Výzkum a dokumentace

Ochrana přírody 1/2026 — 26. 2. 2026 — Výzkum a dokumentace — Tištěná verze článku v pdf

Čtvrtině sladkovodní fauny ve světě hrozí vyhubení nebo vyhynutí

Autor: Jan Plesník

Početný badatelský tým Catherine Sayersové působící na pracovišti Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN) v britské Cambridgi klasifikoval pro široce uznávaný Červený seznam ohrožených druhů IUCN celkem 23 496 sladkovodních druhů živočichů (Nature, 638, 138–145, 2025). Z uvedeného počtu tvořily sladkovodní ryby 14 628 druhů, vážky (Odonata) 6 223 druhů a 2 645 druhů patřilo mezi korýše desetinožce (Decapoda), jako jsou krabi, raci a krevety. Hodnocený soubor druhů tak zahrnuje jak bezobratlé, tak obratlovce, představuje různé životní strategie, vyskytuje se v různých typech mokřadů, není omezen jen na určitý kontinent a dostupné údaje o něm umožňují hodnotit nebezpečí vymření, takže může být vhodným ukazatelem sladkovodní fauny v celosvětovém měřítku.

Ukázalo se, že celá čtvrtina klasifikovaných taxonů čelí ve zvýšené míře vyhubení nebo vyhynutí. Hlavními ohrožujícími činiteli zůstávají znečišťování prostředí cizorodými látkami, výstavba přehrad, odběr vody lidmi, zemědělská výroba a invazní nepůvodní druhy: opomenout v tomto výčtu nelze ani nadměrný lov nebo odchyt.

Pro poznání mechanismu rostlinných invazí je důležité prostorové měřítko

Invazní nepůvodní druhy rostlin se vyznačují funkčními charakteristikami, které jim umožňují úspěšně konkurovat původním druhům, jako je rychlejší růst, schopnost šířit se na větší vzdálenosti, rychlejší fotosyntéza, kratší generační doba (časový úsek mezi dvěma po sobě následujícími generacemi) a větší úspěšnost rozmnožování. Porovnání uvedených znaků na stejné ploše se vyskytujících původních a invazních druhů může napomoci pochopit mechanismus invazí.

Andrea Westerbandová z Havajské univerzity v Honolulu zkoumala se spolupracovníky 55 původních a 32 nepůvodních druhů rostlin vyskytujících se na celkem 21 lokalitách na ostrovech Havaj, Maui, Oahu a Kauai v Havajském souostroví (Ecography, e07566, 2025).  U zkoumaných rostlin měřili 11 charakteristik listů odrážejících využívání zdrojů, kupř. tloušťku, obsah zeleného barviva chlorofylu, dýchání, výdej vody ve formě páry, účinnost využívání vody, koncentraci dusíku a fosforu a poměr mezi uhlíkem a dusíkem. Výzkumníky zajímalo, jak se zjištěné hodnoty liší v rámci jednotlivých ostrovů a mezi nimi.

Při vzájemném porovnání všech čtyř ostrovů invazní druhy dokázaly využít více zdrojů. Značně specifické rozdíly byly zaznamenány mezi původními a invazními druhy na místní úrovni, tedy uvnitř ostrovů.

Autoři proto připomínají, že porovnání druhů ve větší oblasti nemusí postihnout vzájemné mezidruhové vztahy odehrávající se v místním měřítku a může při výzkumu mechanismu invazí vést k nepřesným a zavádějícím závěrům.

Světová databanka o úhynu suchozemských obratlovců na silnicích spuštěna

Úmrtnost na silnicích negativně ovlivňuje řadu druhů volně žijících živočichů. Jen v USA ročně uhyne na silnicích 340 milionů ptáků, zatímco v Evropě vozidla zabijí za dvanáct měsíců 29 milionů savců. Střety zvířat s automobily ale mají také společenské a hospodářské dopady: na našem kontinentě ročně zemře po kolizi jen s kopytníky na 300 osob a dalších 30 000 se při nich zraní, přičemž související škody dosahují miliardu USD (20,8 mld. Kč), vše za jediný rok.

Abychom byli schopni vyhodnotit činitele zvyšující nebezpečí střetů se zvířaty a určit jejich dopad na faunu i lidskou společnost, potřebujeme mít o nich co nejvíce lokalizovaných údajů. Celkem 423 odborníků pod vedením Clary Grilové z univerzity v portugalském Portu shromáždilo záznamy o suchozemských obratlovcích uhynulých na silnicích (Sci. Data, 12, 505, 2025). Údaje pocházejí jak z cílených průzkumů či monitorování, tak z příležitostných pozorování, zpráv nebo disertací. Celkem se podařilo shromáždit 208 570 záznamů o 2 283 druzích a poddruzích z 54 zemí šesti kontinentů zachycujících období 1971–2024. V databázi zatím převládají data o savcích (61 % záznamů) Evropy včetně České republiky (60 %).

