Výzkum a dokumentace

Ochrana přírody 4/2021 — 26. 8. 2021 — Výzkum a dokumentace — Tištěná verze článku v pdf

Jak se žije ptákům v krajině po těžbě?

Autor: Markéta Hendrychová, Miroslav Šálek, Jakub Novák, Naďa Krkošková

Jakou krajinu přinese těžba ptákům?
Lesnická rekultivace v rámci ukončených a rozpracovaných rekultivací převažuje (v SHP nyní 46 %, Hendrychová et al. 2020) nad zbývajícími způsoby rekultivace (zemědělskou, hydrickou a ostatními). Oproti původní krajině dochází k velké proměně v zastoupení jednotlivých kategorií využití území (tzv. land-use; obr. 1, Hendrychová a Kabrna 2016). Kromě dalších rozsáhlých změn je nápadný cca 15násobný nárůst rozlohy lesů. Náš výzkum hodnotil kvalitu ptačích společenstev v rámci studijních lesních ploch o rozloze 100 × 100 m, u kterých byl hodnocen vliv stáří porostu (18–45 let), vzdálenosti od nejbližšího „původního“ lesa Krušných hor a/nebo Českého středohoří, rozsahu a mozaikovitosti otevřených plošek, charakter okolních porostů v okruhu 300 a 1000 m, zastoupení a členitosti jednotlivých vegetačních pater, členitosti reliéfu, dominantních dřevin a historie území (přirozená sukcese/rekultivace). Kvalitu ptačích společenstev na jednotlivých plochách reprezentoval počet zjištěných druhů (druhová bohatost) a „ornitologická hodnota“ studijních ploch, vypočtená sumou indexů vzácnosti všech druhů na ploše. Index vzácnosti druhů odrážel počet obsazených faunistických čtverců ČR daným druhem (Šťastný et al. 2006).

Obr. 1 V důsledku těžby v okolí Mostu prochází krajina velkými změnami.
Rekultivační práce jsou zhruba v polovině. Do budoucna (odhad dle platných SPSaR)
by měla být původně zemědělská krajina přeměněna v lesnato-jezerní.
Najde se prostor i pro lokality primárně určené pro ochranu přírody
– ekologickou obnovu? Podklady historické mapy poskytnuté VGHMÚ
v Dobrušce. Vypracovala Markéta Hendrychová

Hodnocená ptačí společenstva byla tvořena především běžnými druhy, ale bylo zaznamenáno i několik méně hojných druhů (lejsek černohlavý Ficedula hypoleuca, pěnice vlašská Sylvia nisoria, krutihlav obecný Jynx torquilla), avšak pouze v malé početnosti (kompletní seznamy a analýzy viz Hendrychová et al. 2009). Vyšší diverzita ptáků byla zjištěna v místech s vyšší přítomností ekotonů mezi otevřenými a zapojenými ploškami, které se častěji vázaly na plochy ponechané samovolnému vývoji než k lesnickým rekultivacím, a to zejména v blízkosti krušnohorských lesů. Při rozsáhlých rekultivacích by tedy neměly být opomíjeny úseky ponechané přirozenému vývoji s členitým terénem, který je základem pestré mozaiky mikrohabitatů a zároveň pestré potravní nabídky pro ptáky. Sukcesní plochy vyhledává častěji než kompaktní rekultivační výsadby i ohrožený krahujec obecný (Accipiter nisus). Ze 14 studijních sukcesních ploch, kde proběhl monitoring pěvců, zahnízdil krahujec na 11 plochách, kdežto na rekultivacích pouze na jedné ze čtrnácti. Přestože byli drobní ptáci (pěvci) hojnější na sukcesních plochách, naše výsledky nenaznačují, že počty této hlavní kořisti měly pro krahujce větší význam než krajinná kompozice. Tyto výsledky tedy opět potvrzují význam spontánní sukcese jako alternativy ke stejnověkým a hustým lesnickým rekultivacím (Šálek et al. 2010).

Obr. 2 Příkladně pestrá mozaika biotopů hostících široké spektrum ptáků
včetně kriticky ohrožených na vnitřní výsypce lomu Vršany.
Foto Markéta Hendrychová

V další studii (Šálek 2012) byl na 60 jednohektarových studijních plochách testován vliv stáří (rané biotopy 2–10 let, středně staré 11–17 let a porosty pozdějších stadií 18–45 let) v kombinaci s typem iniciace (rekultivace/sukcese) a vegetačním pokryvem na druhovou bohatost a vzácnost ptáků. 

