Zvláštní číslo

Ochrana přírody 2009 — 1. 9. 2009 — Zvláštní číslo

Politika ochrany klimatu v České republice

Autor: Pavel Zámyslický

V květnu 2009 představilo Ministerstvo životního prostředí návrh koncepčního dokumentu Politika ochrany klimatu v České republice(dále Politika, MŽP 2009). Jedná se o dokument, který zatím neprošel připomínkováním ostatními resorty a který by měl zahájit tolik potřebnou diskusi o tomto tématu.

Změna klimatu nepříznivě ovlivní životní prostředí a kvalitu života lidí také v České republice. Je proto zapotřebí přijmout taková opatření, která udrží změnu klimatu v únosných mezích (mitigační opatření). Určité změny jsou ale již nevyhnutelné. Z tohoto důvodu je důležité věnovat pozornost také adaptačním opatřením, která nám do budoucna umožní, abychom se změnám podnebí přizpůsobili, např. posílením schopnosti krajiny zadržovat vodu kvůli častějšímu výskytu mimořádných srážek (zvýšení retenční kapacity krajiny). Zatímco uvedený dokument reaguje zejména na urgentní potřebu stabilizovat a snižovat koncentrace skleníkových plynů v atmosféře, komplexní koncepce adaptace na změnu podnebí chybí, takže je nutné, aby byla přijata národní strategie či program adaptačních opatření (cf.Plesník & Pelc 2009).

Emise skleníkových plynů v ČR

V celosvětovém měřítku obsazuje Česká republika se 146 miliony tun ekvivalentu oxidu uhličitého¹ročně 35. místo s přibližně 0,3 % celkových světových emisí. Nicméně s ohledem na množství emisí na jednoho obyvatele či na jednotku hrubého domácího produktu (HDP) se řadíme mezi státy s největší intenzitou produkce skleníkových plynů. Roční emise na obyvatele ve výši 14,2 tuny jsou například o 35 % vyšší, než je průměr Evropské unie, a sedminásobně vyšší než v Indii. Sektor energetiky produkuje v České republice 40 % z celkových emisí, což je způsobeno zejména vysokým podílem uhlí na energetickém mixu a významným exportem elektrické energie. Zastoupení emisí skleníkových plynů z průmyslu (32 %) odpovídá struktuře průmyslu ČR a jeho vysokému podílu na tvorbě HDP. Zbývající emise pocházejí z dopravy (12 %), ze spalování fosilních paliv v budovách (8 %), ze zemědělství (6 %) a z nakládání s odpady (2 %).

Závazek osmiprocentního snížení emisí skleníkových plynů oproti roku 1990 do roku 2012 pro Českou republiku vyplývá z Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu z roku 1992 (UNFCCC, vstup v platnost 1994). Protokol, který vstoupil v platnost v roce 2005, ČR ratifikovala v roce 2001. Kjótský cíl je totiž pro ČR a většinu dalších zemí střední a východní Evropy splnitelný bez potřeby aktivní ochrany klimatu pouze tím, že se zásadně restrukturalizovalo národní hospodářství a dřívější průmysloví znečišťovatelé v důsledku transformace buď zanikli, nebo postupně převedli výrobu na modernější nízkoemisní technologie.

Regulace produkce skleníkových plynů

První závazné cíle snížení emisí skleníkových plynů v průmyslových zemích stanovil Kjótský protokol k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu, a to na období 2008–2012 (UN 1998). Česká republika se jeho přijetím zavázala k osmiprocentnímu snížení emisí skleníkových plynů oproti roku 1990. V současné době probíhají celosvětová jednání o podobě nové globální dohody na ochranu klimatu, která má být schválena v prosinci 2009 na konferenci smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu a Kjótského protokolu v dánské metropoli Kodani.

Ochrana klimatu představuje také jednu z priorit společné politiky Evropské unie. Tzv. klimaticko-energetický balíček z prosince 2008 má zajistit snížení emisí skleníkových plynů v EU až o 30 % oproti roku 1990 (Commission of the European Communities 2009). Tohoto cíle má být dosaženo především pomocí systému obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v Evropské unii (EU ETS), vyššího podílu obnovitelných zdrojů energie a vyšší energetické účinnosti. Pro ČR to znamená výrazně snížit emise skleníkových plynů v sektorech zahrnutých do EU ETS, jako je energetika a rovněž průmyslové sektory (metalurgie, chemie, výroba vápna, cementu, skla, keramiky, atd.), a v ostatních nezahrnutých sektorech (doprava, bydlení a bytová výstavba, zemědělství a nakládání s odpady) emise nezvýšit o více než 9 % ve srovnání s hodnotami z roku 2005 (MŽP 2009).

Otázka ochrany klimatu patřila mj. i mezi hlavní priority předsednictví ČR Radě Evropské unie.

