Recenze

Ochrana přírody 2/2025 — 29. 4. 2025 — Recenze — Tištěná verze článku v pdf

Kniha Pražské ptactvo by rozhodně neměla uniknout pozornosti nejen ornitologů

Autor: Jan Plesník

„Kdo předběhne svou dobu, musí na ni obvykle počkat na místech nikoli nejpříjemnějších,“ říká talentovaný polský básník, sžíravý satirik a především mimořádný znalec lidské povahy Stanisław Jerzy Lec. Ostatně sám unikl popravě, když se mu doslova na poslední chvíli podařilo dostat se z nacistického pracovního tábora v Tarnopolu poté, co lopatou zabil dozorce dohlížejícího nad tím, jak si sám kope vlastní hrob.

Veleslav Wahl ale dopadl ještě mnohem hůř. Intelektuál s tváří filmového herce musel mít pořádnou porci odvahy, když se aktivně zapojil do jak protinacistického, tak protikomunistického odboje. Brzy ráno 16. června 1950 jeho nadějný život nemilosrdně přeťala v pouhých 28 letech na pankráckém popravišti smrt. Posluchač přírodních věd a práv se již od čtrnácti let intenzivně zabýval ornitologií. Wahlův mimořádný pozorovací talent umocněný ne zcela běžnou schopností čtivě a přitom nepodbízivě psát, či spíše vyprávět a neúnavná snaha oprostit se od pouhého popisu reality a hledat příčinné souvislosti vyústil ve zdařilou publikaci Pražské ptactvo, vydanou poprvé v roce 1944. Vysoce informativní kniha se zabývala nejen pražskou avifaunou, ale i rozmanitými urbánními a suburbánními biotopy a v neposlední řadě i synantropizací (jev, kdy volně žijící nebo planě rostoucí organismus žije v blízkosti člověka a má z uvedené skutečnosti určité výhody) v naší metropoli. Připomeňme, že avifauna lidských sídel, zvláště v komplexním zpracování, se tehdy zdaleka netěšila takovému zájmu badatelů a ochránců přírody, jako je tomu dnes.

Mimořádně cenné údaje o pražských opeřencích, jimi osídlených biotopech a o jejich ochraně představené tehdy dvaadvacetiletým, překvapivě vyspělým znalcem zmiňované třídy obratlovců doplnil kolektiv odborníků o četné věrohodné poznatky získané od jeho skonu. Vznikla tak pozoruhodná srovnávací studie o ptačích populacích, gildách a společenstvech (synuziích) osídlujících naši metropoli a o jejím prostředí.

V souladu s Wahlovým přáním uvozují obsáhlou publikaci melodické verše o zpěvu nebeských ptáků z Písně o Viktorce, sepsané nositelem Nobelovy ceny za literaturu a básníkem vskutku národním Jaroslavem Seifertem a vydané jen rok před smrtí autora původního Pražského ptactva. V předmluvě na svého strýce vzpomíná jeho neteř Kateřina Ebelová, jež sama významně podpořila myšlenku vydat Wahlovu monografii znovu a v aktualizované podobě.

První hnízdění labutě velké zaznamenali v Praze v roce 1976, nejvíce zimujících labutí bylo hlášeno v mrazivém lednu 1985, a to asi tisícovka jedinců.  Foto Jan Plesník

Výpravná kniha v samostatném oddílu výstižně dokumentuje krátkou, ale bohatě naplněnou životní pouť v nejlepším slova smyslu výrazné osobnosti, kterou Veleslav Wahl bezpochyby byl. Přibližuje ji nejen životopis psaný historikem specializovaným na novodobé české dějiny, ale i vzpomínky Johany Morávkové-Hůrkové, jež jej zažila jako dítě v době, kdy za 2. světové války pracoval jako vědecký asistent ředitele pražské zoo, a objektivní hodnocení jeho činnosti jako ornitologa, doplněné soupisem Wahlových publikací.

