Výzkum a dokumentace

Ochrana přírody 4/2008 — 19. 8. 2008 — Výzkum a dokumentace

Nález opálu v jeskyni Borgio Verezzi

Autor: Alexandr Komaško

Turistický vchod je cca 34 m nad mořem, nejnižší místo má být asi 8 m nad mořskou hladinou, délka jeskyně je uváděna kolem 5 km, zpřístupněná trasa měří 800 m. V jeskyni je řada jezer, ve kterých hladina vody osciluje, a s mořem vzdáleným asi 500 m se předpokládá propojení drobnými kanály.

Nejstarší horniny v širší oblasti, převážně v podloží, jsou granitového charakteru a prekambrického stáří. Jejich pokryvné útvary permokarbonského stáří jsou tvořeny jak vyvřelinami, tak terestrickými sedimenty a jsou částečně metamorfované. Druhohorní sedimenty tvoří vápence v různém faciálním vývoji (jak příbřežní, mělkovodní, tak hlubokovodní), které byly později dolomitizovány. Nejdůležitějšími tercierními sedimenty jsou miocénní vápence bohaté na zkameněliny.

Jeskyně je vyvinuta v dolomitech až dolomitických vápencích středního triasu, což se odráží na morfologii stěn – jsou značně rozpukané, mnohde s členitým povrchem, ze kterého místy vystupují ostrohranné výčnělky. Volné prostory současné turistické trasy vznikly převážně opadáním stropů. Jsou velmi bohatě zdobené a na mnoha místech se v ní dají pozorovat učebnicové příklady tvorby růz­ných typů krápníkové výzdoby. K vidění jsou sintrové náteky, různé typy stalaktitů a stalagmitů včetně brčkovitých krápníků, různé typy aragonitu, excentrické krápníky; je v ní raftový stalagmit, nickamínek apod. Uvádí se, že Borgio Verezzi má nejbarevnější výzdobu z italských jeskyní.

Jeskyni jsem poprvé navštívil v roce 2006 s pracovníky Správy jeskyní České republiky. Během prohlídky jsem zpozoroval výzdobu, u které byla velmi vysoká pravděpodobnost, že může obsahovat opál. Protože pracovníci Borgio Verezzi měli zájem na nalezení odpovědi na otázku, zda opál je či není součástí výzdoby jejich jeskyně, domluvili jsme se na spolupráci. K pracovní návštěvě došlo ve dnech 19.-22. 2. 2008.

Detail prosintrovaného jílu, rozpukaného během dehydratace

Foto J. Mottl

Totéž s UV světlem, kde světlezelená fluorescence potvrzuje výskyt opálu.

Foto J. Mottl

Pro vyhledávání opálu jsme zvolili bezkontaktní metodu pomocí UV lampy s krátkovlnným zářením o vlnové délce 254 nm, ve kterém se některé čiré či mléčně zabarvené opály projevují světlezelenou fluorescencí. Nevýhodou této metody je, že přítomnost opálu lze zjistit pouze v povrchových (u ne­-znečištěné výzdoby i v připovrchových) partiích výzdoby. Přítomnost opálu pod mocnější vrstvou sintru již takto zjistit nelze, takže případné starší generace mohou zůstat utajeny. Méně zkušený pozorovatel se také může nechat zmást jinou zelenavou fluorescencí, vyvolanou např. mikroorganizmy. Nepopiratelnou výhodou metody je okamžitá signalizace přítomnosti opálu, a to bez jakýchkoliv zásahů do výzdoby. Ve vysokých prostorách byl průzkum limitován výší, do které dosáhla paže s UV lampou a tím, co oko bylo schopno v místech dosvitu rozeznat.

Místa s výskyty opálonosné výzdoby jsme zakreslovali do mapy a pořizovali k nim fotografickou dokumentaci. U většiny míst jsme nejdříve pořídili záběr při normálním světle a pak identický záběr nasvícený pouze UV světlem. Zde však, vzhledem k dlouhým expozičním časům a flourescenčnímu efektu výzdoby, při kterém výzdoba díky UV světlu sama o sobě září, dochází k částečné ztrátě ostrosti záběru.

Značná plocha jeskynního povrchu k prozkoumání představovala časově velmi náročnou akci. Během mineralogického průzkumu Borgio Verezzi pomocí krátkovlnné UV lampy (tedy nedestruktivní metodou) jsme potvrdili původní předpoklad a v její výzdobě zjistili pro jeskyni zatím nepopsaný minerál – opál. Detekovali jsme ho na 16 různých místech a téměř vždy s více výskyty. Jedno místo, se vzdálenějšími výskyty, jsme rozčlenili písmeny, v několika případech, při vyšší hustotě drobných výskytů, jsme pod jedno číslo zahrnuli i úseky dlouhé několik metrů.

