Kulér-Recenze

Ochrana přírody 2/2023 — 23. 4. 2023 — Kulér-Recenze — Tištěná verze článku v pdf

Klimatická změna, Příčiny, dopady a adaptace

O změnách podnebí, bez růžových brýlí a hysterie

autoři: Marcela Plesníková, Jan Plesník

Jen těžko bychom našli výraz, související (nejen) se životním prostředím a tak často diskutovaný v odborné literatuře i hromadných sdělovacích prostředcích, jako sousloví klimatická změna. Zmiňované téma doslova každodenně rezonuje společností: vyjadřuje se k němu široká škála občanů, od vědců, a teď nemáme na mysli jen kované klimatology, přes nejrůznější celebrity zábavního průmyslu až po aktivisty rozmanitého ražení. 

V neutuchající lavině informací o změnách podnebí linoucí se doslova ze všech stran by neměla zapadnout publikace s nenápadnou obálkou, kterou sestavil kolektiv 44 autorů nejrůznějšího odborného zaměření vedený Michalem V. Markem z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR (CzechGlobe) Brno. Ten se se rozmanitým aspektům vlivu dynamiky podnebí na přírodu věnuje už od doby, kdy byla uvedená dnes tak populární problematika známa jen omezenému okruhu zasvěcenců z řad akademiků (viz Ochrana přírody, 71, 1, 42-43, 2016). Proč? Odpověď musíme hledat právě v rozmanitosti autorského kolektivu. Pohledy českých odborníků na uvedený bezpochyby košatý okruh otázek potvrzují, že probíhající a očekávané změny podnebí již dávno vystoupily z kolébky „pouhých“ fyzikálně-chemických procesů, takže by měly být po právu chápány v nejlepším smyslu holisticky, zejména při hledání kauzalit, tedy příčin a důsledků. Pokud čtenář ze zvyku očekává, že mu budou předloženy pouze komentované výňatky z několikadílných obsáhlých hodnotících zpráv pravidelně připravovaných známým Mezivládním panelem pro změnu klimatu (Intergovernmental Panel on Climate Change, IPCC), bude zajisté překvapen. Ne že by je autoři nezmiňovali vůbec. Většinu kapitol ale postavili na údajích získaných v České republice, v některých případech i na vlastních datech. 

Vysoce informativní kniha nezačíná, jak by se dalo podle formátu již zmiňovaných hodnotících zpráv IPCC předpokládat, úvodní statí o fyzikálních základech dynamiky planetárního klimatického systému, ale etickými a morálními aspekty globální změny či lépe řečeno globálních změn, jež – jak autoři bez obalu zdůrazňují – rozdělují společnost nejen v České republice. Tvrzení, že pocit, že žijeme v měnící se době, je vlastní každé generaci, ale že se období začínající Velkým zrychlením vyvíjí přece jen hodně dynamicky, dobře uvádí vysvětlení často skloňovaného termínu antropocén. A opět – nejde o žádné suché akademické teoretizující cvičení, ale uživateli příručky se dostává zasvěceného výkladu o tom, jak globální změna působí jak na lidstvo jako celek, tak na společnost České republiky. Právě celostní přístup nachází uplatnění při definování klimatické změny a objasnění příslušných souvislostí a kauzalit z pera našich předních klimatologů, představujících mj. klimatický záznam ČR. Jednou z nejzajímavějších částí recenzované publikace zůstávají stránky snažící se přiblížit historické klima v České republice, a teď pochopitelně máme na mysli podnebí v minulosti, nikoli společenskou atmosféru za časů Jana Husa nebo Marie Terezie. Odtud je již jen malý krůček k rozboru zákonitostí, kterými se řídí současné podnebí v naší republice. V logické časové ose nahlédneme do možné blízké i vzdálenější budoucnosti prostřednictvím scénářů vývoje klimatu v ČR, využívajících mj. klimatické matematické modely, ať už globální, nebo regionální, tj. Evropy a jejího nejbližšího okolí: oba přístupy rozpracovala v poměrně krátké době právě postnormální věda. 

Těžiště dalšího výkladu o dopadech změn podnebí dělí ČR na města a krajinu mimo ně – a to je jedině dobře. Krajina v tomto pojetí tak zahrnuje zemědělské, lesní a vodní plochy, kdežto údaje o urbánním klimatu se týkají Prahy a Brna, odkud ostatně pochází nejvíce dlouhodobých údajů, v ideálním případě v podobě delších časových řad. 