Dle očekávání byla společenstva ptáků druhově bohatší na spontánně se vyvíjejících stanovištích (průměr 11,7 druhu na lokalitu) než na plochách po rekultivaci (7,7 druhu). Diverzita se zvyšovala s věkem porostu v důsledku rostoucí heterogenity stanoviště. Na sukcesních plochách byla přitom zjištěna vyšší ornitologická hodnota (téměř dvakrát větší než u průměrné rekultivované plochy), která ovšem (na rozdíl od druhové diverzity) u obou typů managementů klesala s přibývajícím věkem. Nejcennější společenstva ptáků (sice s méně druhy, ale velmi vzácnými) se tedy nacházela na obnažených, raně sukcesních plochách a v řídce křovinatém prostředí, oproti tomu technické rekultivace vedly ke vzniku druhově chudých společenstev s menším celkovým počtem druhů a ojedinělým výskytem vzácných druhů (obr. 3).

Obr. 3 Ornitologický průzkum 60 studijních ploch ukazuje na význam ploch
s ekologickou obnovou, přibývání druhů během sukcese, ale snižování
ornitologické hodnoty u starších ekosystémů. Vypracoval Miroslav Šálek

Kdopak pojídá vajíčka?
Ornitologické výzkumy České zemědělské univerzity v Praze se již řadu let zabývají také hnízdní predací, která může zásadně omezovat početnost i druhovou pestrost ptáků na výsypkách. Častým řešením starších lesnických rekultivací se totiž stala smíšená výsadba původních a nepůdních dřevin. Zajímalo nás, jak jsou exotické druhy keřů u ptáků oblíbeny a zda nepředstavují pro ptáky ekologickou past. Sledováním reálných hnízd běžných pěvců (modelově kos černý, drozd zpěvný a pěnice) na třech výsypkách jsme odhalili přednostní využívání autochtonních druhů keřů (nejčastěji hlohů a růže šípkové) při hnízdění, přestože nabídka exotických dřevin plošně několikanásobně převyšovala plochu s původními keři. Původní druhy umožňovaly lepší umístění hnízd výše nad zemí, s lepším zakrytím hnízda, kratšími únikovými vzdálenostmi a přítomností trnitých větví, přičemž všechny tyto atributy mohou zvýšit úspěch hnízdění (Bartůňková 2008). Následně bylo instalováno 210 umělých hnízd ve dvojici keře domácího a exotického. Predace při desetidenní expozici dosahovala 49 % a byl pozorován náznak nižší predace na domácích keřích (obr. 5, Stránský 2009). 

Obr. 5 Míra predace přirozených (aktivních reálných) a umělých hnízd
na domácích a exotických keřích rostoucích v rámci lesnických rekultivací
mosteckých výsypek. Vypracovala Markéta Hendrychová

Další predační studie (viz box 1) již v makroměřítku „výsypka-okolní krajina“ na Radovesické výsypce ukázala větší riziko predace experimentálních hnízd na území výsypky (84,4 %) nežli v jejím okolí (56,9 %) a naznačila poněkud nižší riziko predace právě na stanovištích ponechaných přirozenému vývoji (Novák 2017). Zaměřili jsme se proto přímo na tamní dvě experimentální sukcesní plochy a instalovali 173 hnízd v liniích vedoucích do navazujících rekultivací. Tlak predátorů na umělá hnízda byl vysoký obecně na celé výsypce (necelých 91 %!) a relativně malé a izolované sukcesní plochy nedokázaly poskytnout dostatek vnitřního prostředí s omezeným predačním tlakem (Novák a Hendrychová 2021).

Rozsáhlejší (dosud nepublikovaný) dvouletý výzkum na čtyřech výsypkách již ale potvrdil, že experimentální hnízda na výsypkách byla statisticky prokazatelně více zatížena rizikem predace (68,5 %) než hnízda v jejich okolí (60,6 %). S rostoucí vzdáleností hnízda od výsypky klesalo riziko jeho predace. V predaci hrála významnou roli zejména horizontální a vertikální heterogenita vegetačního pokryvu. Vyšší riziko predace bylo spojeno s větší fragmentací stanoviště do plošek s odlišným typem vegetačního pokryvu a s bohatší vertikální stratifikací vegetace. Nezáleželo na tom, zda šlo o čistě otevřený, nebo uzavřený biotop, ale na jejich kombinaci. Zvýšené riziko predace umělých hnízd mohlo být nejspíše dalším dokladem atraktivity heterogenních biotopů, a to nejen pro typické hnízdní predátory (box 2), ale i pro jiné druhy s potenciálem náhodné predace nalezeného experimentálního hnízda. Nutno totiž podotknout, že námi popisovaný vyšší predační tlak znamená pouze potenciální riziko, avšak skutečná predace bude v konečném důsledku ovlivněna mnoha dalšími faktory (aktivní ochrana hnízda, důkladné ukrytí). Pro ověření naznačené možnosti ekologické pasti pro zde hnízdící ptáky bude potřeba provést další pozorování skutečných hnízd druhů, které zde reálně hnízdí.

