Výzkum a dokumentace

Ochrana přírody 1/2022 — 26. 2. 2022 — Výzkum a dokumentace — Tištěná verze článku v pdf

Modrásek hořcový v České republice

Autor: Ondřej Sedláček

Obr. 1 Modrásek hořcový. Foto Štěpán Červený

Nedílnou součástí studie byl sběr doprovodných dat, tj. počet živných rostlin a odhad počtu vajíček na každé z monitorovaných lokalit včetně průzkumu lokalit potenciálních. Hodnocen byl celkový stav lokalit, především ve vztahu k životaschopnosti populace živné rostliny, a identifikovány byly hlavní ohrožující faktory. Navrženy byly i změny managementu s cílem zvýšit početnost populací živné rostliny a modráska. 

Obr. 2 Hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe). Foto Štěpán Červený

Fascinující vývoj modrásků
Studovaný druh patří k ekologicky nejzajímavějším a zároveň k nejohroženějším živočichům naší přírody. Jeho vazba na mravence (obligátní myrmekofilie) je všeobecně známá. Popišme si ale stručně celý jeho vývojový cyklus. Dospělci žijí jen několik málo dní až týdnů. Samičky kladou vajíčka jednotlivě na květy, respektive spíše poupata živných rostlin (obr. 3). Housenky se ihned po vylíhnutí prokousávají do semeníků, kde se zhruba po tři týdny živí nezralými semeny hořců. V jednom semeníku přitom nemůže žít více housenek, jsou kanibalistické. Po svléknutí do třetího instaru se housenka prokouše ze semeníku ven a padá na zem. Zde čeká na konkrétní druhy mravenců, které housenka přelstí chemickými mimikry – svým pachem totiž dokonale napodobuje jejich larvy. Poté, co ji mravenci adoptují do svých hnízd, krmí ji spolu se svými larvami až do další sezony, někdy se vývojový cyklus protáhne na dva roky. Toto prodloužení cyklu, označované jako bet-hedging, je vlastně důmyslným evolučním mechanismem, umožňujícím druhu přežít i v okamžiku, kdy na lokalitě panují v určitý rok nepříznivé podmínky. Housenky dokončují svůj vývoj a kuklí se v mraveništích blízko jejich povrchu (obr. 4). Líhnoucí se motýl sice již neumí mravence ošálit pachovým maskováním, ale je vybaven zvláštními chloupky, kterými jednoduše mravencům při jejich ataku zacpe kusadla. A celý cyklus se opakuje. 

Obr. 3 Vajíčka modráska hořcového
(Phengaris alcon f. alcon) na hořci hořepníku
(Gentiana pneumonanthe). Foto Štěpán Červený

Zde však ekologická zajímavost druhu zdaleka nekončí. Modrásek hořcový má u nás dvě ekologické formy dříve považované za poddruhy, či dokonce samostatné druhy. Kde je pravda, dodnes spolehlivě nevíme, avšak obě formy lze považovat za evoluční, a tedy i ochranářsky samostatné jednotky (tzv. evolutionary significant units). Mnou studovaná forma modráska hořcového f. alcon je vázaná spíše na vlhké až podmáčené louky s letem dospělců v druhé polovině července, vývojem housenek vázaným na hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe) a primárního hostitele mravence Myrmica scabrinodis (Pech a Sedláček 2016). Druhá forma nazývaná v ČR tradičně f. rebeli (více viz Macek a kol. 2015) je vázaná na suché stepi s výskytem živné rostliny, hořce křížatého (Gentiana cruciata). Housenky jsou vázané na mravence Myrmica schencki a dospělci létají zhruba o měsíc dříve, tedy v červnu.

