Ochrana přírody 5/2021 — 28. 10. 2021 — Recenze — Tištěná verze článku v pdf
Moderní encyklopedie půdní biodiverzity
State of knowledge of soil biodiversity – Status, challenges and potentialities. Report 2020.
FAO, ITPS, GSBI, SCBD & EC
FAO Rome 2020. 585 str. + 28 stran příloh. ISBN 978-92-5-133582-6.
Jedno ze zaklínadel soudobé ochrany přírody a krajiny, biologická rozmanitost, chápe nejširší veřejnost obvykle jako bohatství druhů osídlujících nadzemní souš. Přehlíží tak nejen 71 % povrchu naší planety, které pokrývá světový oceán (viz článek o ochraně moře v tomto čísle), ale také rozrůzněnost biologických systémů pod našima nohama. Je to škoda o to větší, protože půda má, jak o tom ostatně výmluvně svědčí vyznění tohoto čísla našeho časopisu, pro lidskou civilizaci vskutku existenční význam. Navíc rozvoj některých moderních vědeckých postupů přináší stále nové a nové poznatky o půdě včetně její bioty.
Přesvědčit se o tom může každý, kdo se vnoří do nedávno vydané rozsáhlé zprávy o dnešním stavu našich znalostí o půdní biodiverzitě. Při jejím vypracování sdružilo síly hned několik mezinárodních institucí. Kromě Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO), která se uvedenou problematikou zabývá v rámci OSN od svého založení, šlo o Mezivládní odborný panel pro půdu (ITPS), obdobu známého Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) nebo Mezivládní platformy pro biodiverzitu a ekosystémové služby (IPBES, viz Ochrana přírody, 71, 3, 44–47, 2016). Významným dílem do kompendia přispěla Světová iniciativa pro půdní biodiverzitu (GSBI), ustavená předními americkými a západoevropskými univerzitami a vědeckovýzkumnými pracovišti. Přestože Úmluva o biologické rozmanitosti (CBD) začala ve srovnání s jinými tématy řešit půdní biodiverzitu poměrně pozdě, stala se uvedená norma mezinárodního práva v této oblasti jedním z klíčových hráčů. Opomenout ve výčtu spolupracujících institucí nemůžeme ani Evropskou komisi (EK), a to nejen proto, že přípravu a vydání vysoce informativní publikace spolu s Ruskou federací a Švýcarskem financovala. Vždyť EK musela v roce 2014 po čtyřech letech pro trvalý odpor pěti významných členských států návrh na přijetí rámcové směrnice o půdě stáhnout. Do zprávy autorsky přispělo na 300 odborníků ze všech lidmi trvale obývaných kontinentů a působivé snímky poskytlo téměř pět desítek fotografů.
Rozsáhlou rycí činností ovlivňuje psoun prériový (Cynomys ludovicianus) prostředí
do té míry, že o něm hovoříme jako o ekosystémovém tvůrci. Největší složitý
systém podzemních chodeb s četnými východy, trefně označovaný jako
podzemní město a budovaný psouny, zabíral v západním Texasu plochu jen
o málo menší, než je rozloha České republiky. Foto Jan Plesník
První část knihy rozumným způsobem shrnuje současné znalosti o rozmanitých v půdě žijících taxonech nebo ekologických/funkčních skupinách organismů od virů, o nichž se mimochodem stále diskutuje, zda jsou živými tvory nebo nikoli, až po větší organismy, jako jsou žížaly nebo někteří drobní savci. Čtenář se u každé skupiny mj. dozví, jak podporuje základní ekosystémové procesy, kupř. koloběh živin nebo přeměnu uhlíku. Málokdo tuší, že více než 40 % organismů žijících v suchozemských ekosystémech je v průběhu životního cyklu přímo vázáno na půdu: dosahují velikosti od 20 nanometrů po 20–30 centimetrů. Vždyť jeden gram půdy obsahuje až miliardu bakterií a až 200 metrů houbových vláken. Autoři se také zaměřili na časoprostorové rozšíření edafonu, přičemž zdůrazňují, že se tato distribuce neřídí zákonitostmi, jež platí pro nadzemní výskyt organismů.
Třetí kapitola se věnuje – tentokrát souhrnně – klíčové otázce: Jak přispívá půdní biodiverzita k fungování ekosystémů, resp. k poskytování ekosystémových služeb? Výzkum půdní biodiverzity se neobejde bez analýzy potravních sítí, při níž se mj. využívá umělá inteligence. Pokud jde o funkční diverzitu, zdá se, že v půdě žije mnohem méně nadbytečných (redundantních) druhů, než se donedávna předpokládalo.
Půdní biodiverzitu ohrožuje v různé míře hned celá řada vnějších činitelů, z nichž kompendium považuje za v celosvětovém měřítku nejvýznamnější intenzifikaci využívání území, odlesňování a mimořádné povětrnostní jevy. Na Slovensku snížilo šíření čtenářům dobře známé vysoce invazní křídlatky japonské (Reynoutria/Fallopia japonica) druhovou bohatost půdních hlístů.
Stejný dopad má v jižní Evropě invaze trnovníku akátu (Robinia pseudoacacia) v přirozených doubravách. V Evropské unii mizí ročně z hektaru 2,46 tuny půdy, což odpovídá v řeči peněz celkové ztrátě na zemědělské výrobě v EU v hodnotě 1,25 miliardy eur (31,6 miliardy Kč).
Hodnocená publikace si neklade za cíl jen představit soubor soudobého poznání o půdní biodiverzitě na všech jejích třech úrovních (genetické, druhové a ekosystémové), ale současně dostat do povědomí dobré zkušenosti i viditelná selhání v péči o půdu, dotýkající se tak společensky závažných záležitostí, jakými je dekontaminace zemin znečištěných cizorodými látkami, rostlinná výroba nebo v poslední době tak často skloňovaná kvalita potravin. Přitom právě zdravá půda nabízí pro ochranu životního prostředí a rostlinnou výrobu relativně širokou škálu přírodě blízkých přístupů, které můžeme označit dalším módním výrazem jako inovace.
FAO oslovila všechny členské státy se žádostí o poskytnutí údajů o stavu půdní biodiverzity v příslušné zemi včetně ohrožujících faktorů, příslušné legislativě, strategiích, programech, projektech i každodenních činnostech a o péči o půdu. Česká republika bohužel mezi 57 zeměmi, které uvedená data poskytly, chybí.
Pochválit musíme grafickou podobu publikace. Na mysli máme jak pozoruhodné mikrofotografie půdních organismů, tak názorná schémata, přehledné grafy a četné tabulky. Naopak v textu by mohla být větší pozornost věnována nanočásticím: vždyť kupř. američtí vědci prokázali, že oxid cerečitý vyskytující se v prostředí právě jako nanočástice ovlivňuje hlízkovité bakterie žijící především na kořenech bobovitých rostlin a schopné vázat vzdušný dusík a přeměňovat jej na čpavek a následně na aminokyseliny. Stejně tak postrádáme podrobnější informace o využití environmentální DNA a čárového genetického kódu pro výzkumu půdní bioty.
Koordinované úsilí hned několika mezinárodních institucí vyústilo do zdařilého a současně čtivého přehledu našich znalostí o půdní biologické rozmanitosti. Určitě se nedá číst při čekání na autobus. Jestliže si ale budete chtít ověřit, co se ví o určitém aspektu zmiňované tematiky, stačí si nalistovat příslušné stránky.
Recenzovanou publikaci je možné si stáhnout na adrese
https://doi.org/10.4060/cb1928en.