Znečištění prostředí cizorodými látkami považuje Organizace spojených národů spolu se změnami podnebí a úbytkem biologické rozmanitosti za trojici nejvýznamnějších globálních environmentálních krizí současnosti a přinejmenším blízké budoucnosti. Poněkud přehlíženou otázkou zůstává, jak trendy v kontaminaci prostředí chemickými substancemi ovlivní právě dynamika klimatu. Málo se ví, že od roku 1950 vzrostla výroba chemických látek na naší planetě padesátinásobně. A aby toho nebylo málo, předpokládáme, že se do roku 2050 ve srovnání s rokem 2010 ještě ztrojnásobí. Žáci osmé třídy na základní devítileté školy se mohli v učebnici chemie v roce 1960 dočíst, že lidstvo zná asi milion chemikálii – a to číslo jim muselo připadat nepředstavitelné. A teď zpozorněme: začátkem dubna 2023 registrovala uznávaná databanka Americké chemické společnosti na 204 milionů anorganických a organických sloučenin a jejich směsí: z nich 350 000 se v současnosti prodává na trhu a ač se to zdá málo pravděpodobné, přibližně 100 000 používáme v každodenním životě. Přitom jen u 3000–4000 chemických látek známe jejich účinek na lidský organismus nebo na životní prostředí. Bohužel ani nařízení o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemikálií, známé pod zkratkou anglického názvu REACH a platné v EU již více než patnáct let, žádný průlom v tomto směru nevyvolalo. Odpověď se pokouší přinést informacemi našlapaná osmá kapitola knihy. Následně se početný autorský kolektiv po svém popasoval s tak širokým a nesnadným tématem, kterým dopady změn klimatu na ekosystémy bezesporu jsou. Budiž mu přičteno k dobru, že našel rozumnou míru zevšeobecnění vlastních poznatků a výsledků získaných jinými badateli. 

Při letmém čtení obsahu hutné knihy může být uživatel trochu zaskočen, že samostatný prostor dostala problematiku vlivu změny podnebí na živou složku (biotu) půdy. Jsme si jisti, že po jejím přečtení pochopí, proč se tak stalo či spíše muselo stát. Širší otázku, konkrétně biodiverzity a divočiny v čase klimatické změny, zpracovává hned další kapitola.

Výklad zákonitostí změn podnebí vystřídá přehled mitigačních a adaptačních opatření reagujících na variabilitu podnebí s důrazem na lesnictví. Námět závěrečné kapitoly plně vystihuje její název: antropocén jako globální změna pohledu. I v tomto případě závěr korunuje dílo.

Zatímco seznam v knize použitých zkratek předchází vlastní text, rozsáhlý soupis citované literatury, čítající plných 32 stran, následuje jako obvykle až po něm. Čtenáři jistě přijde vhod glosář přinášející stručný výklad základních pojmů využívající slovník 4. hodnotící zprávy IPCC. Recenzovanou knihu uzavírá vydatný anglický souhrn. Pochválit musíme grafickou stránku publikace s řadou přehledných grafů, map, tabulek a barevně odlišených rámečků (boxů). Jedinou výtku představuje fakt, že některým obrazovým přílohám by jistě prospěla větší velikost, kupř. soubor map ČR ukazujících vývoj vybraných parametrů klimatu připomíná spíše renesanční miniatury. Kniha je psána zcela srozumitelně, zaujaly i některé neotřelé formulace, kupř. ansámbl simulací (str. 82). 

Následující připomínky se týkají jednotlivostí a rozhodně nezpochybňují vysokou kvalitu spisu. Jednotlivá témata se nutně vzájemně prolínají a navíc jsou často nahlížena z různých úhlů. Přesto v knize najdeme údaje o celosvětové výrobě umělých hmot z rozdílných let, přičemž nejčerstvější pochází z roku 2016. Stejně tak by bylo záhodno používat vždy zažité termíny, které jsou často výsledkem delší odborné debaty (invazní nepůvodní druhy v. invazní cizorodé druhy). Když už jsme u této skupiny organismů, ondatra pižmová (Ondatra zibethicus) nebyla na území dnešní ČR neúmyslně zavlečena, ale naopak zcela záměrně vysazena v roce 1905 hrabětem Josefem Jeronýmem Colloredo-Mannsfeldem na jeho dobříšském panství a možná na několika dalších místech, kupř. v zámeckém parku v Opočně nebo u Padrťského rybníka v Brdech (str. 231). Zvířata měl dodat přímo význačný obchodník s faunou a majitel první zoologické zahrady moderního pojetí vybudované v Hamburku-Stellingenu Carl Hagenbeck. 

Možná by nebylo od věci připomenout, že četnost povodní v českých zemích byla v 19. století vyšší než ve 20. století a významně narostla teprve od konce 90. let 20. století. Přijde nám, že autoři občas zaměňují anglické výrazy policy a politics, což naštěstí nebo naneštěstí není totéž. Údaje o ukládání uhlíku v různých typech ekosystémů by mohly být aktuálnější než z roku 1998. Navíc v koláčovém grafu zcela chybějí z tohoto hlediska klíčová rašeliniště (str. 255). Biodiverzita zahrnuje i ekosystémy a mezi půdní organismy patří také mikroorganismy (str. 13). Pokud jde o informace, globalizace na jedné straně zvýšila rozdíl mezi lidmi, kteří k nim mají snadný přístup, a těmi, kdo v této situaci nejsou, na druhé straně zejména v hospodářsky vyspělých zemích jsou jimi občané doslova zavaleni a mohou mít potíže rozlišit důležité od nepodstatného. Vždyť zatímco v roce 1994 užíval internet pouze jeden ze sta obyvatel zeměkoule, v lednu 2023 to již bylo 5,16 miliardy lidí, což odpovídá 64,4 % globální populace. Vzápětí ale dodejme, že v hospodářsky vyspělých zemích tvoří podíl občanů online 90 %, kdežto v rozvojových státech jde pouze o 57 %. V České republice slouží světová počítačová síť podle posledních dostupných údajů 79,5 % obyvatelstva. 

