Mezinárodní ochrana přírody

Ochrana přírody 3/2011 — 7. 10. 2011 — Mezinárodní ochrana přírody — Tištěná verze článku v pdf

Panda velká – symbol ochrany přírody v novém tisíciletí

Autor: Josef Suchomel

Rozšíření a početnost

Panda velká (Ailuropoda melanoleuca) dnes obývá pouze jižní část střední Číny, kde se vyskytuje v šesti izolovaných horských oblastech (Min-šan, Čchin-ling, Čchiung-laj, Liang-šan, Dasiang-ling a Siao-siang-ling) v provinciích Kan-su, Šan-si a zejména S-­-čchuan (Sečuán), kde žije kolem 75 % populace. Rozloha areálu rozšíření dnes dosahuje asi 30 000 km², mezi 102–108,3° východní délky a 28,2–34,1° severní šířky. Změny podnebí, intenzivní lov a tisíce let trvající kultivace stanovišť jak v nižších polohách, tak na náhorních plošinách postupně způsobily, že se výskyt pand omezil pouze na nehostinné horské oblasti západního okraje kdysi rozsáhlého areálu. Původně se tento druh vyskytoval nejen na většině území jižní a východní Číny, ale fosilní nálezy naznačují jeho přítomnost i mnohem jižněji, v oblasti severního Myanmaru a Vietnamu a severněji až téměř k Pekingu (Schaller et al.1985).

Pro zjištění početnosti zbývající populace byly v polovině 70. a 80. let 20. století a v letech 2000–2002 provedeny tři rozsáhlé terénní průzkumy. Všechny vycházely z četnosti pobytových znaků, ovšem konkrétní použité metody hodnocení byly odlišné, takže výsledky nejsou příliš srovnatelné. Je z nich však přesto patrné, že důslednější ochrana lesů a protipytlácká opatření z posledních let zřejmě vedou k postupnému nárůstu početnosti. Nicméně empiricky zatím nelze tuto skutečnost potvrdit (Lü et al.2008).

Výsledky aktuálních průzkumů v letech 2000–2002, koordinované čínskou Státní správou lesů a nevládní organizací Světový fond na ochranu přírody (WWF International), dospěly k celkové početnosti populace kolem 1 600 jedinců. To je o 40 % více, než uvádějí předchozí odhady. Avšak podle genetických analýz by mohla početnost pandy velké dosahovat i 2 000–3 000 jedinců (Zhan et al.2006). Toto navýšení může být způsobeno jednak odlišnou metodikou monitorování a větší rozlohou sledovaného území, ale i skutečným nárůstem početnosti pandí populace v některých oblastech. Na druhou stranu na jiných lokalitách došlo ke zhoršení stavu biotopů a počty pand zde ve srovnání s průzkumem v 80. letech poklesly.

Vliv monitorování na výsledné hodnoty souvisí i s metodou hodnocení dat. Základem odhadu početnosti populace na konci 20. století byla analýza zbytků bambusu v trusu jednotlivých zvířat (Schaller et al.l.c.). Konkrétně se měřil rozsah okusu (skusné plochy chrupu) na bambusových stéblech, jehož velikost je typická pro jednotlivé věkové kategorie pand. V rámci stejné věkové kategorie je ovšem problém jednotlivé jedince na základě této metody průkazně odlišit. Při posledním sledování byla použita podstatně přesnější metoda identifikace jednotlivých exemplářů pomocí analýzy DNA z trusu. Ta naznačuje, že metodou hodnocení fragmentů bambusu mohla být velikost početnosti populace podhodnocena (Zhan et al. l.c.).

Vzhledem k rozpadu areálu rozšíření čítá dnes řada přežívajících subpopulací pandy velké méně než 50 jedinců (Lü et al.l.c.). Nic však příliš nenaznačuje, že by došlo k výraznému snížení jejich genetické diverzity, ačkoliv by se to dalo při obdobně nízké početnosti populace očekávat. Přitom od dob, kdy byly původní populace podstatně početnější, muselo pravděpodobně k postupné ztrátě genetické rozmanitosti dojít (Lu et al.2001). Některé nové, byť podle řady odborníků kontroverzní výzkumy navíc naznačují, že v oblasti Čchin-ling (provincie Šan-si) se vyskytuje geneticky izolovaná populace natolik odlišná od ostatních, že je dnes považována za samostatný poddruh A. m. qinlingensis. Její zbarvení není kontrastně černobílé, ale spíše tmavě a světle hnědé (Wan et al.2005).

