Kulér-Nové právní předpisy

Ochrana přírody 1/2022 — 26. 2. 2022 — Kulér-Nové právní předpisy — Tištěná verze článku v pdf

Nové právní předpisy a další dokumenty v oblasti ochrany přírody a krajiny 12/21-01/22

(přehled vybraných aktualit z období  prosinec 2021–leden 2022)

Autor: Samostatné právní oddělení AOPK ČR

Vnitrostátní právní předpisy 
Nařízení vlády č. 440/2021 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 318/2013 Sb., o stanovení národního seznamu evropsky významných lokalit
Novelizací došlo k vynětí evropsky významné lokality (dále jen „EVL“) Praha-Letňany ze seznamu a rozšíření EVL Svatá a Prostřední vrch a její přejmenování na Dambořický les. Nařízení zároveň u šesti lokalit EVL  (Kokořínsko, Úpolínová louka – Křížky, Raušenbašská lada, Pramenské pastviny, Medvědí rozhledy a Podyjí) upravuje předmět ochrany.

Účinnost 23. 12. 2021

Nařízení vlády č. 445/2021 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 401/2015 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech
Důvodem novelizace je náprava transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění). Nařízení upravuje emisní standardy ukazatelů přípustné hodnoty znečištění pro odpadní vody vypouštěné z vybraných průmyslových a zemědělských odvětví. Další úpravy mají legislativně-technickou povahu. 

Účinnost 1. 1. 2022

Vyhláška 454/2021 Sb., o stanovení druhů živočichů vyžadujících regulaci
Prováděcí vyhláška k zákonu č. 449/2001 Sb., o myslivosti, byla vydaná v souvislosti s novou úpravou regulace invazních druhů, které přinesl zákon č. 364/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie v oblasti invazivních nepůvodních druhů (invazní novela). 

Vyhláška upravuje podmínky usmrcování živočichů, kteří nejsou zvěří a vyžadují regulaci (tzv. živočich vyžadující regulaci), konkrétně: husice nilská (Alopochen aegyptiacus), mýval severní (Procyon lotor), norek americký (Neovison vison), nutrie říční (Myocastor coypus), psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides), ondatra pižmová (Ondatra zibethicus).

Stanovené druhy živočichů může kromě myslivecké stráže usmrcovat také uživatel honitby.

Účinnost 1. 1. 2022

Vyhláška 451/2021 Sb., o ochraně druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči
Prováděcí vyhláška k zákonu č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, upravuje druhy zvířat vyžadující zvláštní péči a požadavky týkající se péče, prostor a vybavení pro chov těchto zvířat. V návaznosti na novelizaci zákona na ochranu zvířat proti týrání (zákon č. 501/2020 Sb.) vyhláška zavádí přísnější podmínky chovu oproti dosavadní úpravě ve vyhlášce č. 411/2008 Sb., o stanovení druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči, kterou zároveň zrušuje.  

Účinnost 1. 1. 2022, 
u vybraných ustanovení až 1. 1. 2025

Vyhláška č. 11/2022 Sb., o stanovení náležitostí a způsobu zpracování pohotovostního plánu v oblasti regulace cizích a místně se nevyskytujících druhů v akvakultuře a invazních nepůvodních druhů na unijním seznamu
Povinnost zpracovat pohotovostní plán dopadá jednak na provozovatele akvakultury, který žádá o povolení výjimečného přesunu nebo pokusného vypuštění cizího nebo místně se nevyskytujícího druhu (§ 13a odst. 7 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a čl. 17 nařízení Rady–(ES)–č. 708/2007 a o používání cizích a místně se nevyskytujících druhů v akvakultuře) a dále na žadatele o povolení k využívání invazního nepůvodního druhu s významným dopadem na Evropskou unii, který byl zařazen na unijní seznam (§ 13d odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny a čl. 8 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady–(EU)–č. 1143/2014, prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů). Nová prováděcí vyhláška pak stanoví náležitosti a způsob zpracování těchto pohotovostních plánů. 