Databáze je dostupná na https://doi.org/10.6084/m9.figshare.25714233.

Větrné elektrárny ohrožují blízká mořská chráněná území

Lokalita známé soustavy chráněných území Evropské unie Natura 2000 Východoněmecký záliv chrání potáplice malé (Gavia stellata) a potáplice severní (G. arctica), jež se v této části Severního moře pravidelně zastavují při jarním tahu do severněji položených hnízdišť.

Stefan Garthe z univerzity v Kielu sledoval se svými kolegy vliv přímořských větrných elektráren na potáplice (J. Nat. Conserv., 54, 126805, 2025). Jedna větrná elektrárna se nachází přímo v lokalitě, zatímco čtyři další byly vybudovány v její blízkosti: uvedená zařízení tak zasahují celou polovinu chráněného území.

Údaje z března až dubna 2000–2020 potvrzují, že plocha s nejvyšší hustotou potáplic se posunula jihozápadně a její rozloha se zmenšila. Severní část lokality, která se v minulosti rovněž vyznačovala vysokou denzitou uvedených opeřenců, ptáci téměř opustili. Turbíny větrných elektráren umístěných v potravních okrscích potáplic změnily jejich chování. Popsané změny v rozšíření obou druhů vodních ptáků nastaly až po uvedení větrných elektráren do provozu.

Ohrožení obratlovci a chráněná území ve světě

Účinnost chráněných území závisí na jejich schopnosti zachovat prvky a procesy, pro jejichž ochranu byly vyhlášeny: ovlivňuje ji mj. jejich poloha, prostorové charakteristiky, kvalita péče, financování, způsob řízení, propojenost s ostatními zachovalými částmi přírody, rozloha a v neposlední řadě také intenzita působení ohrožujících činitelů.

Vědci z Kodaňské univerzity řízení Katherine Pulidovou-Chadidovou se zabývali vzájemným vztahem mezi rozmístěním chráněných území ve světě a hlavními faktory ohrožujícími obojživelníky, plazy, ptáky a savce (Conserv. Biol., 39, e70086, 2025).  Stanovili proto pravděpodobnost dopadů klíčových hrozeb na celkem 33 379 druhů výše uvedených obratlovců. Ekologové považovali za nejdůležitější faktory, které mohou způsobit vyhubení nebo vyhynutí cílových taxonů, zemědělství, lov a odchyt, invazní nepůvodní a další problémové druhy, nemoci, těžbu dřeva, znečišťování prostředí cizorodými látkami a urbanizaci. K určení možného rizika badatelům posloužil Červený seznam ohrožených druhů IUCN uvádějící pro každý klasifikovaný taxon nejvýznamnější hrozby pro jeho další existenci. Z těchto údajů vypočítali, jaká je pravděpodobnost, že na konkrétní ploše bude suchozemské obratlovce zasahovat určitá hnací síla. Druhou vrstvu tvořilo 255 848 suchozemských a pobřežních chráněných území zanesených do Světové databanky chráněných území (WDPA).

A výsledek? Téměř pětina zemské souše vykazovala velkou pravděpodobnost, že se v ní uvedení obratlovci ocitli nebo ocitnou pod silným tlakem nepříznivých vnějších činitelů. Bohužel tři čtvrtiny této plochy zůstává nechráněno. Více než polovina biotopů obojživelníků a savců je již dnes silně ohrožena, přičemž je ale nedostatečně pokryta chráněnými územími. Pokud jde o synergický efekt negativních faktorů, nejhůře z popsané analýzy vyšli obojživelníci. A co je nejméně potěšitelné, nechráněné plochy celkově hostily nejvyšší podíl ohrožených druhů, a to u všech čtyř třídách obratlovců.

Tlak predátorů změnil vývoj topolů v Yellowstonském národním parku

Početnost jelenů wapiti (Cervus canadensis) v Yellowstonském národním parku dosáhla vrcholu v 90. letech 20. století. Repatriace vlků obecných (Canis lupus) uskutečněná v nejstarším národním parku na světě v letech 1995–1996 spolu s pokračující predací medvěda grizzlyho (Ursus arctos horribilis) a pumy (Puma concolor) postupně vedla k výraznému poklesu stavu uvedených velkých býložravců.

Trojice amerických ekologů řízených Lukem Painterem z Oregonské státní univerzity v Corvallisu sledovala v letech 2020–2021 v severní části Yellowstonského národního parku výskyt a vývoj topolu osikového (Populus tremoloides) (For. Ecol. Manag., 594, 122941, 2025). Náhodně pro tento účel zvolili 87 v minulosti již zkoumaných ploch.