Závislost na bambusu a pomalé rozmnožování

Panda velká obývá horské lesy mírného pásu s hustými porosty bambusu (Bambuseae) v nadmořské výšce 1 200–4 100 m (většinou 1 500–3 000 m). Preference stanovišť závisí na druhu a množství bambusu, stromovém zápoji, který ovlivňuje jeho růst, a na svažitosti terénu: černobílé šelmy jednoznačně upřednostňují dlouhověké porosty (Zhang et al. 2011). Pandy velké neupadají do zimního spánku, pouze se v tomto období přesunují do nižších nadmořských výšek a dočasně vyhledávají úkryty v dutinách stromů, skalních trhlinách a jeskyních (Lindburg & Baragona l.c.). Více než polovinu dne včetně noci tráví konzumací bambusu, který tvoří až 99 % potravy a kterého spotřebují za 24 hodin asi 9–14 kg (Schaller et al.1.c.). Potravu tvoří přes 60 druhů těchto dřevitých trav, avšak pandy významně upřednostňují 35 pouze z nich (Loucks et al.2003).

Jedním z mýtů, který kolem pand koluje, je jejich velmi špatná rozmnožovací schopnost. Tento názor pramení zejména z předchozích neúspěchů při chovu v lidské péči. Studie pand z volné přírody však naznačují, že míra reprodukce není o nic horší než u ostatních druhů medvědů (Lindburg & Baragona l.c.), mimoto populace v lidské péči v Číně se dnes rozmnožují velmi dobře. Pandy velké jsou s výjimkou období rozmnožování a výchovy mláďat obvykle samotářská zvířata. Během období rozmnožování v březnu až květnu se mohou samice pářit s několika samci. Mláďata se rodí v období srpna až září, často v jeskynních doupatech či v dutinách stromů. Matka zpravidla odchová pouze jediné mládě (Schaller et al. l.c., Zhu et al.2001).

Hlavní příčiny ohrožení

Největší hrozbu pro pandu velkou představuje poškozování a úbytek biotopů, které vedou k fragmentaci populace. K ní dochází na dvou úrovních, a to v rámci celkového geografického areálu rozšíření, který je v současnosti v důsledku zemědělství rozdělen na šest izolovaných oblastí, a na jednotlivých lokalitách, ve kterých jsou zbytky bambusových lesů rozdrobeny a odděleny plochami vykácené a obdělávané půdy či lesů bez bambusového podrostu (Lü et al. l.c.). Původní bio­topy mizí v důsledku kácení lesa a následné přeměny uvolněných ploch v zemědělskou půdu. V takových oblastech pak přežívají pouze málo početné a izolované populace pand, omezené na vysoké horské hřebeny odříznuté plochami kultivované krajiny.

Snaha čínských úřadů omezit uvedený trend vedla k založení chráněných území pro pandu velkou, z nichž některá jsou propojena migračními koridory. I přes tato opatření však zatím není přežití druhu dostatečně zajištěno, neboť početnost populace je stále příliš nízká, stejně jako zbytkové plochy vhodných stanovišť. Kromě toho jsou v některých rezervacích biotopy poškozeny intenzivním využíváním člověkem, což ještě více platí v oblastech, kde žijí pandy mimo rezervace (Liu et al.2001).

Další hrozbou pro pandy zůstává jejich potravní závislost na bambusu. Bambus je charakteristický periodickým a synchronním (proto velkoplošným) kvetením, po kterém následuje odumírání celých porostů (v intervalech 15–120 let, s průměrem 50 let). Před výraznými zásahy člověka do biotopu mohly pandy migrovat z míst, kde bambus odumřel, do oblastí, kde bambus nekvetl a byl jako potrava k dispozici. Studie, které byly provedeny po posledním zaznamenaném velkém kvetení a odumírání bambusu na počátku 80. let 20. století, naznačují, že pandy byly schopny přežít právě díky možnosti nalézt plochy nekvetoucího bambusu a také díky migraci do alternativních biotopů, kde mohly konzumovat jinak méně preferované druhy této skupiny (Lindburg & Baragona l.c.).

