Ochrana přírody 6/2009 — 16. 12. 2009 — Recenze
K významnému životnímu jubileu Petra Mouchy
Čas děsivě letí a nikoho z nás nešetří. Petra Mouchu asi trochu ano. Protože si jen málokdo z jeho užšího i širšího okolí uvědomil, že jeho životní dráha překročila sedmé desetiletí.
Poznal jsem ho na začátku roku 1990, kdy jsme byli v pracovním týmu, který v oné hektické době dopracovával obsah návrhu zákona o ochraně přírody a krajiny. Už tehdy na mě velmi zapůsobil. Nejenom svým šedým vlasem zdobícím jeho hlavu, ale i obsahem v ní. S nadhledem, zkušeností, trpělivostí a přirozenou autoritou pomáhal hledat konsensus mezi všemi aktéry. Když mi jako vedoucímu Správy chráněné krajinné oblasti Jizerské hory dělal nadřízeného, mohl jsem se spolehnout na jeho seriózní přístup a snahu řešit problémy. Když jsem si později k sobě hledal lidi do vedení Správy chráněných krajinných oblastí či Agentury ochrany přírody a krajiny, nemohl tam Petr Moucha chybět.
Mohl bych také při této příležitosti vyzdvihnout jeho bohatou publikační činnost v oboru ochrany přírodního prostředí nebo podrobněji rozvést jeho působení ve vedení Správy chráněné krajinné oblasti Český kras či Českého ústavu ochrany přírody nebo Správy chráněných krajinných oblastí České republiky. To by šlo také. Ale při této významné příležitosti bych chtěl zdůraznit něco trochu jiného. Petr Moucha se totiž stal v něčem skoro legendou. V čem? Podle mého názoru existuje v Česku jenom pár odborníků, které respektuje jak lesnická, tak ochranářská veřejnost. Vedle Igora Míchala, Josefa Fanty, Zdeňka Cipry a možná několika málo dalších do této skupiny jednoznačně patří i on. Vždy neúnavně vysvětloval ochranářům přírody i lesníkům potřebu dobré spolupráce a dohody, protože byl přesvědčen, že se mnohé z ekologicky orientovaného lesnictví dá sladit s ochranou přírody. A uměl k tomu využívat terminologii a poznatky z obou oborů. Za to mu patří veliký dík.
Dříve jsme se vídali skoro každý den. V současnosti jenom občas. Není to tak dávno, kdy ke mně zavítal do kanceláře, aby se mi na moje přání pochlubil se svými poznatky z cesty po východní Africe. Při jeho vyprávění jsem pochopil, že tomuto kontinentu tak trochu propadl, ostatně jako já. Přeji mu ještě mnoho dalších terénních exkurzí po naší i africké přírodě. A hlavně mu přeji hodně fyzického i duševního zdraví. Nejenom proto, že se to při těchto příležitostech dělává, ale také i trochu z pragmatických důvodů. Naše ochrana přírody totiž takových osobností, jako je Petr Moucha, prostě nemá nazbyt a o jejich pomoc se stále potřebuje opírat. Takže, milý Petře, vše nejlepší do dalších let!