Péče o přírodu a krajinu

Ochrana přírody 3/2012 — 17. 10. 2012 — Péče o přírodu a krajinu — Tištěná verze článku v pdf

Ohrožené vodní biotopy v hospodářských lesích

Jak v lese hospodařit šetrně (nejen) k obojživelníkům

Autor: Jaromír Maštera

Kaluže na lesních cestách a strouhy

Lesní kaluže a strouhy jsou velmi významnými biotopy pro rozmnožování několika druhů obojživelníků, mj. čolka horského, skokana hnědého, kuňky žlutobřiché a také vodního hmyzu (např. vážek). Kaluže vznikají v lesích na různých místech, nejčastěji pojezdem těžké techniky na nezpevněných lesních cestách, skládkách dřeva, ale i jinde mimo trvalé cesty. Kaluže jsou často přítomné ve strouhách u cest, které jsou někdy zatopené i v delších úsecích.

V důsledku stále častějšího zpevňování lesních cest, čištění struh u cest do plynulé průtočnosti, ale i projížděním kaluží z lesů postupně mizí nejen čolek horský, avšak i další ohrožené druhy. Velmi negativní vliv má projíždění kaluží a čištění struh v době rozmnožování obojživelníků a vývinu jejich larev v dubnu až srpnu.

Z pohledu ochrany přírody by bylo samozřejmě nejlepším řešením zachovávat v co největším rozsahu nezpevněné lesní cesty. Pokud už je nutné přistoupit k jejich zpevnění, je ideálním řešením, aby lesní hospodář předem svůj záměr konzultoval s orgány ochrany přírody, zásah vhodně načasoval a měl po ruce i náhradní opatření. Tím může být například vybudování drobných tůní na vhodných podmáčených místech v okolí cesty či přímo ve strouze u cesty, pokud zde není požadavek na nutnou plynulou průtočnost strouhy. Možné je vytvoření prohlubní ve strouze tak, aby tam trvale stála nějaká voda. Při hloubení nových tůní na podmáčených místech je však třeba brát ohled na vodní hmyz, který často v takových biotopech žije, a konzultovat záměr předem s entomology.

Čolek horský – typický zástupce drobných ohrožených živočichů v hospodářských lesích

Tůně a rybníčky v lesích

V lesích se nacházejí různé tůně a rybníčky, ať už funkční, zanikající, nebo zcela zaniklé. Tůně se vyskytují na různých místech, zejména na trvale podmáčených plochách (lesní mokřiny, prameniště aj.), a jsou buď přirozeného, nebo umělého původu. Drobné tůňky na mokřadních místech v lesích například vytvářejí i divoká prasata.

Pokud jsou lesní tůně a rybníčky alespoň část roku na vodě a mají vhodné parametry (zejména dostatek mělčin), jde často o velmi významné biotopy pro rozmnožování obojživelníků a jiných ohrožených vodních živočichů. Lesní rybníky a tůně bývají oproti podobným vodním plochám v běžné zemědělské krajině více zastíněné, mívají trvale chladnější vodu, pomaleji zarůstají litorální vegetací, a proto často hostí poněkud jiné spektrum živočichů, kterému k rozmnožování vyhovují zastíněnější vodní plochy. Příkladem můžou být z obojživelníků třeba čolci horský a velký. Naopak druhy otevřenější krajiny se zde nacházejí jen zřídka.

Lesní tůně a rybníčky jsou ohroženy přirozeným zánikem vlivem sukcese (zazemněním, zanášením) či protržením hrází velkou vodou, ale zejména zánikem a poškozováním vlivem různých aktivit lidí. Jde obzvláště o rušení rybníků a tůní zavážením a chovem většího množství ryb.

Pokud neexistuje závažný důvod, nemělo by v lesích docházet k rušení žádných stávajících vodních ploch. Jejich průběžné obnovování, zejména těch menších, jako jsou tůně a malé rybníčky, je z pohledu ochrany obojživelníků velmi vhodné. Je však třeba mít na paměti, že obnova by přednostně měla být pouze částečná, s ohledem na ohrožený vodní hmyz a další živočichy. Výskyt nejvzácnějších a nejohroženějších druhů vodního hmyzu je soustředěn do velmi mělkých a často sukcesně pokročilých vodních těles, většinou již pro rozmnožování obojživelníků nevhodných.

Po zvážení všech okolností je na místě opravovat protrhlé hráze lesních rybníčků a vytvářet nové tůně a tůňky na vhodných podmáčených místech v lesích (opět s ohledem na vodní hmyz).

Pokud je to jen trochu možné, je dobré průběžně provádět probírky dřevin v těsném okolí vodních ploch, aby nedocházelo k zanášení vodních ploch opadem.

Velmi důležité je, aby se na malých vodních plochách v lesích rybářsky nehospodařilo; u tůní a velmi malých lesních rybníčků často ani hospodařit nejde. Žádoucí je ponechávat všechny tůně v lesích zcela bez ryb, v případě malých lesních rybníčků nemusí být nízká rybí obsádka úplně na škodu.

