Recenze

Ochrana přírody 1/2026 — 26. 2. 2026 — Recenze — Tištěná verze článku v pdf

Proč a jak nepřehlížet ochranu hmyzu a jeho biotopů

autoři: Marcela Plesníková, Jan Plesník

Je s podivem, jak někdy stačí jediná zmínka, často příběh, rozvířit do té doby stojaté vody, časem usazené kolem určitého problému.

„Tehdy mi nebylo ještě ani dvacet. Pyšnil jsem se modelem Fordu Mustang z roku 1969 s pěknými oblými tvary a radoval se z něj. Ale pořád jsem jej musel umývat. Auto bylo vždy pokryté zbytky hmyzu,“ vzpomíná Scott Black, ředitel portlandské Společnosti na ochranu bezobratlých, na mládí strávené v americkém státě Nebraska.  „Zamrazí vás, když si uvědomíte, že něco takového již nikdy neuvidíte,“ posteskl si. „Jezdím teď s landroverem, ten je aerodynamický asi jako lednice. Nyní ale zůstává pořád čistý,“ potvrzoval Blackova slova entomolog Martin Sorg, působící v německém Krefeldu. Tato konstatování, uveřejněná v květnu 2017 v prestižním vědeckém časopise Science a dnes označovaná jako fenomén čelního skla, se do povědomí odborné i široké veřejnosti vryla více než analýza rozsáhlé číselné řady potvrzující na údajích z odchytu hmyzu prováděného od r. 1989 ve více než stovce chráněných území v západní Evropě dramatický úbytek určitého hmyzu. Později byl pokles biomasy, početnosti a druhové rozmanitosti některých hmyzích taxonů a ekologických/funkčních skupin (gild) opakovaně hlášen i z dalších částí světa. Gildou chápeme skupinu organismů, které shodně ovlivňují vlastnosti a procesy v ekosystému nebo které stejným způsobem reagují na změny v prostředí.

Známé britské nakladatelství zaměřené na vědeckou literaturu a vysokoškolské učebnice Routledge vydává edici oblíbených příruček zaměřených na životní prostředí a udržitelnost. V červnu 2024 populární sérii obohatila obsáhlá kniha o ochraně hmyzu.

Redaktoři publikace neváhali oslovit specialisty na jednotlivá témata ochrany této skupiny organismů – a nebyli při tom žádní troškaři. Autorský kolektiv tak tvoří 118 vědců a praktiků z 32 zemí všech kontinentů. Hned v úvodu se zdůrazňuje, že i když ochranu hmyzu vyvolal nápadný úbytek některých charismatických motýlů a brouků na severní polokouli, zaměřuje se dnes také na zachování celých hmyzích společenstev (synuzií) a tím i ekosystémových služeb. Následuje brilantní zdůvodnění, proč hmyz chránit – důvodem zůstává nejen jeho vlastní hodnota, ale již zmiňovaný přínos některých hmyzích taxonů hmyzu lidské civilizaci.

V celé řadě ekosystémových procesů a funkcí hraje zmiňovaná třída šestinohých bezobratlých nezastupitelnou roli. Proto je právě v souvislosti s pokračujícím tlakem lidské civilizace na prostředí a s probíhajícími a očekávanými změnami podnebí důležité určit ohrožené gildy hmyzu. Odtud zůstává jen pomyslný krůček ke stále oblíbenějšímu oceňování přírody pohledem člověka – již zmiňovaným ekosystémovým službám čili příspěvkům přírody lidem poskytovaným nejen zdomácnělými druhy hmyzu, ale i jeho volně žijícími populacemi a společenstvy. Na druhou stranu nelze zakrývat, že některé hmyzí taxony jsou z pohledu člověka eufemisticky řečeno ekonomicky a epidemiologicky závažné, tedy vysloveně škodlivé.