Tradiční lesnictví prosazovalo na území dnešní České republiky pěstování smrku ztepilého (Picea abies) v rozsáhlých monokulturách, a to v různých výškových vegetačních stupních. Monokultury jsou přitom značně zranitelné vnějšími disturbancemi, jejichž dopad se při současném působení navíc může zesilovat.   Foto Jan Plesník

Jestliže 30 % potravin v ekonomicky rozvinutém světě končí v odpadkovém koši, stejný podíl se v rozvojových zemích promrhá v důsledku nevhodného způsobu sklizně, špatné dopravy a nedokonalé skladovací infrastruktury (str. 8). Hlubokomořský rybolov vlečnou sítí neprobíhá u dna, ale síť zatížená betonovými nebo kovovými bloky se po mořském dně táhne, což je patrné zvířením hmoty dna rozlišitelném i na družicových snímcích (str. 269). 

Často zmiňovaný termín land use je v publikaci překládám různě. Jsme přesvědčeni, že nejvhodnější zůstává sousloví využití území, protože půda může být i hmota (nebo část domu hned pod střechou) a krajina má přece jen jiný rozměr. I když údaje o globální druhové bohatosti (počtu druhů) kolísají ve značně širokém rozmezí 2 milionů – 1 bilionu, přikláníme se nejčastěji k hodnotě 8 – 10 milionů druhů (viz Ochrana přírody, 75, 1, 36-40, 2020). Hromadnými sdělovacími prostředky zhusta uváděný a také hrubě dezinterpretovaný index živé planety (Living Planet Index, LPI) bývá nezřídka silně kritizován, a to hned z několika důvodů, což je na samostatné vyprávění (str. 231). 

Kde jinde než na stránkách našeho časopisu bychom si měli postesknout, že kapitola popisující biologickou rozmanitost a divočinu v čase klimatické změny sice čtenáři nabídne tři rozdílné etapy vývoje chráněných území a připomene význam soustavy chráněných území EU Natura 2000, ale již se nedozví, jak změny podnebí ovlivňují a budou ovlivňovat územní ochranu. O dopadech zmiňovaného celoplanetárního jevu na druhy a genetickou diverzitu se v knize nepíše téměř nic, ačkoli obrovský nárůst poznatků o vzájemných vazbách mezi biodiverzitou a klimatickými změnami vedl ke vzniku samostatného prudce se rozvíjejícího oboru – biologie změny podnebí (cf. Ochrana přírody, 75, 5, 29-33, 2020). Řada otázek by mohla uživatele příručky v této souvislosti bezpochyby zajímat. Máme opravdu co nejdříve přemístit s výhledem do budoucnosti rysy pardálové (Lynx pardinus) ze Španělska do Anglie? Co se stane, až druhy a jejich společenstva vyjdou z chráněných území v dnešních hranicích, protože již v nich nenajdou žádné upřednostňované nebo alespoň trochu vhodné prostředí, a jak tomu můžeme předejít? Pomůže editace genu/genomu snaze udržet při globálních změnách co největší druhovou bohatost (portfoliový efekt)? Jak budou vypadat vzájemné vazby mezi organismy bez společné minulosti v nových ekosystémech? Nezměníme názor na nepůvodnost taxonů?

Stejně tak bychom čekali, že se v publikaci tohoto kalibru dočteme mnohem více o tolik debatovaných, přírodě blízkých postupech reagujících na změny podnebí (nature solutions), jedněmi oslavovaných jako kajícný návrat k moudrosti matky přírody, a jinými proklínaných jako dezinformační snaha se před veřejností ukázat, pokud jde o péči o životní prostředí, v lepším světle, než odpovídá realitě (greenwashing). Přestože geoinženýrství může Středoevropanu připadat jako vysloveně pošetilé snění, nejenže již byly jeho nejrůznější metody navrženy k ověření v praxi, ale jsou k dispozici nemalé finance na jejich realizaci, kupř. z bohatých amerických nadací, a vážně o jeho využití uvažuje i přímo vláda USA. Budeme se záměrně opakovat, ale jsme i nadále přesvědčeni, že v tak obsáhlé knize by měly zaznít i jiné názory na vývoj globálního podnebí než hlavního proudu. Už jen proto, aby čtenář mohl o diskutovaných věcech přemýšlet. 

Kniha Michala V. Marka a jeho spolupracovníků představuje chvályhodný pozoruhodný počin, který nemá v naší mateřštině obdoby. Oceňujeme zejména, že se variabilitou klimatu zabývá v různém měřítku, od celoplanetárního po místní, a v širších sociálně-ekonomických souvislostech. Již jen proto by se s ní měl seznámit každý, koho z rozmanitých důvodů zajímá příroda (a životní prostředí) nebo lidská společnost – anebo obojí.     ■

Marcela Plesníková, Jan Plesník