Kulér-Recenze

Ochrana přírody 4/2021 — 26. 8. 2021 — Kulér-Recenze — Tištěná verze článku v pdf

Krasové oblasti střední a severní Moravy a Slezska:

Autor: Martin Koudelka

Nejhlubší sladkovodní zatopená propast na světě, výjimečný hydrotermální kras a minerál aragonit. Největší známé zimoviště netopýrů a vrápenců v České republice. Nejdelší jeskyně u nás vytvořené v krystalických vápencích. Nejstarší letopočty objevené v jeskynních prostorách na našem území a také jeskyně s nejstarším a zároveň nejsevernějším doloženým výskytem populace Homo sapiens ve střední Evropě. To jsou jen některé zářivé perly krasových oblastí střední a severní Moravy a Slezska. Autorem popisovaná oblast, ležící na území dnešního Olomouckého kraje, se nacházela vždy tak trochu ve stínu slávy a věhlasu nepříliš vzdáleného Moravského krasu. Možná proto, že dlouho nemělo svého „písmáka“, který by množství informací historických i zcela nových dokázal k určitému datu zpracovat a v přehledné formě podat čtenářům. Vždyť posledním shrnujícím dílem o této oblasti je útlá knížečka (ale jak nedostupná a doposud ceněná), turistický průvodce „Jeskyně Severomoravského krasu“ od Vladimíra Panoše z roku 1955! 

Po takto dlouhé době se ujal tohoto velmi obtížného úkolu Petr Zajíček, odborný pracovník Správy jeskyní České republiky, speleolog, geolog, výborný fotograf a známý autor úspěšných popularizačních knih, zabývajících se tematikou jeskyní a krasu. Jeho spisovatelská činnost byla v nedávné době po zásluze korunována prestižním oceněním: cenou Josefa Hlávky za rok 2017 v kategorii vědeckých a odborných knih o neživé přírodě – za publikaci Moravský kras v ponorné řece času. Nejen Moravský kras je územím s devonskými vápenci, rozsáhlými jeskyněmi, hlubokými propastmi a dalšími krasovými jevy. Nejen Moravský kras ukrývá v podzemí svědectví o minulosti naší Země a o historii lidského rodu. Mnoho vápencových ostrůvků v různých stupních vývoje a přeměn se nachází také mimo něj. Nikde v ČR již nedosahují vápence takové plošné rozlohy ani mocnosti jako v Moravském krasu, ale svým významem je autorem popisovaná oblast bezpochyby srovnatelná. V některých aspektech možná ještě zajímavější. 

Kniha je rozdělena celkem do 52 kapitol. V úvodu se zabývá vymezením karsologických celků regionu a geologickou historií vzniku a vývoje (nejen) krasových hornin a procesu krasovění. Zaměřuje se pochopitelně na období devonu, kdy vápence vznikaly, a následně popisuje jejich genezi vedoucí k současnému stavu, poloze a fázi zkrasovění. Poté postupně detailně popisuje jednotlivé podoblasti. Pozornost věnuje vzniku a vývoji význačných krasových útvarů, paleontologickým a archeologickým nálezům, cituje dostupné archivní záznamy a historické zmínky z oblasti. Nechybí chronologicky uspořádané popisy objevování známých podzemních prostor, postupy prací na zpřístupňování jeskyní pro veřejnost a detailní virtuální prohlídka po návštěvnické trase u všech pěti zpřístupněných jeskyní nacházejících se v oblasti. Kniha je doplněna slovníkem krasové terminologie a velmi bohatou bibliografií rozdělenou systematicky podle jednotlivých dílčích celků. Nechybí dostatečně podrobný jmenný a místopisný rejstřík. Kniha je psána čtivou formou, která jistě potěší všechny čtenáře – více či méně problematiky a regionu znalé. Text je doplněn množstvím fotografií, převážně vlastních autorových, a ukazuje tak i krásy pod zemí, které běžný návštěvník pravděpodobně nikdy neuvidí. Je doplněna množstvím cenných historických materiálů, z nichž některé byly objeveny v archivech teprve v nedávné době. Nejdůležitější historické materiály přímo v textu cituje, což dodává textu jazykové malebnosti. Zdůrazňuje výjimečnost jednotlivých lokalit a nezapomíná ani na malé krasové ostrůvky, které mají nebo mohou mít význam pro další generace badatelů různých oborů. Knihu lze číst postupně jako celek i jednotlivě po částech. Lze ji považovat za velmi zdařilou kompilaci všech momentálně dostupných informací. Jedná se o pestrou pouť prostorem i časem, někdy bohužel poněkud ztrácející jasný směr a cíl při sklouzávání do detailních popisů některých konkrétních událostí.