Pro zachování ekosystémových služeb zůstává pochopitelně nezbytné udržet dostatečně početné populace, resp. gildy těchto poskytovatelů. Z tohoto důvodu se Prykeův autorský kolektiv zaměřil také na vnější činitele (hnací síly) ohrožující hmyz v celosvětovém měřítku. Počítá mezi ně rozpad, poškozování a ztrátu přírodních biotopů ohrožující zejména sladkovodní hmyz, změny podnebí, znečišťování prostředí především pesticidy, světelné a hlukové znečištění a invazní nepůvodní organismy. Nadměrné využívání dopadá ponejvíce na druhy, jež jsou předmětem sběratelství nebo obchodu.

Abychom byli schopni dokázat, že hmyzu skutečně globálně ubývá, potřebujeme aktuální a hodnověrné údaje o stavu, změnách a trendech jeho populací. Přestože jsou v některých oblastech určité hmyzí taxony či gildy ve velkém rozsahu monitorovány, jinde obdobná data chybějí, což nevyhnutelně vede v řadě případů k nemalé nejistotě.

Čmeláci (Bombus spp.) patří mezi nejvýznamnější opylovače: dokáží opylovat i rostliny s dlouhými a úzkými květy, kam se včely dostávají mnohem hůře, a to i za špatného počasí. Foto Marcela Plesníková

Změnám podnebí autoři věnovali hned dvě kapitoly. Nemohli opomenout, že hmyz představující malé organismy s nestálou tělesnou teplotou bývá zvláště citlivý na posuny v teplotě prostředí. Naše znalosti o jeho reakci v podobě přežívání, fenologie (načasování životního cyklu) a pohybu areálu rozšíření přitom z velké většiny pocházejí z poměrně dobře prozkoumaných skupin v mírném podnebném pásu, jako jsou denní motýli a můry. Bez ohledu na tuto neznalost by ale měla být vhodná a realistická opatření na ochranu druhové a genetické rozmanitosti hmyzu uskutečněna co nejdříve.

Pokud jde o praktická řešení, jak omezit na nejmenší možnou míru dopady změn podnebí na hmyz, autoři rozebírají tři přístupy: péči o krajinu včetně zlepšení její propojenosti umožňující hmyzu se snáze šířit krajinou, udržování či obnovu rozrůzněnosti biotopů v chráněných územích zvyšující dostupnost mikrobiotopů s rozmanitými mikroklimatickými podmínkami a specifickou péči o cílové druhy hmyzu založenou na poznatcích o jejich nárocích na prostředí.

Mimořádné diverzitě hmyzu odpovídá také široká škála možných přístupů k jeho ochraně. Zahrnuje mj. agroekologické zemědělské hospodaření, standardní územní ochranu, tj. vyhlašování chráněných území, výše uvedené posilování propojenosti krajiny, ekologickou obnovu a chov hmyzu v lidské péči a jeho následné vysazování do přírody. Učebnice neopomíjí ani pro Středoevropany exotickou otázku, jaké přínosy a hrozby může vyvolávat konzumace hmyzu lidmi.

Další část hodnocené publikace se soustřeďuje na ochranu hmyzu ve specifickém prostředí. Začíná ve značně velkém měřítku, v biomu, konkrétně v lese mírného podnebného pásu, v severském jehličnatém lese (tajze), tropickém lese, savaně, v travinných porostech a v keřových porostech středomořského typu. Biom označuje rozsáhlou oblast příbuzných rostlinných a živočišných společenstev závislých na podobných podnebních a půdních podmínkách. Z ekosystémů padla volba autorů na půdní, podzemní, ostrovní a horské ekosystémy a ekosystémy vodních toků a stojatých vod.

