 | 57,5% | â 17,7 % | |
A3 | 3,3 | 1,6 | 97,5% | â 52,1 % | 16 | 12 | 50,0% | â 25 % | |
A4.1 | 905,3 | 748,7 | 59,7% | â 17,3 % | 1156 | 897 | 46,7% | â 22,4 % | |
A5 | 2,1 | 3,0 | 100,0% | á 39,5 % | 7 | 11 | 100,0% | á 57,1 % | |
A7 | 1200,8 | 1142,1 | 71,5% | â 4,9 % | 451 | 397 | 58,9% | â 12 % | |
L6.3 | 1350,3 | 1358,4 | 56,6% | á 0,6 % | 547 | 506 | 63,4% | â 7,5 % | |
R1.5 | 18,1 | 6,8 | 64,3% | â 62,8 % | 132 | 121 | 71,9% | â 8,3 % | |
T1.8 | 5,6 | 8,3 | 65,5% | á 48,8 % | 8 | 11 | 54,5% | á 37,5 % | |
T3.3B | 82,2 | 71,9 | 64,0% | â 12,6 % | 102 | 90 | 61,1% | â 11,8 % | |
T5.2 | 174,3 | 170,1 | 50,2% | â 2,4 % | 358 | 262 | 35,1% | â 26,8 % | |
Tabulka 1. Přehled změn v rozlohách a počtech segmentů pro vybrané biotopy. Tabulka zobrazuje stav dle původní vrstvy, stav dle aktuální vrstvy[3], procento aktualizované části biotopu a procentní změnu, ke které po aktualizaci došlo. Vysvětlivky zkratek biotopů viz pozn. 2.
V prvním kroku naší analýzy jsme provedli porovnání rozlohy a počtu segmentůjednotlivých biotopů. Nárůst či pokles rozlohy se přitom ukázal jako výraznější než změny v počtu segmentů.
To může mít několik příčin:
a) Zpřesnění mapování a rozkreslování mozaikovitých segmentů mapování; v aktualizacích je snaha mozaiky omezovat, případně redukovat počet jejich členů. Při původním mapování často docházelo ke zkreslení rozlohy špatným odhadem procentuálního zastoupení jednotlivých členů mozaiky, obecně byly nadhodnocovány. Tento nesprávný odhad je patrně jedním z nejvýznamnějších důvodů, proč při aktualizaci rozlohy maloplošných biotopů klesají. Roli hraje také přísnější pohled na některé maloplošné biotopy, ty mohou být při aktualizaci zahrnuty do biotopu, který tvoří vegetační matrix.
b) Odlišná úroveň přesnosti zákresů hranic segmentů.Zatímco v původním mapování byly segmenty zakreslovány do listů základní mapy ČR měřítka ZM 1 : 10 000 a následně digitalizovány, v aktualizacích jsou jejich hranice upravovány přímo do ortofotomapy. Jistou roli může mít také způsob zákresu liniových a bodových výskytů v původním mapování, kde při digitalizaci docházelo k určitému stupni generalizace; v aktualizacích mají všechny segmenty povahu polygonu.
c) Změna klasifikace biotopu, která může být způsobena např. chybou původního mapovatele, či odlišným pojetím biotopu, ale také přírodními procesy nebo antropickými vlivy. Pro některé biotopy byly také stanoveny přísnější podmínky jejich klasifikace, viz Příručka hodnocení biotopů (Lustyk 2011).
U alpínských biotopů tkví příčina změn především ve specifickém pojetí původního mapování v Krkonoších, kde docházelo ke značné generalizaci – byly vytvářeny plošně velké segmenty s vícečlennými mozaikami. Aktualizace těchto segmentů se pak ukázala jako velmi problematická a proto bylo toto území z velké části v podstatě nově mapováno. U vzácných a maloplošných biotopů (např. A3, A5) může být rozdíl markantnější také proto, že jim mapovatelé při aktualizaci mohou věnovat vyšší pozornost (upřesňování hranic, mapování nových výskytů).