Cíle politiky ochrany klimatu v ČR

V současnosti ČR produkuje o 22 % emisí skleníkových plynů méně než v roce 1990. Je tudíž vhodné si přiznat, že pro ochranu klimatu můžeme udělat více, než jen považovat svůj úkol za automaticky splněný. K tomu by měla přispět i již zmiňovaná připravovaná politika ochrany klimatu, která je založena na aktivním přístupu k ochraně podnebí s jasnými cíli a formulacemi prostředků a nástrojů, pomocí nichž lze těchto cílů dosáhnout (tab. 1).

Obr. 1 Předpokládaný dopad Politiky ochrany klimatu v ČR (POK) na snížení emisí skleníkových plynů v ČR (v Mt CO₂ekv., MŽP 2009)

Struktura a obsah Politiky

Politika ochrany klimatu v ČRpředstavuje návrh optimální kombinace opatření, která společně tvoří většinu potenciálního snížení emisí skleníkových plynů v ČR.

Dosud národní politiku v oblasti ochrany klimatu v ČR upravuje Národní program na zmírnění dopadů změny klimatu v České republice.Nově navrhovaná Politika by mimo jiné měla pomoci odpovědět na následující otázky:

• Jaké jsou zásadní výhledy/trendy v emisích skleníkových plynů v jednotlivých odvětvích?
• Jak dosáhnout zásadního obratu v trendech emisí skleníkových plynů?
• Jak dosáhnout změny v uvažování o změně klimatu v ČR?
• Jaká jsou reálná opatření na zmírnění a předcházení změně klimatu?
• Jaká jsou reálná adaptační opatření v ČR?
• Jak může ČR přispět k ochraně klimatu a k adaptaci na klimatickou změnu v globálním měřítku?
• Jaké jsou konkrétní nástroje ochrany klimatu?
• Jak nákladná tato opatření budou a jaké další dopady přinesou?

Metodický přístup k tvorbě Politiky

Scénář snížení emisí skleníkových plynů je vyjádřen v jedné variantě k roku 2020. Účelem Politiky je popsat funkční opatření a postupy a případně navrhnout jejich úpravu, nikoli nahrazovat jiné koncepce, strategie a programy. Hlavním cílem Politiky je dosažení stavu, kdy jsou kritéria ochrany klimatu samozřejmou součástí veškerých koncepcí, strategií a programů a při rozhodování veřejné správy naprostou samozřejmostí.

Pokud jde o možné dopady Politiky, je možné je ukázat na obr. 1. Politika může pomocí stávajících nástrojů napomáhat, aby byly využívány účinněji, naplňovány řádně, včas a cílevědomě ve vztahu k otázkám ochrany klimatu (spodní, modrá část sloupce). Nástroje, které jsou nedílnou součástí aktivní politiky ochrany klimatu, resp. jejich výsledky, jsou pak vyznačeny zeleně v horní části grafu. Rozptyl možného dosažení úspor emisí skleníkových plynů se pohybuje v rozmezí 0–30 Mt, prakticky se bude s vysokou pravděpodobností nacházet v rozmezí 20–30 Mt.

Pro ilustraci zmiňovaného principu je uveden příklad projekce výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů v ČR a dopad Politiky na ni (obr. 2).

Obr. 2 Předpokládaný dopad Politiky ochrany klimatu v ČR (POK) na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů v ČR (v TWh, MŽP 2009)

Opatření na ochranu klimatu

Politika ochrany klimatu v ČR pracuje s přibližně 30 klíčovými opatřeními, navrženými tak, aby pokryla v maximální míře a logicky většinu aspektů života a činnosti v ČR. Jedná se o průmysl, procesy přeměny a distribuce energie, konečnou spotřebu energie, dopravu, zemědělství a lesnictví. Vybraná opatření pokrývají většinu potenciálu ke snižování emisí skleníkových plynů v daném horizontu.

Mezi hlavní opatření lze počítat mimo jiné:

• rozvoj kombinované výroby energie a tepla (KVET)
• zvýšení účinnosti energetických zdrojů
• využití obnovitelných zdrojů energie pro výrobu elektřiny, tepla a kombinované výroby energie a tepla
• výstavba elektráren na zemní plyn (CCGT)
• snižování energetické náročnosti budov
• využití dřeva ve stavebnictví
• snižování energetické náročnosti v průmyslu – teplo, elektřina
• změna palivového mixu
• plánování a řízení dopravy
• rozvoj klimaticky šetrnější dopravy s důrazem na dopravu ve městech
• omezování produkce metanu při chovu hospodářských zvířat a zachycení plynů z fermentačních procesů biomasy
• zlepšování funkce zemědělské půdy jako úložiště uhlíku – posílení absorpční kapacity půdy pro udržení uhlíku.

Ke každému opatření již existují stávající nástroje, nicméně pro další rozvoj je ve většině případů vhodné a nutné tyto nástroje posílit či navrhnout nástroje nové.

Možnosti snížení emisí skleníkových plynů jednotlivými sektory v ČR shrnuje tab. 1.

