Mezinárodní ochrana přírody

Ochrana přírody 5/2021 — 28. 10. 2021 — Mezinárodní ochrana přírody — Tištěná verze článku v pdf

Mořská biologická rozmanitost potřebuje nejen chráněná území

Der Mensch beherrscht die Natur bevor er gelernt hat,  sich selbst zu beherrschen. Albert Schweitzer

Autor: Jan Plesník, Lubomír Hanel

Člověk versus oceán
Oceány a moře hrají klíčovou úlohu při vytváření podnebí a udržování biodiverzity a celá tisíciletí poskytují lidstvu potravu a další zdroje. Podle nejnovějších odhadů přitom lidé již ovlivnili 87 –  97 % světového oceánu (Jones et al. 2018, IPBES 2019) a na 59 % jeho rozlohy působí současně hned několik vnějších činitelů, jako je nadměrný rybolov (přelovování), oprávněně považovaný za vůbec největší hrozbu, znečištění pocházející ze souše, změny podnebí a lodní doprava (Harnik et al. 2012, Halpern et al. 2019).

Současná početnost tučňáka brýlového (Spheniscus demersus) dosahuje setiny
původního stavu. Zbývající kolonie, jako je v Simon´s Town u Kapského Města,
ohrožují četné havárie tankerů, protože 80 % tučňáků žije ve vzdálenosti do 100 km
od velkého přístavu. Foto Jan Plesník

Rozsáhlá přeměna a ničení mořských a přímořských biotopů lidskou činností, kupř. hlubokomořským rybolovem vlečnými sítěmi taženými po dně, těžbou korálů, fosilních paliv a kovů a budováním zařízení pro chov mořských živočichů, vyvolávají úbytek mořské bioty (Knapp et al. 2017). Změny podnebí vedou ke zvýšení průměrné teploty nejen atmosféry, ale i oceánu, zejména ve vrstvě do dvou kilometrů pod hladinou. Navíc od konce 80. let 20. století moře reaguje na zvýšený příjem CO2 okyselováním (acidifikací) a od začátku 70. let 20. století ve vodním sloupci kilometr pod hladinou ubývá kyslík (IPCC 2018, 2019, IPCC & IPBES 2021). V mořích se ve velkém množství ukládají nespotřebované živiny, zejména dusík a fosfor, přinášené vodními toky. Všechny uvedené procesy dopadají na koloběh živin a primární produkci a přímo či nepřímo ovlivňují mořské organismy od fytoplanktonu po mořské savce, což se projevuje mj. blednutím korálů a šířením invazních nepůvodních druhů směrem od rovníku k pólům. V současnosti existuje v mořích na 800 mrtvých zón. Po moři se v celosvětovém měřítku přepravuje více než 90 % veškerého zboží (UN 2021). K šíření druhů do nových oblastí proto také přispívají převozy organismů v balastní vodě, které se ročně přepraví na 10 miliard tun a pomocí níž se do nových biotopů dostalo na 7 000 druhů organismů (2019). 

Prvním albánským mořským chráněným územím se v dubnu 2010 stal národní
mořský park Karabrunský poloostrov a ostrov Sazani ležící na jihu země.
Původní jadranské pobřeží v zemi ovlivňuje zejména rychle se šířící zástavba.
Foto Jan Plesník

Ročně musí vyhledat lékaře v důsledku střevních a dýchacích potíží 250 milionů lidí, protože se koupali ve stále znečištěnějším moři (Fleming et al. 2021). Světový oceán dnes obsahuje více než 150 milionů tun umělých hmot, představujících nejméně 5 bilionů jejich různě velkých částí (Eriksen et al. 2014, STAP 2018). Bez omezujících opatření by nejpozději do roku 2080 mohlo být v mořích, pokud jde o hmotnost, více plastů než ryb (EMF 2016, Borrele et al. 2020). Konzumací mořských živočichů se umělohmotné částice dostávají do lidského organismu, přičemž jejich působení na zdraví je dosud jen málo známé (Danopoulos et al. 2020, Vethaak & Legler 2021). 