Místo č. 1 („jednička“) je na západní stěně zpřístupněné trasy západně od il Castello. Místa označená čísly 2, 3, 5, 6, 7, 8, 12, 13, 14, 15 a 16 jsou v nejzápadněji položeném okruhu zpřístupněné trasy zvaném Saletta, a to po obou jeho stranách. Na nejmladší výzdobě stropu jeskyně proti odbočujícímu schodišti zpřístupněné trasy k místu Canyon rosso leží „trojka“. Za úsekem Canyon Rosso jsou výskyty 9a, 9b a 9c. V blízkosti nejjiž-nějšího konce zpřístupněné trasy nedaleko krápníku označovaného jako il Candelabro se nachází „desítka“. Místo s číslem 11 je vzdálené od ostatních nálezů a má dva výskyty s opálonosnými povlaky na velkém odpadlém bloku. Leží na západní straně slepého výběžku trasy k vyhlídce na prostoru di Walt Disney.

Opál jsme v jeskyni zjistili v několika typech výzdoby:

• povlaky makroskopicky neidentifikovatelné (snad kalcit, aragonit)
• povlaky jemných aragonitových krystalků sametového vzhledu
• aragonitové krystalky (až 5 mm délky)
• povrch prosintrovaného jílu
• sintrové povlaky a kůry na sedimentech a kamenech
• brčkovité krápníky
• špičky drobných excentrických výrůstků heliktitového typu
• povlaky, koncentricky lemující místa výstupu roztoků ze skalního masivu

Opálonosnou výzdobu jsme zjistili na těchto typech podkladu:

• skalní stěna (výzdoba typu a, b, c, f, g, h)
• hlinito-jílovité sedimentární výplně (výzdoba typu d, e)
• kameny a bloky v sedimentech (výzdoba typu a, b, e)
• opadané skalní bloky (výzdoba typu a, b, e)

Veškeré nalezené výskyty měly jedno společné – místa byla makroskopicky suchá. Genezi opálových akumulací lze vysvětlit následujícím mechanizmem: Na některých místech jeskyně dochází k výstupu nepatrných kvant roztoků. Vzhledem k tomuto nepatrnému množství dochází u nich k úplnému výparu vody. V okolí přívodních kanálků se proto vysráží veškerý minerální obsah. Voda se snáze odpařuje na vypouklých nežli na vydutých místech, proto se na členitém povrchu nahromadí větší množství jejího minerálního obsahu na vyčnívajících místech, jako jsou hrany či vrcholy různých výčnělků. Na málo členitém povrchu akumulace koncentricky lemují přívodní místa a na stěně vytvářejí jakési „mapy“ dané tím, kam až tyto roztoky dovzlínají, než se voda vypaří. Nezbytnou podmínkou tvorby opálových akumulací však je, aby křemík byl součástí koloběhu prvků v daném místě. Zdroj oxidu křemičitého (SiO2) pro nalezený opál můžeme hledat buď ve zvětrávacích pochodech na povrchu (chemické zvětrávání, během kterého se původní minerály rozkládají a vnikají nové), nebo v hornině, ze které vystupují roztoky (některé fosilie buď mají křemité části či přímo křemité schránky), a nebo v některých případech i jeho uvolněním z jílových minerálů v sedimentech. Přesnější zjištění původu je mimo rámec našich možností.

Místa s výskyty opálu. Mapu dodanou správou jeskyně Borgio Verrezi upravila Kateřina Svobodová.

Nalezená opálonosná výzdoba patří k nejmladším generacím výzdoby této jeskyně a nelze vyloučit, že v některých případech vzniká i recentně.

Průzkum provedený v Borgio Verezzi potvrdil přítomnost opálu ve výzdobě této jeskyně. Dále ukázal, že česká karsologie může přinést nové poznatky i v rozvinutých státech Evropy. Stoupla prestiž pracovníků Správy jeskyní ČR, protože na možnou přítomnost opálu ve výzdobě upozornili již v roce 2006. V regionálním tisku vyšel článek o průzkumu a nálezu opálu v jeskyni pracovníky SJ ČR a vyhodnotil jej jako přínosný i pro turistický ruch. O nálezech se dozvěděli také pracovníci nedalekých zpřístupněných jeskyní Toirano, kteří je pozitivně ocenili a nabídli nám možnost obdobného průzkumu.

Autor je vedoucím Správy Koněpruských jeskyní

Opál je amorfní minerál, chemickým složením vodnatý oxid křemičitý, obsahující 1–34 % vody. Ztrátou vody a krystalizací přechází v chalcedon a konečně i v křemen. Některé formy opálu s charakteristickou hrou barev se uplatňují ve šperkařství. Opál v jeskyních však postrádá drahokamovou kvalitu a bývá bezbarvý, čirý, šedobílý či zbarvený různými příměsmi. V jeskynní výzdobě tvoří buď ledvinité povlaky, hroznovité agregáty, nebo v ní bývá rozptýlen. Mívá obvykle mikroskopickou velikost. Makroskopicky pozorovatelná zrna se ve výzdobě běžně nevyskytují. Křemík, základní složka opálu, je vcelku běžnou součástí roztoků v přírodě. Může migrovat buď ve formě pravých roztoků, nebo častěji v koloidní formě jako oxid křemičitý. Vzhledem k obvykle stopovým množstvím však k jeho vylučování v jeskyních dochází nejčastěji až v místech úplného odparu zbytkových roztoků. Dehydratací těchto koloidů vzniká opál.