Ve srovnání s jinými zeměmi má ČR relativně velkou možnost snížení emisí skleníkových plynů nahrazováním dožívajících uhelných elektráren. S ohledem na geografické podmínky má menší potenciál v rozvoji obnovitelných zdrojů, jako je vítr nebo sluneční energie.

Kromě sektorového dělení lze navrhovaná opatření členit podle nákladů na společnost. V prvé řadě existují opatření s čistým ekonomickým přínosem, např. zvyšování energetické účinnosti v budovách, průmyslu a dopravě. Náklady na jejich zavedení jsou více než kompenzovány úsporami z nižší spotřeby energií. Jiná opatření, např. větší využití obnovitelných zdrojů, vyžadují vyšší náklady. Přestože se ve srovnání s ostatními možnostmi jedná o náklady poměrně vysoké, rozvoj využití obnovitelných zdrojů soukromým sektorem je účinně podpořen atraktivními tarify výkupních cen energie. Jejich využití je také žádoucí z hlediska energetické bezpečnosti a regionálního rozvoje.

Náklady na naplňování Politiky

Roční náklady na naplňování všech opatření Politiky budou v roce 2020 dosahovat 700 milionů eur v dnešních cenách (21,6 miliardy Kč). Tato částka tak představuje přibližně 0,3 % budoucího HDP a z podstatné části bude akceptována trhem (náklady nebudou explicitně v podobě vícenákladů „na ochranu klimatu“).

Teorie i praktické zkušenosti ukazují, že realizace opatření na snižování emisí skleníkových plynů nezatěžuje zásadně národní hospodářství – soukromé subjekty ani veřejný sektor – vícenáklady. Opatření jsou často realizovatelná pomocí (správně) používaných stávajících nástrojů, případně jejich úpravou. Pokud navíc podobné cíle sledují i ostatní subjekty a také ostatní státy, pak k zatížení ekonomiky téměř nedochází. Navíc je potřeba mít na paměti, že téměř všechna opatření na snížení produkce emisí skleníkových plynů jsou výrazně méně nákladná a mají více pozitivních – současně působících vlivů – než opatření adaptační, na která by muselo být vynaloženo v budoucnosti daleko více prostředků, pokud by se nepodařilo zastavit a následně zvrátit současný globální růstový trend emisí skleníkových plynů.

Adaptační opatření

Stručný přehled nejvýznamnějších realizovaných a plánovaných adaptačních opatření v ČR přibližuje tab. 2.

Tab. 2 Nejvýznamnější realizovaná a plánovaná adaptační opatření v ČR (MŽP 2009)

V dubnu 2009 zveřejnila Evropská komise dokument Bílá kniha. Přizpůsobení se změně klimatu: směřování k evropskému akčnímu rámci(Komise Evropských společenství 2009). Kromě opatření uvedených v tab. 2 jsou z uvedeného dokumentu pro ČR relevantní také další dlouhodobá strategická opatření:

• opatření k omezení úbytku biologické rozmanitosti a integrovaný přístup v zemědělství, lesnictví a ochraně přírody, zamezující zhoršování ekosystémových vazeb, které by ovlivňovaly příčiny a dopady změn klimatu
• zahrnutí adaptačních opatření do tří pilířů rozvoje venkova (zvýšení konkurenceschopnosti, zlepšení kvality života lidí a životního prostředí)
• sdílení informací o změně podnebí s adaptací na ni prostřednictvím společné databanky
• šíření znalostí a využití technologií pro adaptace na změny podnebí.

Závěr

Politika ochrany klimatu v ČR vychází z reálných hodnot a předpokladů a její cíle, jakkoli se mohou zdát ambiciózní, jsou splnitelné. Splnitelné jsou tím více, že doposud jsme k otázkám ochrany (i adaptace na změnu) klimatu nepřistupovali příliš aktivně.

Záleží však na tom, jakým způsobem přistoupíme k praktickému provádění již existujících nástrojů, případně k jejich úpravě, a jak aktivně se k jejich naplňování postaví každý z nás. I z toho důvodu je do Politiky ochrany klimatu v ČRzařazena samostatná část, která předkládá návody, co pro ochranu klimatu může udělat každý občan.

Autor je ředitelem odboru změny klimatu Ministerstva životního prostředí

Literatura

Commission of the European Communities (2009): The Climate action and renewable energy package, Europe’s climate change opportunity. http://ec.europa.eu/environment/climat/climate_action.htm. – Komise Evropských společenství (2009): Bílá kniha. Přizpůsobení se změně klimatu: směřování k evropskému akčnímu rámci. KOM (2009) 147. Komise Evropských společenství Brusel, 16 pp. – MŽP (2009): Politika ochrany klimatu v České republice. Návrh Ministerstva životního prostředí ČR. MŽP Praha, 146 pp. – Plesník J. & Pelc F. (2009): Příroda a krajina v České republice a jejich přizpůsobení změnám podnebí. Ochrana přírody64, suppl.: 30-34. – UN (1998): Kyoto Protocol to the United Nations Framework Convention on Climate Change. United Nations New York, N.Y., 21 pp.