Členité pobřeží souostroví Desertas nedaleko portugalské Madeiry s četnými
jeskyněmi hostí jednu z několika málo pravidelně se rozmnožujících populací
nejvzácnějšího evropského savce vůbec – tuleně středomořského
(Monachus monachus). Foto Jan Plesník

V současnosti již v mořích naší planety, a to nejen u pobřeží, převládají zvuky vyvolané lidskou činností nad přírodními. Nejvíce jsou jimi ovlivněni mořští savci, u nichž dochází ke změnám v chování a fyziologii (Plesník 2020, Duarte et al. 2021).

Část mořského pobřeží v různých částech světa slouží rekreaci. Z hollywoodských
romantických filmů známá pláž Waikiki se táhne na stejnojmenném předměstí
havajské metropole Honolulu v délce téměř tří kilometrů. Foto Jan Plesník

Počet rybářských lodí ve světovém oceánu se od roku 1950 zdvojnásobil, takže v roce 2015 čítala světová rybářská flotila 3,7 milionu plavidel, provozujících rybolov na nejméně 55 % rozlohy světového oceánu (Rousseau et al. 2019). V současnosti sužuje přelovování, v jehož důsledku již populace nejsou schopné se obnovovat, celou třetinu všech hejn mořských ryb, zatímco ještě v roce 1974 se jednalo jen o 10 %. Navíc u 60 % z nich dosáhli rybáři maximálního udržitelného výtěžku (MSY) nebo se mu blíží, takže jen u 6 % rybích populací žijících ve světovém oceánu se dá předpokládat, že se úlovek z nich může ještě zvyšovat (FAO 2020, SCBD 2020). Ilegální, nehlášený a nekontrolovaný rybolov se odhaduje na 26 milionů tun ročně, což představuje 31 % oficiálního světového úlovku ryb (UN 2021). Nadměrný rybolov je každoročně celosvětově dotován 22 miliardami USD (462 miliardami Kč) z veřejných zdrojů (Sumaila et al. 2019). Bez dotací by se nevyplatilo lovit ryby na více než polovině mezinárodních vod, kde se tak dnes děje (Sala et al. 2018a). 

Názory na to, jak světový oceán skutečně chránit a současně jej rozumným způsobem obhospodařovat, lze rozdělit do dvou skupin. První vychází z tradičního přesvědčení, že se tak může stát vyhlašováním chráněných území, zatímco druhý tvrdí, že zlepšení stavu moří na naší planetě je možné docílit pouze udržitelným obhospodařováním mořských zdrojů, zejména populací ryb a dalších organismů. 

Velký bariérový útes se táhne podél severovýchodního australského pobřeží
na více než 2 000 km. Před vypuknutím nemoci covid-19 při jeho návštěvě
turisté za rok utratili neuvěřitelných 5,2 miliard AUD (97,5 miliard Kč). Díky útesu
získalo pracovní místo na plný úvazek téměř 69 000 lidí. Dnes je 70 % tohoto
ekosystému ohroženo a podle některých odborníků mu zbývá posledních 40 let.
Foto Lubomír Hanel

