Výzkum a dokumentace

Ochrana přírody 1/2013 — 12. 5. 2013 — Výzkum a dokumentace — Tištěná verze článku v pdf

Monitoring živočichů

vypouštěných ze záchranných stanic

autorka: Zuzana  Pokorná

Používané metody

Pro sledování volně žijících živočichů připadá v úvahu několik metod – kroužkování ptáků, použití různých typů značek, speciálních štítků či barevných kroužků u ptáků, ušní či jiné štítky u savců, mikročipy a radiotelemetrické či satelitní sledování ptáků i savců. Každá metoda má své výhody a nevýhody, v úvahu je třeba vzít jednak vliv na sledované zvíře (hmotnost a velikost mikročipu nebo vysílačky, nápadnost kroužku s ohledem na viditelnost predátory či příslušníky stejného druhu), jednak finanční dostupnost a obtížnost samotného sledování pro záchranné stanice.

Právě finanční a časová náročnost monitoringu je důvodem, proč nejsou všichni živočichové vypuštění ze záchranných stanic sledováni. Každoročně přijmou záchranné stanice sdružené v Národní síti záchranných stanic kolem 10 000 zraněných či jinak postižených volně žijících živočichů. Do přírody se daří navrátit zhruba 50–55 % z nich. Většina záchranných stanic provádí kroužkování alespoň u některých jedinců či u vybraných druhů ptáků, některé stanice kroužkují dokonce všechny jedince vypouštěných ptáků. Jiné metody monitoringu vypuštěných živočichů jsou však z finančních a časových důvodů pro záchranné stanice v současné době nedostupné. Výjimkou byla pouze akce v roce 2007, kdy bylo v rámci projektuRadiotelemetrické sledování vybraných zvířatvysílačkami označeno a následně sledováno 26 živočichů vypuštěných ze tří záchranných stanic.

Výsledky monitoringu

Kroužkování je nejrozšířenější metodou sledování volně žijících ptáků. Záchranné stanice používají ve spolupráci s Kroužkovací stanicí Národního muzea běžné ornitologické kroužky a většinou i spolupracují s kroužkovatelem, který pro ně vypouštěné ptáky kroužkuje (není-li přímo zaměstnancem záchranné stanice). V poslední době se používají také plastové odečítací kroužky nebo límce (labutě). Přehled shromážděných zpětných hlášení ptáků vypuštěných ze záchranných stanic ukazuje tabulka 1.

Tato data poskytují velmi zajímavé a cenné informace. Například mládě poštolky obecné, vypuštěné dne 28. 6. 2007 v Záchranné stanici v Buchlovicích, bylo nalezeno po 327 dnech na místě vzdáleném 1 201 km (Liparské ostrovy, Sicílie). Podobně káně lesní, vypuštěná dne 12. 8. 2003 ze Záchranné stanice Bartošovice, byla nalezena po 166 dnech nedaleko Hannoveru (645 km od místa vypuštění). Zpětná hlášení přinášejí i informace o osudu okroužkovaných ptáků – poštolka obecná, vypuštěná ze Záchranné stanice v Bartošovicích dne 1. 8. 2003, byla nalezena 9. 3. 2004 v Německu (436 km, 221 dní od vypuštění) usmrcená autem, poštolka obecná, vypuštěná 16. 8. 2012 ze Záchranné stanice v Liberci, byla po 22 dnech nalezena zraněná v německém Darmstadtu (vzdáleném cca 500 km) a holub hřivnáč, vypuštěný ze Záchranné stanice v Jinonicích dne 30. 8. 2010, byl zastřelen ve Francii dne 8. 1. 2011 (1 098 km od místa vypuštění). Posledním příkladem je čáp černý, zachráněný v Záchranné stanici Votice jako mládě ze spadlého hnízda, po měsíční péči byl 10. 8. 2009 označen plastovým kroužkem a vypuštěn na Benešovsku. Dne 16. 1. 2012 byl čáp pozorován španělským ornitologem na řece Gambii v národním parku Nikolo Koba na východě Senegalu a identifikován podle plastového kroužku. Shodou okolností je to vůbec první čáp černý z ČR odečtený podle barevného kroužku v Africe, ostatní jen v Evropě a Izraeli (Pojer in litt.).

