Kulér-Recenze

Ochrana přírody 6/2021 — 18. 12. 2021 — Kulér-Recenze — Tištěná verze článku v pdf

Invazní nepůvodní druhy v Evropské unii

Autor: Jan Plesník

Jedno z nepsaných pravidel recenzování říká, že by se hodnotitel neměl zabývat textem, na němž se sám jakkoli podílel nebo jenž vydal jeho zaměstnavatel. Zamezí se tak v poslední době často skloňovanému střetu zájmů. Přesto se hned v následujících řádcích uvedené opodstatněné a logické zásadě záměrně zpronevěřím, a to hned ze dvou důvodů. První představuje závažnost a naléhavost tématu, která navíc nezřídka sužuje řada v lepším případě nepřesných výkladů, v horším do světa záměrně vypouštěných dezinformací. Druhý musíme hledat v úrovni jeho zpracování.

Problematika nakládání s invazními nepůvodními druhy již před drahnou dobou opustila akademické posluchárny, vědeckovýzkumná pracoviště a niku státní i dobrovolné ochrany přírody a stala se navýsost politickou, místy zpolitizovanou, hospodářskou a společenskou záležitostí. Evropská společenství, později Evropská unie, přijímající v některých případech právní normy závazné pro členské státy, které nemůžeme označit jinak než za poněkud obskurní, se dlouhou dobu v uvedené problematice řídila principem subsidiarity. Uvedený přístup se snaží zajistit, aby rozhodnutí byla přijímána co nejblíže občanům. Proto by kromě situací, kdy EU náleží výhradní pravomoc, neměla být podnikána opatření na úrovni celé EU, pokud by obdobné opatření nebylo účinnější než opatření přijaté na národní, regionální či místní úrovni. Můžeme si jen postesknout, že v jiných případech na uvedenou chvályhodnou zásadu zákonodárné, výkonné a soudní orgány sjednocené Evropy tak trochu zapomínají. 

Jelínek muntžak malý (Muntiacus reevesi) vytvořil jedinou životaschopnou populaci
s invazním potenciálem ve Velké Británii, konkrétně v Anglii a Walesu. V původní
domovině, v jižní Číně, se ale jeho početnost paradoxně snižuje. Foto Jan Plesník

Vlády jednotlivých členských států EU proto postup při nakládání s invazními nepůvodními druhy koordinovaly jen v omezené míře. Ale to ještě nebylo všechno. Citelně chyběl mechanismus včas varující EU jako celek i její jednotlivé členské státy před možným zavlečením, vysazením nebo rozšířením nepůvodních vetřelců. Často dobře zacílená opatření snažící se snížit negativní dopad invazních nepůvodních organismů na lidské zdraví, hospodářství či přírodu proto byla často prováděna ve „skvělé izolaci“, takže se nezřídka míjela účinkem. Stávalo se, že v jedné zemi vynakládali na omezení určitého nepůvodního druhu chovajícího se invazně nemalé úsilí, o penězích nemluvě, zatímco sousední stát takové kroky vůbec neučinil a ani se k tomu neměl. 

Evropská komise se proto začala již v roce 2008 touto problematikou, jednoznačně vyžadující nadnárodní řešení, podrobněji zabývat. Po řadě konzultací s nejrůznějšími zainteresovanými stranami vypracovala návrh právní normy, jenž již ze své podstaty musel být a také je kompromisem. Dlouho očekávané nařízení č. 1143/2014 o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů, které vstoupilo v platnost 1. ledna 2015, se zaměřuje, ostatně jak hovoří jeho samotný název, především na předcházení šíření, včasné zjištění a rychlé odstranění nebo účinnou regulaci invazních nepůvodních druhů z prostředí, přičemž zvýšené pozornosti se v něm dostává invazním taxonům s významným dopadem na EU jako celek. 