Sekce zabývající se kvantitativním hodnocením a monitorováním početnosti a stavu hmyzích populací a jejich demotopů (biotopů osídlených určitou populací) přibližuje nejen tradiční postupy, jako jsou červené seznamy ohrožených taxonů, ale i soudobé metody, kupř. využití dronů a družicového snímkování, uplatnění občanské vědy, fotopasti a další automatizované záznamové systémy, zelené seznamy IUCN, metabarkoding nebo postupy zacílené na environmentální dědičnou hmotu – deoxyribonukleovou kyselinu (DNA). Metabarkoding představuje molekulárně-biologickou metodu, která z jednoho vzorku (půda, voda, trus) současně identifikuje DNA mnoha různých druhů: vědcům umožňuje nedestruktivně určit přítomnost druhů včetně skrytě žijících taxonů rozborem vzorků prostředí. Naproti tomu klasický barkoding (metoda čárového vzorku DNA) se zaměřuje pouze na jeden druh. Environmentální DNA není nic jiného než genetický materiál uvolněný živými organismy do prostředí z buněk, kůže, výkalů nebo slin, fungující jako otisky prstů.  Tvůrci publikace ale rovněž připomínají klíčový a přitom stále často přehlížený význam taxonomie nejen pro péči o biologickou rozmanitost.

Také závěrečné kapitoly publikace nakladatelství Routledge stojí za přečtení i neentomologům. Diskutují totiž legální a nepovolený obchod s hmyzem, porovnávají zákonodárství na ochranu hmyzu v různých zemích a neopomíjejí ani informování, vzdělávání a výchovu veřejnosti i cílových skupin obyvatelstva s cílem získat jejich podporu pro ochranu podle některých názorů druhově nejbohatší skupiny eukaryotních organismů. Úplně poslední kapitola příručky nahlíží za zrcadlo a nastiňuje perspektivu péče o populace hmyzu a jejich demotopy.

Z výše uvedeného je patrné, že tým vedený Jamesem Prykem vidí ochranu hmyzu a jeho biotopů ze širšího společenského, ekonomického, etického a koneckonců i právního hlediska. Oceňujeme také, že doprovází uváděné informace řadou příkladů v podobě případových studií. Současně, jak jsme již uvedli, hned na několika místech upozorňuje, že entomofauna stále není v důsledku ohromné druhové bohatosti v mnoha částech světa, zejména v rozvojových zemích, zdokumentována. K popsané situaci přispívá i přes velké zapojení amatérských entomologů dlouhodobý urgentní nedostatek taxonomů. Není to tak dávno, co na německých univerzitách nepromoval vůbec žádný taxonom, přičemž ve stejné době na nich působilo 220 profesorů genderových záležitostí. Autoři v této souvislosti připomínají všeobecné nedocenění základního výzkumu. Obtíže vyplývající z chybějící znalosti druhové bohatosti hmyzí fauny a ztěžující druhovou ochranu proto navrhují překlenout ochranou na úrovni krajiny, zachováním funkční rozmanitosti hmyzích synuzií a využitím indikačních druhů. Uvedený přístup uvítají také fundamentalisté, jimž nedá spát množství hmyzu usmrceného při sběru vzorků pro účely ochrany přírody. Pokračující překotný nástup umělé inteligence nacházející rozumné uplatnění při určování hmyzu jak ve sbírkách, tak v terénu, kupř. při monitorování, by si zasloužil více pozornosti.

Cena bezesporu vysoce hodnotné publikace, nemalá i na cizojazyčnou odbornou literaturu, může vážné zájemce od její koupě odradit. Pokud provozovatelé veřejných, zejména vědeckých knihoven a manažeři grantových projektů hledají tip na vhodný přírůstek, recenzovaná příručka je v tomto ohledu ideálním kandidátem.    ■

- - - -

Úvodní foto: 

Ze 142 druhů v ČR žijících denních motýlů je přibližně polovina ohrožena a dalších 19 druhů už u nás bylo vyhubeno nebo vyhynulo. Naopak početnost některých, jako je známý otakárek fenyklový (Papilio machaon), od konce 90. let minulého století stoupá. Foto Marcela Plesníková