Recenze

Ochrana přírody 2/2026 — 30. 4. 2026 — Recenze — Tištěná verze článku v pdf

Půda jako dynamický ekokomplex aneb po čem šlapeme

autoři: Jan Plesník, Marcela Plesníková

Psát o půdě není zrovna snadné a psát o ní srozumitelně bývá ještě náročnější. Nemáme pochopitelně na mysli ani část domu pod střechou, kde se věší prádlo nebo kam se odkládá nepotřebné harampádí, ani pozemky, z nichž některé jako mávnutím kouzelného proutku, respektive změnou územního plánu, zvýší svou cenu, nikoli hodnotu, nejméně o jeden řád. Naše konstatování se týká specifického přírodního útvaru vznikajícího z povrchových zvětralin zemské kůry a z organických zbytků působením půdotvorných činitelů a času. Nemalé úskalí spočívá v tom, že v případě lesa, louky či rybníka si ihned vybavíme nejen uvedený typ zemského krytu / krajinného pokryvu, ale víme také, jak funguje. Avšak v případě půdy tomu tak není. V našem poznání se obvykle dostaneme pouze k jejím svrchním vrstvám, samozřejmě pokud nejste studnař, horník nebo ilegální kopáč vltavínů.

Nicméně i tady platí ono okřídlené: Kdo se bojí, nesmí do lesa – či spíše na knižní trh. V roce 2019 představil Ladislav Miko (netřeba představovat), půdní bioložka Hana Šantrůčková, která se zabývá také ekosystémovou ekologií, a ekopedagog Aleš Máchal publikaci věnovanou půdní biologii. O šest let později se ke čtenářům dostalo druhé, doplněné vydání.

V úvodní části publikace se čtenář dozví, nejen proč je zkoumání půdy, edafon (společenstvo organismů žijících v půdě) nevyjímaje, důležité, ale také, co půda vlastně je. Bez pochopení toho, jak zmiňovaný skladebný prvek zemského systému vzniká, jak vypadá půdní profil, proč je povrch půdy specifickým ekosystémovým rozhraním, z čeho se půda skládá a jaká je její struktura, je obtížně si představit, jak půdní ekosystém funguje. A právě této problematice, představené na základě soudobých znalostí, se věnuje samostatná kapitola příručky. Zvláštní pozornosti se oprávněně těší přeměna tří biogenních prvků, tedy uhlíku, dusíku a fosforu, v půdě. Dojde ale i na nejrůznější interakce, a to mezi půdními organismy, v rhizosféře, tj. specifickém prostoru v blízkosti kořenů rostlin, a mezi faunou a půdní mikroflórou.

Jak prokouknout, co se děje pod zemí. Tímto podtitulkem uvádí Ladislav Miko hutnou stať zabývající se výzkumem půdních ekosystémů: měla by pomoci komukoli, kdo bude mít zájem se do bádání o životě v půdě zakousnout a současně se vyhnout chybám z neznalosti. Metody výzkumu jednotlivých taxonů a gild půdních organismů jsou uvedeny přímo v příslušných pasážích.  Spoluautorka recenze si posteskla, že je škoda, že obdobnou metodiku výzkumu půdní bioty kombinující aktuální vědecké poznatky a dlouholeté osobní zkušenosti neměla k dispozici již v době, kdy začala připravovat diplomovou práci o pancířníku druhu Rhysotritia duplicita.

Podle střízlivých odhadů žije v půdě 59 % všech druhů osídlujících naši planetu (Anthony et al. 2023). Již z toho důvodu museli tvůrci publikace chtě nechtě přikročit k výběru blíže prezentovaných taxonů, resp. gild. Povídání o každé skupině organismů (bakterie a archea, půdní houby, půdní řasy, půdní prvoci, půdní hlístice, ostatní mikrofauna, roupice, půdní roztoči, půdní skrytočelistní, ostatní půdní mezofauna, žížaly, půdní plži, půdní korýši, pavoukovci, mnohonozí, půdní hmyz a půdní megafauna) poskytuje informace nejen o její početnosti, a to jak jedinců, tak biomasy, o druhové bohatosti v globálním měřítku a v ČR a o její úloze ve fungování půd, ale také o metodách, jak je rozumným způsobem zkoumat. I tak zabírá tato část více než polovinu celé publikace.

