Recenze

Ochrana přírody 4/2024 — 29. 8. 2024 — Recenze — Tištěná verze článku v pdf

Zamyšlení nad p/Ptačím světem

Autor: Jan Plesník

Na počátku 90. let stála Česká společnost ornitologická (ČSO) na pomyslné křižovatce. Šlo o to, zda i nadále zůstane výběrovým učeným spolkem, nebo zda se vydá dosud neprošlapanou a vskutku nejistou cestou směrem k nevládní organizaci západního střihu. Představu, že by se členkou ČSO mohla stát třeba seniorka trávící hodiny a hodiny pečlivým pozorováním opeřenců na krmítku, aniž by zrovna četla studie v časopisech, jako je The Auk (dnes Ornithology), Journal of Avian Biology nebo Ibis, nemohli někteří dost dobře skousnout: obávali se – a dávali to zákonitě najevo –, že by uvedený v jejich očích kacířský krok významně snížil odbornou úroveň společnosti. Rozpor mezi vědeckými metodami pracujícími ornitology a nadšenci, šalamounsky vyřešilo zřízení odborné sekce a sekce ochrany ptáků. 

Uvedená přeměna řízená nezdolným Janem Horou důsledně vyžadujícím po všech precizní práci, protože sám ji vždy odváděl, s sebou přinesla i zvýšené úsilí o výrazné zlepšení publikační činnosti ČSO. Připomeňme, že odborný časopis Sylvia založený roku 1936 určitou dobu nevycházel vůbec a že Zprávy ČSO spadaly spíše do kategorie interní členský nepravidelník. Nápad německých a britských kolegů organizovat kampaň Pták roku nás zaujal do té míry, že v roce 1992 přišla na svět první brožura s titulní stránkou převzatou z obalu kultovního alba zpěváka, skladatele a multiinstrumentalisty Mikea Oldfielda. Nicméně citelně chybělo periodikum, jež by přitažlivým, ale nikoli podbízivým způsobem oslovilo nejen ornitology a ptáčkaře, ale i v nejlepším smyslu širokou veřejnost. 

Na konci roku 1993 se podařilo prostřednictvím BirdLife International, tehdy čerstvé nástupnické organizace Mezinárodní rady pro ochranu ptáků (ICBP, viz Ochrana přírody, 78, 36–39, 2023), získat finanční prostředky na vydání zpravodaje. Nicméně grant obsahoval nepřekročitelnou podmínku: první číslo muselo vyjít ještě v prvním čtvrtletí následujícího roku. Trn z paty nám vytrhl jeden z nejtalentovanějších českých profesionálních ochránců přírody Jiří Janda. Dlouholetý vedoucí správy CHKO Třeboňsko připravil premiéru čtvrtletníku sekce ochrany ptáků ČSO doslova „na klíč“. Bez ohledu na enormní pracovní vytížení díky své nevyčerpatelné energii přiřkl tiskovině snadno zapamatovatelné a současně navýsost výstižné jméno a vymyslel logo, dal dohromady příspěvky a redigoval je a nakonec články, které autoři sice přislíbili, ale z nejrůznějších důvodů nedodali, sám dopsal. Jirka navíc včas a bezproblémově zabezpečil jak tisk, tak distribuci prvního Ptačího světa. Uplatnil přitom nejen nemalé ornitologické znalosti, ale i zkušenosti z předcházejícího působiště, kdy pracoval jako redaktor pražského nakladatelství Academia, specializujícího se na vědeckou literaturu. Druhé číslo časopisu již ale nestačil dokončit. Tragická dopravní nehoda v překrásném koutě jím tak milovaného Třeboňska přervala nemilosrdně v 36 letech Jiřího vrcholně naplněnou životní pouť. 

Časopis od počátků, kdy čítal šest stránek provedených ve třech barvách, doznal zásadních změn, a to nejen v rozsahu nebo grafice. Podívejme se proto na pravidelný obsah tohoto populárně naučného periodika vycházejícího od roku 2006 celobarevně na 28–32 stranách. Po úvodním sloupku, který obstarává uznávaná česká či zahraniční osobnost, jež ví, o čem hovoří, či spíše píše, a střípcích z činnosti organizace následuje stránka zajímavostí z bionomie opeřenců složená z příspěvků čtenářů. Dále Barbora Kaminiecká představuje rozmanité pozoruhodnosti ptačího světa uveřejněné v zahraničí. Protože faunistika oprávněně patří mezi výkladní skříně ČSO, každé číslo přináší přehled významných dokumentovaných pozorování z předcházejícího období. V čísle 2/2024 jsme se tak mohli seznámit mj. s tajemnými strnady Pavlovských vrchů, se zastižením exotického buřňáčka Wilsonova (Oceanites oceanicus), jehož silný vítr zanesl z atlantského pobřeží našeho kontinentu až do severomoravských Hanušovic, či s výskytem americké kachny čírky modrokřídlé (Anas discors) v Tovačově, přičemž nešlo o uprchlíka z lidské péče. 