Mořská chráněná území: víc problémů, než by se čekalo
Zatímco soustavné vyhlašování chráněných území v suchozemském prostředí má již téměř dvousetletou tradici a k 1. 6. 2021 oficiálně vyhlášená chráněná území pokrývala 15,7  % souše, v případě mořských ekosystémů je situace naprosto rozdílná. K témuž datu na naší planetě existovalo 17 852 mořských chráněných území, zabírajících plochu více než 28 milionu km2, tedy území téměř třikrát větší než Evropa. Nicméně toto na první pohled ohromné číslo představuje jen 7,9 % celkové rozlohy světového oceánu. Zatímco chráněná území tvoří v globálním měřítku 18,4 % výlučných ekonomických zón jednotlivých států (cf. rámeček na str. 47), jejich počet se vzrůstající vzdáleností od pobřeží exponenciálně klesá (Thomas et al. 2014). A výsledek? V současnosti je chráněno pouze 1,2  % rozlohy mezinárodních vod (IUCN & UNEP 2021). Navíc mořské plochy, kde není povolena žádná činnost člověka, tvoří jen 2,7  % rozlohy světového oceánu (MPA 2021). Přitom pro zachování mořské biodiverzity je nutné účinně chránit alespoň 26  % světového oceánu (O´Leary et al. 2016, Jones et al. 2020, Roberts et al. 2020).

Drobní rybáři jako na snímku ze Senegalu živí na naší planetě přinejmenším
200 milionů lidí: 80 % z nich trpí chudobou a velmi významně je zasáhla
omezení proti šíření nemoci covid-19. Foto Jan Plesník

Mořská chráněná území zahrnují širokou škálu ploch, od přísně chráněných rezervací po části moře, chránících jeden druh nebo omezujících jedinou činnost (Lindegren et al. 2018, Carr et al. 2019, Reimer et al. 2021). Ukazuje se ale, že pokud mají být mořská chráněná území skutečně účinná, měl by v nich být zakázán rybolov a těžba nerostných surovin, měla by být dobře střežena, fungovat déle než 10 let, zabírat plochu větší než 100 km2 a být izolována hlubokou vodou nebo pískem. Nicméně 59 % z nich vykazuje jen jednu, nanejvýš dvě uvedené charakteristiky (Edgar et al. 2014). Efektivitu mořských chráněných území ztěžuje obrovská rozloha a hloubka světového oceánu, menší míra endemismu mořských organismů a jejich nízká populační hustota a běžné šíření jak horizontálně, tak vertikálně na velké vzdálenosti. 

Velkou roli ve fungování chráněných území hraje jejich vzájemná propojenost mořskými proudy, umožňujícími pohyb organismů, zejména larev (Baco et al. 2016, O´Leary & Roberts 2018, Balbar & Metaxas 2019, Maxwell et al. 2020, Meehan et al. 2020).

Pomůže OSN?
Mezinárodní vody, které nepatří žádnému státu, tvoří více než 64 % povrchu světového oceánu a 95 % jeho objemu (Gjerde et al. 2018, De Santo et al. 2019), což podtrhuje jejich zásadní význam pro fungování globálního moře. 

Rozhodnutím Valného shromáždění OSN z roku 2004 se problematikou ochrany mořských ekosystémů v mezinárodních vodách včetně jejich dna zabývá Úmluva OSN o mořském právu (UNCLOS, viz rámeček na této straně). Princip svobodného využívání mezinárodních vod, který z ní vychází, dává všem zemím možnost plavit se v nich, přelétat je, lovit v nich mořské organismy a provádět v nich vědecký výzkum. Na druhou stranu uvedená norma mezinárodního práva vysloveně ukládá smluvním stranám povinnost chránit a zachovávat mořské prostředí nezbytnými opatřeními pro udržení vzácných a křehkých ekosystémů a biotopů nadměrně využívaných a ohrožených druhů a jiných forem života (UN 1994). 

Zaoceánské výletní lodě mohou pojmout tisíce cestujících a členů posádky,
takže vedle nich by proslulý Titanic vypadal jako malá kocábka.
Produkují značné množství CO₂ a nejrůznějšího odpadu a působí hluk
(Trondheim, Norsko). Foto Jan Plesník

Po třinácti letech úmorných diskusí o tom, jak zlepšit ochranu mořské biodiverzity a udržitelné využívání jejích složek v mezinárodních vodách, rozhodlo Valné shromáždění OSN na Štědrý den 2017 zahájit vyjednávání směřující k uzavření mezinárodní právně závazné dohody v rámci UNCLOS, mj. nastavující jasná pravidla pro vyhlašování a správu chráněných území v oceánu nespadajícím do jurisdikce jednotlivých států. Poslední, v pořadí čtvrté jednání plánované na konec března a začátek dubna 2020 bylo v důsledku pandemie nemoci covid-19 odloženo na rok 2022. 

