Mezinárodní ochrana přírody

Ochrana přírody 6/2021 — 17. 12. 2021 — Mezinárodní ochrana přírody — Tištěná verze článku v pdf

Potřeba nového systému financování ochrany přírody v subsaharské Africe

Autor: František Pelc, Petr Zahradník

Jak se financuje péče o africká chráněná území v současnosti?
Dobře spravovaná chráněná území (dále CHÚ) v subsaharské Africe mají klíčový význam pro uchování biodiverzity, národních i globálních ekosystémových služeb a rozvoje ekonomické prosperity místních komunit a regionů. 

Počet velkoplošných CHÚ v ní přesahuje 7800 a pokrývají 17 % plochy kontinentu různých biomů (zejména savany, deštné lesy, velehory, mokřady, polopouště). Podíl chráněných území a kvalitu zajištění ochrany naznačuje tabulka 1. Poškozování přírodních stanovišť na tomto světadíle je obecně alarmující, ale i správa vlastních chráněných území zůstává ve velké míře nedostatečná. To je indikováno snižující se plochou přírodních ekosystémů, mírou biodiverzity, populací ohrožených druhů vně a nevzácně i uvnitř CHÚ. S výjimkou některých zemí (Jihoafrická republika, Rwanda, Keňa) je správa CHÚ velmi podfinancována a dosahuje pouze desítky či menší stovky USD na 1 km². Bazální minimum přiměřeného financování CHÚ je expertně vyhodnoceno na 1000–2000 USD na km² (Lindsey et al. 2018). Je jasné, že toto číslo i jeho interpretace budou vždy hodně diskutovány a budou odrážet socioekonomické parametry jednotlivých zemí anebo regionů sousedících s chráněným územím, ale jako vodítko ke strategickým úvahám jsou dostačující. Pro další přístupy se v tomto příspěvku počítá s minimem 1000 USD/ km². V průměru jsou africká CHÚ financována pouze z 10 až 20 % potřebných nákladů. Vnitřní struktura dosavadního financování CHÚ je proměnlivá a je rozložena mezi podíl státu, neziskových organizací a dalších subjektů. Podíl státu na tomto financování státních CHÚ je v širokém rozpětí (od méně než 10 % až po téměř 100 %), v souhrnném průměru cca 60 %. Podíl nevládních neziskových organizací (např. African Park ročně až 76 mil. USD, African Wildlife Foundation 34 mil. USD, Sheldrick Wildlige 3,5 mil. USD) v celkovém financování CHÚ je variabilní (od 0 % po více než 90 %), v průměru zhruba 30 % (Lindsey et al.  2018). Data z vybraných subsaharských zemí jsou shrnuta v tabulce 2. 

Pandemie covid-19 doprovázená výpadkem příjmů z ekoturismu míru podfinancování a nestabilitu financování chráněných území jenom obnažila (Waithaka 2020, Lindsey et al. 2020). Pandemie přispěla ke snížení HDP dotčených zemí až o 10 % (ALU 2020). Ekoturismus představuje výrazný podíl na zahraničních příjmech těchto zemí do státních rozpočtů (Planet Tracker 2020, World Bank 2018) a zároveň jeden z předpokladů zajištění péče o chráněná území, jako je zejména zainteresovanost místních lidí, ekonomická prosperita regionů a zdroj financování managementu (tab. 3). Dosavadní systém financování chráněných území v Africe je však možné hodnotit jako lehce zranitelný a neudržitelný. 

Návrh změny financování africké ochrany přírody
Níže jsou uvedeny návrhy principů určených k zefektivnění a k stabilizaci financování ochrany přírody a chráněných území v subsaharské Africe. Program EU – Zelená dohoda pro Evropu (2019) formuluje obecné záměry k zlepšení ochrany a udržitelného využívání přírodních ekosystémů se zvláštním zřetelem na africký kontinent. K jejich implementaci je nutné zrobustnit financování existence a udržitelného využívání přírodních ekosystémů obecně a v CHÚ zvláště a to vyváženě diverzifikovat a stabilizovat. K tomu je navrhováno vhodně využít existujících, a nově formulovaných finančních nástrojů, rozdělených do pěti vzájemně propojených oblastí.