Obr. 4 V jednom mraveništi Myrmica scabrinodis může docházet k vývoji
několika housenek modráska hořcového. Ty se kuklí blízko povrchu.
Foto Ondřej Sedláček

Z výsledků studie
V rámci studie bylo navštíveno celkem 17 vytipovaných lokalit ve středních, jižních a západních Čechách (obr. 5) – buď s recentně doloženým výskytem modráska, nebo lokalit s výskytem hořce a dříve doloženým výskytem modráska. Lokality byly procházeny v celé rozloze v liniových transektech, přičemž byly zaznamenávány všechny kvetoucí trsy hořce do vzdálenosti 3 m od linie na obě strany. Na modelových transektech byl pak odhadován počet vajíček modráska na jednotlivých rostlinách. U lokalit s méně než 200 jedinci hořce byl počet vajíček odhadován u všech rostlin. Pokud byl počet rostlin vyšší, počet vajíček byl stanoven vždy na nejméně 100 ks rostlin. Poté byl spočítán průměr a pro stanovení celkového počtu vajíček na lokalitě byl tento průměr vynásoben celkovým počtem rostlin na lokalitě.

Z celkového počtu 17 monitorovaných lokalit byl hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe) potvrzen na čtrnácti z nich (tabulka 1). V EVL Hrachoviště v CHKO Brdy a PP Smyslov se hořec skoro jistě nevyskytuje. Zajímavá je situace v PR Kovašínské louky. Za datum vyhynutí modráska zde byl považován rok 2012 (Kupková 2017). Přes veliké úsilí v letech 2015–2016 a v r. 2020 zde opakovaně hořec nebyl nalezen, natož rozumné množství rostlin schopných hostit životaschopnou populaci modráska. Přesto zde byl v r. 2015 modrásek hořcový v několika jedincích pozorován (AOPK ČR 2020). Čeká nás tedy další pátrání, vpravdě téměř detektivní.  

Obr. 5 Mapa lokalit navštívených během studie o rozšíření modráska hořcového
v ČR v r. 2020. Velikost červeného symbolu vyjadřuje relativní velikost populace
modráska. Čísla odpovídají lokalitám v Tabulce 1. 
Vypracoval Jan Vrba 

Další soubor lokalit tvoří ty, na nichž byl potvrzen výskyt hořce, ale modráska nikoliv. Takových míst bychom v ČR jistě našli desítky, studované lokality se ale do budoucna jeví jako vhodné pro úvahy reintrodukce modráska. V PP Kounické louky v CHKO Slavkovský les probíhá velmi dobře nastavený management (termíny kosení, disturbance) a populace hořce vzkvétá. Několik set kvetoucích rostlin již nyní vybízí k reintrodučnímu pokusu. Rychle se zotavuje populace hořce mezi rybníky Klobása a Jelito u Prosenické Lhoty, a to díky nově nastavené péči v režii spolku Bělozářka, z. s., spočívající v jarní seči a velmi pozdní pastvě dobytka. Ta může zajistit i bodové disturbance v podobě narušení půdního povrchu kopyty krav. Naopak jakákoliv péče dosud chybí na lokalitě u Kozárovic, kde hořec postupně prohrává s konkurenčně silnými trávami v čele s třtinou křovištní (Calamagrostis epigejos). V rámci mapování zde byl nalezen i vzácný hvozdík pyšný pravý (Dianthus superbus ssp. superbus). Lokalita je významná především tím, že se nachází blízko silné populace modráska hořcového na Placech. O populaci hořce pak nelze hovořit v případě PP Kaliště, kde byla nalezena jediná rostlina hořce hořepníku. A za katastrofální lze pak označit situaci v PR Andělské schody v okrese Příbram. Strojní sečení většiny plochy PR v červenci, tedy v době letu hlavního předmětu ochrany (modrásek očkovaný, Phengaris teleius) a kvetení hořepníku musí nutně vést k jejich vymizení (obr. 6). V případě modráska očkovaného se to pravděpodobně bohužel již povedlo, v případě hořce je to na velmi dobré cestě. Nemluvě o dalších organismech – při opakovaných návštěvách bylo pozorováno pouze několik jedinců denních motýlů vyskytujících se v těchto početnostech v biotopech typu okraje řepkového pole. 