Přitom do všeobecné shody má zatímní text hodně daleko. Největším jablkem sváru zůstává otázka komerčního využívání mořských genetických zdrojů. Roku 2026 dosáhne hodnota globálního trhu mořských biotechnologií 7,3 miliardy USD (154 miliardy Kč), tedy 1,3x více než v roce 2017 (IR 2018). Téměř polovinu patentů týkajících se mořských genetických zdrojů vlastní jediná průmyslová korporace – BASF (Williams 2018). Analýza asi 13 000 sekvencí DNA získaných z 862 druhů mořských organismů ukázala, že 98 % patentovaných sekvencí je registrováno pouze v deseti zemích, nejvíce v USA, SRN, Japonsku a Francii (Blasiak et al. 2018, 2020). Pokud by převážil princip svobodného využívání mezinárodních vod, kdokoli z nich by získal genetický zdroj, měl by výlučné právo jej využívat. Jestliže by byly mořské organismy i nadále považovány za společné dědictví lidstva, získaly by možnost podílet se na přínosech, a to nejen finančních, z jejich využívání i rozvojové státy. 

Moře, náš osud
Vzhledem k současným trendům vývoje vzájemných vztahů mezi lidskou civilizací a mořským prostředím se nedá předpokládat, že negativní působení vnějších faktorů na světový oceán v budoucnosti výrazněji zeslábne (Jouffray et al. 2020. Luypaert et al. 2020). Proto uznávané prognózy tvrdí, že ve 21. století dojde jak k snížení biomasy společenstev mořských živočichů včetně ryb, tak ke změnám jejich druhového složení (Stuchey et al. 2020). 

Zejména přísně chráněná, dobře obhospodařovaná, dostatečně velká a prouděním vzájemně propojená území zůstávají důležitým prostředkem, jak snížit dopady lidské činnosti na mořské a pobřežní ekosystémy (OECD 2016, Sala et al. 2018b, Maestro et al. 2019). Nicméně stejně jako na souši ani v moři samotná nejsou schopná omezit negativní dopady lidské činnosti na mořské ekosystémy. Proto by měla být rozumným způsobem kombinována s nejdůležitějšími metodami zabraňujícími nadměrnému, necitlivému a místy zcela predátorskému využívání zdrojů, jehož dopady bývají méně viditelné než na souši. Patří mezi ně trvalý nebo dočasný zákaz rybolovu v určité oblasti či části roku, týkající se celého rybího společenstva nebo vybraných druhů, regulace prodeje licencí, omezení používání určitých odchytových zařízení, jako jsou sítě po hlubokomořský rybolov nebo s návnadami, limity délky sítí, velikosti ok či počtů háčků s návnadami, nebo stanovení minimálních rozměrů lovených ryb. Velmi často se uplatňuje určení kvót určitých druhů: na tomto principu se ostatně snaží s hodně střídavými úspěchy fungovat Společná rybářská politika EU. 

