Recenze

Ochrana přírody 6/2008 — 16. 12. 2008 — Recenze

Ohlédnutí za konferencí Výzkum v ochraně přírody

autoři: Vlastimil Kostkan

Právě zasedání Rady české sekce Federace EUROPARC, na němž se projednávalo především zapojení delegace ČR do průběhu výročního setkání této organizace (24. až 27. září 2008, Brašov), odstartovalo čtyřdenní ochranářské setkání. Akce se zúčastnilo více než 170 pracovníků biologického a ekologického výzkumu, zástupců státní ochrany přírody, manažerů soukromých konzultačních firem i členů nevládních organizací. V plenární sekci zaznělo během tří dnů 44 příspěvků a autoři pro konferenci připravili 46 plakátových sdělení (posterů). Součástí konference byla exkurze do CHKO Litovelské Pomoraví a CHKO Jeseníky, neformální raut pod širým nebem a představení Broučci divadelního souboru A.I.D.S. Jako po každém divadelním představení tohoto souboru proběhla dražba drobností. Získaná částka byla zaslána na účet ZO ČSOP Kosenka ve Valašských Kloboukách, která vykupuje pozemky mezi zvláště chráněnými územími s cílem jejich funkčního propojení a zajištění náležité péče (Ochrana přírody 1/2008).

Obdobně široce pojaté setkání proběhlo v České republice naposledy v roce 1992, kdy se právě v Olomouci uskutečnila v návaznosti na dnes již legendární Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji (UNCED, Rio de Janeiro, červen 1992) vůbec první tehdy ještě československá odborná konference o biologické rozmanitosti.

Program letošní konference se zaměřil především na spolupráci mezi akademickými pracovišti a praktickou ochranou přírody a na možnosti využití současného výzkumu pro rozhodování státní správy. Úvodem ocenila Univerzita Palackého Olomouc jednoho ze zakladatelů moderní ochrany přírody v Československu, resp. v České republice, RNDr. Jana Čeřovského, CSc., bronzovou medailí za dlouholetou vědeckovýzkumnou, pedagogickou a výchovně-vzdělávací činnost. Ten poté představil ve vysoce informativní zahajovací přednášce svůj pohled na vědu, výzkum a praxi ochrany přírody.

Rozevírající se mezera mezi vědou a její aplikací představovala časté téma diskusí během plenárního jednání, pracovních seminářů i při neformálních rozhovorech. Vědecké metody a poznatky se vyvíjejí rychle, často až překotně a je jich tolik, že běžnou agendou zatížení pracovníci státní ochrany přírody mají jen omezenou možnost se o nich včas dozvídat, kriticky je hodnotit, interpretovat a ze­jména je účinně využívat. Přitom praxe ochrany přírody a krajiny oprávněně volá nejen po koncepčním rámci pro svou činnost, založeném na nejnovějších vědeckých poznatcích, ale i po výzkumem, monitorováním a hodnocením modelových složek biodiverzity získaných důkazech. Proto většinou nestačí publikovat výsledky vědy a výzkumu ve špičkových vědeckých časopisech, ale badatelé by měli připravovat rešerše soudobých poznatků a snažit se přenášet výsledky výzkumu do podoby dostupné a aplikovatelné v praxi. Pro akademické pracovníky bývá sběr a vyhodnocování údajů pro účely ochrany přírody málo atraktivní, protože se ne vždy dají jejich výstupy publikovat v prestižních časopisech s vysokou citovatelností. Řada pracovníků univerzit, ústavů Akademie věd ČR a dalších veřejných výzkumných institucí se z pochopitelných důvodů snaží najít v ochraně přírody měšec, z něhož by si mohli hradit výzkum, který je baví, a v němž již dosáhli určitých výsledků, třeba jen proto, že se tématu dlouhodobě věnují. Na druhou stranu státní ochrana přírody nedostatečně využívá pro řešení odborných otázek potenciál akademických pracovišť. Finanční zdroje pro výzkum, potřebný pro péči o přírodní a krajinné dědictví, zůstávají velmi limitované a často upřednostňují zažité postupy. Rezervy můžeme najít na obou stranách a je na všech zúčastněných, aby se snažili hledat oboustranně prospěšné formy spolupráce.

Jednou z klíčových otázek, na kterou se účastníci snažili najít odpověď, souvisela s výzkumem jak populací ohrožených druhů planě rostoucích rostlin a živočichů, tak zvláště chráněných území. Obdobná šetření mohou narušovat biotopy a zasahovat do zranitelných rostlinných a živočišných populací a jejich společenstev. Účastníci zoologického i botanického pracovního semináře se nicméně s pracovníky ochrany přírody shodli na tom, že se bez terénního výzkumu cílových organismů a jimi obývaného prostředí neobejdeme, protože poskytuje nezbytné, těžko nahraditelné informace pro účinnou a včasnou péči o ně.

