Výzkum a dokumentace

Ochrana přírody 1/2025 — 27. 2. 2025 — Výzkum a dokumentace — Tištěná verze článku v pdf

Jsou elektrovody nadějí pro vřesoviště?

autoři: Ondřej Peksa, Sylvie Pecháčková

Na ochranářsko-přírodovědné platformě netřeba rozebírat, co jsou vřesoviště a že vznikla a udržovala se převážně na základě lidské aktivity. Novinkou jistě není ani to, že změny ve využívání krajiny v posledních 200 letech vedly k ústupu vřesovišť napříč celou Evropou. Rychlé ubývání vřesovišť vedlo až k jejich zařazení mezi ohrožené biotopy. V evropském Červeném seznamu biotopů figurují zatím jako „zranitelné“ (Janssen et al. 2016).

Na území České republiky se ani v době tradičního užívání krajiny pravděpodobně nevyskytovala vřesoviště takových rozměrů jako v severozápadní Evropě, nicméně různá vřesová lada či vřesem (Calluna vulgaris) podrostlé řídké lesy byly v naší krajině běžné. Jejich ústup je i u nás dlouho známý (Chytrý 2007) a i tady se ocitla v Červeném seznamu ohrožených biotopů (Chytrý et al. 2020). Přesto se jejich výzkumu a hledání vhodného managementu věnuje jen málo pozornosti (většinu prací zahrnuje stručný přehled Jongepierové et al. 2018).

S vědomím ohroženosti biotopu jsme v letech 2011–2012 společně se zoology prozkoumali vřesoviště širšího Plzeňska. Dostatek lokalit pro výzkum bylo už tehdy poměrně náročné hledat. „Klasických“ vřesovišť (bývalá lada, skalní výchozy, okraje borů atd.) bylo málo. O trochu častěji jsme potkávali vřesoviště v průsecích pod elektrovody a zjevně byla oproti těm „klasickým“ rozsáhlejší a „v lepší kondici“ (viz úvodní foto). Zařadili jsme je tedy do výzkumu a rázem vyvstala otázka, zda jsou stejně cenná jako ta, která přetrvala z dob tradičního hospodaření.

Zoologický výzkum naznačil, že pro bezobratlé by „poddrátová“ vřesoviště mohla sloužit jako vhodný biotop. Důkazem byly indikační druhy střevlíků, které se tu vyskytovaly (Hradská & Těťál 2017). Posuzování porostů z široce botanického hlediska však vyznělo rozpačitě: jejich diverzita nebyla oslnivá a ani zajímavé druhy se tu moc nevyskytovaly.

Po 10 letech jsme využili příležitost průzkum zopakovat a získat tak další informace. Také mezitím vyšly studie, které se zabývaly hodnocením kvality vřesovišť (Fagúndez 2013, Schellenberg & Bergmeier 2020). Ono totiž takové hodnocení není triviální. O druhovou diverzitu, obecně nejčastěji používané kritérium hodnocení biotopů, se v těchto druhově chudých společenstvech nelze opřít. Dlouhodobé studie západoevropských vřesovišť proto vyústily ve formulaci souboru kritérií, kde se doporučuje sledovat nejen druhy rostlin a jejich vlastnosti, ale také strukturu porostu a přítomnost jiných skupin organismů (Janssen et al. 2016).

Pokusili jsme se tedy o hodnocení stavu vřesovišť širšího Plzeňska a vyhodnocení případných změn porostů v čase.

Co a jak jsme zkoumali

Vybrali jsme 20 lokalit do vzdálenosti 45 kilometrů od Plzně, mezi nimiž byla dlouhodobá otevřená vřesoviště i vřesoviště vzniklá na lesních pasekách, v průsecích pod elektrovody nebo třeba na haldě kaolinu. Všechny lokality ležely na kyselém podloží (pískovce, silicity, granodiority) s mělkou půdou.

Stav vegetace jsme zaznamenali poprvé v letech 2011–2012 a pozorování zopakovali v roce 2021. Zapsali jsme fytocenologické snímky o velikosti 25 m2, s procenty pokryvnosti druhů cévnatých rostlin, mechorostů a lišejníků. Kromě klasického zápisu pokryvnosti jednotlivých druhů a vegetačních pater jsme analyzovali také tzv. strukturní proměnné (celkové pokryvnosti vřesu, travin, bylin, juvenilních dřevin, mechorostů a lišejníků).