1. Příspěvkové platby státům za ekosystémové služby v chráněných územích 
V rámci navrhovaného fondu pro podporu ekosystémových služeb je i podprogram vázaný na dosažení efektivní správy chráněných území, tj. 1000 USD na 1 km². Z hlediska atraktivnosti pro smluvní státy a účinnosti podpory je nutné dohodnout strukturu příspěvku. Doporučuje se tři čtvrtiny podílu vázat účelově na využití aktivit v chráněném území a jedna čtvrtina využití podle vlastního rozhodnutí přijímajícího státu. Podmínkou ale musí být, aby zbývající díl nezbytných prostředků, tj. ta jedna čtvrtina, byla hrazena z dalších zdrojů (NGO, privátní subjekty, státní rozpočet). Cílem podpory je zlepšení péče o chráněná území a příspěvek na zabezpečení ekosystémových služeb v nich  přítomných ekosystémů a případně i podpora vzniku dalších chráněných území. Mezi základní operace podporované z tohoto fondu patří práce s místními lidmi na eliminaci konfliktů zvěře a komunit, antipytlácké akce, údržba, mzdy a rozvoj základní infrastruktury, kompenzace vzniklých škod apod.

NP Ruaha, Tanzánie, 2020. Foto František Pelc

2. Příspěvkové platby státům za ekosystémové služby ekosystémů mimo chráněná území
K omezení plošné likvidace vybraných přírodních ekosystémů, na které jsou vázané regionální i globální ekosystémové služby (deštný les, opadavý les a savany různých typů, mokřady apod.), a zainteresovanosti 
států na tom, je navrhována platba na 1 km^2, která nebude účelově vázaná s výjimkou zamezení aktivit směřujících k destrukci biotopů, které jsou předmětem podpory. Finanční ohodnocení ekosystémových služeb je předmětem dlouhodobých výzkumů, proto je tento finanční tok interpretovatelný pouze jako příspěvek na jejich poskytování. Nastavení v tomto kontextu musí být takové, aby iniciovalo zájem na obecném uchování nositelů ekosystémových služeb před jinými aktivitami, které je poškozují, a zároveň tak, aby byl zájem i na vzniku či rozšíření zvýšené ochrany např. formou chráněného území. Výše podpory by měla být předmětem další diskuse a odrážet potenciál finančního zdroje. Ale v kontextu návrhu v bodě 1 by měla být výrazně nižší než 250 USD/km². Zde se nabízí pracovní návrh 100 USD na 1 km². Pro modelový případ je možné uvést na přírodní ekosystémy bohatou Zambii, kde miombové lesy a další přírodní krajiny (otevřené savany a mokřady) stále ještě pokrývají zhruba 500 000 km², tj. dvě třetiny plochy státu (Vollesen, Merret  2020). Zde by při této navrhované sazbě souhrnný příspěvek na ochranu přirozených ekosystémů a ekosystémových služeb na ně vázaných dosahoval 50 mil. eur (zhruba 1,25 mld. Kč) za rok. Kontrolní systém by byl opřen o satelitní snímkování a další metody monitorování biodiverzity.

3. Vytvoření nového programového systému rozvojové pomoci EU pro udržitelnou ekoturistiku 
Ekoturismus v subsaharských CHÚ a toky finančních prostředků s ním spojené mají zcela nenahraditelný význam pro kvalitu ochrany přírody a socioekonomický rozvoj, neboť přinášejí příjmy do veřejných i privátních rozpočtů (zejména poplatky za vstupy a vjezdy, ubytování a restaurační a průvodcovské služby) a zároveň zainteresovává místní komunity na realizaci a akceptování vlastní ochrany přírody generující příjmy pracovníků v oboru a dalších návazných služeb (viz tab. 3). Před covidovou pandemií ekoturismus v Africe zaměstnával nejméně 3,6 mil. lidí a generoval více než 29 miliard USD (tj. cca 660 mld. Kč) ročně. Na jednotku investice produkuje o 40 % více pracovních míst než zemědělství, a to s větším podílem využití žen (Lindsey 2020). Na ekoturistická zařízení jsou často navázány další činnosti s pozitivním dopadem na ochranu přírody. Například za složitých socioekonomických vstupních podmínek (ohrožení krajiny těžbou nerostných surovin) vzniklý národní park iSimangaliso Wetland Park na ploše 3600 km² (Kwazulu-Natal, JAR) mívá přes 500 000 návštěvníků ročně, roční příjmy z turismu 1,6 mil. USD (cca 35 mil. Kč) a poskytuje 1600 přímých a 6000 nepřímých pracovních míst (The World Bank Group 2018). Na keňskou rezervaci Ol Pejeta je napojeno 14 ekoturistických zařízení, díky nimž vzniklo 1000 pracovních míst (ALU 2020). CHÚ bez ekoturistických zařízení jsou většinou pouze na papíře. Zahraniční rozvojovou pomoc je možné v této oblasti dlouhodobě hodnotit jako objemově nedostatečnou, málo efektivní a nesystematickou.

