Kulér: Názory a polemika

Ochrana přírody 2/2021 — 21. 4. 2021 — Kulér: Názory a polemika — Tištěná verze článku v pdf

„Covidová turistika“, komerční reklama a žurnalistika okurkové sezony jako fenomény přispívající k v

Autor: Tomáš Rothröckl

V souvislosti s uvedeným trendem pochopitelně vyvstávají otazníky nad příčinami tohoto jevu. A spolu s nimi i logicky navazující otázka – jaká je návštěvnická únosnost daného území? Absorpční schopnost chráněných území (míněno z pohledu ochrany přírody) nevyplývá jen z jejich rozlohy, ale z míry rizika jejich možného ohrožení. V případě rozlohou malých parků, jako je Podyjí, platí, že jeho malá rozloha předznamenává i velkou zranitelnost. I zde si proto musí správa národního parku zodpovídat mnohé otázky, které z širšího úhlu pohledu vyplývají ze zákonného principu předběžné opatrnosti a zároveň souvisejí s ústavou zaručeným právem volného pohybu.

Příčiny návštěvnického (pře)tlaku
Overturismus v chráněných územích jako jev posledních let má mnoho příčin, kterými mimo jiné jsou: 

• obecně zvyšující se pochopitelný zájem o „opravdovou“ přírodu, či tzv. divočinu;
• přirozená touha zejména městských lidí trávit volný čas v přírodě, nejlépe v té „značkové“;
  zvyšující se nabídka ubytovacích a stravovacích kapacit v daném regionu, se kterou je spojena marketingová činnost provozovatelů zařízení;
• národní tradicionalismus spočívající např. v jisté „povinnosti“ ztéci vrchol naší nejvyšší hory, byť pomocí lanové dráhy, na kterou  čekám ve frontě 4 hodiny;
• negativní labelling – národní park se stává značkou, která je často zneužívána – viz sezonní mediální masáže s dobrými radami, co musíme vidět a zažít, kdy autoři doporučení a návodů často bezohledně a neprofesionálně pracují s kategoriemi zvláště chráněných území obdobně jako s jinými komerčními etiketami na zboží;
• tlak reklamy zvoucí budoucí klienty do zvláště chráněných území přírody s cílem užít si „tělocvičnu v přírodě“ (bohužel snad i proto je mnohými náš nejstarší národní park vnímán především jako megaskiareál Prahy, a nikoliv jako tundra v srdci Evropy);

extrémní zdravotní a společenská situace, která může být příčinou expanze neobvyklého počtu lidí na místa „zaručeně“ bezpečná – odkazuji se na stávající koronavirovou pandemii, která měla a má za následek přelidnění v mnoha chráněných územích.

Meziroční srovnání kritických míst v NP Podyjí o prázdninových měsících 2019 a 2020
Vzhledem k patrnému nárůstu návštěvnosti v některých místech Národního parku Podyjí již ve druhém čtvrtletí 2020, ale zejména o prázdninách, jsme se zabývali porovnáním „covidového“ roku 2020 s předchozím rokem 2019. K meziročnímu porovnání byly záměrně vybrány měsíce červenec a srpen, které dlouhodobě každoročně znamenají vrchol turistické sezony. K této komparativní mikrostudii bylo využito dat získaných z terénních sčítačů systému Eco-Counter. Zabývali jsme se pouze vybranými místy, která jsou populárními cíli návštěv. Zjištěný  nárůst byl dle jednotlivých lokalit o cca 20–40 % (koresponduje i s odhady rakouského NP Thayatal). V extrémních případech v měsíci červenci dosahovalo toto číslo navýšení o 50–60 %. Dopady obligátní: návaly lidí v některých místech, přecpaná parkoviště, odstavená auta na zelených plochách a uvnitř obcí, snížení pohody života místních, hluk, odpadky.

Malí vlivní ze sedmé velmoci
Především v průběhu loňského roku jsme zaznamenali nebývalou aktivitu různých médií, kdy žurnalisté vehementně doporučovali návštěvu některých míst národního parku. Informace byly často mylné, zatížené chybami. Přikročili jsme opět ke komparativní mikrostudii. K porovnání byla vybrána klíčová slova, slovní spojení a místní názvy, sledována byla jejich frekvence v médiích v měsících červnu až srpnu v letech 2019 a 2020. Zdrojem informací byly statistické údaje získané z monitoringu médií Newton Media, který je oficiálně využíván resortem MŽP. Z uvedených dat vyplývá, že se počet „mediálních impulzů“ meziročně extrémně zvýšil, v některých případech až o stovky procent. Zvýšení návštěvnosti ve vybraných lokalitách je zřejmé, zjišťování případné korelace a kauzality může být inspirací pro následné odborně pojaté studie. Ve většině případů mediálních aktivit pravděpodobně nešlo o komerční reklamy, ale o vlastní iniciativu různých médií, která tímto způsobem prožívala „okurkovou sezonu“. Za zmínku stojí i vliv různorodých reklamních kampaní vinařské společnosti Znovín (ve vztahu k vinici Šobes), který naše jednoduchá komparace postihnout doložitelně ani nemohla.