Ve druhém kroku analýzy jsme se pokusili o porovnání dat týkajících se kvality biotopů. Nejdříve však bylo nutné vyrovnat se s různými metodami hodnocení kvality v původním mapování a v aktualizaci[4]. Proto jsme vytvořili převodní tabulku (tab. 2), ve které jsou parametry rozděleny do čtyř skupin kvality (1 – 4). Z původního mapování je využita reprezentativnost a zachovalost. Z aktualizace VMB kombinace stupně degradace (DG) a hodnocení struktury a funkce (SF). Do hodnocení je částečně zařazena také reprezentativnost biotopu (RB), ale pouze je-li segment hodnocen jako W[5](nejhorší možný stav kvality; v tomto případě není mapovatel povinen zaznamenávat další kvalitativní parametry).
[PL1]Při aktualizaci VMB mohou vznikat některé kombinace DG a SF, které tato převodní tabulka neobsahuje (0 + N, 1 + N a 3 + P). Poněkud problematická je i nesourodá kombinace 2 + P, ačkoliv je v převodní tabulce obsažena. Přítomnost těchto kombinací může indikovat např. metodické pochybení mapovatele, mohou ale také vyjadřovat degradační vlivy působící mimo segment, popř. „podměrečnost“ výskytu daného biotopu, která hodnocení SF snižuje. U všech těchto kombinací nelze vyloučit ani chybný zápis do databáze. Aktualizované segmenty s těmito kombinacemi DG a SF se objevují jen ve velmi malé míře (tab. 3).
kombinace DG + SF | počet | zastoupení |
0+MP | 11761 | 5,3% |
0+N | 993 | 0,4% |
0+P | 14603 | 6,6% |
1+MP | 46967 | 21,3% |
1+N | 3786 | 1,7% |
1+P | 14426 | 6,5% |
2+MP | 43298 | 19,6% |
2+N | 14260 | 6,5% |
2+P | 2462 | 1,1% |
3+MP | 7146 | 3,2% |
3+N | 14028 | 6,4% |
3+P | 95 | 0,04% |
W | 46883 | 21,2% |
Tab. 3. Přehled zastoupení jednotlivých kombinací kvalitativních parametrů v již aktualizovaných segmentech (stav k 11. 1. 2011). Nežádoucí kombinace (0 + N; 1 + N; 3 + P, popř. 2 + P) se vyskytují jen na velmi malém procentu segmentů, avšak jejich výskytu bychom při analýze dat měli věnovat zvýšenou pozornost. Vysvětlivky kvalitativních parametrů jsou v popisku k tabulce 2.
Za příklady srovnání změn v kvalitě biotopů jsme vybrali sněhová vyležiska (A3), zapojené alpínské trávníky (A1.2) a panonské teplomilné doubravy na písku (L6.3).
Z výsledků je patrné, že změny v kvalitě těchto biotopů jsou velmi malé. Všechny segmenty biotopu A3 mají v obou vrstvách nejlepší kvalitu. Výsledky pro biotopy A1.2 a L6.3 jsou zobrazeny v grafu 1. Odráží spíše podrobnější hodnocení biotopů při aktualizaci oproti původnímu mapování, než reálný posun v jejich kvalitě způsobený přírodními či antropickými vlivy.
Srovnání prostorových dat z původní a aktualizované VMB (plocha a počet segmentů) nám umožňuje hodnotit a interpretovat případné trendy a příčiny změn těchto parametrů u jednotlivých biotopů. Je také důležité pro kontrolu správnosti mapování, identifikaci chyb, pro sjednocení přístupu mapovatelů a případné metodické upřesňování. Na příkladu alpínských biotopů se ukázalo, že vzácné a maloplošné biotopy vyžadují specifický přístup při hodnocení změn. Srovnání kvalitativních dat představuje první pokus o využití VMB k obecnějším analýzám. Možností se ale jistě objeví více. Zajímavá by mohla být např. analýza vegetačních či floristických dat podél gradientů vlastností prostředí.
Vytvoření převodního klíče pro vzájemné použití dat z původní a aktualizované VMB významně rozšiřuje možnosti jejich využití a v budoucnu nám umožní hodnotit dynamiku změn přírodních stanovišť v České republice.
Literatura
Guth J. (2006): Metodiky mapování biotopů pro soustavy Natura 2000 a Smaragd. – In: Kučera T. & Navrátilová J. [eds], Biotopy a jejich vegetační interpretace v ČR, 21–32, Česká botanická společnost.
Härtel H., Lončáková J. & Hošek M. [eds] (2009): Mapování biotopů v České republice. Východiska, výsledky, perspektivy. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.
Chytrý M., Kučera T. & Kočí M. [eds] (2001): Katalog biotopů České republiky. Interpretační příručka k evropským programům Natura 2000 a Smaragd. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.