Obr. 6 Kompletně pokosené louky v PR Andělské schody v době kvetení
hořce hořepníku v místech jeho spolehlivě doloženého výskytu. V popředí
remontující kosatce sibiřské (Iris sibirica). 16. 8. 2020. Foto Ondřej  Sedláček

V současné době máme potvrzeno osm lokalit modráska hořcového formy alcon v ČR. Tradičně nejsilnější populace tohoto motýla na Placech u Příbrami se vyvíjí slibným způsobem. Od roku 2015 se zdvojnásobila jak populace hořce (465 vs. 1150 jedinců), tak populace modráska (odhad 12 000 vs. 28 000 vajíček). Důvodem je zjevně nejen termínově vhodné mozaikovité kosení, ale i provádění řízených disturbancí spočívajících v narušení travního drnu bránováním a kultivátorem po podzimní seči. Lokalitu však stále ohrožují rozsáhlé porosty třtiny křovištní a ostřice třeslicovité (Carex brizoides). Pozitivní výsledky přineslo i překrývání takových ploch černými plachtami v letních měsících. Zdaleka nejlepších výsledků pak bylo dosaženo při narušení půdy jednorázovým řízeným motokrosem s následným výsevem semínek hořce. Vznikl tak v podstatě záhon hořců do zatáčky. 

Obr. 7 Zřejmě nejbohatší populace hořce hořepníku (Gentiana pneumonanthe) v ČR
v lokalitě Hůrky, okres Plzeň-sever roste na překvapivě suchém biotopu. 24. 7. 2020.
Foto Ondřej Sedláček

Přesto loňské mapování posunulo lokalitu Placy až na třetí příčku, co se týče velikosti populací hořce i modráska. Vůbec nejsilnější populaci má v současné době modrásek hořcový na místě reintrodukce v lokalitě Lhota pod Horami u Protivína, kde byl vysazen v letech 2016–2018 autorem této studie. V letošním roce tam byla velikost populace odhadnuta na bezmála 50 000 ks vajíček, což odpovídá minimálně několika stům kladoucích samic. Nevýhodou lokality je její malá rozloha – je tak náchylná k náhodným managementovým přešlapům. Např. v r. 2019 došlo ze strany zemědělců k nežádoucímu pokosení zhruba třetiny plochy s výskytem hořce. 

Obr. 8 Zatímco plochy s výskytem hořce hořepníku v PR V Morávkách byly z části
překoseny v době kvetení hořce, nepokosené plochy drtivě zarůstá nálet krušiny
olšové (Frangula alnus). 4. 9. 2020. Foto Ondřej Sedláček.

V r. 2020 se ovšem podařilo změnit hospodaření i na velké ploše přiléhajících luk a je možné, že se hořec bude postupně šířit. 

Doslova šokující byla návštěva lokality mezi obcemi Hůrky a Zahrádka u Plzně. Vajíčka modráska hořcového tu byla dokladována na pěti trsech hořce teprve v r. 2017 (AOPK ČR 2020). Tyto trsy sice nebyly dle lokace nalezeny, ovšem na sousední louce bylo objeveno obrovské množství rostlin – populace byla odhadnuta na min. 10 000 jedinců (obr. 7). Kupodivu nejpočetnější byla populace hořce v sušších částech louky, kde se vyskytovala např. v sousedství suchomilných hvozdíků. Naopak vajíčka modráska hořcového se v největším počtu nacházela v zamokřenějších částech lokality blíže k silnici, směrem do sušších partií k lesu se jejich početnost snižovala. Vzhledem k množství živné rostliny nebylo možné provést přesnější odhad počtu vajíček, avšak v r. 2020 jich zde bylo minimálně třicet tisíc. Jedná se tedy pravděpodobně o největší populaci hořce hořepníku (Gentiana pneumonanthe) v ČR. Populace modráska hořcového je ale vzhledem k potenciálu poměrně menší, i když patří k největším v ČR. Důvodem může být absence cílené péče o lokalitu, a tak se může stát, že v některých letech je louka pokosena v nevhodném termínu. Dalším možným důvodem je, že hořec se vyskytuje i v okolí (např. PR Hůrky) a modrásek se sem stěhuje pouze v příznivých letech, kdy je louka nepokosena v červenci a srpnu. To vše je třeba teprve zjistit. 