Získaná data jsme zpracovali pomocí mnohorozměrných analýz (PCA, RDA) a zkoumali v nich i vliv faktorů prostředí (nadmořská výška, čas, poloha v průseku elektrického vedení, pokryvnost stromového patra na 1 ha se středem ve zkoumané ploše). Jelikož jsme neprováděli měření stanovištních charakteristik, jako je vlhkost, množství živin atd., využili jsme pro vysvětlení vegetačních změn Ekologické indikační hodnoty (EIV) pro světlo (L), teplotu (T), vlhkost (M), půdní reakci (R) a dostupnost živin (N).

Stručné shrnutí výsledků

• Druhové bohatství zkoumaných porostů nebylo nikde vysoké, přesto v něm byly značné rozdíly, a to především v počtech druhů cévnatých rostlin a lišejníků.
• Ve snímkovaných plochách jsme nalezli řadu druhů červených seznamů. Jejich počty po 10 letech značně poklesly (tab. 1).
• Zkoumané porosty se značně lišily druhovým složením. Odlišili jsme tři základní typy vřesovišť: lišejníková (odpovídají zhruba suchým nížinným sensu Chytrý et al. 2010), lesní (odpovídají horským/podhorským) a travinobylinná.
• Charakter vřesoviště prokazatelně ovlivňovala pokryvnost lesa v okolí, na rozdíl od nadmořské výšky.
• Vřesoviště ležící v průseku pod elektrovody se charakterem nelišila od ostatních.
• Změna druhového složení snímků v čase byla průkazná, stejně jako změna struktury vegetace (graf 1, 2A, 2B).
• Analýza s použitím EIV odhalila posun společenstev směrem ke druhům s nižšími nároky na světlo, patrný byl také mírný nárůst nitrofilních a/nebo vlhkomilných druhů (graf 3).

Obr. 3 Ukázka frézování pomocí mulčovací hlavy (mulching) na smykovém pásovém nakladači. Výsledkem je totální destrukce s následným ponecháním veškeré biomasy na ploše. Foto Ondřej Peksa

Graf 1 Změny pokryvností jednotlivých vegetačních pater a strukturních proměnných v souboru fytocenologických snímků mezi dvěma termíny výzkumu. Dvojici po sobě jdoucích boxplotů náleží vždy stejné proměnné pro snímkování 2011–2012 (bílá výplň) a snímkování 2021 (tmavá výplň). Osa y vyjadřuje procenta pokryvnosti. Svislé přerušované čáry oddělují jednotlivá vegetační patra (vysvětlivky: E3 – stromové patro, E2 – keřové, E1 – bylinné, E0 – mechové, Calluna – vřes obecný).

A

B

Graf 2A, 2B Změna (posun) struktury vegetace na 20 zkoumaných lokalitách v čase (nepřímá gradientová analýza PCA) – rozložení A) snímků, B) strukturních proměnných a dodatečně přidaných proměnných prostředí (detailní popis: Peksa et al. 2024). Vysvětlivky: A) Spojeny jsou dvojice snímků ze stejných lokalit (prázdný kruh – snímkování 2011–2012, plný kruh – 2021), B) plnou šipkou jsou vyznačeny strukturní proměnné, prázdnou šipkou a hvězdami přidané env. proměnné (les, čas).

Graf 3 Použití průměrných Ekologických indikačních hodnot (EIV) cévnatých rostlin pro popis změn společenstva v čase (nepřímá analýza PCA). Pasivně jsou promítnuty dvě signifikantní proměnné z přímé analýzy: přítomnost lesa (prázdnou šipkou) a čas (spojeny jsou dvojice snímků ze stejných lokalit: prázdný kruh – 2011–2012, plný kruh – 2021). Patrný je posun společenstev směrem ke druhům s nižšími nároky na světlo a částečně k nitrofilním a vlhkomilným druhům.

Co se s vřesovišti děje?