V minulosti bylo vážným problémem i pytláctví. V současné době, kdy se jej podařilo výrazně eliminovat, nepředstavuje již pro pandy závažnou hrozbu.

Zemětřesení jako příklad hrozby nenadálých vnějších zásahů

Vedle degradace biotopů lidskou činností jsou původní zbytky areálu výskytu i populací pandy velké ohroženy neperio­dickými přírodními katastrofami. K těm nejvýraznějším patří zemětřesení, neboť poslední refugia pand se nacházejí právě na tektonicky dosti nestabilním východním okraji Tibetské plošiny. Pandy se v některých oblastech setkávaly se zemětřesením i v minulosti, ovšem díky vyšší stabilitě původních nenarušených biotopů a podstatně rozsáhlejšímu areálu rozšíření nebyly následky přírodních pohrom zřejmě tak výrazné jako v současnosti.

V květnu roku 2008 došlo v provincii ­S-čchuan k nejsilnějšímu zemětřesení v Číně za posledních šedesát let o síle osmi stupňů Richterovy stupnice, které způsobilo vedle značných materiálních škod a velkých ztrát na životech (téměř 70 000 obětí) i výrazné poškození tamějších ekosystémů. V postižené oblasti šlo téměř o 78 000 ha půdy, z čehož asi 67 000 ha byly přirozené ekosystémy.

Po vyhodnocení vlivu zemětřesení se zjistilo, že poškozené oblasti se významně překrývají s výskytem pand (Wang et al. 2008, Li et al. 2010). V S-čchuanu a na jižním okraji Kan-su bylo zasaženo asi 53 % biotopů a 67 % populace pandy velké. Ve vzdálenosti asi 50 km od epicentra zemětřesení bylo kriticky postiženo 29 % biotopů a 44 % populace. Nejintenzivněji bylo poškozeno prostředí pandy velké v pohořích Min-šan a Čchiung- -laj, kde se vyskytují nejpočetnější populace a nejrozsáhlejší zbytky nedotčených stanovišť. Ušetřena nezůstala ani legendární národní přírodní rezervace Wolong o rozloze 2 000 km², kde byla poničena zdejší chovná stanice, v níž se pandy velké pravidelně rozmnožují, a jedno zvíře uhynulo. Zbytek pand byl přesunut do chovného centra v rezervaci Bifeng-sia, která leží v provincii S-čchuan asi 150 km od jejího hlavního města Čcheng-tu a z hlediska ochrany pand velkých dnes s počtem 62 zvířat (2008) představuje nejvýznamnější chovnou stanici.

Zemětřesení způsobilo převážně sesuvy půdy, které pak vedly ke ztrátě vegetačního krytu. Nejpostiženější byly svahy podél silnic a cest, okolí lidských sídel a oblasti s chudým vegetačním pokryvem. To poukazuje na skutečnost, že nejvíce škod bylo v antropogenně ovlivněných oblastech, nikoliv uvnitř nedotčených rezervací, a vypovídá o podstatně vyšší odolnosti přirozených biotopů.

Ochranářské aktivity

Panda velká je na červeném seznamu IUCN (Mezinárodní unie na ochranu přírody) vedena v kategorii ohrožený druh (EN – endangered), podle čínského zákona na ochranu přírody z roku 1988 je pak zařazena do kategorie I (maximální stupeň ochrany) a v rámci Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) figuruje rovněž v příloze I, tedy mezi nejpřísněji chráněnými druhy. Někdejší Ministerstvo lesnictví Čínské lidové republiky (dnes Státní správa lesů) a WWF vytvořily v roce 1989 společný plán péče pro pandu velkou, který byl v roce 1992 přijat jako oficiální dokument čínskou vládou a je podkladem pro současné ochranářské aktivity.