Proto by měl být vytvořen sofistikovaný model podpory ekoturistických zařízení. Adekvátní tomuto požadavku by měl být vznik samostatného programu v rámci fondů EU zaměřených na rozvojovou pomoc s definovaným a měřitelným cílem vzniku těchto zařízení v CHÚ (např. 500 nebo 1000 podpořených a realizovaných zařízení). S ohledem na modelovou investici do jednoho zařízení cca 0,25–0,5 mil. eur by rozsah střednědobě alokovaných financí nebyl malý, avšak ani astronomický (rámcově 125–500 mil. eur).

Pro stabilizaci provozu i příjmů záběr ekoturistických služeb musí zahrnout i rodící se místní střední třídu a edukativní programy k omezení budoucích disturbancí a lability příjmů a správy území a do budoucna i reflexi potřeby ekologizace místní a dálkové dopravy. Určitá část příjmů z těchto služeb, kde by infrastruktura byla podpořena z rozvojové spolupráce, by byla adresně vrácena na péči o chráněné území.

4. Zajištění minimálního základního podílu příspěvku mateřských zemí na správu CHÚ 
Zainteresování vládních struktur v ochraně přírody je nutné a může být indikováno různými způsoby, jako je věrohodné alokování podílu veřejných rozpočtů do správy CHÚ a přírodních biotopů. Analýzy z různých států trpí výraznými metodologickými i dalšími rozdíly. Až na výjimky vlády věnují do CHÚ pouze desítky anebo malé stovky USD na správu 1 km² (Lindsley et al.  2018). Cílem by mělo být, přes různé ekonomické turbulence, věnovat alespoň 10–30 % skutečných nákladů na dostatečnou správu CHÚ, tj. 100–300 USD na 1 km². Jedním z dalších elementárních předpokladů stabilizace udržitelného financování je splnění alespoň základních parametrů existence CHÚ (vyhlášení právním aktem, vymezení na mapě, správa chráněného území, plán péče apod.).

5. Využití příspěvků od NGO
Nevládní neziskové organizace (NGO) hrají významnou, nezastupitelnou a v některých zemích i zcela dominantní (Malawi) úlohu ve financování správy CHÚ (viz tab. 2). Neměla by však na nich být dlouhodobě ležet  hlavní tíha financování. V budoucnu by měly sloužit především k realizaci speciálních projektů včetně přípravy nových chráněných území a jako flexibilní rezerva pro střednědobé deficity a výpadky finančních zdrojů podle konkrétních potřeb. Celkový objem by v konečném důsledku nemusel být výrazně odlišný od současného stavu. 

Obecný finanční kontext podpory ze zdrojů rozpočtu EU
Finanční podpora EU ve prospěch rozvojových zemí se dlouhodobě vyznačovala relativní velkorysostí, ale současně též značnou roztříštěností řízení i podpůrných nástrojů. Až nedávno zahájený Víceletý finanční rámec (VFR) EU 2021–2027 ji zásadním způsobem zpřehlednil, dodal jí jednotnou strukturu i management a nově zacílil na oblasti, které se na finanční podporu nevztahovaly. Hlavním nástrojem pro financování této podpory se stal Nástroj pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci (NDICI), zvaný též Globální Evropa. V jeho rámci se sjednocuje značná většina dosud využívaných dílčích nástrojů podpory.

NDICI Globální Evropa disponuje pro období 2021–2027 částkou 79,5 mld. eur (což je pro srovnání jen o několik miliard eur méně, než kolik má k dispozici největší jednorázový program na světě pro financování vědy, výzkumu a inovací Horizon Europe, čímž má být řečeno, že prostředky NDICI Globální Evropa nejsou v kontextu možností rozpočtu EU vůbec zanedbatelné). Pokud tuto sumu porovnáme s obdobnými charakteristikami podpory využité v období 2014–2020, hovoříme o 12% nárůstu objemu prostředků na tento účel.