Přestože se jedná o dílo zdařilé a velmi záslužné, je nutné upozornit konkrétně na některé objevené chyby a nedostatky. V úvodu chybí mapa (nejlépe geologická) popisované oblasti, kde by bylo zřejmé rozmístění lokalit a další souvislosti uváděné v textu, příp. také geologická časová osa pro rychlou orientaci čtenáře „ne-geologa“. Obecně by možná neškodilo některé faktické informace z textů v této knize shrnout do vhodně umístěných a přehlednějších tabulek či grafů. K lepší orientaci v takto stavěné knize by možná přispělo jasnější a jednoznačnější označování jednotlivých kapitol. Např. Zbrašovské aragonitové jeskyně se ukrývají pod názvem kap. 43 „Levý svah údolí Bečvy, dlouho střežené tajemství v podzemí“. Kdo předem neví, kde jeskyně leží, bude se k jeskyním muset nějak „probojovat“ delším hledáním. Bohužel se na několika místech textu objevují nesrovnalosti v uváděných faktech, jménech osob, délkách apod. Uveďme na konkrétních případech jen některé vybrané: např. Javoříčské jeskyně jsou na str. 12 uváděny jako čtvrté nejdelší v ČR, na str. 46 ale jako třetí nejdelší. Na str. 51 je uvedena délka štoly 155 m a na str. 56 délka štoly 144 m (jedná se přitom zcela jistě o stejnou štolu). Na str. 175 uvedeno nesprávně jméno potápěče v Hranické propasti Michal Čani, správně má být, jak je uvedeno v popisku obrázku na str. 168, David Čani. Jeskyně Šramotova ve Zbrašovských aragonitových jeskyních – chybně na str. 197 a Šromotova – správně na str. 180 je tatáž prostora (pojmenovaná podle dr. Šromoty, prvního českého starosty Hranic). Na str. 88 je uveden občan Nevrlý jako Josef, o stranu dále již jako Alois. Je to tentýž občan? Pokud ne, jaká je mezi osobami vazba? Uvedené nesrovnalosti mohou způsobit značný problém při citování textů z této publikace a každý, kdo tak bude chtít učinit, by měl být na pozoru a informace si raději předem ověřit. K úplné dokonalosti hodnoceného díla by jistě přispělo krátké resumé v anglickém jazyce a lépe zvolené formáty při výběru některých fotek. Grafické řešení se spoustou bílého místa na stránkách má možná u čtenáře navodit atmosféru mnoha bílých, ještě neznámých míst v jeskyních, ale osobně mi spousta volného místa na stránkách spíše vadí. Zmenšuje tak totiž třeba prostor pro již zmíněné větší formáty fotografií. A to je v této knize určitě škoda. Zmínky věnované letounům jsou nevyrovnané a roztříštěné, bylo by asi vhodnější údaje shromáždit do jedné kapitoly (podobně jako geologii). Zde je třeba uvést na pravou míru uvedenou informaci o tom, že Hranická propast je stabilním zimovištěm netopýra velkého. Prostora Rotunda v Hranické propasti není zimovištěm, ale významným stanovištěm početné letní kolonie netopýra velkého. Je to jediná – a tím tak zcela unikátní – letní kolonie netopýra velkého v podzemních prostorách ČR. Zmínky o netopýrech a vrápencích jsou jedněmi z mála zmínek v této knize o biotě krasových oblastí. Rozsahem je tato problematika jistě námětem na celou další rozsáhlou publikaci, ale alespoň jedna obecná kapitola o významu krasových oblastí v krajině, hlavních důvodech a zásadách jejich ochrany, o začlenění krasu a jeskyní do sítě chráněných území České republiky i Evropy by jistě byla na místě. Dílu by zcela jistě prospěla důslednější textová a jazyková korektura, např. spojení „U Ježka“ nebo „U ježka“ je sice pouze formální záležitostí, ale takové slovní spojení „Velký dóm“ nebo „velký dóm“ na str. 149 již může být podstatným rozdílem při popisu konkrétní či nekonkrétní jeskynní prostory. Tomáš Jordán z Klauznburgku na str. 162 (opakuje se v textu několikrát vazba -gk-, takže to asi nebude překlep) by měl být správně uveden buď v originální podobě jména jako Thomas Jordan(-us) von Klausenburg, nebo ve formě počeštěné jako Tomáš Jordán z Klauznburku. Analogicky tak píšeme např. von Augsburg – z Aušpurku nebo von Pressburg – z Prešpurku. 

Přes výše zmíněné nedokonalosti (škoda jich) si ale přesto myslím, že kniha plní velice zdařile předsevzetí dané svým podnadpisem „Pozoruhodné dějiny objevů podzemního světa“. Je opravdu pozoruhodné ohlédnout se díky jednotlivým kapitolám knihy zpět v čase za tím, co všechno vykonali naši předchůdci, těch mnoho generací objevitelů, znalců a ochránců krás podzemního světa. Kniha by určitě neměla chybět v příruční knihovničce každého, komu pojem kras, jeskyně a vůbec příroda něco říká. A společně zkusme věřit, že další tematické zpracování této krasové oblasti nebude následovat znovu až po dalších padesáti a více letech.

Za zaslané připomínky ke knize děkuji Jiřímu Šafářovi z AOPK ČR a Barboře Šimečkové ze SJČR.