Uvedený přístup by přispěl nejen k ozdravení moří, ale současně by pomohl zmírnit dopady změn podnebí a podporovat potravinovou bezpečnost lidstva zdroji z moře (Hilborn 2016, Plesník & Hanel 2016, Probert 2017, Barange et al. 2018, Cabral et al. 2020, UNEP 2021). Zdravý oceán může za předpokladu, že 30 % jeho celkové rozlohy bude skutečně účinně chráněno, snížit celkové globální emise CO2 o pětinu, jak požaduje známá Pařížská dohoda, poskytnout 40x více obnovitelné energie, než bylo získáno v roce 2018, produkovat ve srovnání s dneškem 6x více ryb a dalších mořských živočichů a poskytnout dalších 12 milionů pracovních míst. Čistý ekonomický přínos moří na naší planetě by v takovém případě dosahoval 15,5 bilionu USD (325 bilionů Kč), což odpovídá hrubému domácímu produktu druhé největší ekonomiky světa – Číny (Lubchenco et al. 2020). Prostředkem k dosažení uvedeného cíle zůstává na vědeckých poznatcích založená integrovaná péče o moře využívající mj. ekosystémový přístup (Winther et al. 2020). Přeměna současného přístupu na udržitelné využívání světového oceánu ale bude vyžadovat úsilí obdobné sjednání Pařížské dohody na ochranu podnebí (Sumaila et al. 2021). Prvním krokem v tomto smyslu zůstává nezbytná změna chápání moře jako citlivého ekosystému významně ovlivňujícího existenci lidstva jako celku, a nikoli jako nevyčerpatelného zdroje. Ostatně světový oceán na ni čeká marně již několik desetiletí.

