Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 2/2020 — 23. 4. 2020 — Kulér-Recenze — Tištěná verze článku v pdf
Přírodní oblast Bavorský les ― Šumava v době ledové
Vědecká řada, sešit 20
Vydal: National Park Bayerischer Wald, říjen 2019
Šumava patří mezi nejrozsáhlejší a nejstarší pohoří střední Evropy. Současný reliéf tohoto horstva je výsledkem dlouhodobého a intenzivního působení více geomorfologických a geologických procesů. Trvaly stamiliony let a promítly se i v utváření současné rozmanité šumavské krajiny.
V období pleistocénu (starší čtvrtohory) zde převažovaly kryogenní a glaciální procesy. Výzkumu zalednění české i německé části Šumavy, který se ukázal být z hlediska vývoje zdejší přírody jako velmi atraktivní, byla věnována pozornost už před 150 lety. Nejvýznamnější práce vznikaly na konci 19. a v 1. polovině 20. století. V roce 1882 A. Penck, velký znalec bavorské glaciální geologie, a J. Partsch poprvé informovali o ledovcových jezerech na obou stranách bavorsko-české hranice na Šumavě. Měli řadu následovníků. Shrnutí a diskusi názorů na rozsah zalednění Šumavy se věnoval v roce 1933 příspěvek J. Kunského. V něm uvádí starší představy o zalednění z pohledu několika autorů z 19. století, mezi nimi hlavně pak názory F. Baybergera, zastánce rozsáhlého zalednění Šumavy, který se domníval, že území nad sněžnou čarou ve výšce nad 1000 m n. m. dosahovalo rozlohy 200 km2 na bavorské a 1 000 km2 na české straně pohoří. Na české straně byl výzkum Šumavy po roce 1948 na delší dobu z politických důvodů omezen. Nové možnosti se tak objevily až po roce 1989. V současnosti se nabízí k využití vedle metod klasických i celá řada moderních progresivních metod využívajících výpočetní techniku a náročné přístrojové zařízení.
Všichni zájemci o tuto problematiku uvítají nově vydanou práci kolektivu autorů Ulricha Haunera, Gerharda Lehrbergera a Matthiase Bruggera (poslední dva autoři jsou z Technische Universität München) Der Naturraum Byerischer Wald – Šumava in den Eiszeiten, česky Přírodní oblast Bavorský les – Šumava v době ledové. Toto dílo shrnuje nové výsledky výzkumu nejen na bavorské, ale i na české straně. Výstižný je podtitul této práce: „Rozšířená interpretace pleistocénních center zalednění na základě digitálních modelů terénu, včetně stop historické těžby zlata“.
Bylo vydáno v rámci vědecké řady publikací Přírodního parku Bavorský les – National Park Bayerischer Wald, jako sešit 20.
Má celkem 132 stran, rozdělených do 8 kapitol a doplněných seznamem literatury. Součástí je i německý, anglický a český abstrakt. Text je doplněn velkým počtem obrázků, fotografií a malých map. Mimořádná na této práci je zvláštní příloha, kterou je mapa celé příhraniční německo-české oblasti o rozměrech
75 x 52 cm. Obsahuje údaje o zalednění a také o nivačních i antropogenních formách.
Zajímavé je množství map pořízených laserovým radiolokátorem, zkráceně nazývaného LIDAR (LIght Detection And Ranging). Je to metoda dálkového měření vzdálenosti na základě výpočtu doby šíření pulsu laserového paprsku odraženého od snímaného objektu. Jedná o stejný princip, který používá sonar, ovšem s tím rozdílem, že sonar (SOund Navigation And Ranging) využívá pro stejný účel ultrazvukové vlny. Výsledkem lidarového mapování je soubor bodů, který se po zpracování může interpolovat do podoby digitálního modelu povrchu. Získáme tak digitální model terénu bez vegetační vrstvy.
Jednotlivé kapitoly nesou názvy, které svědčí o komplexnosti výzkumu autorského kolektivu. V úvodu je pojednáno o pokrocích vědeckého bádání, (mj. o významu LIDARu pro zdejší geomorfologické mapování). Následují kapitoly o ledovcových, nivačních, periglaciálních a fluvioglaciálních formách a o procesech zvětrávání a vývoji reliéfu v paleogénu a neogénu. V knize jsou popsány faktory důležité pro vznik zdejších ledovců a také stratigrafie ledovcových akumulací (morén). Specifická je část pojednávající o montánních formách reliéfu vzniklých v souvislosti se zdejší historickou těžbou zlata. Má mimo jiné za cíl upozornit, že v celé šumavské oblasti existují i rozsáhlé stopy po antropogenní činnosti, tj. haldy po rýžování, jež někdy byly a mohly by i nyní být považovány za jevy přírodní. Stěžejní je kapitola poslední (číslo 8). Ta pojednává velmi obsažně o sedmi skupinách s nejrozsáhlejším zaledněním na obou stranách horstva. Je to 1. Arber (Javor),
2. Zwercheck (Svaroh) – Jezerní hora (Seewand) – Rozvodí, 3. Gr. Falkenstein – Lackaberg (Plesná), 4. Kiesruck – Poledník (Mittagsberg), 5. Rachel – Plattenhausen – Lusen – Steinfleckberg – Černá hora (Schwarzberg), 6. Boubín (Kubany), 7. Dreisesselberg (Třístoličník) – Plechý (Plöckenstein).
Autoři publikace neopomíjejí ani odborné práce o problematice zalednění na české straně, jako jsou četná díla doc. P. Meclíka a dr. K. Vočadlové ze Západočeské univerzity v Plzni.
Závěrem lze konstatovat, že i přes četné odborné názvy a obsah toto pozoruhodné a z vědeckého hlediska moderně pojaté dílo ocení nejen odborná, ale i široká laická veřejnost. Lze je též doporučit jako jeden ze základních pramenů znalostí a jejich souhrnu pro další generace mladých studentů a badatelů, kteří se budou zabývat zaledněním na české i bavorské straně Šumavy.