Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.

cs / en

Kulér-Nové právní předpisy

Ochrana přírody 1/2021 26. 2. 2021 Kulér-Nové právní předpisy Tištěná verze článku v pdf

Nové právní předpisy a další dokumenty v oblasti ochrany přírody a krajiny122020/12021

(přehled vybraných aktualit za období prosinec–leden 2020/2021)

Autor: Samostatné právní  oddělení AOPK ČR

Zákon č. 403/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
S účinností od 1. 1. 2021 došlo k novele zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „liniový zákon“), který upravuje postupy při přípravě, umisťování a povolování staveb dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací. 

Spolu s novelou došlo i ke změně zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOPK“), ve kterém je nově zaveden institut tzv. jednotného závazného stanoviska v § 82a. 

Orgány ochrany přírody tak nově mají povinnost v případě záměrů podle liniového zákona vydávat jednotné závazné stanovisko, ve kterém promítne všechny chráněné zájmy dle ZOPK. V případě, že bude třeba výjimky dle ZOPK, vyjádří se k tomu orgán ochrany přírody v jednotném závazném stanovisku a, lze-li povolit výjimku nebo stanovit odchylný postup, může současně stanovit další podmínky pro povolení výjimky nebo stanovení odchylného postupu. 

Zákon č. 544/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Novela zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“) zavádí ve vodním zákoně nový pojem vodní linie, kterým se rozumí kontinuálně propojená síť vodních toků a ostatních vodních linií, včetně částí vzdutých vodním dílem a přechodně zakrytých úseků. 

Novela si klade za cíl pomoci boji se suchem a usnadnění procesů v případě sucha či nedostatku vody. Za tímto účelem se ve vodním zákoně vkládá nově hlava X, jež v § 87a definuje pojmy sucha (výkyv hydrologického cyklu, který vzniká zejména v důsledku deficitu srážek a projevuje se poklesem průtoků ve vodních tocích a hladiny podzemních vod) a nedostatku vody (dočasný stav s možným dopadem na základní lidské potřeby, hospodářskou činnost a životní prostředí, kdy v důsledku sucha požadavky na užívání vod převyšují dostupné zdroje vod a je nezbytné omezovat hospodaření s vodou a provádět další opatření). Krajské vodoprávní úřady mají povinnost vytvářet plány pro sucho a sledovat stav vod ve své územní působnosti. V případě nedostatku vody je pak možno svolat komisi pro sucho, která může omezit užívání pitné vody z vodovodů pro veřejnou potřebu, případně omezit či zakázat obecné nakládání s povrchovými vodami.

Účinnost od 1. 2. 2021


Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 22/17 dne 2. února 2021, kterým ÚS zamítl ústavní stížnost na zrušení § 70 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 225/2017 Sb., ve slovech „podle tohoto zákona“
Ústavní soud zamítl návrh skupiny senátorů na zrušení novely § 70 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOPK“), které tzv. parkovou novelou s účinností od 1. 1. 2018 omezilo účast ekologických spolků pouze na řízení „podle tohoto zákona“ (tj. ZOPK). Stížnost spatřovala rozpor s čl. 35 odst. 1 Listiny základních práv a svobod o tom, že každý má právo na životní prostředí, a čl. 36 odst. 1 Listiny (právo domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu veřejné moci). Ústavní soud potvrdil již dříve vyslovený názor o tom, že čl. 35 odst. 1 Listiny se vztahuje primárně na fyzické osoby, které na rozdíl od osob právnických podléhají eventuálním negativním vlivům životního prostředí a tohoto práva se lze domáhat pouze v mezích zákonů, které toto ustanovení provádí v souladu s čl. 41 odst. 1 Listiny. Podstatou čl. 35 odst. 1 Listiny je přitom dle ÚS „závazek státu k ochraně proti zásahu do životního prostředí, dosahuje-li zásah takové míry, že znemožňuje realizaci základních životních potřeb člověka“.


Ústavní soud rovněž konstatuje, že ačkoliv spolky nebudou účastníky správního řízení dle ostatních předpisů (zejména stavebních), nezbavuje je to možnosti napadat taková rozhodnutí u správních soudů, neboť v souladu s § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) může žalobu podat „každý, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu“. Jak uvádí ÚS: „To, zda ke zkrácení práv žalobce správním rozhodnutím došlo, nebo ne, není otázkou procesní legitimace, ale legitimace věcné, resp. otázkou důvodnosti správní žaloby.“ Možnost podání žaloby i jinou osobou než účastníkem správního řízení pak dlouhodobě potvrzuje i judikatura Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek NSS ze dne 17. 4. 2014 č. j. 7 As 30/2014-26). S ohledem na to tak ÚS neshledal ani porušení čl. 36 odst. 1 Listiny.

Krom výše uvedeného ÚS rovněž konstatoval, že současná právní úprava rovněž není v rozporu s Aarhuskou úmluvou, neboť ani ta nezaručuje účast dotčené veřejnosti (spolků) ve všech řízeních, ale pouze ve vybraných případech vymezených v příloze I Aarhuské úmluvy. Přičemž tomuto požadavku je dostáno zákonem č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci) a zákonem č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů.

Po provedení testu proporcionality tak ÚS dospěl k závěru, že předmětnou úpravou došlo k zúžení procesního aspektu uplatňování práva na příznivé životní prostředí dle čl. 35 odst. 1 Listiny, nicméně se nejedná o zásah do esenciálního obsahu tohoto ustanovení, a proto není dán důvod ke zrušení předmětného ustanovení.

Sdělení odboru druhové ochrany a implementace mezinárodních závazků MŽP o zajištění zpracování souhrnů doporučených opatření pro evropsky významné lokality
Ministerstvo životního prostředí zajistilo v souladu s § 45c odst. 3 ZOPK zpracování souhrnů doporučených opatření pro následující evropsky významné lokality: Bažiny, Bílé Karpaty, Byšičky, Česká Lípa – mokřad v nivě Šporky, Hluboký Kovač, Hubský-Strádovka, Hustířanský les, Chlumská stráň, Chrudimka, Janovické rybníky, Klíč, Krkanka-Strádovské peklo, Libouchecké bučiny,  Malíkovická  stráň,  Manušické rybníky, Miroslavské kopce, Náměšťská obora, Nová Říše, Olšový potok, Opolenec, Plzeň – Zábělá, Pod Rudným vrchem, Ronov – Vlhošť,  Rybník  Smrkovák, Rychtářský rybník,  Slatinná  louka  u  Roudničky,  Smečno,  Stepní  stráně u Komořan, Švařec,  Zlaté  Hory – Černé  jezero,  Žďár. Souhrny doporučených opatření byly zpracovány za účelem zachování nebo zlepšení dochovaného stavu předmětů ochrany v evropsky významných lokalitách. 

Samotné souhrny doporučených opatření jsou uveřejněny na Portálu veřejné správy a stránkách ÚSOP (http://drusop.nature.cz).

Nařízení Komise (EU) č. 57/2021, kterým se mění příloha XVII nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, pokud jde o olovo v brocích v mokřadech nebo v jejich okolí
Nařízení Komise aktualizuje přílohu č. XVII a omezuje užívání broků, u kterých je koncentrace olova rovna nebo vyšší než 1 % ve vzdálenosti 100 m od vnější hranice mokřadu.

Účinnost 15. 2. 2023