Péče o přírodu a krajinu

Ochrana přírody 4/2010 — 14. 9. 2010 — Péče o přírodu a krajinu — Tištěná verze článku v pdf

Má svinutec tenký v ČR budoucnost?

Autor: Luboš  Beran

Když jsem před 11 lety napsal pod dojmem nových nálezů článek o svinutci tenkém (Anisus vorticulus) do tohoto časopisu (Beran 1998), většina přírodovědců s výjimkou úzké skupiny malakologů tento druh prakticky neznala. Nebýt přiložené fotografie a popisu, asi by byl pro řadu čtenářů Ochrany přírodyproblém zařadit jej správně mezi plže. V současnosti je situace výrazně odlišná – plž byl zařazen mezi evropsky významné druhy (dlužno poznamenat, že na základě návrhu České republiky při jejím vstupu do EU), stal se zvláště chráněným druhem, zároveň také předmětem ochrany v řadě evropsky významných lokalit, které pro něj byly navrženy, a probíhá jeho víceméně pravidelný monitoring. Změnilo to však jeho situaci k lepšímu? A co je potřeba udělat pro to, aby zůstal součástí naší malakofauny? Na to se pokusí ve stručnosti odpovědět tento článek.

Svinutec tenký je evropský druh, obývající u nás zejména hustě zarostlé tůně v nivách velkých řek, jako je Labe, Morava či Dyje, a výjimečně se objevující i v rybnících ležících obvykle nedaleko těchto niv. V minulosti byl v uvedených územích pravidelně nalézán, i když se nikdy nejednalo o běžný druh (blíže viz např. Beran 2002). Na konci 20. století byl považován téměř za nezvěstný, a to až do objevu několika lokalit v posledních letech 20. století (Beran 1997, 1998, 2000, 2002, Beran & Horsák 1998). Od této doby je svinutci věnována větší pozornost: Jsou monitorovány současné lokality a nalézány lokality další. Jeho současné rozšíření a stav lokalit vypadá zhruba následovně.

Mapa rozšíření svinutce tenkého v ČR. Plné kolečko – výskyt po roce 2005, prázdné kolečko – výskyt před rokem 2005

Povodí Labe

V roce 1996 byl zjištěn početný výskyt svinutce v pískovně v Kelských Větrušicích nedaleko Mělníka (Beran 1997), lokalita však byla novým vlastníkem zničena. Několik let před jejím zničením se podařilo založit umělým výsadkem populaci v tůni vzniklé těžbou zeminy (slatiny) v Mělníce. Lokalita však byla po několika letech natolik změněna vysokým stavem polodivokých kachen, že v ní svinutec vymizel také. Tím se zdál být osud populace svinutce tenkého v našem povodí Labe (a tím v celých Čechách) zpečetěn. Naštěstí byla v roce 2008 objevena malá a slabá populace v NPP Kopičácký rybník v oboře Kněžičky u Chlumce nad Cidlinou. Svinutec se zde vyskytuje v ostřicovém mokřadu nad vlastním Kopičáckým rybníkem. V tomtéž roce byla na okraji rybníka obnovena tůň na místě stávající deponie bahna. Ve stejném roce byl zároveň zjištěn výskyt svinutce tenkého ve vytvořených tůních v severozápadní zátoce Bohdanečského rybníka a v tůni Vodní svět u NPR Libický luh, vytvořené firmou NaturaServis s. r. o. jako náhradní opatření při výstavbě dálnice. V obou případech se však jednalo o výsledek umělých výsadků z roku 2002 za použití jedinců z Kelských Větrušic na historických lokalitách. Výskyt je zde prozatím ojedinělý, ale dává naději na záchranu polabské populace.