Účinnost 1. 2. 2022

Vyhláška č. 452/2021 Sb., kterou se mění vyhláška č. 13/2014 Sb., o postupu při provádění pozemkových úprav a náležitostech návrhu pozemkových úprav
Změny zejména reflektují poslední novelu zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách, která zakotvila možnost provádět pozemkové úpravy v případě potřeby řešení vodohospodářských opatření i ve více na sebe navazujících katastrálních územích, zpřesnila obsah komplexních a jednoduchých pozemkových úprav, stanovila podmínky pro převod vlastnictví ke společnému zařízení do vlastnictví obce a nastavila dílčí změny postupu v řízení o pozemkových úpravách, které mají za cíl jejich zefektivnění. Novela také upravuje postup při udělování úředního oprávnění k projektování pozemkových úprav. 

Účinnost 1. 1. 2022

Vyhláška č. 456/2021 Sb., o podrobnostech přenosu reprodukčního materiálu lesních dřevin, o evidenci o původu reprodukčního materiálu a podrobnostech o obnově lesních porostů a o zalesňování pozemků prohlášených za pozemky určené k plnění funkcí lesa
Vyhláška nahrazuje dosavadní právní úpravu ve vyhlášce č. 139/2004 Sb. a dle předkladatele má za cíl aktivně reagovat na aktuální vývoj dopadů klimatické změny ve vztahu k probíhající přírodní kalamitě.

Vyhláška upřesňuje podmínky přenosů semen a sazenic lesních dřevin z místa zdroje na místo použití, uvádí do souladu přílohu č. 4 vyhlášky s novým druhovým spektrem stanovištně vhodných dřevin uváděným ve vyhlášce č. 298/2018 Sb. a upravuje tzv. minimální počty jedinců.

Účinnost 1. 1. 2022

Právní předpisy a další akty EU
Nařízení Komise (EU) 2021/2280 ze dne 16. prosince 2021, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a nařízení Komise (ES) č. 865/2006 o prováděcích pravidlech k nařízení Rady (ES) č. 338/9
Nařízením dochází k částečným úpravám taxonů v jeho přílohách; jakož i poznámek k výkladu těchto příloh. Další změny se týkají kritérií pro určení účelu transakce; seznamu standardních odkazů používaných pro určení názvů druhů uvedených v přílohách úmluvy, jakož i zavedení nového kódu, který se má používat v povoleních a potvrzeních. Nařízení v neposlední řadě přináší zpřísnění pravidel v oblasti obchodu se slonovinou.

Sdělení komise, Revidované pokyny – Režim EU upravující obchod se slonovinou 2021/C 528/03
Pokyny zpřísňují obchod s tzv. surovou slonovinou na trhu EU s výjimkou obchodních transakcí prováděných výhradně za účelem opravy starožitných předmětů ze slonoviny. Dle pokynů je dále omezen obchod s předměty ze zpracované slonoviny uvnitř EU. Takovýto obchod je povolen jen tehdy, pokud předměty pocházejí z doby před rokem 1947, a obchodní transakce jsou povoleny pouze s potvrzením orgánů členských států. Pro obchod uvnitř EU mohou být tato potvrzení nadále vydávána i na hudební nástroje obsahující slonovinu z doby před rokem 1975. Pokyny stanoví další omezení na jejich dovoz a zpětný vývoz do EU.

Vnitrostátní judikatura
Rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 412/2020-64 ze dne 7. 1. 2022
Soud se mj. vyjadřoval k opatření obecné povahy vydanému dle § 9 odst. 3 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, které celoročně a na dobu neurčitou omezilo vstup veřejnosti do obory Jelenice. Opatření obecné povahy bylo vydáno z důvodu, že pohyb veřejnosti v oboře ruší zvěř a ta nemá potřebný klid v době kladení a odchovu mláďat – tato období na sebe u jednotlivých druhů zvěře bezprostředně navazují.