Nejpodstatnější část z těchto prostředků má geografické vymezení; NDICI ve prospěch subsaharské Afriky disponuje finančními prostředky v objemu 29,18 mld. eur, je zaměřen na 17 cílů udržitelného rozvoje OSN a mezi jeho specifickými cíli najdeme též priority typu Životní prostředí a změna klimatu, Inkluzivní hospodářský růst či Vymýcení chudoby.

V případě priority Životní prostředí a změna klimatu je možné podpořit čtyři tematické oblasti. První je zaměřena na omezení rizika přírodních katastrof a neštěstí, kdy je podpora zaměřena na zajištění účinné vazby mezi klimatickou změnou a chudobou, posílení odolnosti na šoky a stresy vyvolané klimatickými jevy či na tvorbu a implementaci konkrétních strategií, plánů a aktivit. Druhá oblast se týká podpory ekosystémů a biodiverzity a je členěna na geografické nástroje, kdy každému státu v závislosti na identifikované potřebě náleží „finanční obálka“, tematické programy, zahrnující soustředění na vybraná prioritní témata, řešená i napříč hranicemi jednotlivých států, a projekty PPP, jichž se vedle finančních zdrojů EU účastní též soukromý kapitál. Třetí a čtvrtou podpořenou oblast tvoří udržitelné lesnictví a ochrana a efektivní nakládání s vodou.

Prostředky k naplnění priority Inkluzivní hospodářský růst mohou být využity k podpoře mikropodniků a malých a středních podniků, stimulaci tvorby důstojných pracovních míst, posílení veřejné a soukromé infrastruktury, k podpoře obnovitelné energie, udržitelného zemědělství a digitální ekonomiky či řešení zdravotních a sociálně ekonomických následků krize způsobené covidovou pandemií. I pro tento účel je nejen umožněno, ale velmi vítáno zapojení soukromého kapitálu.

Lze konstatovat, že v tomto článku zmíněné a navržené oblasti pro zaměření finanční podpory jsou přímo slučitelné s možnostmi podpory ze zdrojů EU. První dvě přímo zapadají do tematické oblasti podpory ekosystémů a biodiverzity, třetí oblast je řešitelná například cestou tvorby a implementace podnikatelské strategie zaměřené na ekoturistiku, včetně podnikatelského plánu a studie proveditelnosti v rámci první tematické oblasti u priority Životní prostředí a změna klimatu. Čtvrtá oblast by se měla stát integrální součástí projektového financování, kdy se jistá forma minimální spoluúčasti státu, na jehož území je projekt realizován, předpokládá; obvykle to vede k posílení zájmu tohoto státu o žádoucí výsledky projektu. Využití prostředků vládních neziskových organizací v propojení se zdroji rozpočtu EU sice není typickým modelem, nicméně tyto organizace zde mohou sehrávat roli soukromého zdroje, který se na financování projektu podílí; v daném případě je důležité předem posoudit a vyhodnotit, zda soukromý kapitál od svého zapojení očekává též nějakou návratnost, a reálně vyhodnotit, zda je taková návratnost dosažitelná.

Program Komise na rok 2022
Je možné, že s ohledem na úsilí směřované ke splnění Zelené dohody pro Evropu (EU Green Deal) a aktivitám realizovaným jak v rámci EU, tak rovněž ve světě, během roku 2022 Evropská komise doporučí zdvojnásobit objem externího financování na biodiverzitu a výrazně se zapojit do financování opatření v oblasti klimatu v rozvojových zemích a zemích, které jsou změnou klimatu nejvíce ohroženy.

České předsednictví Radě EU
Ve druhé polovině roku 2022 bude Česká republika zajišťovat předsednictví Radě EU. Během tohoto období by se měla zaměřit na zajišťování tematických priorit, které budou významné jak pro budoucnost EU jako celku, tak budou též vykazovat zásadní míru důležitosti pro samotnou předsednickou zemi. Mezi těmito prioritami by zřejmě neměly chybět takové, které se zaměří na posílení vlivu EU ve světě. A v jeho rámci by bylo záslužné, aby některé z dílčích aktivit při jeho prosazování zahrnovaly též projekty typologicky vycházející z návrhu v tomto článku. Jako pilotní by bylo žádoucí soustředit se na malý a kontrolovatelný počet jednotlivých projektů; záslužné by však bylo též vypracování návodného metodického vodítka pro realizaci této myšlenky v masovějším měřítku.

