Kulér-Recenze

Ochrana přírody 4/2022 — 25. 8. 2022 — Kulér-Recenze — Tištěná verze článku v pdf

Změna je život. Jenže co když je globální?

Autor: Jan Plesník

„Nic tak nebolí lidské myšlení jako velká a náhlá změna,“ tvrdí ve svém zdaleka nejznámějším díle anglická spisovatelka Mary Shellyová. Onou knihou, slavnější než básně jejího manžela – romantického rozervance a rozervaného romantika –, se stal proslulý hororový román Frankenstein z roku 1818. Ač to může znít jako hodně vypelichané klišé, připomeňme, že změny, kterými prochází naše planeta a s ní pochopitelně i lidská civilizace, rozhodně nemůžeme označit ani za kosmetické, ani za krátkodobé. Aniž bychom zamýšleli snižovat nesporný vliv dopadů probíhajících a očekávaných změn podnebí na naši společnost i prostředí, jedná se o záležitost o dost širší, ve skutečnosti zahrnující celý balík rozmanitých problémů.

I když počátky oboru nás zavedou – ostatně jak jinak – až k filozofům antického Řecka, překotný rozvoj biologie globální změny, zabývající se životem v nejširším smyslu na naší rychle se proměňující planetě, nastal teprve v několika málo posledních desetiletích. Vždyť i uznávaný vědecký časopis Global Change Biology vychází od roku 1994. Proto je skutečně s podivem, že donedávna v knižní nabídce chyběla monografie, ideálně vysokoškolská učebnice, přibližující zmiňovanou vědeckou disciplínu.

Uvedený nedostatek se pokusila napravit Erica Bree Rosenblumová, působící na jedné z nejlepších vysokých škol na světě – Kalifornské univerzitě v Berkeley, kde se zabývá zejména dvěma protichůdnými procesy – vznikem druhů (speciací) a jejich vymíráním (extinkcí). Navíc se i přes svůj poměrně nízký věk stala zdatnou popularizátorkou a v USA, kde si alespoň část dospělých učitelské profese považuje, posbírala za pedagogickou činnost řadu ocenění. Předešleme, že na textu učebnice je uvedená skutečnost vidět na první pohled – a jak si v dalších řádcích ukážeme, je to jedině dobře.

Hodnocená kniha je rozdělena do čtyř částí, složených z více kapitol. První, výstižně nazvaná Vytyčení scény, se dívá do minulosti: proto nejdříve hodnotí rozmanité přístupy biologie globální změny a prostředky, které využívá, jako jsou pozorování, pokusy nebo matematické modelování. Následně autorka kriticky, ale přitom objektivně rozebírá klíčové zákonitosti biologické rozmanitosti a změny prostředí uplatňující se během vývoje Země. Uvedené kroky ji přivedou k analýze dějin lidské civilizace, jež podle mnohých dosáhla stupně (a možná i svébytného geologického období), pro který se vžil termín antropocén. V této souvislosti rozhodně není na škodu vyhodnotit hlavní činitele celoplanetárních změn, jako je proměnlivost podnebí, přeměna původního prostředí a v neposlední řadě vzývaná i proklínaná globalizace.

Další statě hutné učebnice se již zaměřují na rozhodující odpovědi bioty na působení uvedených hnacích sil celoplanetární změny. Co si má čtenář pod tímto pojmem vlastně představit? Jednoduše řečeno, Rosenblumová trpělivě vysvětluje, jak změny prostředí, které nyní zažíváme, dopadají s nevyhnutelností rozuzlení antické tragédie na organismy, a to na molekulární, individuální, populační a druhové hladině. Konkrétně má na mysli čtyři základní reakce živé složky ekosystémů na měnící se prostředí, tedy přesun, zvyknutí si, přizpůsobení se nebo úhyn. Každou z nich autorka přibližuje vhodně zvolenými případovými studiemi v překvapivě širokém časoprostorovém měřítku a týkajícími se řady taxonomických skupin i hlavních biomů.

Naše planeta (nebo jak se stále častěji říká zemský systém) je skutečně protkána složitým předivem přímých a zpětných vazeb mezi přehršlí prvků, které ji vytvářejí. Vzpomeňme v této souvislosti poněkud zprofanovaný efekt motýlího křídla. A aby vše nebylo vůbec jednoduché, všechny vzájemné vztahy neznáme a ani nemůžeme znát. Jisté ale je, že dynamika člověkem vyvolaných a stále sílících dopadů na prostředí se v hierarchii biologických systémů nezastaví na úrovni druhů, ale ovlivněna jsou a budou také společenstva, ekosystémy a koneckonců i biosféra. A právě na ně je zacílena třetí část knihy, přičemž je využit stejný přístup jako v druhé sekci.