Soud zdůraznil, že užívání pozemků v oboře vlastníkem, resp. uživatelem honitby, musí probíhat takovým způsobem, který nevyloučí právo veřejnosti na přístup do krajiny, příp. obecné užívání lesů, což musí respektovat také orgán státní správy myslivosti při vydávání opatření obecné povahy o omezení vstupu do honitby. Takovýto zákaz musí z povahy věci zasahovat do jiných veřejných zájmů (v tomto případě do práva na volný průchod krajinou) co nejmírnějším způsobem. Orgán státní správy myslivosti tak nemůže zakázat vstup do honitby plošně na dobu neurčitou.

Rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 11 A 130/2021-45 ze dne 9. 12. 2021
Spor se týkal prokazování zákonného původu zvláště chráněného živočicha v řízení o přestupku dle zákona č. 100/2004 Sb., o obchodování s ohroženými druhy, z důvodu držení neživého exempláře vlka obecného (resp. jeho vypreparované kožešiny). Žalobce prokazoval zákonný původ exempláře čestným prohlášením o legálním ulovení vlka na Slovensku s doložením záznamu o odlovu z lokální myslivecké komory. Česká inspekce životního prostředí však na základě genetického porovnání vzorků nedovoleně držené kožešiny a uloveného jedince ze Slovenska došla k závěru, že se jedná o dva rozdílné exempláře.

Žalobce namítal, že nebyla vyvrácena jeho námitka ohledně manipulace s odebranými vzorky během jejich přepravy a způsobu jejich uložení. Pokud tyto skutečnosti správní orgán není schopen objasnit způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti, nemůže žalobce sankcionovat. 

Dle soudu však důkazní břemeno prokázání původu tíží vlastníka či držitele exempláře. Není povinností správních orgánů prokázat, že původ drženého exempláře nebyl legální. Na vlastníky, resp. držitele těchto živočichů, jsou kladeny zvýšené nároky ohledně evidence, označování a dokumentace držených exemplářů. Pokud by bylo na správním orgánu, aby prokázal, že držený exemplář nebyl získán v souladu s právními předpisy, znamenalo by to rezignaci na účinnou kontrolu chovu a dispozic s jedinci chráněných druhů. V praxi by zpravidla bylo velmi obtížné až nemožné prokázat takový nelegální původ. 

Rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 51 A 108/2020-53 ze dne 27. 1. 2022
Soud se ve věci zabýval mj. povahou kontroly povolené druhové výjimky dle § 56 odst. 7 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve spojení s § 5b odst. 3 písm. d) tohoto zákona. Dle těchto ustanovení musí rozhodnutí o povolení druhové výjimky dle § 56 obsahovat také způsob kontrol, které bude orgán ochrany přírody provádět za účelem kontroly výkonu rozhodnutí o výjimce. 

Soud konstatoval, že takováto kontrola nemůže mít povahu kontrol, které správní orgán provádí periodicky v rámci státního dozoru v ochraně přírody podle § 85 a násl. zákona o ochraně přírody a krajiny. Rovněž nemůže jít o obecnou deklaraci, že kontrola bude provedena v návaznosti na informace plynoucí z každoroční zprávy o provádění zásahů dle rozhodnutí o výjimce. Kontrola stanovená v rozhodnutí o povolení druhové výjimky je povinnou obsahovou náležitostí rozhodnutí o povolení výjimky a způsob této kontrolní činnosti musí být předem konkrétně a přezkoumatelně stanoven. 

Judikatura soudního dvora EU
Předběžná otázka C-234/20 Sātiņi-S ze dne 27. 1. 2022
Předběžná otázka se týkala výkladu ohledně kompenzačních plateb v rámci sítě Natura 2000 dle čl. 30 nařízení č. 1305/2013, o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV); v této věci zákazu zakládat brusnicové plantáže na rašeliništích v oblasti Natura 2000. 