Česká republika je osmnáctým rokem členskou zemí EU. Za tuto dobu z rozpočtu EU získala mj. prospěch v podobě téměř čistého bilionu Kč, tedy prostředků, které jsme po odečtení povinného vkladu z EU získali. I tyto finance nám dopomohly dostat se na úroveň ekonomické vyspělosti ve výši 95 % unijního průměru. Je pomalu na čase, abychom při využívání prostředků EU přestali až tak sebestředně myslet na sebe a začali uvažovat i o druhých, v tomto ohledu mnohem potřebnějších. Pokud by se příspěvek České republiky v této záležitost povedl, nepochybně by to zvýšilo reputaci její i celé EU v regionu subsaharské Afriky.

Shrnutí 
Dosavadní zajištění financování famózních chráněných území v subsaharské Africe je v drtivé míře nedostatečné a do budoucna neudržitelné. To vynikne zejména při potřebě efektivnější ochrany biodiverzity, omezení negativních dopadů klimatické změny a potřeby udržení faktorů regionálního rozvoje a prosperity. V tomto příspěvku je navrhováno náklady na přiměřenou správu CHÚ opřít o pilíře příspěvkové platby státům za ekosystémové služby v chráněných územích (1), vytvoření nového evropského programového schématu rozvojové pomoci pro udržitelnou ekoturistiku (3), zajištění minimálního základního podílu příspěvku mateřských zemí na správu CHÚ (4) a využití příspěvků od NGO (5), a to ve vhodných a realitu odrážejících proporcích např. 60–75 % (1), 1–10 % (3), 10–30 % (4), a 0–40 % (5). Zároveň se ve vztahu k těmto ekonomickým nástrojům navrhuje zavedení příspěvků na platby ekosystémových služeb mimo chráněná území (2). Tento model předpokládá dobrovolné dohody realizace s jednotlivými africkými zeměmi. Předpokládá také, že pandemie covid-19 je temporální a že se dostane časem pod přijatelnou medicínskou kontrolu.

Seznam literatury

African Leadership University School of Wildlife Conservation. (2020). The State of the Wildlife Economy in Kenya. Country case study for the Stateof the Wildlife Economy in Africa report: 35 pages

Constanza R. et al.  (2014): Changes in the global value ecosystem services. Global Environmental Change 26:152-158 . Elsevier

IPBES (2019): IPBES (2019): Global Assessment Report on Biodiversity and Ecosystem Services. Intergovernmental Science-Policy Platform on Biodiversity and Ecosystem Service Bonn, 1 753 pp. https://ipbes.net/global-assessment-report-biodiversity-ecosystem-services.

EK (2020a): Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 - navrácení přírody do našeho života. Communication from the Commission, COM(2020) 380 final. European Commission Brussels, 25 pp.

Lindsey P. et al.  (2020) : Conserving Africa´s wildlife and wildlands through the Covid-19 crisis and beyond. Nature Ecology and Evolution. Vol 4: 1300-1310

Lindsey P. et al.  (2018): More than $1 billion needed annually to secure Africa’s protected areas with lions. PNAS 115 (45): 10788-10796

(Proceedings of the National Academy of Sciences Nov 2018, 115 (45) E10788-E10796; DOI: 10.1073/pnas.1805048115)

Lindsey P. et al. (2014): Underperformance oa African Protected Area Networks and the Case for New Conservation Models: Insights from Zambia. Plos. Vol 9. Issue 5: 14 pages

Vollesen K., Merrett L. (2020). Field Guide to the Wetter Zambian Miombo Woodland. GVPedia Communications. 1020 pages

Waugh J., Thoumi G., Mc Luckie M. (2020): Building Back Better . A Marshall Plan for Natural Capital: Reversing the decline in Sub-Saharan African GDP in Nature-Based Tourism Sector from Covid-19. Analyst Note. Planet Tracker

Waithaka J. (2020) : The Impact of Covid-19 Pandemic on Africa´s Protected Areas Operattions and Programmes. IUCN, African Wildlife Foundation and APAC. 44 pages

World Bank. (2016). Tanzania’s Tourism Futures: Harnessing Natural Assets.

World Bank. (2010). Kenya’s Tourism: Polishing the Jewel.

World Travel & Tourism Council. (2016). “Travel & Tourism Economic Impact 2016, Kenya.”

World Travel & Tourism Council. (2016). “Travel & Tourism Economic Impact 2016, Tanzania.”

World Bank Group (2018): Supporting Suistainable Livelihoods through Wildlife Tourism.