Mokřad nad Kopičáckým rybníkem s výskytem svinutce tenkého

Foto L. Beran

Povodí Odry

Svinutec tenký byl v povodí Odry nalezen v roce 1999 (Horsák 2000) ve dvou blízkých tůních v CHKO Poodří mezi Odrou a rybníky Kačák a Kotvice. Od svého nálezu jsou obě lokality prakticky pravidelně monitorovány. Tůně jsou bohužel již velmi staré a jejich vodní režim není ideální. Vzhledem k zahloubení Odry v tomto úseku jsou závislé z větší části na průsacích hrází uvedených rybníků a na dešťových srážkách. S ohledem na tento stav nelze v blízké době vyloučit silné riziko vyhynutí. Přes relativně slušnou prozkoumanost celé oblasti CHKO Poodří nebyla prozatím žádná další lokalita nalezena a i poten­ciálně vhodných lokalit existuje velmi málo.

Povodí Moravy

V povodí Moravy je situace prozatím nesrovnatelně lepší než na zbývajícím území ČR. Existují tři izolované lokality mezi Olomoucí a Hodonínem a rozsáhlá oblast výskytu v širší oblasti soutoku Moravy a Dyje (EVL Soutok-Podluží, EVL Niva Dyje). Izolovanými lokalitami jsou tůně v PR Plané loučky v CHKO Litovelské Pomoraví severně od Olomouce. Svinutec tenký se zde vyskytuje ve dvou spojených tůních a v jedné malé tůňce vzniklé před několika lety vybagrováním. Stav populace v obou původních tůních je prozatím uspokojivý, a to i přes značně pokročilou sukcesi. Stav v uměle vytvořené tůňce se vlivem postupující sukcese výrazně zhoršuje. I přes velké množství tůněk a tůní v PR Plané loučky nebyl svinutec tenký jinde nalezen, a to ani na jiných místech Litovelského Pomoraví (Beran 2000). Další lokalitou je štěrkovna u Týna nad Bečvou. Svinutec tenký se zde vyskytuje ve čtyřech drobných vodních plochách na dně bývalé štěrkovny. Jedná se o jedinou lokalitu mimo nivu Moravy či Dyje a svinutec tenký se zde vyskytoval i v minulosti v nedalekém zbytku ramene řeky Bečvy (Ložek 1957). Stav populace je zde prozatím uspokojivý. Poslední izolovanou lokalitou je PR Písečný rybník u Milotic, kde se vyskytuje početná populace v obou částech rybníka. Problémem by mohlo být dlouhotrvající vypuštění rybníka (zimování, letnění) či zásahy spojené s odbahněním. V roce 2009 byl výskyt svinutce zjištěn i v nově vytvořené tůni, kam byl v roce 2006 vysazen. V širší oblasti soutoku Moravy a Dyje se svinutec tenký vyskytuje v NPP Pastvisko a blízkých Nejdeckých loukách (EVL Niva Dyje), dále v PR Stibůrkovská jezera a jejím okolí a v neposlední řadě existuje několik lokalit (z větší části objevených v posledních letech) v rozsáhlých luzích jižně od Lanžhota mezi Dyjí a Moravou. Lokalit je prozatím větší množství a s výjimkou NPP Pastvisko a Nejdeckých luk nejsou zaznamenávány výraznější negativní změny. Důvodem může být také fakt, že tato část lužní krajiny byla vodohospodářskými úpravami postižena nejpozději a ramena a tůně jsou dosud relativně „čerstvé“ a negativní změny se prozatím tak výrazně neprojevily.