Část monografie věnované pražské avifauně otvírá barevně odlišený úvod převzatý z Wahlovy knihy, v němž se mj. zamýšlí nad vztahem lidské kultury a ptactva. Na něj navazuje hutná úvaha o těchto vzájemných vazbách, vycházející ze současných znalostí. Plně rozvinutá profesionální deformace nám velí zdůraznit, že obě kapitoly nezaujatě hodnotí mj. ochranu ptáků a jejich prostředí. Neméně věcně, ale současně poutavě jsou psány texty Wahla a současných odborníků zacílené na již zmiňovanou synantropizaci opeřenců.

Zajímavá prohlídka pražských biotopů z pohledu jejich ptačích obyvatel zahrnuje typy prostředí klasifikované Wahlem, jako jsou sady, ulice, vilové čtvrti, tekoucí a stojaté vody a předměstí a okolí. Nově k nim autoři přidružili také sídliště, areály skladů a logistických center, jež jsou součástí sídelní kaše (urban sprawl), nebo otevřenou zemědělskou krajinu, zahrádkářské osady a letiště. Jako sídelní kaši označujeme často neregulované rozrůstání lidských sídel do okolní krajiny. O významu Prahy jako místa průtahu celé řady ptačích druhů, o putování ptáků kroužkovaných v naší metropoli a obecněji o tehdy známých zákonitostech migrace opeřenců se rozepsal právě Wahl. Není bez zajímavosti se následně seznámit se souhrnem současných vědomostí o uvedeném pozoruhodném jevu, který fascinuje lidstvo bez nadsázky již celá století.

Jádro knihy tvoří více než 220 stran, na nichž jsou bez zbytečného slovního balastu představeny ptačí druhy, které se v Praze vyskytovaly před rokem 1944 a se kterými se mohli Pražané setkat rovněž v letech 1945–2020. Tomu odpovídá i sazba. Čtenář se nejdříve seznámí s textem o příslušném druhu sepsaným Wahlem, následovaným graficky odlišenými informacemi o jeho výskytu a početnosti v následujícím období. Druhý sloupec přibližuje také stav daného taxonu v České republice a v Evropě. Další dvacítku vybraných druhů autoři do Pražského ptactva zařadili nově. Do sepsání původní knihy se buď v našem hlavním městě nevyskytovaly, jako je strakapoud prostřední (Leiopicus medius), hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto) nebo racek černohlavý (Larus melanocephalus), nebo je Wahl do svého výčtu z nějakého důvodu nezařadil (kupř. zdivočelý holub domácí Columba livia domestica).

K Praze neodmyslitelně patří celosvětově jeden z nejhojnějších ptačích druhů vůbec – zdivočelý holub domácí. Jeho početnost v naší metropoli dosáhla vrcholu v polovině let 20. století, kdy byla v době jejich populačního maxima stanovena na 140 000 jedinců. Foto Jan Plesník

Abychom se vyhnuli nařčení z pragocentrismu, uveďme, že v letech 1800–2020 bylo v Praze zaznamenáno celkem 285 ptačích druhů, což představuje 71 % druhů zjištěných v celé ČR: z nich 149 v naší metropoli alespoň jednou prokazatelně hnízdilo. Zatímco v letech 1936–1945 tvořilo avifaunu v současných hranicích Prahy 182 druhů opeřenců, v období 2011–2020 je z nich uváděno již 248 druhů: z toho 99 řadí zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a vyhláška č. 395/1992 Sb. mezi zvláště chráněné. Souhrnné přílohy tvoří mj. výčet druhů pražské avifauny z let 1800–2020, 1936–1945 a 2011–2020, počet ptačích druhů zjištěných v Praze v období 2011–2020, chráněných legislativou ČR, zařazených do přílohy I směrnice č. 2009/147/ES Evropské unie o ochraně volně žijících ptáků (směrnice o ptácích) a také na Červený seznam ohrožených ptáků Evropy vypracovaný pro Evropskou komisi známou mezinárodní organizací na ochranu ptáků a jejich prostředí BirdLife International. V dalších tabulkách jsou druhy hnízdící v matičce Praze v uvedených třech obdobích rozděleny podle typu tahu a podle hlavních typů prostředí. Vazba na biotopy je analyzována i pro zimující taxony. Oceňujeme rovněž pasáž knihy vysvětlující činitele ovlivňující změny v ptactvu hlavního města ČR: je psána racionálně a přitom – jak se dnes módně říká – holisticky a bez obligátní snahy vše svést na probíhající změny podnebí.