Vřesoviště na Plzeňsku se razantně mění. I v poměrně krátkém časovém horizontu 10 let bylo možno sledovat jednotný trend: všude mizí vřes a lišejníky a nastupují keře, byliny a traviny, případně semenáče stromů (graf 1, 2A, 2B). Ubývají světlomilné druhy (především vřes, byliny a lišejníky) a mění se druhové složení mechorostů. Nelesní vřesoviště se rychle mění v travinobylinné porosty, zatímco u lesních vřesovišť jsou změny celkově menšího rozsahu.

Výrazně klesá celkový počet druhů červených seznamů, v případě cévnatých rostlin skoro na polovinu (v případě lišejníků ubyl jeden druh, ale u dalších značně poklesla jejich kvantita ve snímku, většinou až na hranici blízkou vymizení). Tyto druhy se vyskytovaly již jen v sedmi snímkovaných plochách z původních deseti, poklesl i jejich maximální počet na lokalitu.

Slouží průseky pod elektrovody jako refugia vřesovišť?

Vřesoviště v průsecích pod elektrickým vedením představují z hlediska plošného výskytu vřesu jeho nejvýznamnější refugia, což je podstatné např. pro hmyz v čele s opylovači, pro které je vřes v závěru sezóny důležitou rostlinou. Tyto lokality byly navíc v našem souboru jediné, kde nedošlo ve sledovaném období k velkému úbytku vřesu, a to ani ve snímcích, ani v jejich širším okolí (s výjimkou dvou lokalit, které byly vyfrézovány). Zároveň se zde neprojevil posun k vyšším hodnotám EIV pro živiny.

Disturbance jsou zásadní

Je nutno mít na mysli, že vřesoviště je biotop založený na obhospodařování (managementu). Většině zkoumaných lokalit chybí jakákoli intenzivnější disturbance a v tom je třeba hledat původ výše uvedených změn.

Pro prostor České republiky nemáme prakticky žádné doklady o řízeném hospodaření na vřesovištích v éře tradičního zemědělství (např. ani z Podyjí – Záhora et al. 2016). Domníváme se, že na rozdíl od těch atlantských byla středoevropská vřesoviště pouze jakýmsi vedlejším produktem historického hospodaření v krajině. Vzhledem k dostatku úrodné půdy zde nebyla podmínkami vynucená snaha brát z vřesovišť veškeré živiny a dotovat jimi políčka. Nebyla zde nutnost aktivně se o vřesoviště starat, obnovovat je a kultivovat (sod-cutting, vypalování) jako v západní přímořské Evropě, kde v okolí vesnic na mnoha km2 vlastně jiný biotop vůbec nebyl, a bylo tedy třeba ho plně využívat. Naše vřesoviště pravděpodobně vznikla pouze intenzivním pasením na chudých půdách, které se nehodily k pěstování plodin, a kde tím docházelo k dalšímu ochuzování, erozi  a skeletizaci  půdy,  tedy  jakémusi „zpustošení“ do podoby vřesoviště (kde se pak už nedalo nic jiného než zase jen extenzivně pást). Zda docházelo k cílenému odebírání materiálu z vřesovišť za účelem získání podestýlky, je u nás otázkou, stejně jako cílené vypalování sloužící k omlazování pastviny. Oheň byl v minulosti k tomuto účelu na pastvinách používán (např. Tkáčiková et al. 2013), ale jistě hodně záleželo na místních okolnostech.

Základem „péče“ o vřesoviště je každopádně poměrně intenzivní narušování, nejlépe takové, které navíc ochuzuje místo o živiny. Zápoj (vřesu) je ovlivňován už „nejjemnějším“ typem managementu, kterým je sešlap. Ať už zvířata, nebo lidé dokáží vytvářet častým pohybem pěšinky a mezery, které jsou zásadní pro výskyt lišejníků i konkurenčně málo zdatných cévnatých rostlin. Malý zápoj je důležitý také pro bezobratlé živočichy v čele s pavouky a střevlíky (např. Hamřík & Košulič 2021, Řezáč et al. 2015, Schirmel et al. 2011). Samotný sešlap pro obnovu vřesoviště nestačí, ale je jakousi minimalistickou cestou k dlouhodobému udržení místní diverzity. Účinnější by mohly být pojezdy vozidel, nicméně vzhledem k malé velikosti většiny existujících lokalit by to musela být vozidla jednostopá a frekvence i intenzita pojezdů by musela být velmi malá.