Česká společnost ornitologická zapojovala do výzkumu avifauny, zejména do sběru údajů z terénu a jejich prvotního rozboru, neprofesionály dávno předtím, než jsme začali uvedenému přístupu říkat občanská věda. Na stránkách Ptačího světa se tak pravidelně objevují informace kupř. o stále oblíbenějším sčítání ptáků na krmítkách pod názvem Ptačí hodinka či o registraci hnízd rorýsů obecných (Apus apus), kavek obecných (Corvus monedula) a jiřiček obecných (Delichon urbicum). Letos se časopis věnuje – ostatně stejně jako v roce, kdy vyšlo první číslo – mezinárodnímu sčítání čápů bílých (Ciconia ciconia), v pořadí již osmému, a 4. celostátnímu sčítání čápů černých (C. nigra) – viz Ochrana přírody, 79, 2, v, 2024. První číslo každého ročníku cílí na již zmiňovanou kampaň Pták roku, takže již nevychází samostatná brožura, jak tomu bylo první dvě dekády jejího trvání. 

Na několika stranách zpravodaje vystavují výsledky své tvorby fotografové přírody. Jsem si jist, že nejedním snímkem by nepohrdla ani redakce známého časopisu National Geographic. Rozhovory s (v nejlepším smyslu) osobnostmi české ornitologie a ochrany ptáků nejsou vedeny formálně nebo jako nahrávky na smeč, ale ukazují je z více pohledů než jen z profilu. Obrazové klíče prezentují na názorných kresbách špičkového ilustrátora přírody Jana Hoška určitou skupinu či taxon opeřenců, kupř. polní hrabavé, srostloprsté a dudka chocholatého (Upupa epops) nebo mláďata kachen. Při čtení čtvrtletníku se vždy těším na rubriku lakonicky nazvanou Ptačí svět v říši umění, vyprávějící kupř. o uměleckých dílech, v nichž vystupuje proslulý pěvec slavík obecný (Luscinia megarhynchos) nebo sýček obecný (Athene noctua), určitou dobu inspirativní múza famózního Pabla Picassa. Mladým zájemcům o zmiňovanou třídu obratlovců poslouží rubrika předávající ornitologické poznatky poutavou formou, konkrétně jako hlavolamy a soutěže o ceny. 

Určovací dvoustrana aktuálního čísla Ptačího světa s ilustracemi Jana Hoška

ČSO se postupně rozrostla do široce uznávané nevládní organizace s více než 7 300 členy, v Ptačím světě proto nemohou chybět podrobnější informace ze spolkové činnosti, kupř. z péče o šest ptačích parků, tedy soukromých rezervací, na jejichž výkup a správu přispívají právě členové. Trvalá profesionální deformace mi naléhavě připomíná, že nemohu opomenout erudované články beroucí si na mušku ohrožené ptačí druhy a synuzie a jimi osídlené biotopy.

Název další rubriky Rady, tipy a návody je dostatečně výmluvný sám o sobě: zahrnuje širokou škálu doporučení, od postupů podporujících populace a společenstva opeřenců i zdravou krajinu přes upozornění na publikace, které bychom neměli přehlédnout, až po návštěvu zajímavých muzejních expozic. Od prvního čísla najde čtenář v Ptačím světě poutavé články z pozoruhodných ornitologických lokalit roztroušených doslova po celém světě, při jejichž čtení se může na chvíli zasnít. 

Stať, kterou čtete, není recenzí v pravém slova smyslu, na to je příliš osobní. Troufám si ale tvrdit, že Jiří Janda by měl bezpochyby ohromnou radost, kdyby viděl, do jaké obsahové i výtvarné podoby jeho vytoužené dítko stačilo mezitím vyrůst. Ale nejen on. 

Členové ČSO dostávají Ptačí svět, pokud nedávají přednost elektronickému čtení, zdarma, zatímco nečlenové si jej mohou předplatit. Navíc lze aktuální číslo i starší vydání zdarma stáhnout v pdf formátu na adrese https://www.birdlife.cz/co-delame/publikace/ptaci-svet/.    ■

- - - -

Úvodní foto: Titulní strana Ptačího světa 2024/3