Jedna z tůní obývaných svinutcem tenkým v PR Stibůrkovská jezera

Foto L. Beran

Detail jedné z drobných vodních ploch na dně bývalé štěrkovny u Týna nad Bečvou

Foto L. Beran

Pokud tedy shrneme současný stav, je nutné konstatovat, že s výjimkou širší oblasti soutoku Dyje a Moravy je situace díky izolovanosti a sukcesním změnám na lokalitách silně nejistá. Přes objevy mnoha lokalit v posledních cca 10 letech se stav populace na řadě z nich zhoršuje a nelze vyloučit brzké vymizení svinutce, přestože část lokalit leží v chráněných územích. Velmi tristní je stav v povodí Labe a Odry. Především zde je (kromě monitoringu a případné údržby lokalit) nutné co nejrychleji pokračovat v zatím neúspěšném hledání nových lokalit a v revizi historických. Nadějí může být, že svinutec tenký osidluje také uměle vzniklé vodní plochy, jako jsou drobné pískovny či uměle vytvořené tůně, i to, že se konečně podařilo prokázat, že při výběru vhodných lokalit lze s úspěchem využít umělého vysazení. Z těchto důvodů by se mělo podstatnou částí snah o záchranu svinutce tenkého stát také vyhledávání vhodných potenciálních lokalit a jejich tvorba, která je koneckonců v současné době již zcela běžnou součástí ochranářského managementu. Obvykle lze s výhodou využít tůně již vytvořené či vytvářené, i když nejsou přímo určeny pro svinutce tenkého (tomu obvykle vyhovují mělké a dostatečně osluněné tůně různé velikosti bohatě zarostlé vodní a mokřadní vegetací). Na základě vyhodnocení potenciálních lokalit pak provádět vysazení svinutce tenkého v oblastech jeho historického výskytu a nejlépe v okolí současných lokalit. To lze za předpokladu, že na zdrojových lokalitách (ty nejbližší a pochopitelně ve stejném povodí) bude k dispozici dostatek jedinců pro přesazení. Prioritní je to především v povodích Odry a Labe. V povodí Labe však v současnosti není k dispozici lokalita s dostatečnou početností pro odběr jedinců, proto je nutné prozatím vyčkat, zda nedojde k nárůstu počtu jedinců na sledovaných lokalitách. Pro jednoduchost jsou navrhovaná opatření na období cca následujících pěti let shrnuta v tabulce na str. 8. Za předpokladu, že nepočítáme tvorbu tůní, které jsou vytvářeny z řady důvodů, nejen tedy pro umožnění další existence svinutce tenkého, realizace opatření uvedených v tabulce nemusí být příliš nákladná (např. ve srovnání s některými záchrannými programy) a lze předpokládat, že budou dostatečná pro zlepšení stavu populace svinutce tenkého v ČR. Jinak se může stát, že u nás svinutec za pár let zmizí z povodí Labe a Odry a za pár desítek let i z povodí Moravy.

Tabulka Opatření navrhovaná pro zajištění další existence svinutce tenkého v ČR

Autor pracuje jako zoolog na Správě CHKO Kokořínsko a zároveň se zabývá výzkumem vodních měkkýšů

LITERATURA

Beran L. (1997): Anisus vorticulus (Troschel, 1834) (Mollusca; Gastropoda) in the Czech Republic. – Časopis Nár. muz., Řada přírodovědná, Vol. 166(1-4): 55-58. – Beran L. (1998): Svinutec tenký (Anisus vorticulus). [The Snail Anisus vorticulus].Ochrana přírody, Praha, 9: 272-273. – Beran L. (2000): Aquatic molluscs (Gastropoda, Bivalvia) of the Litovelské Pomoraví Protected Landscape Area. – Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Biologica, 38: 17-28. – Beran L. (2002): Vodní měkkýši České republiky – rozšíření a jeho změny, stanoviště, šíření, ohrožení a ochrana, červený seznam. [Aquatic molluscs of the Czech Republic – distribution and its changes, habitats, dispersal, threat and protection, Red List]. – Sborník přírodovědného klubu v Uh. Hradišti, Supplementum 10, 258 pp. – Beran L. & Horsák M. (1998): Aquatic molluscs (Gastropoda, Bivalvia) of the Dolnomoravský úval lowland, Czech Republic. Acta Soc. Zool. Bohem. 62: 7-23. – Horsák M. (2000): První nález Anisus vorticulus(Troschel, 1834) v CHKO Poodří. (Mollusca, Gastropoda, Planorbidae). [The first record of Anisus vorticulus(Troschel, 1834) in the Poodří Protected Landscape Area]. Čas. Slez. Muz. Opava (A), 49: 95-96. – Ložek V. (1957): Okružák Anisus vorticulus(Troschel) v Moravské bráně. Časopis Národního musea, Oddíl přírodovědný, 126, 2: 192.