Jelen wapiti patří mezi charakteristikou faunu Yellowstonského národního parku (Bechler River Soldier Station). Foto Jan Plesník

Výzkumníci zjistili, že v plných 43 % porostů rostly skupiny malých topolů, což bylo poprvé od 40. let 20. století. Čím byla intenzita okusu a ohryzu jeleny ve výšce stromu větší než 2 metry vyšší, tím menší byl podíl mladých topolů v porostu. Autoři současně upozorňují, že v některých oblastech národního parku omezují růst topolů stáda bizonů (Bison bison). Nicméně se zdá, že životaschopné porosty topolu osikového v Yellowstonu do budoucnosti přežijí. 

Proč přibývají ve městech celého světa potkani a krysy

Potkan (Rattus norvegicus) a krysa obecná (R. rattus) se vyskytují na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy a patří z pohledu člověka k největším škůdcům. Celosvětově se náklady na jejich regulaci odhadují na 500 milionů USD (10,4 miliard Kč) za rok.

Pracovník univerzity v americkém Richmondu Jonathan Richardson a další američtí, nizozemští, japonští a brazilští ekologové využili pro svou studii hlášení občanů o výskytu obou druhů hlodavců záznamy místních úřadů a zprávy deratizačních firem ze 16 měst z různých částí zeměkoule (Sci. Adv., 11, eads6782, 2025). Data byla získána z období trvajícího v jednotlivých městech 7–17 let, v průměru 12,2 roku.

V 11 městech včetně Amsterdamu, New Yorku a Washingtonu početnost potkanů a krys významně rostla. Opačný trend byl hlášen jen ze tří měst, konkrétně z Tokia, Louisville a New Orleansu. Větší zvýšení početnosti obou druhů bylo zaznamenáno v lidských sídlech s výraznějším vzestupem teploty, vyšší hustotou obyvatelstva a vyšší mírou urbanizace, vyjádřenou podílem zastavěné plochy na rozloze města.

Autoři docházejí k závěru, že zvyšující se teplota prostředí a více lidí žijících ve městech prodlužují dobu, kdy jsou zmiňovaní ekonomicky a epidemiologicky závažní hlodavci aktivní, a pro potkany a krysy zlepšují nabídku dostupné potravy.

Znovuoživování vymřelých druhů krizi biodiverzity neřeší

Nedávno zahltily hromadné sdělovací prostředky i sociální sítě po celém světě titulky tvrdící, že se podařilo znovuoživit pravlka obrovského (Aenocyon dirus), který vymřel před 10 000 lety. Tři štěňata ale ve skutečnosti byla geneticky upravená mláďata vlka obecného (Canis lupus): jejich dědičnou hmotu tvořily z 99,5 % geny zmiňované recentní psovité šelmy.

Otázkou znovuoživování (deextinkce) vymřelých organismů soudobými biotechnologickými postupy se podrobně zabýval Rodrigo Carvalho ze Stanfordovy univerzity (Biol. Conserv., 309, 111307, 2025). Metody obnovy druhů zahrnují kromě zpětného křížení také klonování, využití kmenových buněk a genové inženýrství včetně editace genů/genomů (molekulární nůžky) metodou CRISPR-Cas9 (viz Ochrana přírody, 72, 5, 18–21, 2017 a 78, 2, 24–28, 2023).

Autor připomíná obrovský pokrok v biotechnologických metodách, učiněný v poslední době, zejména již zmiňovanou editaci genů/genomů. I když někteří odborníci v této souvislosti hovoří o nové éře ochrany přírody, vědecké, etické a praktické pochybnosti zůstávají. Deextinkce může snadno vyvolat mezi širokou veřejností představu, že nemusíme až tolik usilovat o záchranu ohrožených taxonů, pokud je dokážeme zase obnovit. Masmédii oslavované projekty znovuoživení druhů mohou odčerpat finanční prostředky na urgentní ochranářské akce. Nejasnosti přetrvávají i z právního hlediska: organismy vzniklé deextinkcí nejsou ani domácí, ani volně žijící a nevztahuje se na ně ochranářská legislativa. Znovuoživování nepředstavuje návrat vymřelých druhů, ale vytváří jedince, kteří se jim vzhledem, chováním nebo úlohou v ekosystému podobají. Populace obnovených organismů musejí být dlouhodobě životaschopné, osídlovat vhodné prostředí a hrát ve fungování ekosystémů příslušnou roli. 

Deextinkce by proto měla být chápana jako metoda doplňující ochranu přírody, zejména druhovou ochranu a ekologickou obnovu, a zdůrazňující naši odpovědnost za biologickou rozmanitost na všech jejích základních úrovních (geny, druhy, ekosystémy).    ■

- - - -

Úvodní foto:

Hyena čabraková (Parahyaena brunnea), vyskytující se na jihu afrického kontinentu, patří mezi druhy, které úhyn na silnicích ohrožuje nejvíce. Foto Jan Plesník