Podrobné vyhledávání v článcích

Modrásek bahenní (Phengaris nausithous), chráněný legislativou EU (příloha II. směrnice o stanovištích) a obligátně myrmekofilní obyvatel vlhkých luk, patří v naší zemi, vzdor specializovanému způsobu života, k nejrozšířenějším modráskům. Setkáme se s ním všude kromě nejteplejších nížin a nejvyšších horských poloh, přičemž podmínkou nutnou, nikoli však dostačující, jsou mokřadní louky s výskytem charakteristické otavní byliny krvavce totenu (Sanguisorba officinalis). Po podmínce kíčové jsme pátrali na nivních loukách CHKO Poodří – ta je známá propojenými komplexy nivních luk, ale modráskovi v ní cosi chybí.

Slovácké lúky, rozkládající se v jižní části Lednicko-valtického areálu, jsou jedním z mála míst v české krajině, kde se na relativně malé ploše setkává trojice výrazně odlišných biotopových typů – mokřady, slaniska a stepní lada. Tato pestrá krajinná mozaika s dlouhodobou historií extenzivního využívání dnes tvoří část nedávno vyhlášené chráněné krajinné oblasti Soutok. Ačkoli je tato lokalita ohrožena degradací, průzkum provedený v roce 2024 odhalil nečekaně vysoké druhové bohatství entomofauny, a především přítomnost mnoha druhů členovců vázaných na stanovištní extrémy – od reliktních stepních zástupců po halofilní (slanomilné) specialisty.