Zápoj se dá korigovat také vypalováním. Tento tradiční způsob obnovy vřesovišť je v západní Evropě hojně používán a i v našich podmínkách se začíná v ochranářské praxi pomalu uplatňovat (Pešout 2016, Fišer et al. 2018). Vypalováním se likviduje biomasa včetně stařiny a uvolňuje se fosfor (Härdtle et al. 2006), což vřesu vyhovuje, neboť je fosforem limitován (Roem et al. 2002). Také se mírně zvyšuje pH, což může pozitivně působit na diverzitu cévnatých rostlin, pokud ji ovšem na vřesovišti chceme. Vypalování je ale zásadním problémem pro lišejníky – bezprostředním efektem ohně je jejich totální zničení, při intervalu vypalování kratším než 15–20 let se diverzita lišejníků snižuje (Davies & Legg 2008). Aby obnova vypalováním fungovala, musí mít vřesoviště náležitou rozlohu a při každém zásahu musí zbývat dostatek míst s vitálními populacemi lišejníků, ze kterých se spálená místa dosytí. Tato premisa platí i pro další důležitý typ managementu, což je strhávání drnu (sod-cutting). Ten je díky odstranění organické hmoty schopný účinně kompenzovat současný vysoký přísun dusíku (Härdtle et al. 2006). Metoda stržení drnu byla použita např. v rámci plochy degradovaného vřesoviště se zachovanou semennou bankou a vedla k obnově vřesu z výmladků i semen (Dostálek & Frantík 2016, Reiterová & Stejskal 2016). Na řadě námi zkoumaných lokalit (které mají plochu nižších desítek m2) by se tyto typy zásahů daly použít k rozšíření plochy vřesoviště do bezprostředního okolí. Pokud by se zásah v okolí „trefil“ do původní plochy vřesoviště, mohlo by se (zvlášť s použitím dalšího udržovacího managementu) podařit vřesoviště úspěšně rozšířit/obnovit.

Pastva, jako v našich končinách nejtradičnější způsob údržby vřesovišť, v sobě kombinuje odstranění biomasy (především travinobylinné) a sešlap. V současnosti je používána v některých chráněných územích (např. Havranické vřesoviště – Reiterová & Stejskal 2016, Křížky – Tájek & Janovský 2018), kde je její vliv stále vyhodnocován a způsob pastvy laděn. Na lokalitách v běžné krajině, ke kterým patří i naše plochy, je však její použití na řadě míst problematické z hlediska umístění (lokality jsou v lese, uprostřed vsi, na haldě) i z hlediska rozlohy plochy v kombinaci s chudou vegetací (stejně jako v minulosti jsou tyto lokality vhodné k opakovanému přehánění dobytka, ne k jeho trvalejšímu pobytu, což je ovšem v současnosti nereálné zařídit).

Jedinými místy, kde by se daly různé managementové metody aplikovat, jsou průseky pod elektrovody, kde vřesoviště mívají větší rozlohu (někde i tisíce m2) a navíc je zde udržování nízké vegetace cílem provozovatele přenosové soustavy. Do nedávné minulosti zde probíhalo ruční vyřezávání dřevin v horizontu cca 3–10 let, v závislosti na rychlosti růstu vegetace. Na řadě míst se díky tomuto způsobu údržby zachovaly rozsáhlé porosty vřesu, někde i s příslušnou vřesovištní vegetací včetně lišejníků (obr. 2A). V posledních letech se čím dál častěji začíná uplatňovat frézování (neboli mulčování – mulching – pomocí zařízení s mulčovací hlavou, někdy nazývaným půdní fréza, např. Trávníček 2024). Už na první pohled se jedná o totálně destruktivní metodu, která zničí veškerou nadzemní flóru (i faunu) na ploše. Tímto se vlastně neliší od strhávání drnu nebo odstraňování biomasy (choppering), nicméně zásadní rozdíl je v tom, že po frézování zůstává na ploše veškerá organická hmota (obr. 3). Naše aktuální pozorování na lokalitách

