Péče o přírodu a krajinu

Ochrana přírody 5/2018 — 21. 10. 2018 — Péče o přírodu a krajinu — Tištěná verze článku v pdf

Provozní bezpečnost stromů

Autor: Jaroslav Kolařík

Riziko jako psychologický faktor
V životě lidí je většina objektů, které ve svém okolí akceptujeme, spojena s jistou mírou rizika. Bez elektřiny si už nedokážeme představit civilizovaný život, ovšem zkrat je stále jeden z nejčastějších zdrojů požárů. Automobil je náš denní společník, ovšem automobilové nehody jsou celosvětově desátou nejčastější příčinou úmrtí. Riziko je naše běžná zkušenost. Ovšem existuje zásadní rozdíl mezi vnímáním pojmů „riziko“ a „hazard“.

Vyvrácení stromu v důsledku výkopových aktivit kolem kmene. Foto Jaroslav Kolařík

Zatímco jako „riziko“ se označuje pouze určitá míra nebezpečí, které člověk vědomě i nevědomě podstupuje, pojmem „hazard“ se míní riskantní jednání, jehož faktický výsledek závisí na náhodě či na šťastné souhře okolností. Lidé připouštějí nejrůznější zdroje rizik ve svém životě v případě, že se pro ně rozhodnou a že očekávaný pozitivní efekt (zisk) v jejich očích významně převyšuje míru tohoto rizika. Psychologický rozhodovací proces údajně zahrnuje několik desítek faktorů, z nichž nejdůležitější jsou následující:

• Kontrola a dobrovolnost – volba pro vstup do určité rizikové oblasti je svobodné rozhodnutí příjemce rizika.
• Benefit – do rizikové oblasti vstupujeme zpravidla s vidinou určitého zisku.
• Důvěra – nakolik věřím lidem, kteří mi situaci popisují, a informacím, kterými se při rozhodování řídím.
• Fobie – silné negativní zážitky mohou vést k plošnému odmítání rizika určitého typu.
• Statistický výskyt – vzniklo riziko za „standardních“ podmínek, nebo se jednalo o katastrofický vliv?
• Koho se riziko týká – zcela jinak hodnotíme riziko, které se týká dospělých osob, a zcela jinak se stavíme k riziku zasahujícímu např. děti.

Škody po selhání stromů jsou v lepším případě pouze materiálního charakteru.
Foto K. Witkoś

Obecně lze konstatovat, že úroveň ohrožení lidského života pádem stromu se pohybuje v oblasti rizik (nad hranicí 1 : 10 000 000), která jsou obecně považována za nevýznamná a adekvátně kontrolovaná. Úrovně rizika charakterizující tento region jsou srovnatelné s úrovněmi, které lidé ve svém každodenním životě považují za bezvýznamné nebo triviální.

Definice pojmů
Při realizaci průzkumů stavu stromů v mimolesním prostředí (dendrologických průzkumů) tvoří souvislosti provozní bezpečnosti neoddiskutovatelnou část řešeného problému. Je ovšem třeba si ujasnit terminologii a z toho vyplývající problematiku hodnocených parametrů.

Stabilita stromu vyjadřuje pravděpodobnost, se kterou může za standardních podmínek dojít k selhání stromu nebo jeho částí, popisuje tedy riziko selhání stromu vývratem, zlomem kmene nebo odlomením části koruny.

Jako „cíl pádu“ (target) označujeme objekt, který může být poškozen zásahem odlomené části stromu. Tímto objektem může být buď poškoditelný majetek (automobil, okna domu, náhrobky apod.), nebo osoba pohybující se v okolí stromu. Některé cíle pádu jsou neodstranitelné, jiné se pohybují a jejich přítomnost v okamžiku selhání lze vyjádřit pouze statistickou pravděpodobností.

Provozní bezpečnost stromů je syntetická hodnota, vyjadřující míru rizika selhání stromu či jeho částí se zásahem cíle pádu. Snahou je při hodnocení provozní bezpečnosti vycházet ze statistických (výpočtových) metod a dopracovat se k výsledku, který bude mít objektivní povahu.

Stabilita stromu
První řešenou oblastí je tedy stabilita stromu. Hodnocení stability probíhá vyhledáváním a analýzou rozsahu staticky významných defektů. Jejich výčet asi nelze zpracovat formou kompletního přehledu. Obecně uváděné skupiny symptomů, které mohou mít vliv na stabilitu stromu, shrnuje tabulka 1.

