Recenze

Ochrana přírody 3/2024 — 26. 6. 2024 — Recenze — Tištěná verze článku v pdf

Ekologie lesa. Jak se les mění a funguje

Autor: Jan Plesník

Otázka hospodaření v lesích rezonuje v České republice již delší dobu. Důvodem uvedeného poněkud banálního konstatování není jen skutečnost, že zmiňovaný typ půdního krytu / krajinného pokryvu zabírá 37,1 % rozlohy našeho státu, přičemž se jedná o plochu srovnatelnou s rozlohou Belgie, nebo že jde o pojem známý i předškolákům. Vysvětlení musíme hledat v souběhu hned několika vnějších činitelů na něj působících, jenž nemohl uniknout pozornosti hromadných sdělovacích prostředků, nepokrytě se pídících po čemkoli znepokojujícím či alespoň neobvyklém. Své polínko do ohně přiložil – a tady se budeme záměrně opakovat – odlišný pohled na les z hlediska rozdílných zájmů. K tomu připočtěme občas značně vyhraněnou diskusi o tom, jak dál s našimi lesy, vyvolanou přípravou nového lesního zákona.

Kolektiv 34 českých a slovenských odborníků ze 14 institucí nedávno podrobně představil pojetí lesa jako svébytného, různě zdravého a tím i rozdílně fungujícího ekosystému. A řekněme si rovnou, že si autoři naložili nelehké břímě. Pojďme si proto ukázat, jak si s téměř sisyfovským úkolem poradili. 

Rozsáhlou publikaci otvírá naprosto legitimní a prizmatem jejího obsahu zcela zásadní otázka, totiž zda je lesnictví aplikovanou ekologií: k tomu je mj. nezbytné vymezit samotný pojem lesnictví. Následující stať se detailně zaměřuje na historii, současnost a budoucnost středoevropského lesa, aniž by slevila z poutavosti textu. Biologickou rozmanitost, a to jak v obecné rovině, tak s přihlédnutím k lesům, autoři rozebírají stručně, ale navýsost věcně. Na problematiku biodiverzity nenásilně navazuje výklad výrazu disturbance, bořící stále přežívající mýtus, že zásahy z vnějšího prostředí vždy narušují příslušnou složku biodiverzity negativně, a že jsou tudíž nevítaným zlem. Publikace zároveň upozorňuje, že přírodní disturbance představují významnou součást ekologického lesnictví, kdy aniž bychom chtěli znevažovat jinak chvályhodné úsilí některých hospodářů v rámci možného, místy již tradiční přírodě blízké lesnictví zůstává v tomto posunu tak trochu v půli cesty. 

Čtenář se dále dozví, proč má smysl zkoumat dynamiku přirozeného lesa evropského mírného pásu a jak nám může rozumným způsobem posloužit v lesnickém hospodaření. Nejen praktici jistě ocení komentovaný přehled dosavadních přístupů k péči o les a jejich dopad na tak často skloňovanou biodiverzitu. 

Původní či alespoň dlouhověké lesy představují nejen ve střední Evropě vhodný referenční ekosystém pro hodnocení současného stavu lesů (NPR Mionší v CHKO Beskydy). Foto Jan Plesník

Není žádným překvapením, že jádro knihy tvoří pasáže přibližující jakýkoli les jako soustavu tvořenou předivem přímých a zpětných vazeb neživého prostředí a živé složky. Připomeňme v této souvislosti, že se v rámci ekologie výzkum potravních sítí stal vůbec prvním tématem, v němž byla využita umělá inteligence. A tak se podrobný výklad autorů upře mj. na bakterie, houby, bezobratlé, planě rostoucí rostliny tvořící bylinné patro lesa, drobné zemní savce, kopytníky, vrcholové savčí predátory nebo ptáky a dřeviny lesa mírného pásu. Jedna z kapitol se věnuje i vnitrodruhové variabilitě a jejímu významu pro lesní ekosystémy, a to nejen z hlediska moderní genetiky. 

Žádná příručka zabývající se ekologií lesa nemůže opomenout jeho roli z pohledu nadzemního a podzemního ukládání uhlíku stejně jako cyklu dalších prvků, především dusíku a fosforu. Totéž platí i pro fungování zmiňovaného typu zemského krytu / krajinného pokryvu či ekosystémů v koloběhu vody, už zcela samozřejmě i s přihlédnutím k probíhajícím a očekávaným změnám podnebí. 

Odtud je jen malý krůček k analýze zranitelnosti, či naopak odolnosti lesních porostů v měnících se podmínkách vyvolaných (nejen) globálními klimatickými změnami. Autoři pečlivě glosují ohrožení a rizika, s nimiž souvisejí současné problémy lesního hospodaření. Nechybějí ani prognózy možného rozšíření dřevin a posunu lesních vegetačních stupňů. Uživatel publikace se také seznámí s dosud poznanými zákonitostmi působení organismů označovaných za lesní škůdce. Sníženou odolnost (rezistenci) a pružnost (rezilienci) lesních ekosystémů má v ČR na svědomí ale řada dalších hnacích sil, mj. dopad znečištěného ovzduší. 

Recenzovaná kniha se – jak jsme se snažili naznačit v předcházejících řádcích – nespokojuje pouze s hodnocením minulého a současného stavu lesních ekosystémů a prognózou jejich dalšího vývoje, ale přináší i praktický návod ke zlepšování jejich zdraví. Jeho shrnutí v hutné, ale vypovídající formě krystalizuje v závěrečné kapitole sestavené oběma redaktory.

Knihu uzavírá souhrn v angličtině a seznam použité a doporučené literatury vztahující se k jednotlivým kapitolám.