Seznam literatury

Andreska D. (2016a): Role Evropské unie v ochraně mořského prostředí. Diplomová práce, Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 116 pp. - Andreska D. (2016b): Environmentální a právní aspekty mořského rybolovu. Biologie chemie zeměpis 25 (2): 58–62, (3): 119–122. - Baco A.R., Etter R.J., Ribeiro P.A., Heyden von der S., Beerli P. & Kinlan B.P. (2016): A synthesis of genetic connectivity in deep-sea fauna and implications for marine reserve design. Mol. Ecol. 25: 3276–3298. – Balbar A.C. & Metaxas A. (2019): The current application of ecological connectivity in the design of marine protected areas. Glob. Ecol. Conserv. 17: e00569. - Barange M., Bahri T., Beveridge M.C.M., Cochrane K.L., Funge-Smith S. & Poulain F. eds. (2018): Impacts of climate change on fisheries and aquaculture: synthesis of current knowledge, adaptation and mitigation options. FAO Rome, 628 pp. + xxii. - Blasiak R., Jouffray J.B., Wabnitz C.C.C., Sundström E. & Österblom H. (2018): Corporate control and global governance of marine genetic resources. Sci. Adv. 4: eaar5237. - Blasiak, R., Wynberg R., Grorud-Colvert K., Thambisetty S., Bandarra N.M., A.V.M. Canário A.V.M., da Silva J. et al. (2020): The ocean genome and future prospects for conservation and equity. Nat. Sustain. 3: 588–596. - Borrelle, S.B., Ringma J., Lavender Law K., Monnahan C.C., Lebreton L., McGivern A., Murphy E. et al. (2020): Predicted growth in plastic waste exceeds efforts to mitigate plastic pollution. Science 369: 1515-1518. - Cabral R.B., Bradley D., Mayorga J., Goodell W., Friedlander A.M., Sala E., Costello Ch. & Gaines S.D. (2020): A global network of marine protected areas for food. Proc. Natl. Acad. Sci. USA 117: 28134-28139. - Carr M.H., White J.W., Saarman E., Lubchenco J., Milligan K. & Caselle J.E. (2019): Marine protected areas exemplify the evolution of science and policy. Oceanography 32: 94–103. – De Santo E.M., Ásgeirsdóttir Á., Bardos-Platiau A., Biermann F., Dryzek J., Gonçalves L.R., Kim R.E. et al. (2019): Protecting biodiversity in areas beyond national jurisdiction: An earth system governance perspective. Earth Syst. Govern. 2: 100029. - Danopoulos E., Jenner L.C., Twiddy M. & Rotchell J.M. (2020): Microplastic contamination of seafood intended for human consumption: A systematic review and meta-analysis. Environ. Health Perspect. 128: 126002. - Duarte C.M., Chapuis L., Collin S.P., Costa D.P., Devassy R.P., Eguiluz V.M., Erbe Ch. et al. (2021): The soundscape of the Anthropocene ocean. Science 371: eaba4658. - Edgar G.J., Stuart-Smith E.D., Willis T.J., Kininmonth S., Baker S.C., Banks S., Barrett N.S. et al. (2014): Global conservation outcomes depend on marine protected areas with five key features. Nature 506: 216–220. – EMF (2016): The new plastics economy. Rethinking the future of plastics. World Economic Forum Geneva, Switzerland, Ellen MacArthur Foundation Cowes, U.K. & McKinsey & Co. Boston, MA, 61 pp. - Eriksen M., Lebreton L.C.M., Carson H.S., Thiel M., Moore Ch.J. et al. (2014): Plastic pollution in the world’s oceans: More than 5 trillion plastic pieces weighing over 250,000 tons afloat at sea. PLoS ONE 9 (12): e111913. - FAO (2020): The State of World Fisheries and Aquaculture 2020. Sustainability in action. FAO Rome, 206 pp. + xiv. – Fleming L.E., Depledge M., Bouley T., Britton E., Dupont S., Eatock C., Garside R. et al. (2021): The Ocean Decade – Opportunities for oceans and human health programs to contribute to public health. Am. J. Public Health 111: 808-811. - Gjerde K., Boteler B., Durussel C., Rochette J., Unger S. & Wright G. (2018): Conservation and sustainable use of marine biodiversity in areas beyond national jurisdiction: Options for underpinning a strong global BBNJ agreement through regional and sectoral governance. Institute for Advanced Sustainability Studies Postdam, Germany, 24 pp. – Gollasch S. & David M. (2019): Ballast water: Problems and management. In Sheppard Ch. (ed.): World seas: An environmental evaluation, 2^nd ed. Vol. III. Ecological issues and environmental impacts. Academic Press/Elsevier London: 237-250. - Halpern B.S., Frazier