Poměrně stabilní jsou populace hořce i modráska na dalších dvou západočeských lokalitách – v PP Hvožďanská louka v CHKO Český les a PP V Morávkách v okrese Klatovy. Na Hvožďanské louce probíhá podzimní pastva ovcí, V Morávkách péče spočívá v mozaikovitém kosení. Bohužel v r. 2020 byla zhruba polovina plochy druhé jmenované PP pokosena v době, kdy již byly hořce narostlé a nestihly vykvést během letu modráska. K podobné chybě došlo i v PP Pastvina u Zahorčic. Remontující hořce kvetly v pozdním létě a modrásek už je nemohl využít ke svému vývoji. Na nepokosených plochách pak bujely expanzivní druhy trav a nálet krušiny olšové (Frangula alnus) (obr. 8). Tyto plochy je nutné vyřezávat na podzim a po odstranění náletu sanovat cíleně použitým herbicidem. Poměrně záhadná je situace v PP Ohrazení, kde se přes intenzivní snahu hořci nedaří. Přežití modráska na několika málo desítkách jedinců živné rostliny nemůže trvat dlouho.   

Nutná je aktivní podpora
Co říci závěrem? Společným jmenovatelem tří z daleka nejsilnějších populací modráska hořcového i jeho živné rostliny jsou lokality ve volné krajině, jejichž management je nastavený mimo oficiální plány péče a financovaný je z Programu péče o krajinu. Pokud chceme tento fascinující druh motýla a nádherný hořec v naší přírodě udržet, je třeba lokality nejen udržovat, ale výskyt obou druhů aktivně podporovat. Hořec hořepník je totiž zvláštní druh rostliny. Od května do září potřebuje klid na svůj boj s dalšími konkurujícími druhy na louce. Na jaře a na podzim ovšem není potřeba, a dokonce ani není záhodno kolem něj chodit po špičkách – razantní disturbance ho posunou v konkurenci ostatních rostlin do prvních řad. A modrásek? Pokud má dostatek živných rostlin, evidentně se mu daří. Mravenčích hostitelů má na dobře fungujících loukách rovněž dostatek. Na lokality, jež se postupně dostávají do lepší kondice, se ale motýl v dnešní krajině nemá šanci sám vrátit. První reintrodukční pokus však ukázal, že mu lze při promyšleném a dobře provedeném transferu pomoci. 

Seznam literatury

AOPK ČR (2020): Nálezová databáze ochrany přírody. Přístupné z https://portal.nature.cz

Hejda R., Farkač J. & Chobot K. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. – Příroda, Praha, 36: 1–612.

Kupková B. (2017): Rozšíření, ekologie a ochrana kriticky ohroženého modráska hořcového (Phengaris alcon f. alcon) v ČR. Diplomová práce PřF UK, Praha, nepubl. 116 pp.

Macek J. Laštůfka Z. Beneš J., Traxler L. (2015): Denní motýli - Motýli a housenky střední Evropy IV. Academia, Praha.

Pech P. a Sedláček O. (2016): Records of host ant use of Phengaris Doherty, 1891 (Lepidoptera, Lycaenidae) in the Czech Republic. Nota Lepidopterologica 39: 85-91.

Sedláček O. (2020): Monitoring kriticky ohroženého modráska hořcového (Phengaris alcon f. alcon) v ČR. AOPK ČR. 85 pp.

Uřičář J. a Laštůfka Z. (2013): Plán managementu druhu modrásek hořcový (Phengaris alcon). Nepubl.