Příručka je psána srozumitelně, výhrady lze mít jen k občasnému nadužívání cizích slov místo českých výrazů, které samo o sobě odbornou kvalitu textu nezvýší. Ačkoliv učebnice stojí na textu, její grafické ztvárnění se povedlo s výjimkou situací, kdy popisek obrázku a vlastní grafika „přetekly“ na dvě stránky, ačkoli by se v pohodě vešly na jednu. Oceňuji zejména skutečnost, že se autoři nebáli do textu zařadit řadu novějších, až zcela nových názorů, jako je ekologie založená na funkčních znacích, epigenetická dědičnost nebo celoekosystémová výživa. Protože se některá témata v knize zcela zákonitě opakují, čtenář by určitě uvítal jak rejstřík, tak slovník pojmů: v druhém případě i proto, že některé výrazy mohou mít v ekologii lesa mírně odlišný výklad nebo jsou v publikaci použity ve dvojím významu (kupř. fluktuace). 

Pokud jde o připomínky k textu, nejsou zásadní. Při porovnání koncepce ekosystému (geobiocenózy) a komplexního adaptivního systému bylo použito v prvním případě odumovské pojetí ekosystému, dnes již v některých ohledech považované za překonané (str. 20). Hned na několika místech v textu autoři vysvětlují reálný význam disturbancí: škoda jen, že nepostoupili k (novému) nerovnovážnému paradigmatu ekosystému platnému pochopitelně i pro lesy (viz Ochrana přírody, 65, 3, 27-30, 2010). Svou úlohu zřejmě v tomto směru mohla hrát tradiční doba obmýtí. Lesnatost se v Evropě nezvyšuje jen zarůstáním otevřené krajiny, ale i výsadbou, leckde a nezřídka mohutně podporovanou jak ze státních rozpočtů, tak i fondů EU. Velkoplošná výsadba v Číně probíhá i na severozápadě země, kde je motivována snahou zabránit rozšiřování pouští a polopouští, odkud Peking a severovýchod donedávna nejlidnatější země světa zasahují písečné bouře: v této části státu se vysazují zejména severoamerické borovice. Amazonský deštný prales nepředstavuje největší divočinu na světě: tou je ruská tajga zabírající dvakrát větší plochu (str. 43). V případě populace bude vhodnější hovořit o její životaschopnosti (viability) než o zdatnosti (fitness). Ekosystémy jsou v krajině propojeny nejen tokem látek, živin a organismů, ale i energie a informace (str. 137). Agroenvironmentální programy v mnoha zemích zahrnují přímo v názvu i opatření zmírňující dopady změn podnebí (mitigace) nebo se jim přizpůsobující (adaptace). Výraz ekosystémový inženýr je otrocký, a tedy nepřesný překlad z angličtiny – rozumnější a vhodnější bude proto hovořit o tvůrcích či konstruktérech ekosystémů. Ekosystémové služby produkující statky označuje klasifikace, kterou jsme zavedli v megavědeckém projektu Hodnocení ekosystémů na začátku tisíciletí (Millennium Ecosystem Assessment), jako zásobovací. Jestliže uvádíme latinské jméno, bylo by žádoucí doplnit jej v naší mateřštině druhovým názvem, zvláště pokud zaštiťuje rod s více druhy (str. 298). 

Vývoj vzájemných vazeb mezi populací vlka obecného (Canis lupus) a losa (Alces alces) na ostrově Isle Royale ležícím v Hořejším jezeře na americko-kanadském pomezí, jenž pronikl do četných učebnic ekologie a ochranářské vědy, nabral nový směr poté, co uvedené psovité šelmy v tomto izolovaném ekosystému v důsledku příbuzenské plemenitby (inbrídingu), nemocí i náhodných událostí bez zásahu člověka i při dostatku potravy téměř vymřely: na ostrově zůstali na jaře 2018 pouze dva poslední, navíc silně příbuzní jedinci. V letech 2018 až 2019 bylo na ostrov zabírající asi 500 km2 vysazeno z Minnesoty, Michiganu a kanadské provincie Ontario 19 nepříbuzných vlků: v současnosti ostrov obývá 31 zdravých zmiňovaných savčích predátorů. Mezi mimořádné meteorologické jevy dávanými do souvislosti se změnami podnebí patří i vlny mrazů (str. 492). Astronomické faktory, kterým přičítáme zřetelnou proměnlivost zemského klimatu, zahrnují kromě ekliptiky (myšlené čáry na obloze ukazující roční cestu Slunce) také sklon zemské osy a velikost sluneční konstanty. V textu knihy je při diskusi změn podnebí viditelně podhodnocena úloha vodní páry. Počet možných druhů mikroorganismů uváděný Loceyem a Lennonem (2016) je sice v originále 1 trillion, což je ale jeden bilion (1012).

Vydavatelský počin brněnské Mendelovy univerzity – hodnocení publikace si uvedené označení bezesporu zaslouží – tak trochu klame názvem. Ačkoliv se soustřeďuje na les, v mnoha ohledech řešené téma překračuje – představuje tak moderně pojatou encyklopedii ekologie. I přes široký záběr a XXL rozsah by ji měl mít po ruce každý, kdo se zajímá o les, ať už jako o zdroj dřeva, zásobník uhlíku, místo k rekreaci, nebo jako o vhodné místo pro ilegální skládku odpadu, eldorádo houbařů a koneckonců i ekosystém.
Hodnocenou hodnotnou publikaci, která vyšla v nákladu sto výtisků, lze stáhnout v pdf formátu na adrese https://doi.org/10.11118/978-80-7509-927-3.    ■

- - - -

Úvodní foto: Les má v Evropě také významnou rekreační funkci (přírodní park Prokopské a Dalejské údolí, jihozápadní Praha). Foto Jan Plesník

- - - -