Malé, dobře oživené tůně vytvořené ve strouze u zpevněné lesní cesty

Tůně v lesních lomech a pískovnách

Malé lesní lomy (lůmky) a pískovny jsou významnými biotopy pro řadu ohrožených druhů živočichů i rostlin, nejen pro obojživelníky. Významně přispívají ke zvýšení biodiverzity v lesích, zejména pokud se v nich nachází nějaká trvalejší vodní plocha. Vodní plochy v lesních lomech a pískovnách obecně patří k těm nejlepším místům pro rozmnožování obojživelníků v rámci všech vodních biotopů v lesích, pokud nejsou rybářsky obhospodařované.

Tyto biotopy bývají nejvíce ohroženy zavážením, např. zeminou a odpadem. Rizikové jsou i necitlivé rekultivace lomu či pískovny zpět na hospodářský les a přirozené zarůstání dřevinami.

Pokud je to možné, je z pohledu ochrany přírody vždy nejlepší ponechat lom či pískovnu po ukončení těžby ve stávajícím stavu a neprovádět žádnou rekultivaci. Na druhou stranu správně provedená rekultivace nemusí přírodě uškodit. Je vždy dobré případnou rekultivaci jakéhokoli těžebního prostoru konzultovat s orgány ochrany přírody a dohodnout rozsah a způsob provedení. V lomech a pískovnách je také vhodné občas provést prořezávky stínících dřevin a částečně pročistit vodní plochy. Tyto zásahy v podstatě neustále probíhají v aktivních těžebních prostorech, po ukončení těžby je však nutné je zajistit.

Drobné lesní potůčky

Drobné lesní vodní toky jsou významné z pohledu obojživelníků většinou jen tehdy, pokud protékají listnatým či smíšeným lesem a mají vysokou čistotu vody. Pak bývají místy vývinu larev silně ohroženého mloka skvrnitého. Tam, kde potůčky proudí jen minimálně a hloubka vody v nich dosahuje alespoň 10 cm, dochází k rozmnožování čolků horských a skokanů hnědých. Ve výhradně jehličnatých lesích je význam drobných vodních toků většinou podstatně nižší, zejména s ohledem na mloka skvrnitého, který v nich většinou nežije. Větší lesní potoky mají obvykle vyšší proudění vody, a nejsou tudíž pro rozmnožování obojživelníků využitelné. Malé vodní toky v lesích samozřejmě bývají velmi významné z pohledu jiných ohrožených vodních živočichů, například raků, měkkýšů či některých ryb.

V současnosti již není největším ohrožením potoků v lesích znečištění, ale především necitlivě prováděné úpravy a regulace jejich koryt. Tyto zásahy často nejsou zcela odůvodněné nebo jsou prováděny v podstatně větším rozsahu, než by bylo nutné. Opět je třeba zdůraznit, že jakékoli zásahy do vodních bio­topů i v běžných hospodářských lesích by měly být předem konzultovány s pracovníky ochrany přírody. Je velmi pravděpodobné, že dojde k dohodě a úpravy budou provedeny tak, aby nebyly přírodě a ohroženým druhům škodlivé. Samozřejmě, že nejlepší by bylo ponechávat všechny vodní toky v lesích bez úprav. Je ale jasné, že to reálně nejde, protože na vodních tocích existuje řada problematických míst (někdy jsou problematické celé vodní toky), kde provádění určitých opatření je nezbytné.

Umělé nádrže v lesích

Kromě kaluží, tůní, rybníčků a vodních toků se v lesích nacházejí i další vodní biotopy, a to nádrže pro zasněžování, staré požární nádrže, betonová koupaliště a další umělé vodní nádrže. Často i tyto biotopy bývají významné pro rozmnožování obojživelníků a jiných drobných vodních živočichů, pokud ovšem nemají zcela kolmé stěny a nejsou využívány k chovu většího množství ryb.

Stará požární nádrž je velmi významná pro vodní živočichy

Lesní lom s dobře fungující vodní plochou

Tyto biotopy jsou nejčastěji ohroženy přímou likvidací (zavážením), přirozeným zánikem – zazemněním a zanášením, a jak již bylo řečeno, vysokými rybími obsádkami.

Obecně by nemělo v lesích docházet k rušení jakýchkoli starých vodních nádrží, když pro to není významný důvod. Pokud mají stávající nádrže zcela kolmé stěny, je nutné upravit alespoň jeden jejich břeh minimálně do sklonu 1 : 1 nejen kvůli ohroženým živočichům, ale i kvůli bezpečnosti lidí. Umělé lesní nádrže často mívají menší rozměry. Neměly by se proto využívat k chovu ryb. Když je nádrž větší, je nízká rybí obsádka přijatelná. Zazemněné vodní nádrže je občas vhodné částečně pročistit, opět s ohledem nejen na obojživelníky, ale také na vodní hmyz.

Neoznačené fotografie Jaromír Maštera

Autor pracuje na Správě CHKO Žďárské vrchy a krajském středisku Havlíčkův Brod