Kulér-Recenze

Ochrana přírody 1/2015 — 4. 5. 2015 — Kulér-Recenze — Tištěná verze článku v pdf

Neznámá tvář Prahy. Příroda a rostlinstvo

Autor: Tomáš Kučera

Kubíková J., Kříž J., Hrouda L., Skalická A.
Dokořán 2014, Praha, 270 str., 24 barevných
tabulí, geologická mapa a mapa ZCHÚ
na předsádce.

Nakladatelství Dokořán vydalo titul, který evokuje přes 70. let starou, ale dodnes čtenou knihu Julia Komárka, věnovanou fauně Prahy. Nyní se autorský kolektiv zaměřil na přírodní poměry Prahy a její rostlinstvo. Autorský kolektiv byl sestaven z nejpovolanějších: autoři dlouhá léta zpracovávali pro ochranu přírody inventarizační průzkumy, jsou autory či spoluautory mnoha prací včetně sborníků a knih o geologii (J. Kříž) a flóře a vegetaci (J. Kubíková) pražských rezervací. Parky a jejich dřevinami se pak zabývala A. Skalická, ruderální flóru podchytil L. Hrouda. Kniha je také bohatě ilustrovaná obrázky A. Skoumalové-Hadačové a desítkami černobílých a barevných fotografií, z nichž některé již mají – nebo časem budou mít – i historicko-dokumentační význam.

Praha je i v širším evropském kontextu mimořádně bohatým městem nejenom na památky a dochovanou architekturu, ale i na přírodní hodnoty (viz Staletá Praha XV, 1985). Zejména díky členitosti reliéfu a geologické pestrosti zde najdeme mimořádnou koncentraci hodnotných biotopů od vodních a mokřadních, které jsou vázány na říční údolí a jejich přítoky, přes otevřenou vegetaci suchých trávníků až po kompletní ekologickou řadu hajní a lesní vegetace. Nechybějí ani lomovou činností druhotně otevřené skalní výchozy, rybníky a další biotopy vzniklé činností člověka, přesto však hostící přirozené a původní druhy. Tak Čelakovský (1870), který jako první shrnul předchozí výzkumy do ucelené květeny Prahy a okolí, zaznamenal přes 1 000 druhů cévnatých rostlin! O 130 let později v Prodromu pražské květeny Špryňar a Münzbergová (1998) napočítali již 2 185 taxonů (tedy druhů, poddruhů a forem či jiných morfologicky rozlišitelných jednotek), a nové stále sice pozvolně, ale vytrvale přibývají! Pochopitelně se nejedná o vzácné či ohrožené druhy, ale spíše o druhy nepůvodní, zavlečené či záměrně vysazené. Některé po čase zmizí, jiné se adaptují na nové prostředí a zůstávají. Nicméně hlavní příčinou téměř dvojnásobného počtu taxonů je mnohonásobný nárůst rozlohy pražské aglomerace a také větší intenzita výzkumu, než byla za dob Čelakovského. Ještě zajímavější pohled je na druhy, které z území zmizely nebo jsou na pokraji vyhynutí. Nemůžeme si nevšimnout, že se jedná především o druhy slatinných luk, mokřadů a otevřených vod; z hlediska botanického systému jde především o mykorhizní orchideje a hruštičkovité a dále o šáchorovité, jejichž úbytek autoři blíže nekomentují. Zmizela ovšem i řada plevelů předintenzivního zemědělství. Nicméně abychom se také dostali k vlastnímu textu recenzované knihy. Pokud si kladete otázky jako které biotopy a lokality v Praze jsou nejcennější, kam se jít podívat na základní druhy dřevin či které raritní druhy okrasných dřevin v Praze rostou a který je nejvzácnější druh, pak na ně naleznete v knize odpovědi. Nejenom geologické podloží, ale i vývoj ve čtvrtohorách formovaly mnohé biotopy, které jsou zde zastoupeny dodnes. Poměrně pestrý je výčet lesních biotopů s uvedenými popisy a ilustracemi běžných druhů rostlin. Naopak stručnější, než bych čekal, je přehled přirozeného bezlesí, zejména pak teplomilných skalních stepí. Stejně tak trochu překvapí, že v kapitole věnované okrasným pěstovaným dřevinám se autorka zaměřila na výčet pražských vinic. Pochopitelně převažují popisy a obrázky druhů spíše běžných až hojných než těch výjimečně vzácných. Tím autoři publikace dávají jasně najevo, komu je předurčena. Osobně si myslím, že ji docení především učitelé přírodopisu a biologie, jimž pomůže při výběru vhodných míst pro botanickou vycházku, a pak také široká ochranářská a zájmová veřejnost, která spíše než kdejaký ten „špek“ chce znát druhy, které běžně v přírodě může potkat. Pak se ovšem naskýtá otázka, proč kniha nemá formát otevřeného atlasu – pokud se dočkáme druhého vydání, mohla by redakce pozměnit formát a zrcadlo stránky, pérovky by dle mého názoru mohly být trochu menší, aby se na stránku vešly čtyři, a mohly by se prolínat s barevnými fotografiemi, to vše na kvalitnějším křídovém papíře. Snad by pak i šlo zkusit získat nějaký grant od hlavního města na dorovnání vyšších nákladů na tisk. Zároveň s tím by se dalo opravit i těch několik málo nepřesností, které jsem v textu našel a kterým se prakticky žádná regionální publikace nevyhne (knize by v tomto ohledu prospěla recenze od některého ze současných znalců pražské květeny). Tak například jeřáb dubolistý (Sorbus quernea) už nepatří mezi endemity, protože byl nedávno ztotožněn se západoevropským jeřábem Mougeotovým (Sorbus mougeotii) – evidentně se tedy jedná o výsadbu. Břečťan popínavý (Hedera helix) je u nás původní a nepatří mezi neofyty, riziko zplanění představují jeho okrasné kultivary, které se hojně vysazují v zahradách. Je také škoda, že mezi mnoha jinými vzácnějšími druhy chybí pérovka břestovce západního (Celtis occidentalis), který byl poměrně běžně vysazován do pouličních alejí. Obecně si také myslím, že by si pražské aleje zasloužily trochu více pozornosti. V každém případě – přes všechny uvedené náměty na vylepšení – se domnívám, že se jedná o cennou knihu, která by neměla chybět nejenom v pražských školních knihovnách, ale ani v knihovnách těch, kteří se o přírodu Prahy aktivně zajímají. Autorům bych pak rád za jejich počin poděkoval a popřál hodně spokojených čtenářů.