Přehled literatury týkající se ptactva a jeho prostředí citované v knize čítá včetně internetových a dalších zdrojů celkem 446 položek. Uživatel publikace jistě uvítá rejstřík druhů, a protože svébytným vývojem prošlo i názvosloví, vhod přijde také slovník starých a nových druhových jmen zmiňovaných v knize.

Jedničku s hvězdičkou si plně zaslouží nepřehlédnutelná grafická tvář hodnoceného díla, kombinující klasické ilustrace vybraných druhů opeřenců pořízené mistrem Karlem Svolinským, které si v dalším vydání ve své závěti přál Wahl, kresby známého přírodovědce, malíře a filmaře v jedné osobě Jana Hoška a výstižné fotografie pražských biotopů nedávno pořízené uznávaným fotografem a dokumentaristou Karlem Cudlínem. Publikaci oživují také obrázky namalované samotným Wahlem a také z původního vydání převzaté snímky proslulého fotografa přírody, badatele a popularizátora Václava Jana Staňka stejně jako faksimilie kreseb Jany Kropáčkové.

Sluší se na tomto místě poděkovat všem, kteří jakkoli přispěli k vydání monumentální publikace. Opomenout nelze ani finanční podporu Magistrátu hl. m. Prahy, obou fakult Univerzity Karlovy, na nichž nadějný mladý muž studoval, Nadačního fondu rodiny Mladých a v neposlední řadě více než stovky členů České společnosti ornitologické, kteří v krátkém čase přispěli finančními dary. I výzkum a ochrana ptáků tak má vedle ptačích parků své Národní divadlo…

I když, jak s naprostým klidem připomíná v samém závěru kultovní filmové komedie Někdo to rád horké výstřední milionář Oosgood Fielding III, nikdo není dokonalý, recenzované publikaci lze vytknout jen máloco, a to netvrdíme jen z úcty k Veleslavu Wahlovi. Ačkoliv tomu nebylo ani v případě původního vydání, možná že by neškodilo doplnit text fotografiemi ptáků pořízenými přímo v Praze, tak jak je tomu např. ve velmi zdařilé publikaci Planeta Praha (2022). Je jasné, že hlavním cílem nového vydání Pražského ptactva se stalo – kromě snahy prezentovat čtenářům jeho autora po lidské i odborné stránce – názorně ukázat dynamiku pražské avifauny během hodně dlouhého časového úseku. Přesto srovnání s jinými velkoměsty v zahraničí (mimochodem, takovou komparaci nabízí právě Planeta Praha) a městy v ČR, o jejichž ptactvu vyšly souborné publikace, by nebylo až tak od věci.

„Jméno a dílo Veleslava Wahla není v dnešní ornitologické komunitě, natož v laických kruzích známo a ceněno tak, jak si zaslouží,“ připomíná se v úvodu Pražského ptactva vydaného ve značně rozšířeném formátu po osmdesáti letech. Jsme přesvědčeni, že právě zmiňovaný počin popsaný stav výrazně změní. Jestliže Česká společnost ornitologická hodlala ve spolupráci s Revolver Revue vyplnit večer před popravou sepsanou závětí chlapíka, který předběhl svou dobu, a to opakovaně a ve více ohledech, povedlo se jí to slovy klasika nadmíru výtečně.    ■