Přestože je dat z kroužkování ptáků vypouštěných ze záchranných stanic zatím málo, ukazují na skutečnost, že ptačí pacienti jsou po vypuštění schopni se začlenit zpět do přírody a jejich návrat je úspěšný.

V rámci projektu Radiotelemetrické sledování vybraných zvířatbylo v roce 2007 radiotelemetrickými vysílačkami označeno 26 živočichů (tabulka 2). Tito živočichové byli sledováni 8–76 dní od vypuštění, podle životnosti baterie ve vysílačce a síly signálu (v některých případech došlo brzy po vypuštění ke ztrátě signálu sledovaného živočicha patrně proto, že opustil okolí místa vypuštění).

Podobně jako kroužkování i data získaná z telemetrického sledování ukazují, že živočichové vypuštění ze záchranných stanic jsou schopni dlouhodobého úspěšného přežívání v přírodě. Přestože nebyli sledováni dlouho, i kratší časový úsek může dosvědčit, že živočich je schopen se po svém vypuštění ze záchranné stanice samostatně uživit. Například tři kosí mláďata vypuštěná ze Záchranné stanice ve Vlašimi byla sledována pouze tři týdny (kvůli malé velikosti vysílačky nebylo možné dosáhnout větší životnosti baterie), i tři týdny jsou ale dostatečnou dobou na to, aby mláďata prokázala schopnost přežít. Tato mláďata však byla i po třech týdnech v dobré kondici a byla opakovaně spatřena, jak si aktivně shánějí potravu. Větší živočichy bylo možné sledovat delší dobu, a tak například káně lesní byly sledovány 29–76 dní a ježci 45–60 dní.

Telemetrické sledování poodhalilo některé příčiny úmrtí živočichů vypouštěných ze záchranných stanic – moták pochop, vypuštěný ze Záchranné stanice v Pátku u Poděbrad, byl po 14 dnech usmrcen autem a ježek západní ze Záchranné stanice ve Vlašimi zahynul pravděpodobně při sečení louky.

Ukázalo se také, že u některých živočichů je telemetrické sledování velmi obtížné – většina poštolek obecných záhy po vypuštění opustila lokalitu vypuštění a vzdálila se natolik, že nebylo možné je běžnými prostředky sledovat. U těchto živočichů bude proto smysluplnější sledovat je pouze pomocí kroužkování nebo za použití specializované techniky (antény s větším dosahem, za pomoci letecké techniky).

Závěr

V zahraničí se monitoringu vypuštěných živočichů věnuje většina profesionálních záchranných stanic. Národní síť záchranných stanic v České republice se k nim právem může zařadit. Dosavadní výsledky prokázaly, že živočichové vypuštění zpět do volné přírody jsou po své rehabilitaci v záchranných stanicích schopni v přírodě dlouhodobě přežívat a prosperovat. Nevyhýbají se jim nástrahy číhající na všechny volně žijící živočichy (např. automobilová doprava, různé typy pevných překážek, sloupy elektrického vedení), monitoring vypuštěných živočichů však může pomoci tyto nástrahy odhalit a do budoucna je zredukovat nebo i eliminovat. Do budoucna bude zajisté vhodné v monitoringu živočichů vypouštěných ze záchranných stanic pokračovat, aby bylo dosaženo vyššího počtu sledovaných živočichů. a na základě takto získaných dat zlepšovat péči o živočichy v záchranných stanicích, především jejich přípravu na vypuštění a výběr vhodné vypouštěcí lokality.

Autorka pracuje v Záchranné stanici Lesů hl. m. Prahy pro volně žijící živočichy

Tabulka 1Zpětná hlášení kroužkovaných ptáků vypuštěných ze záchranných stanic

Tabulka 2Výsledky radiotelemetrického sledování živočichů v roce 2007