Ochrana přírody 1/2009 — 20. 2. 2009 — Recenze
O štěrkovnách, rybácích a mediálním předobraze
Štěrkovny ničí krajinu, škodí životnímu prostředí. To ví přece každý. A proto je potřeba jejich snahu o zelený image prokouknout a nenaletět na ni.
Zhruba tak uvažovali novináři, kteří na jaře loňského roku informovali o tom, že „přerovští ornitologové umístili na Tovačovská jezera umělé ostrůvky pro rybáky“. Původní informace, kterou dostali, zněla totiž jinak; že „tovačovští štěrkaři (Českomoravský štěrk, a.s.) umístili na svá těžební jezera umělé ostrovy podle doporučení ornitologů“. Informace o úspěšné podpoře hnízdění ohroženého druhu pomocí umělých hnízdních ostrovů se objevila jak v televizi, tak v několika místních novinách. Všechna média však o aktivní roli štěrkařů taktně pomlčela.
Přitom právě přístup těžební firmy zaslouží pozornost. Umělé ostrůvky pro rybáky jsou instalovány na několika místech naší republiky, Tovačov dokonce nebyl ani první. Jenom zde neinstalovali ostrůvky ochranáři, ale ve vlastní režii těžební firma, která o ně již třetím rokem pečuje a navíc zapůjčuje remorkér ke kroužkování mláďat. Právě tuto skutečnost jsme chtěli zdůraznit, když jsme o hnízdění rybáků média informovali.
Jenže ochrana rybáků se zřejmě k mediálnímu předobrazu štěrkařské těžební společnosti nehodí. Je to škoda, protože když dobře míněnou snahu nikdo neocení, proč by se měly firmy o ochranu přírody snažit?