Poté, co se podařilo z větší části omezit pytláctví, se stala hlavním bodem ochrany obnova pandích biotopů (Swaisgood et al.2010). Aktuální jsou i plány na repatriaci zvířat z lidské péče (v současné době se tato možnost ověřuje), což ovšem nesouvisí ani tak s nízkou početností pand ve volné přírodě jako spíše s vysokými počty jedinců v chovných centrech, které jsou důsledkem enormního chovatelského úspěchu posledních let. Repatriace těchto zvířat má však určitá omezení jako nedostatek míst se zachovaným prostředím vhodných k vypouštění, špatná kondice chovaných pand, která vystavuje zvířata riziku přenosu různých chorob, či narušení sociálních vazeb jedinců volně žijící populace.

Společné úsilí čínské vlády a WWF dnes přináší v ochraně biotopů určité ovoce v podobě postupného nárůstu kvality i kvantity prostředí upřednostňovaného pandou velkou. První lesní rezervace na ochranu pand byly založeny v roce 1963 a postupně přibývaly další. Dnes je panda velká chráněna ve více jak 60 rezervacích (spravovaných federální vládou nebo provinčními úřady), které pokrývají přes 70 % areálu rozšíření. Ochranářskou prioritou je nyní zajistit mezi jednotlivými rezervacemi dostatečný počet migračních koridorů (Lü et al. l.c., Zhu et al. 2011).

Vedle zakládání nových chráněných území pracuje Čína i na rozšiřování a zkvalitňování lesních porostů v nechráněné krajině. Po rozsáhlých záplavách v roce 1998, které přímo souvisely s rozsáhlým odlesněním, obnovuje jako součást Programu ochrany přírodních lesů lesní kryt v celých povodích hlavních říčních toků, jenž zahrnuje i zákaz kácení přírodních lesů. Naplňování programu se zintenzivnilo po již zmiňovaném katastrofálním zemětřesení o deset let později. V rámci politiky “obilí za zeleň“ se vláda snaží přesvědčit rolníky, aby opustili zemědělské plochy na strmých svazích a nahradili je lesním porostem (za tímto účelem dostávají dotace). Výsledkem zmiňované strategie je skutečnost, že se Čína stala první zemí na světě v ročním nárůstu lesních ploch: ročně je zalesněno 20 000–30 000 km²(Flemming et al.2011). Ekologická udržitelnost řady těchto nově založených lesů je však mnohdy diskutabilní. Země navíc prodělává v poslední době rychlý ekonomický růst, s čímž souvisí i rozvoj v donedávna hospodářsky zaostalých oblastech, jenž se projevuje výstavbou nových silnic a vodních elektráren, popř. přehrad, což je samozřejmě spojeno s dalším tlakem na původní biotopy a s jejich rozpadem.

Přestože panda velká zdaleka nepatří mezi nejvíce ohrožené druhy, pro nejširší veřejnost nadále zůstává neopominutelným symbolem péče o přírodní dědictví.

Medvěd, medvídek nebo panda?

Panda velká je známá svou úzkou potravní specializací na různé druhy bambusu a s tím souvisejícími specifickými přizpůsobeními (adaptacemi), které po dlouhá desetiletí komplikovaly odborníkům snahy o její správné taxonomické zařazení. Bývala proto s určitými rozpaky řazena k šelmám medvídkovitým (Procyonidae)či medvědovitým (Ursidae) nebo jí byla vyhrazena i samostatná čeleď pandovití (Ailuridae) společně s pandou malou (Ailurus fulgens). Vše nakonec vyřešily analýzy DNA, podle kterých je panda velká pravým, vysoce specializovaným medvědem (Lindburg & Baragona 2004). Původ její potravní specializace lze vystopovat ve svrchním miocénu (8–7 mil. let př. n. l.), kdy se v jihovýchodní Asii objevili první předkové pandy velké, reprezentovaní rodem Ailurarctos z jihočínského Jün-nanu. Vlastní rod Ailuropodaje zaznamenán až na konci pliocénu (2,4–1,9 mil. let) a byl reprezentován menší formou A. microtaz jižní Číny, která již na chrupu vykazovala zřetelnou specializaci na konzumaci bambusu (Changzhu et al.2007).