„Standardní podmínky“ zmiňované v definici parametru stability jsou omezené několika parametry, které mohou stabilitu (vč. tuhosti zakotvení) stromu ovlivnit:

• přítomnost vizuálně patrných defektů (ovlivňujících stabilitu stromu),
• nadměrná rychlost větru (vichřice),
• sněhová zátěž či zátěž námrazou,
• zamokření půdního horizontu.

Výsledné hodnocení stability stromu probíhá pomocí tabulky 2.

Cíl pádu
Odhad frekvence využívání plochy a předpoklad přítomnosti cíle pádu v době selhání stromu má vyloženě statistický charakter. I přes průběžnou snahu o zvyšování výpovědní schopnosti používané metodiky nese tato informace značnou zátěž možné chyby. Hodnota cíle pádu se může značným způsobem měnit v důsledku různého provozu během denních/ročních období i v důsledku sezonního využívání (např. festivaly). Stanovení tohoto parametru může být proto značně zatížené obdobím, kdy se hodnocení provádí, a znalostí místního kontextu. Nepovažuje se proto za vhodné definovat hodnotu cíle pádu u jednotlivých stromů, kde se prudce zvyšuje statistická chyba. Při dendrologickém průzkumu se cíl pádu definuje pro celou základní plochu, čímž je míněno území se stejnou funkcí, režimem návštěvnosti a intenzitou péče, na kterém stromy rostou (např. uliční stromořadí, park, zahrada apod.).

Jako vodítko je využívána metodika QTRA (Quantified Tree Risk Assessment) dle tabulky 3.

Uvádí se jako odhad převažujícího parametru na celé základní ploše; nejvyšší parametr rozhoduje o zařazení plochy do konkrétního stupně.

Provozní bezpečnost
Klíčovým cílem většiny vlastníků a správců stromů je udržovat si obhajitelnou pozici s co nejnižšími náklady a zároveň se vyvarovat nežádoucí ztráty hodnocených stromů. Z výše uvedeného textu je zřejmé, že provozní bezpečnost v aktuálním pojetí vyjadřuje míru rizika existence konkrétního stromu (s jeho rizikem rozpadu či statického selhání) v konkrétní lokalitě (charakterizované frekvencí využívání) bez toho, že by došlo ke vzniku nadměrného ohrožení obyvatel či jejich majetku.

 

Pro stanovení odpovídajícího způsobu hodnocení provozní bezpečnosti byla zpracována analýza provedených dendrologických průzkumů mimolesní zeleně v letech 2016–2018. Celkem do ní bylo zahrnuto 458 807 stromů. Účelem bylo vytvořit takový systém, který by neodporoval dosavadní praxi a současně by pomáhal při sestavení odpovídajícího systému managementu:

Barevné kódy označují následující stavy parametru provozní bezpečnosti:

Nenarušená – stav, kdy stromy v dané lokalitě není nutné hodnotit v intenzivnějším intervalu či jinými než vizuálními metodami hodnocení. V rámci plánu péče je zpravidla možné realizovat pouze běžné typy ošetření bez nutnosti realizovat stabilizační řezy a speciální typy ošetření (bezpečnostní vazby apod.). Kácejí se zpravidla pouze stromy se zhoršenou vitalitou, případně stromy nevyhovující z pěstebních důvodů.
Mírně narušená – u stromů s touto mírou provozní bezpečnosti je již zpravidla třeba zvýšit intenzitu, příp. změnit charakter kontrolních procedur. U hodnotných jedinců lze zvažovat využití přístrojových testů. Z pohledu managementu lze již zvažovat preventivní odstraňování stromů se snadnou kompenzační náhradou, u hodnotných jedinců je častou součástí plánu péče realizace stabilizačních řezů či dalších typů stabilizačních zásahů.
Narušená – stromy s danou mírou provozní bezpečnosti mají na stanovišti pouze dočasnou možnost existence za cenu významného zvýšení nákladů na jejich kontrolu a stabilizaci. Odpovídajícím řešením je odstranění stromů – až na případy výjimečných jedinců s vysokou hodnotou a bez možnosti kompenzační náhrady.
Extrémně narušená – řešením je zpravidla pouze odstranění stromů. Ve zvláště opodstatněných případech lze uvažovat o vytvoření torz či jiném specializovaném postupu.