Chytrý M., Kučera T., Kočí M., Grulich V. & Lustyk P. [eds] (2010): Katalog biotopů České republiky, Ed. 2. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.
Kučera T. (2006): Přinesly revize mapování biotopů pro soustavu Natura 2000 nový pohled na klasifikaci biotopů? – In: Kučera T. & Navrátilová J. [eds], Biotopy a jejich vegetační interpretace v ČR, 33–40, Česká botanická společnost.
Lustyk P. [ed.] (2011): Příručka hodnocení biotopů. – Ms., Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.
Lustyk P. & Guth J. (2011): Metodika aktualizace vrstvy mapování biotopů. – Ms., Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.
Lustyk P. & Guth J. (2011): Metodika aktualizace vrstvy mapování biotopů. – Ms., Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.
Tabulka 1 Převodní tabulka kvality pro vzájemné hodnocení dat z původní a aktualizované vrstvy mapování biotopů. Výčet kombinací není přímým převodem, ale pouze indikuje příslušnost k dané kvalitativní skupině.
Skupina | Původní mapování | Aktualizace VMB | |||
Reprezentativnost | Zachovalost | RB | DG | SF | |
1 | A | A | 0 | P | |
B | A | 1 | P | ||
C | A | 0 | MP | ||
2 | D | A | 1 | MP | |
A | B | 2 | P | ||
B | B | 2 | MP | ||
C | B | ||||
3 | D | B | 3 | MP | |
A | C | 2 | N | ||
B | C | ||||
4 | C | C | 3 | N | |
D | C | W | |||
Poznámky
1Segment je základní prostorová jednotka mapování biotopů, je to část území s výskytem jednoho biotopu konkrétní kvality. Výjimečně může mít i mozaikovitou strukturu (tj. s výskytem dvou či více biotopů), ve které je plošný podíl jednotlivých biotopů vyjádřen v procentech.
[1]Segment je základní prostorová jednotka mapování biotopů, je to část území s výskytem jednoho biotopu konkrétní kvality. Výjimečně může mít i mozaikovitou strukturu (tj. s výskytem dvou či více biotopů), ve které je plošný podíl jednotlivých biotopů vyjádřen v procentech.
[2]A1.1 – Vyfoukávané alpínské trávníky, A1.2 – Zapojené alpínské trávníky, A2.1 – Alpínská vřesoviště, A2.2 – Subalpínská brusnicová vegetace, A3 – Sněhová vyležiska, A4.1 – Subalpínské vysokostébelné trávníky, A5 – Skalní vegetace sudetských karů, A7 – Kosodřevina, L6.3 – Panonské teplomilné doubravy na písku, R1.5 – Subalpínská prameniště, T1.8 – Kontinentální vysokobylinná vegetace, T3.3B – Panonské sprašové stepní trávníky, T5.2 – Otevřené trávníky písčin s paličkovcem šedavým (Corynephorus canescens)
[3]Aktuální vrstva je kombinací dat z původní vrstvy a dat z aktualizací. Tam, kde již proběhla aktualizace, je aktualizovaný údaj. Zbytek vrstvy je tvořen daty z původního mapování.
[4]V původním mapování byly hodnoceny a zapisovány jen dva parametry – reprezentativnost (A–D) a zachovalost (A–C). Při hodnocení méně kvalitních a degradovaných výskytů biotopů bylo pro mapovatele velmi obtížné tyto dva parametry vnímat odděleně a proto se často překrývaly, resp. míra zachovalosti se silně promítala do hodnocení reprezentativnosti. Metodika aktualizací (Lustyk & Guth 2011) se snaží tento problém odstranit a proto je počet parametrů podstatně vyšší (RB – reprezentativnost biotopu, SD – struktura dřevinného patra, MD – mrtvé dřevo, DG – degradace, MG – management, RH – regionální hodnocení, TD – hodnocení typických druhů a SF – hodnocení struktury a funkce), přičemž reprezentativnost je od kvalitativních parametrů jasně oddělena.
[5]Reprezentativnost biotopu (RB) může nabývat čtyř stavů: V – vyhraněný biotop, P – přechodný biotop, F – obtížně klasifikovatelný biotop a W – biotop s výraznou tendencí k biotopu silně ovlivněnému nebo vytvořenému člověkem (formační skupina X).