„ošetřených“ tímto způsobem v roce 2021 potvrdilo, že pokud fréza nezajíždí až pod povrch půdy, vřes na místech jejího přejetí bez problémů zmlazuje. Obnova vřesovišť by se tedy takto provádět dala, ale zásadním nedostatkem je hromadění biomasy (která byla při ručním výřezu dřevin odstraňována). Další potíž je samozřejmě v tom, že pokud je frézování aplikováno po celé ploše vřesoviště pod elektrovodem (obsluha se nenamáhá zvednout frézu, ani když se na ploše před ní zrovna nenachází žádná dřevina, jede prostě pořád dál – obr. 2B) jedná se o totální zničení společenstva včetně pomalu se obnovujících druhů (lišejníky!) i dalších organismů a jejich úkrytů (v čele s mraveništi). Kromě toho dává tento způsob údržby velkou šanci agresivním dřevinám snadno zmlazujícím z kořenů (včetně trnky a akátu).

Tab. 1 Počty lokalit (výskytů) druhů červených seznamů v letech 2011–2012 a 2021: (červeně cévnaté rostliny – zahrnuty kategorie EN, VU a NT sensu Grulich & Chobot 2017; šedě lišejníky – EN a VU sensu Liška & Palice 2010).

Druh	RL	Počet lokalit 2011–2012	Počet lokalit 2021
Antennaria dioica	EN	2	1
Pedicularis sylvatica	VU	1	0
Platanthera bifolia	VU	1	0
Anthericum liliago	NT	1	1
Filago minima	NT	1	1
Juniperus communis	NT	1	1
Peucedanum oreoselinum	NT	1	1
Polygala multicaulis	NT	2	0
Pyrola minor	NT	1	0
Spergula morisonii	NT	1	1
Cladonia portentosa	EN	2	1
Cetraria ericetorum	VU	2	0
Cladonia borealis	VU	1	1
Cladonia cervicornis	VU	2	2
Cladonia ciliata	VU	1	0
Cladonia cornuta	VU	1	0
Cladonia glauca	VU	0	1
Cladonia strepsilis	VU	2	2
Micarea leprosula	VU	0	1
Pycnothelia papillaria	VU	2	2
Celkem		25	16

 

 

 

Naděje pro vřesoviště?

V době, kdy na „klasických“ vřesovištích počty druhů červených seznamů významně klesají a tyto lokality jsou ohrožené degradací a celkovou přeměnou v jiný biotop, stoupá význam „poddrátových“ vřesovišť jako jediných, která vůbec vřesovišti budou a kam se mohou uchýlit ohrožené druhy. Při současném způsobu údržby frézováním je však budoucnost těchto stanovišť silně ohrožena. Připojujeme se tímto k iniciativě Příroda pod dráty (https:// prirodapoddraty.cz/), která je, jak doufáme, pro biotopy pod elektrovody nadějí.

Poděkování

Výzkum byl podpořen Ústavním úkolem Západočeského muzea v Plzni č. 06/2011 a v rámci DKRVO Západočeského muzea v Plzni (Dílčí cíl 8.5.).    ■

- - - -

Úvodní foto:

Vřesoviště v širokém průseku pod vedením vysokého napětí, na mělkém substrátu (Sedlec). Vyznačuje se velkou diverzitou lišejníků a výskytem plavuně vidlačky a vítodu ostrokřídlého. Foto Sylvie Pecháčková

- - - -

Literatura:

• Davies G. M. & Legg C. J. (2008): The effect of traditional management burning on lichen diversity. – Applied Vegetation Science 11: 529–538.
• Dostálek J. & Frantík T. (2018): Obnova suchého vřesoviště v Praze: porovnání účinku pastvy a shrnování drnu. – In: Jongepierová I., Pešout P. & Prach K. [eds], Ekologická obnova v České republice II., pp. 111–114, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha.
• Fagúndez J. (2013): Heathlands confronting global change: drivers of biodiversity loss from past to future scenarios. – Annals of Botany 111: 151–172.
• Fišer B., Mayerová H., Adámek M. & Hora J. (2018): Obnova vřesovišť řízeným vypalováním v CHKO Brdy. – In: Jongepierová I., Pešout P. & Prach K. [eds], Ekologická obnova v České republice II., pp. 107–110, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha.
• Grulich V. & Chobot K. [eds] (2017): Červený seznam ohrožených druhů ČR. Cévnaté rostliny. – Příroda, Praha, 35: 1–178.
• Hamřík T. & Košulič O. (2021): Impact of small-scale conservation management methods on spider assemblages in xeric grassland. – Agriculture, Ecosystems & Environment 307, 107225.
• Härdtle W., Niemeyer M., Niemeyer T., Assmann T. & Fottner S. (2006): Can management compensate for atmospheric nutrient deposition in heathland ecosystems? – Journal of Applied Ecology 43: 759–769.
• Hradská I. & Těťál I. (2017): Pavouci (Araneae) a střevlíkovití brouci (Coleoptera, Carabidae) vybraných vřesovišť v západních Čechách. – Erica 24: 3–34.
• Chytrý M. [ed.] (2007): Vegetace České republiky 1. Travinná a keříčková vegetace / Vegetation of the Czech Republic 1. Grassland and Heathland Vegetation. – Academia, Praha.
• Chytrý M. (2010): Nížinná až horská vřesoviště. – In: Chytrý et al. [eds], Katalog biotopů České republiky, p. 243–250, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.
• Chytrý M., Hájek M., Kočí M., Pešout P., Roleček J., Sádlo J., Šumberová K., Sychra J., Boublík K., Douda J., Grulich V., Härtel H., Hédl R., Lustyk P., Navrátilová J., Novák P., Peterka T., Vydrová A. & Chobot K. (2020): Červený seznam biotopů České republiky. – Příroda, Praha, 41: 5–172.
• Janssen J. A. M., Rodwell J. S., García Criado M., Gubbay S., Haynes T., Nieto A. et al. (2016): European Red list of habitats. Part 2: terrestrial and freshwater habitats. European Commission, Brussels. – URL: https://doi.org/10.2779/091372
• Jongepierová I., Pešout P. & Prach K. [eds] (2018): Ekologická obnova v České republice II., Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha.
• Liška J. & Palice Z. (2010): Červený seznam lišejníků České republiky (verze 1.1). –
• Příroda, Praha, 29: 3–66.
• Peksa O., Pecháčková S. & Šmilauer P. (2024): Konec vřesovišť v západních Čechách? – Zprávy České botanické společnosti 59: 141–161.
• Pešout P. (2016): Řízené vypalování porostů. K vybraným otázkám praktické péče o chráněná území I. – Ochrana přírody 2016/5: 13–15.
• Reiterová L. & Stejskal R. (2018): Obnova vřesovišť v NP Podyjí. – In: Jongepierová I., Pešout P., & Prach K. [eds], Ekologická obnova v České republice II., pp. 115–119, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha.
• Roem W. J., Klees H. & Berendse F. (2002): Effects of nutrient addition and acidification on plant species diversity and seed germination in heathland. – Journal of Applied Ecology 39: 937–948.
• Řezáč M., Kůrka A., Růžička V. & Heneberg P. (2015): Red List of Czech spiders: 3rd edition, adjusted according to evidence‑based national conservation priorities. – Biologia 70: 645–666.
• Schirmel J. & Buchholz S. (2011): Response of carabid beetles (Coleoptera: Carabidae) and spiders (Araneae) to coastal heathland succession. – Biodiversity and Conservation 20: 1469–1482.
• Schellenberg J. & Bergmeier E. (2020): Heathland plant species composition and vegetation structures reflect soil-related paths of development and site history. – Applied Vegetation Science 23: 386–405.
• Tájek P. & Janovský Z. (2018): Obnova vegetace hadcové lokality NPP Křížky v CHKO Slavkovský les. – In: Jongepierová I., Pešout P. & Prach K. [eds]: Ekologická obnova v České republice II., pp. 95–98, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha.
• Tkáčiková J., Husák J. & Spitzer L. (2013): Valašské louky a pastviny, dědictví našich předků. – Muzejní společnost ve Valašském Meziříčí a Muzeum regionu Valašsko. 138 pp.
• Trávníček M. (2024): Plochy pod dráty – alternativa ÚSES. – Veronica XXXVIII, ročník 2024, č. 4: 13–15.
• Záhora J., Chytrý M., Holub P., Fiala K., Tůma I., Vavříková J., Fabšičová M., Keizer I. & Filipová L. (2016): The Effect of Nitrogen Accumulation on Heathlands and Dry Grasslands in the české Podyjí National Park. – Životné prostredie 50/2: 97–107.