Řada příspěvků v plenární části konference a samostatný pracovní seminář se zaměřily na postupy posuzování vlivů lidské činnosti na přírodní prvky. Hodnocení vlivů koncepcí i jednotlivých záměrů na přírodu má v ČR tři podoby: hodnocení vlivu na životní prostředí (EIA), biologické hodnocení a hodnocení důsledků koncepcí a záměrů na lokality soustavy chráněných území Evropských společenství (ES) Natura 2000, tedy na evropsky významné lokality a ptačí oblasti. Uvedené typy hodnocení nejsou vzájemně vyvážené po stránce odborné, metodické a procesní a nejsou uživateli a veřejností stejně uznávané. Chybí zejména metodiky určující limity vlivů, které mohou vyvolávat nevratné negativní změny v přírodě.

Dalším významným cílem konference bylo hledání možností a metod vzdělávání budoucích profesionálů v ochraně přírody i soustavného vzdělávání profesionálů v oboru ochrany přírody a udržování kontaktů s rychle se vyvíjejícím výzkumem.

Vývoj studijních oborů na vysokých školách zaměřených na životní prostředí podle předpokladů ukázal, že školy s technickým zázemím mají lepší předpoklady vychovávat specialisty zabývající se technickými a technologickými problémy životního prostředí (odpady, ovzduší, hluk), zatímco přírodovědecké fakulty a zemědělské univerzity mají lepší předpoklady pro výchovu specialistů na ochranu přírody a krajiny. Tímto směrem se ubírá i konferenci pořádající katedra ekologie a životního prostředí Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci, která se opírá o tradiční přírodovědné disciplíny, jakými jsou botanika, zoologie, hydrobiologie, geografie a geologie, a staví na nich své bakalářské i magisterské obory. Cíl ale zůstává stále stejný, a to připravit v praxi použitelného manažera, který má dobré základy přírodních věd, rozumí ochraně přírody a krajiny a je schopen své znalosti využívat v různém pracovním zařazení – jako úředník orgánu veřejné správy, specialista na odborném nebo vědeckovýzkumném pracovišti ochrany přírody, stejně jako manažer nevládní organizace nebo na komerční bázi fungující konzultační firmy.

Na rozdíl od vědeckého světa, kde výsledky výzkumu ve formě vědeckých článků, shrnujících objektivní sběr údajů a jejich následnou interpretaci, dokáží pomocí soudobých scientometrických postupů víceméně prezentovat schopnosti pracovníka, v reálném životě nevítězí argumenty založené pouze na objektivních statistických metodách a důkazech. V praxi jsou většinou úspěšní ti, kdo umí své názory obratně prosadit, a to často bez ohledu na skutečnost, jaké tyto argumenty jsou a čím jsou podloženy. Proto nestačí budoucí ochránce přírody vybavit pouze znalostí nejrůznějších hypotéz podložených daty a vědeckých postupů, jak tato data získat, ale je nezbytné je také rozumným a přesvědčivým způsobem naučit, jak s informacemi rozumným a přesvědčivým způsobem každodenně pracovat.

Součástí programu konference byla exkurze do CHKO Litovelské Pomoraví, v níž se nacházejí zachovalé lužní lesy.

Foto R. Studený

Vzdělávání pracovníků praktické ochrany přírody, založené pouze na odborném zázemí univerzit, nemusí být dostatečné a absolventi, kteří nehodlají po ukončení studia pokračovat ve vědecké práci, ale chtějí aplikovat své znalosti v praxi, nejsou na svou profesi náležitě připraveni. Na semináři k této problematice proto zazněl návrh doplňovat týmy vysokoškolských pedagogů vzdělávající současné i budoucí ochránce přírody rovněž o externí lektory, zejména kvalitní vedoucí projektů a specialisty na práci s veřejností.

Celostátní konference obdobného zaměření by měly přispět zejména k udržování tolik potřebných vzájemných vazeb mezi státní a dobrovolnou ochranou přírody a vědeckovýzkumnými pracovišti a otevřené výměně zkušeností mezi teorií a praxí. Mají napomoci, aby ochrana přírody měla stálý přísun aktuálních a věrohodných dat, aby vysoké školy směřovaly výzkumné aktivity směrem užitečným pro veřejnou správu a aby dokázaly připravovat posluchače na budoucí povolání.

Fotogalerii a řadu prezentací z konference naleznete na webových stránkách katedry ekologie a životního prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (http://ekologie.upol.cz/konference). Sborník abstraktů z konference je možné získat u pořadatelů konference. Vybrané příspěvky představí v roce 2009 samostatné číslo recenzovaného sborníku odborných prací z ochrany přírody Příroda, vydávaného AOPK ČR.

Jak se během čtyř zářijových dnů opakovaně potvrdilo, mají obdobná setkání smysl, i když pouze pootevírají dveře k řešení nadnesených problémů. Proto se také většina účastníků vyslovila jak pro jejich opakování v intervalu 2 až 3 let, tak i pro úžeji zaměřené speciální akce, do hloubky řešící jednotlivé klíčové otázky vědeckých a odborných základů péče o přírodu a krajinu a o biologickou rozmanitost.

Vlastimil Kostkan, Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého Olomouc,

Jan Plesník, AOPK ČR Praha