Dle soudního dvora nařízení v zásadě nevylučuje rašeliniště z plateb v rámci sítě Natura 2000 za předpokladu, že se nacházejí v oblasti Natura 2000 a spadají pod pojmy „zemědělská plocha“ nebo „les“ ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. f) a r) nebo čl. 2 odst. 2 nařízení č. 1305/2013, a jsou tudíž způsobilá pro platby uvedené v čl. 30 odst. 1 tohoto nařízení jakožto „zemědělské a lesní oblasti v rámci sítě Natura 2000“ ve smyslu uvedeného čl. 30 odst. 6 písm. a).

Článek 30 odst. 6 písm. a) nařízení č. 1305/2013 musí být dle soudního dvora vykládán tak, že umožňuje členskému státu vyloučit z plateb v rámci sítě Natura 2000 jednak „zemědělské oblasti v rámci sítě Natura 2000“ ve smyslu tohoto ustanovení, jež v tomto případě zahrnují rašeliniště, která by spadala pod takovéto oblasti, a jednak rašeliniště v oblasti Natura 2000, jež by v zásadě spadala pod pojem „les“, a tedy pod pojem „lesní oblasti v rámci sítě Natura 2000“ ve smyslu čl. 30 odst. 6 písm. a) uvedeného nařízení. Kromě toho může členský stát omezit tyto platby pro lesní oblasti Natura 2000 včetně rašelinišť na situace, kdy označení těchto oblastí jako „oblasti Natura 2000“ má nepříznivý vliv na provádění specifického druhu hospodářské činnosti, zejména lesnictví.

Soudní dvůr v neposlední řadě konstatoval, že platba v rámci sítě Natura 2000 nesmí být poskytnuta vlastníkovi rašeliniště spadajícího do této sítě z důvodu, že došlo k omezení hospodářské činnosti, kterou lze vykonávat na takovémto rašeliništi, zejména zákazu zakládat brusnicové plantáže na tomto rašeliništi, když v okamžiku, kdy vlastník nabyl dotčenou nemovitost, o takovémto omezení věděl.

Předběžná otázka C-238/20 Sātiņi-S ze dne 27. 1. 2022
Předběžná otázka se týkala výkladu podpory de minimis v odvětví rybolovu a akvakultury; konkrétně zda lze náhradu škody způsobenou volně žijícími ptáky chráněnými podle unijního práva na akvakulturním zařízení v oblasti Natura 2000 zamítnout z důvodu, že žadatelka již získala maximální výši částek, které jí mohly být přiznány s ohledem na pravidlo de minimis v oblasti státních podpor. 

Soud konstatoval, že čl. 17 Listiny základních práv Evropské unie (právo na vlastnictví) musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby náhrada poskytnutá členským státem za ztráty vzniklé hospodářskému subjektu z důvodu ochranných opatření použitelných v oblasti sítě Natura 2000 na základě 2009/147/ES, o ptácích, byla výrazně nižší než škody skutečně vzniklé tomuto hospodářskému subjektu.

Článek 107 odst. 1 SFEU (vymezení státní podpory) musí být vykládán v tom smyslu, že náhrada poskytnutá členským státem za ztráty vzniklé hospodářskému subjektu z důvodu ochranných opatření použitelných v oblasti sítě Natura 2000 na základě směrnice o ptácích poskytuje výhodu, která může představovat „státní podporu“ ve smyslu tohoto ustanovení.

Článek 3 odst. 2 nařízení Komise č. 717/2014 o použití článků 107 a 108 SFEU na podporu de minimis v odvětví rybolovu a akvakultury musí být vykládán v tom smyslu, že pokud náhrada splňuje podmínky stanovené v čl. 107 odst. 1 SFEU, použije se na limit podpory de minimis ve výši 30 000 eur stanovený v uvedeném čl. 3 odst. 2