Závěrečná partie knihy se zaměřuje na budoucnost: přináší mj. přehled činností, udržujících v proměnlivém se světě fungování ekosystémů. Autorka se v nich vypořádává s aktivitami státní i dobrovolné ochrany přírody v péči o globální prostředí, přičemž zvýšenou pozornost věnuje novým a naléhavým záležitostem. Další kapitola důkladně rozpitvává některé společenské a hospodářské aspekty globální změny, protože úspěšnost snahy chránit biodiverzitu do značné míry závisí na tom, v jakém rozsahu a kdy se podaří sladit zájmy jednotlivců, společnosti a ekosystémů, na nichž naše civilizace, ať se nám to líbí, nebo ne, existenčně závisí. Aktivní čtenář se v těchto pasážích publikace také dozví, jak může podpořit ochranu biodiverzity jednotlivec, a to nejen jako volič či kolektiv. Jen málokdy se setkáme, a to ani v opakovaně vydávaných britských či amerických učebnicích, s tak viditelnou snahou jejich tvůrců vtáhnout uživatele do probírané problematiky, jako je tomu v tomto případě. Každou kapitolu uvádí „čistá stránka“, poskytující čtenáři příležitost se v klidu zamyslet nad tématem, jež ho na dalších stránkách čeká, a uvědomit si, co o něm ví, co ale ještě nemusí znát a na co je z něj zvědavý. O chvíli později se uživatel příručky dozví, jaké znalosti nebo dovednosti získá četbou kapitoly. Následný výklad nese výstižné pojmenování Seznamte se s údaji. Studenti si mohou jeho prostřednictvím „osahat“ údaje z různých studií, kupř. data o globální hodnotě ekosystémových služeb, interpretovat je, vytvořit náležité predikce a sami formulovat klíčová zjištění. Rubrika Bližší pohled diskutuje, kupř. proč zrovna člověk byl, je a bude tak evolučně úspěšný, jak pokračující urbanizace obyvatelstva ovlivňuje biodiverzitu a proč patří korálové útesy k nejohroženějším ekosystémům vůbec. A aby toho nebylo málo, otázky doprovázejí také každou tabulku a obrázek, přičemž na konci všech kapitol najdeme přehled klíčových koncepcí daného tématu, závěrečné otázky upevňující čtenářovy znalosti a seznam v nich citované literatury. V knize nechybí ani obsáhlý rejstřík a užitečný slovník základních pojmů.

Na knize oceňuji naprosto jasný a srozumitelný styl výkladu stejně jako skutečnost, že i když se autorka zabývá hodně závažnými tématy, až na výjimky nesklouzne k vypjatému emočnímu alarmismu, který může v některých případech působit spíše kontraproduktivně.

Pokud mám k recenzované příručce připomínky, jsou většinou doplňující. I když mladá americká badatelka a pedagožka neuplatňuje – ostatně není  to  vždy  z  pochopitelných  důvodů možné – pouze příklady ze své domoviny, kupř. jí uváděné vymezení invazních nepůvodních druhů podle Ministerstva zemědělství USA je téměř totožné s definicí Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN), Úmluvy o biologické rozmanitosti nebo legislativy Evropské unie (str. 128). Naopak by nebylo od věci zmínit rozdíl proti tomu, jak uvedenou skupinu organismů chápe invazní biologie, zvláště s ohledem na vyostřenou debatu o původnosti v amerických sdělovacích prostředcích před jedenácti lety. Větší pozornost by si jistě zasloužily postupy postnormální vědy včetně analýzy scénářů. V publikaci marně hledám nejen všeobecně ceněné výstupy Mezivládní platformy pro biodiverzitu a ekosystémové služby (IPBES), zejména často citovanou rozsáhlou a velmi detailní zprávu o stavu, změnách a vývojových trendech globální biodiverzity a ekosystémových služeb z roku 2019, ale i zmínku o uvedené organizaci vůbec. Sesterský Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC), působící rovněž v rámci OSN, připomínán je, a to vcelku podrobně.

Informační tabule u naučné stezky Anhinga Trial v národním parku Everglades na Floridě upozorňuje návštěvníky, že tamější vody, zejména umělé kanály, obývají kromě původních druhů ryb i některé invazní nepůvodní druhy těchto obratlovců. Tlamoun zlatý (Oreochromis aureus), známější jako tilapie, je původem z Afriky a na Floridu byl vysazen, aby požíral přemnožené vodní řasy. Foto Jan Plesník

Počet popsaných druhů je významně vyšší než milion, podle nejuznávanějšího a nejúplnějšího, i když nikoli úplného zdroje, kterým metadatábaze Katalog života (CoL) bezesporu je, dosahuje k 1. srpnu 2022 2,5 milionu, přičemž další 2,1 milionu představují synonyma: již v roce 2009 hovořil respektovaný odhad o 1,9 milionu vědě známých druhů (str. 2019). Byl bych rovněž opatrnější s tvrzením, že jsme již vstoupili do šestého období hromadného vymírání druhů, i když není pochyb o tom, že k němu máme dobře našlápnuto. Vzhledem k tomu, že Spojené státy zůstávají jedinou zemí, která se nestala smluvní stranou Úmluvy o biologické rozmanitosti, hodilo by se objasnit význam uvedené mnohostranné dohody i v jejím rámci sjednaných protokolů. Pro přístup, pojmenovaný v knize jako Velký obrat, používáme spíše termín transformativní změna (str. 359–360). Nebývá rovněž zcela obvyklé, aby se citovala pouze příjmení autorů použitých literárních zdrojů bez počátečního písmene křestního jména nebo jmen.

V závěru každé recenze hodnotitel vyřkne závěrečný ortel, obvykle jako doporučení nebo naopak odmítnutí publikace. Z výše uvedených řádků je více než zřejmé, ke které možnosti a proč se jednoznačně přikláním.    ■