Nudit se nebudete
Samostatnou kapitolou jsou kontraproduktivní protimluvné kroky státu v postojích dvou resortů a dvou institucí. Server Kudy z nudy (spadající pod agenturu Czech Tourism, tedy zařízení MMR) zveřejnil na podzim 2020 příspěvek „10 důvodů, proč jet na výlet do NP Podyjí“.  

Prezentace je naprosto neprofesionální, plná zásadních chyb a nedostatků, neváhám poznamenat, že se jedná o dezinformaci. Správa NP Podyjí podává veřejně dostupné informace především prostřednictvím svých webových stránek, avšak autor příspěvku ve zmíněném portálu je pravděpodobně ani neviděl. Rozhodně nedošlo k nějaké autorizaci textu ze strany naší instituce. Jsou tam ignorována nová pravidla pro vstup do vyhlášeného klidového území Podyjí, ohlášeno zpřístupnění oblasti Braitava (30 let ve speciálním režimu klidové oblasti v návaznosti i na obdobnou oblast v Rakousku – bez přístupu veřejnosti). Mylná terminologie se objevuje na několika místech a k tomu zveřejněné špatné fotky. Naše organizace s vedením agentury bude o této záležitosti jednat. Rovněž tak dle mých informací zahájilo kroky MŽP vůči MMR.

Jaké jsou možné regulační mechanismy v národním parku?

a) aPředevším celá řada regulačních nástrojů dle aktuální právní úpravy:
vymezení klidových území v NP a vyhrazení cest uvnitř, kde platí pravidlo pohybu pouze po vyznačených stezkách (§ 17 ZOPK);
omezení vstupu z důvodu ochrany přírody (§ 64 ZOPK);
přechodně chráněná plocha (§ 13 ZOPK);
další instrumenty vyplývající např. z lesního zákona.

b) aVyhrazení či „obětování“ jednoho místa k tolerované vysoké koncentraci návštěvníků. 
To má však i svou odvrácenou stranu – jde na ruku konzumerismu návštěvníků, kteří v návštěvnickém centru zhlédnou film, uvidí z vyhlídky kus hezké přírody, prohlédnou si handicapovaného živočicha ve výběhu, koupí suvenýr a zpět je do civilizovaného světa odveze tak oblíbený vláček. Jsou vlastně podvedeni a ochuzeni o skutečný zážitek z přírodního divadla. Vyměnili televizní obrazovku za jiný spektákl, jinou pro ně přijatelnou formu získání informací.

c) aRozprostření návštěvnosti do plochy a absorbování všech zájemců. 

Toto zdánlivě jednoduché řešení nemusí být též ideální, problematické je zejména v ZCHÚ malé rozlohy.

Jaká mohou být další řešení?

a) aStanovení limitů, práce s dalšími regulačními mechanismy.
Jako příklad fungujícího systému lze uvést rezervační systém pro splouvání části horního toku Vltavy v NP Šumava. 

b) aRegulace prostřednictvím poplatku za vstup do ZCHÚ.
Rozvedení tohoto tématu je nad rámec příspěvku. Nelze však opomenout tuto praxi v mnoha státech světa, kdy vhodně zvolený poplatek plní roli regulační a je zároveň jedním z ekonomických zdrojů zajišťujících provoz chráněných území. 

c) aPosílení informační a dohledové služby v terénu. 

Strážní služba fungující v rámci správ národních parků i dalších ZCHÚ je dlouhodobě personálně poddimenzovaná. Zatímco Národní divadlo má dostatečný počet uvaděček a biletářek, Národní galerie má dostatečné množství dohlížejících pracovníků, naše národní parky na tuto potřebu jen dlouhodobě neúspěšně poukazují. Provizorním řešením, které využívá i Správa NP Podyjí, je nasazování dalších zaměstnanců, především z řad odborných a technických pracovníků, kteří projdou potřebným proškolením pro výkon stráže ochrany přírody. Ale ani to nemůže být trvalým východiskem z nouze, neb takto postavený náhradní systém připravuje organizaci o potřebnou odbornou pracovní kapacitu k zajištění dalších povinných agend. 

Závěr – úvahy a doporučení
Nepochybně nás čeká množství práce, především v komunikaci s velkými i malými aktéry dění v oblasti cestovního ruchu. Nezbytná je součinnost s lokálními destinačními agenturami. Národní parky nejsou tělocvičnou v přírodě. Nejsou místem vhodným pro nekontrolovatelný rozvoj komerčního turismu (vede k situacím popisovaným jako overtourismus), jejich poslání je jiné. Nepochybně každý občan má právo navštívit národní park, radovat se a poučit se z jeho přírodních hodnot. Společnost však má současně právo a povinnost zajistit primárně ochranu přírody v těchto územích i za cenu využití legitimních regulačních nástrojů. Jen tehdy můžeme, jako zodpovědné instituce, naplňovat ono dávné ochranářské „poznej a chraň“.