V závěru hodnocené knihy se čtenáři dostává příležitost si připomenout roli vybraných gild půdních organismů, a to v nejlepším slova smyslu v holistickém pojetí. V seznamu literatury jsou vyznačeny určovací příručky a klíče. Publikaci uzavírá věcně pojatý výkladový slovníček pojmů a rejstřík českých a latinských jmen organismů. 

Pokud bychom chtěli příručku stručně charakterizovat, musíme autory kromě mimořádně zdařilé grafické podoby a čtivosti textu pochválit také za její prošpikování nejrůznějšími informacemi. Čtenář se kupř. dozví, že na jednom metru čtverečním půdy žije těžko uvěřitelných 10 bilionů až 10 biliard bakterií: jinak řečeno, na ploše 1 × 1 metr se vyskytuje 100–100 000krát více jedinců těchto prokaryot, než čítá celá lidská populace. Věděli jste třeba, že drabčíkovitý brouk kyjorožec narudlý (Claviger testaceus) osídlující mraveniště se s velkou pravděpodobností stal předlohou legendárního všeználka, rádoby všeuměla a neúnavného samozvaného poskytovatele různých rad v jedné osobě brouka Pytlíka? Ví se, že tvůrce kultovních dětských knih Ondřej Sekora charakter a chování svých hrdinů konzultoval se špičkovými entomology včetně slovutných univerzitních profesorů.

Lehce stravitelný text ještě umocňuje vyprávění hlavního autora tištěné kurzívou. Někdy přechází do hovorové češtiny (breberky), což určitě neuráží ani vyslovené staromilce. Ladislav Miko plně vytěžuje dar daný mu do vínku: psát, či spíše vyprávět i o složitých věcech naprosto srozumitelně. Nicméně nezneužívá jej k laciné exhibici a čtenáři jej servíruje v dobře odměřených dávkách, přičemž vše navíc okořeňuje cennými a žádoucími radami z vlastní empirie.

Ještě poznámka k titulu naší recenze. Pojetí ekosystému, tedy souboru všech organismů na určité ploše spolu s celou neživou složkou prostředí, přináší viditelné výhody, ale současně má rovněž zřejmé nedostatky. Jako ekosystém proto můžeme vymezit jakoukoli část prostředí osídlenou organismy včetně umělého prostředí vytvořeného člověkem. Vylišení ekosystému tak zůstává především problémem prostorového měřítka. Proto někteří ekologové přišli s představou ekokomplexu (supraekosystému) tvořeného funkčně propojenými dílčími ekosystémy: nevnímáme jej ovšem jako krajinu. Přijde nám, že uvedený přístup lze modelově uplatnit právě v případě půdy.

Kromě nepřehlédnutelných kreseb známého výtvarníka Jana Dungela, vzděláním biologa, knihu oživují cenné fotografie půdních organismů. V případě často zcela unikátních mikrofotografií bychom uvítali měřítko přibližující velikost daného objektu. Doslovný překlad ekosystémový inženýr se nám v českém kontextu nezdá příliš výstižný: jde spíš o ekosystémového tvůrce, nebo dokonce konstruktéra, a to i bez vysokoškolského diplomu nebo licence strojvůdce (str. 227). Arvicola terrestris je starší název pro hryzce vodního (dnes A. amphibius), nikoli pro norníka rudého Clethrionomys glareolus, který je na obrázku (str. 222).

Podtitulek recenzované, veskrze zdařilé publikace je poněkud zavádějící. Kniha, jež by neztratila, pochopitelně v dobrém překladu, ani na zahraničním trhu, je bezpochyby primárně určena těm, kdo s půdní biologií začínají anebo kdo o tom alespoň uvažují, tedy středoškolákům a vysokoškolákům v nižších ročnících. Ostatně, její pramátí se stal učební text pro účastníky Biologické olympiády. Nicméně přečíst by si ji měl každý, koho zajímá životní prostředí a zejména zákonitosti, podle nichž funguje.    ■

- - - -

Úvodní foto: Rycí činnost krtka obecného nedělá radost zemědělcům a zahrádkářům, nicméně provzdušňuje půdu, podporuje rozptylování organismů v ní a pozitivně ovlivňuje půdní vodní režim. Foto Jan Plesník