M., Afflerbach J., Lowndes J.S., Micheli F., O’Hara C., Scarborough C. & Selkoe K.A. (2019): Recent pace of change in human impact on the world’s ocean. Sci. Rep. 9: 11609. - Harnik P.G., Lotze H.K., Anderson S.C., Finkel Z.V., Finnegan S., Lundberg D.R., Liow L.H. et al (2012): Extinctions in ancient and modern seas. Trends Ecol. Evol. 27: 608–617. – Hilborn R. (2016): Marine biodiversity needs more than protection. Nature 535: 224-226. – Hlaváčková P. (2017): Prostorová ochrana mořské biodiversity. České právo životního prostředí 43: 34-67. - IPBES (2019): Global Assessment Report on Biodiversity and Ecosystem Services. Intergovernmental Science-Policy Platform on Biodiversity and Ecosystem Services Bonn, 1753 pp. - IPCC (2018): Global Warming of 1.5°C. An IPCC Special Report on the impacts of global warming of 1.5°C above pre-industrial levels and related global greenhouse gas emission pathways, in the context of strengthening the global response to the threat of climate change, sustainable development, and efforts to eradicate poverty. World Meteorological Organization Geneva, Switzerland, 616 pp. + xi. - IPCC (2019): IPCC Special Report on the Ocean and Cryosphere in a Changing Climate. World Meteorological Organization Geneva, Switzerland, 765 pp. – IPPC & IPBES (2021): IPBES-IPCC co-.sponsored workshop Biodiversity and climate change. Scientific outcome. Intergovernmental Science-Policy Platform on Biodiversity and Ecosystem Services Bonn and Intergovernmental Panel on Climate Change Geneva, Switzerland, 230 pp. - IR (2018): Global marine biotechnology market forecast 2018 – 2026. Inkwood Research Boston, MA, 145 pp. – IUCN & UNEP (2021): The World Database on Protected Areas. UNEP-WCMC Cambridge, U.K. https://www.protectedplanet.net/en. - Jones K.R., Klein C.J., Halpern B.S., Venter O., Grantham H., Kuempel C.D., Shumway N., Friedlander A.M., Possingham H.P. & Watson J.E.M. (2018): The location and protection status of Earth’s diminishing marine wilderness. Curr. Biol. 28: 2506–2512. – Jones K.R., Klein C.J., Grantham H., Possingham H.P., Halpern B.S., Burgess N.D., Butchart S.H.M. et al. (2020): Area requirements to safeguard Earth´s marine species. One Earth 2: 188-196. - Knapp S., Schweiger O., Kraberg A., Asmus H., Asmus R., Brey Th., Frickenhaus S. et al. (2017): Do drivers of biodiversity change differ in importance across marine and terrestrial systems – Or is it just different research communities' perspectives? Sci. Total. Environ. 574: 191–203. – Jouffray J.-B., Blasiak R., Norström A.V., Österblom H. & Nyström M. (2020): The blue acceleration: The trajectory of human expansion into the ocean. One Earth 2: 43–54. - Lindegren M., Holt B.G., MacKenzie B.R. & Rahbek C. (2018): A global mismatch in the protection of multiple marine biodiversity components and ecosystem services. Sci. Rep. 8: 4099. - Lubchenco J., Haugan P. & Pangestu M.E. (2020): Five priorities for a sustainable ocean economy. Nature 588: 30-32. - Luypaert Th., Hagan J.G., McCarthy M.L. & Poshi M. (2020): Status of marine biodiversity in the Anthropocene. In Jungblut S., Liebich V. & Bode-Dalby M. (eds.): YOUMARES 9 – The Oceans: Our research, our future. Proceedings of the 2018 conference for YOUng MArine RESearcher in Oldenburg, Germany. Springer Cham, Switzerland: 57-82. - Maestro M., Luisa Pérez-Cayeiroa M., Adolfo Chica-Ruiza J. & Reyes H. (2019): Marine protected areas in the 21st century: Current situation and trends. Ocean Coast. Manage. 171: 28-36. – Majovská B. (2017): Právní režim ochrany biodiverzity mořského dna za hranicemi národní jurisdikce. Diplomová práce, Právnická fakulta Univerzity Karlovy Praha, 72 pp. – Maxwell S.M., Gjerde K.M., Conners M.G.& Crowder L.B. (2020): Mobile protected areas for biodiversity on the high seas. Science 367: 252-254. - Meehan M.C., Ban N.C., Devillers R., Singh G.G. & Claudet J. (2020): How far we have come? A review of MPA network performance indicators in reaching qualitative elements of Aichi Target 11. Conserv. Lett. 13: e12746. - MPA (2021): The Marine Protection Atlas. Marine Conservation Institute Seattle, WA. https://mpatlas.org. – OECD (2016): Marine Protected Areas. Economics, management and effective policy mixes. Organisation for Economic Co-operation and Development Paris, 16 pp. – O´Leary B.C. & Roberts C.M. (2018): Ecological connectivity across ocean depths: Implications for protected area design. Glob. Ecol. Conserv. 