Obr. 6 Ordinační diagram redundanční analýzy dokumentující vztah
mezi složením ptačích společenstev, věkem lokality, bylinnou pokrývkou
a historií managementu. Zelené obálky představují sukcesní plochy, červené
ohraničují rekultivované plochy, světlá barva = byliny, střední = křoviny,
tmavá = starší porosty. Z výsledků je zřetelné, že (1) mladší stadia jak
sukcesních, tak rekultivačních ploch hostí užší spektrum druhů, než je
tomu u starších stanovišť, a že (2) rekultivace dávají vzniknout odlišné
struktuře ptačích společenstev, která je jednodušší. Vypracoval Miroslav Šálek

Jednoznačné doporučení pro praxi
Výše uvedené výsledky zdůrazňují význam sukcesních ploch a nabádají k udržování věkově pestré mozaiky ploch s rozličným managementem, resp. zapojení nerekultivovaných partií do posttěžební krajiny ve větším měřítku, tak jak je to např. v Německu (obr. 7). Co se týče výsadby keřů, hnízdní preferenci ptáků lépe uspokojí domácí keře, pro podporu úspěšného vyhnízdění (nižší míra predace) je vhodnější vytvářet na výsypkách rozsáhlejší přírodě blízké porosty.

Poděkování
Děkujeme spolusběračům ornitologických a predačních dat: 
Pavel Stránský, Iveta Bartůšková, Tomáš Blecha, Miroslav Bubanec, Petr Bouška, Petr Suvorov, Slawomir Serafin, Vojtěch Kubelka, Věra Nováková, Miroslav Novák a Oldřich Rajchl. 
Data byla získána díky podpoře v rámci projektu GA ČR 105/09/1675 a vnitřních grantů Fakulty životního prostředí ČZU v Praze, projekt IGA č. 20184214 a 2020B0004.

Seznam literatury

Bartůňková N. (2008). Vliv exotických dřevin na ptáky. Bakalářská práce, FŽP ČZU v Praze.

Bejček, V. & Šťastný, K. (1984). The succession of bird communities on spoil banks after surface brown coal mining. Ecologia Polska, 32, 245-259.

Hendrychová, M., Šálek, M., & Řehoř, M. (2009). Bird communities of forest stands on spoil heaps after brown coal mining. Sylvia, 45, 177-189.

Hendrychová, M., & Kabrna, M. (2016). An analysis of 200-year-long changes in a landscape affected by large-scale surface coal mining: History, present and future. Applied geography, 74, 151-159.

Hendrychová, M., Svobodova, K., & Kabrna, M. (2020). Mine reclamation planning and management: Integrating natural habitats into post-mining land use. Resources Policy, 69, 101882.

Novák, J. (2017). Vliv okrajového efektu na predaci ptačích hnízd na Radovesické výsypce. Diplomová práce, FŽP ČZU v Praze.

Novák, J., & Hendrychová, M. (2021). Does Experimental Non-Reclaimed Sites Differ from Technically Reclaimed Areas in the Risk of Artificial Bird Nest Predation? Journal of Landscape Ecology, 14(1), 59-72.

Stránský P. (2009). Vliv exotických dřevin na hnízdící ptáky. Diplomová práce, FŽP ČZU v Praze.

Šálek, M., Hendrychová, M., & Řehoř, M. (2010). Breeding habitat of sparrowhawks, Accipiter nisus on spoil heaps after coal mining. Acta Oecologica, 36(2), 197-201.

Šálek, M. (2012). Spontaneous succession on opencast mining sites: implications for bird biodiversity. Journal of Applied Ecology, 49(6), 1417-1425.

Šťastný, K., Bejček, V. & Hudec, K. (2006) Atlas hnízdnı´ho rozšíření ptáků v České republice. Aventinum, Praha.