Foto J. Suchomel

Autor působí na Lesnické a dřevařské fakultě Mendelovy univerzity v Brně

Literatura:

Flemming R., Kanowski P., Brown N., Jeník J., Kahumbu P. & Plesník J. (2011): Emerging perspectives on forest biodiversity. In UNEP: UNEP Year Book 2011. Emerging issues in our global environment. UNEP Nairobi, Kenya: 47-59. – Changzhu J., Ciochon R. L., Dong W., Hunt R. M. jr., Liu J., Jaeger M. & Zhu Q. (2007): The first skull of the earliest giant panda. Proc. Natl. Acad. Sci. USA 104 (26): 10932-10937. – Li H., Li D., Li T., Qiao Q., Yang J. & Zhang H. (2010): Application of least-cost path model to identify a giant panda dispersal corridor network after the Wenchuan earthquake. Case study of Wolong Nature Reserve in China. Ecol. Model. 221: 944-952. – Lindburg D. G. & Baragona K. eds. (2004): Giant pandas: Biology and conservation. University of California Press Berkeley and Los Angeles, Calif., 323 pp. – Liu J., Linderman M., Ouyang Z., An L., Yang J. & Zhang H. (2001). Ecological degradation in protected areas: The case of Wolong Nature Reserve for giant pandas. Science 292: 98-101. – Loucks C. J., Dinerstein E., Zhi L., Dajun W., Dali F. & Hao W. (2003): The giant pandas of the Qinling Mountains, China: A case study in designing conservation landscapes for elevational migrants. Conserv. Biol. 17: 558-565. – Lu Z., Johnson W. E., Menotti-Raymond M., Yuhk I.N., Martenson J. S., Mainka S., Shi-Qiang H., Zhihe Z., Li G., Pan W., Mao X. and O’Brien S. J. (2001): Patterns of genetic diversity in remaining giant panda populations. Conserv. Biol. 15: 1596-1607. – Lü Z., Wang D. & Garshelis D. L. (2008): Ailuropoda melanoleuca. In IUCN: IUCN Red List of Threatened Species. Version 2010.4. <www.iucnredlist.org> Downloaded on 28 February 2011. – Schaller G. B. (1994): The last panda. The University of Chicago Press Chicago, IL, 312 pp. [český překlad Schaller G. B. (1999): Poslední panda. Mladá fronta Praha, 376 pp.]. – Schaller G. B., Hu J., Pan W. & Zhu J. (1985): The giant pandas of Wolong. University of Chicago Press Chicago, IL, 318 pp. – Swaisgood R. R., Wei, F., Wildt D. E., Kouba A. J. & Zhang Z. (2010): Giant panda conservation science: How far we have come. Biol. Lett. 6: 143-145. – Wan Q. H., Wu H. & Fang S. G. (2005): A new subspecies of giant panda (Ailuropoda melanoleuca) from Shaanxi, China. J. Mamm. 86: 397-402. – Wang D., Li S., Sun S., Wang H., Chen A., Li S., Li J. & Lu Z. (2008): Turning earthquake disaster into long-term benefits for the panda. Conserv. Biol. 22: 1356-1360. – Zhan X. J., Li M., Zhang Z. J., Goossens B., Chen Y. P., Wang H., Bruford M. W. & Wei F. (2006): Molecular censusing doubles giant panda population estimate in a key nature reserve. Current Biol. 6: 451-452. – Zhang Z., Swaisgood R. R., Zhang S., Nordstrom L. A., Wang H., Gu X., Hu J. & Wei F. (2011): Old-growth forest is what giant pandas really need. Biol. Lett. doi: 10.1098/rsbl:2010.1081. – Zhu L., Zhang S., Gu X. & Wei F. (2011): Significant genetic boundaries and spatial dynamics of giant pandas occupying fragmented habitat across southwest China. Mol.Ecol. doi: 10.1111/j.365-294X.2011.04999.x. – Zhu X., Lindburg D. G., Pan W., Forney K. A. & Wang D. (2001): The reproductive strategy of giant pandas (Ailuropoda melanoleuca): Infant growth and development and mother-infant relationships. J. Zool. (Lond.) 253: 141-155.