Talentovaný ochránce přírody, odborně zdatný činovník Ministerstva životního prostředí a vědec mezinárodního věhlasu sdružili síly, aby čtenářům představili invazní nepůvodní organismy s významným dopadem na EU. Druhé, aktualizované vydání příručky zařazené do edice metodik AOPK ČR přibližuje hned v úvodu rozdíl mezi nepůvodním a invazním taxonem a připomíná odlišnosti ve vymezení posledně jmenovaného v pojetí invazní biologie jako rychle se rozvíjejícího vědního oboru a mezinárodního práva včetně Úmluvy o biologické rozmanitosti a zejména legislativy EU, čímž předchází možným nedorozuměním. Stručné, ale hutné informace o invazních nepůvodních druzích v České republice potvrzují nezanedbatelné rozdíly ve znalostech rostlinných a živočišných invazí. 

Největší podíl v obecné části publikace zabírá rozumným způsobem podaný přehled příslušné legislativy České republiky. Sestává z představení obecné regulace nepůvodních druhů v zákonodárství ČR i EU. Oceňuji, že autoři stihli zachytit zákon č. 364/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie v oblasti invazních nepůvodních druhů a který vyšel ve Sbírce zákonů České republiky 8. října 2021 (viz článek K. Trojanové a J. Šímy v tomto čísle). Publikace se nevyhýbá ani výkladu úpravy využívání cizích a místně se nevyskytujících druhů v akvakultuře a pochopitelně se zabývá i tak ožehavým tématem, jakým regulace invazních nepůvodních druhů zařazených na několikrát doplňovaný unijní seznam bezpochyby je. Jak jsme již uvedli, a potvrzuje to i rešerše v tomto čísle našeho časopisu, snaha omezit nežádoucí vliv biologických invazí není levnou záležitostí. Zájemci o tuto problematiku proto jistě nepřejdou bez povšimnutí podkapitolu věnovanou dotačním programům pro regulaci nepůvodních druhů v ČR. Obecný díl příručky zakončuje přehled užitečných internetových adres a vysvětlení použitých zkratek. 

Speciální část, tvořící největší část publikace, představuje všech 66 druhů invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na EU. Každý z nich je charakterizován českým, anglickým a latinským jménem, zařazením do čeledi, původem, sekundárním rozšířením, výskytem v ČR, pokud již byl zaznamenán, cestami zavlečení (pathways), popisem a možností záměny za jiné organismy. Uvedena jsou i možná nebezpečí, která s sebou příslušný taxon přináší, způsoby jeho likvidace a pochopitelně i použité informační zdroje. 

Pochválit musím i grafický fenotyp publikace, a to nejen četné výstižné fotografie našich i zahraničních autorů, ale i názorné mapy rozšíření daného taxonu v Evropě a v ČR. Ale abychom jenom nechválili a nevyvolávali tak ducha konfliktu zájmu, uveďme i kritické postřehy, byť vysloveně hnidopišského charakteru. Právní normy EU se píší stejně jako zákony s malým počátečním písmenem a Evropská unie naštěstí, nebo naneštěstí není Evropou. U psíka mývalovitého (Nyctereutes procyonoides) by možná nebylo od věci zmínit, že je vnímavý ke koronaviru SARS-CoV-2 vyvolávajícímu nemoc covid-19, a podle článku publikovaného v polovině listopadu 2021 v časopise Science proto mohl stát za přenosem koronaviru na lidi na mokrém trhu ve Wu-chanu. Jméno asijského ostrova, dříve označovaného jako Formosa, se v češtině uvádí se spojovníkem. I když angličtina proniká i do výsostných vod naší mateřštiny, kam by neměla, dovedu si představit legendu k mapám předkládajícím rozšíření daného druhu v Evropě také v češtině. 

Recenzovaná příručka, která se vysloveně povedla, je primárně určená zejména pracovníkům státní ochrany přírody na všech úrovních. Určitě se ale hodí i dalším zájemcům o uvedenou problematiku, jejíž dopad nejen na přírodu a krajinu bohužel nebude podle většiny uznávaných scénářů klesat ani v budoucnosti.

Publikaci lze stáhnout na 
https://invaznidruhy.nature.cz/Projekty-prirucky-studie/prirucky-manualy-studie/.