15: e00431. - O’Leary B.C., Winther-Janson M., Bainbridge J.M., Aitken J., Hawkins J.P. & Roberts C.M. (2016): Effective coverage targets for ocean protection. Conserv. Lett. 9: 398–404. - Plesník J. (2020): Podmořský hluk trápí nejvíce kytovce. Ochrana přírody 75 (3): ii-iv. - Plesník J. & Hanel L. (2016): Lesk a bída světového mořského rybolovu Uspokojí chov poptávku po rybách? Vesmír 95: 402-405. – Pospíšil V. (2016): Právní režim mořského dna za hranicemi národní jurisdikce ve vztahu k České republice. Diplomová práce, Právnická fakulta Univerzity Karlovy, 74 pp. - Probert P.K. (2017): Marine conservation. Cambridge Univ. Press Cambridge, U.K., 494 pp. – Reimer J.M., Devillers R. & Claudet J. (2021): Benefits and gaps in area-based management tools for the ocean Sustainable Development Goal. Nat. Sustain. 4: 349-357. - Roberts C.M., O’Leary B.C. & Hawkins J.P. (2020): Climate change mitigation and nature conservation both require higher protected area targets. Phil. Trans. R. Soc. B 375: 20190121. - Rousseau Y., Watson R.A., Blanchard J.L. & Fulton E.A. (2019): Evolution of global marine fishing fleets and the response of fished resources. Proc. Natl. Acad. Sci. USA 116: 12238-12243. - Sala E., Mayorga J., Costello Ch., Kroodsma D., Palomares N.L.D., Pauly D., Sumaila U.R. & Zeller D. (2018a): The economics of fishing the high seas. Sci. Adv. 4: eaat2504. - Sala E., Lubchenco J., Grorud-Colvert K., Novelli C., Roberts C. & Sumaila R. (2018b): Assessing real progress towards effective ocean protection. Mar. Policy 91: 11-13. - SCBD (2020): Global Biodiversity Outlook 5. Secretariat of the Convention on Biological Diversity Montreal, 208 pp. – STAP (2018): Plastics and the circular economy. Scientific and Technical Advisory Panel to the Global Environment Facility Washington, D.C., 28 pp. – Stuchtey M.R., Vincent A., Merkl A., Bucher M., Haucan P.M., Lubchenco J. & Pangesto M.E. (2020): Ocean solutions that benefit people, nature and economy. World Resources Institute Washington, D.C., 148 pp. - Sumaila U.R., Ebrahim N., Schuhbauer A., Skerristt D., Li Y., Kim H.S., Mallory T.G., Lam V.W.L. & Pauly D. (2019): Updated estimates and analysis of global fisheries subsidies. Mar. Policy 109: 103695. - Sumaila U.R., Walsh M., Hoareau K., Cox A.,Teh L., Abdallah P., Akpalu W., Anna Z. et al. (2021): Financing a sustainable ocean economy. Nat. Commun. 12: DOI 10.1038/s41467-021-23168-y. - Thomas H.L., MacSharry B., Morgan L., Kingston N., Moffitt R., Stanwell-Smith D. & Wood L. (2014): Evaluating official marine protected area coverage for Aichi Target 11: appraising the data and methods that define our progress. Aquatic Conserv. Mar. Freshw. Ecosyst. 24, suppl. 2: 8–23. - UN (1994): United Nations Convention on the Law of the Sea. United Nations New York, N.Y., 202 pp. - UN (2021): The Second World Ocean Assessment. World Ocean Assessment II. Vol. I-II. United Nations New York, N.Y., 1043 pp. + ixl. – UNEP (2021): Making peace with nature. A scientific blueprint to tackle the climate, biodiversity and pollution emergencies. UNEP Nairobi, Kenya, 166 pp. - Vethaak A.D. & Legler J. (2021): Microplastics and human health. Science 371: 672-674. - Williams R. (2018): Blue rush: One company leads the race to own marine genetic resources. The Scientist https://www.the-scientist. com/news-opinion/blue-rush-one-company-leads-the-race-to-own-marinegenetic- sequences-41882. – Winther J.-G., Dai M., Rist Th., Hoel A.H., Li Y., Trice A., Morrissey K., Juinio-Meńez et al. (2020): Integrated ocean management for a sustainable ocean economy. Nat. Ecol. Evol. 4: 1451–1458. - Zícha J. (2011): Právní problematika ochrany biologické rozmanitosti. České právo životního prostředí 29: 13-152. - Žákovská K. (2010): Ochrana biodiverzity v mořském právu. Právnická fakulta Univerzity Karlovy Praha, 227 pp.