Ochrana přírody 3/2026 — 25. 6. 2026 — Zvláštní číslo — Tištěná verze článku v pdf
Evropská komunita monitoringu biodiverzity se poprvé sešla na konferenci BioMonWeek
Ve dnech 4. až 8. května 2026 hostil jihofrancouzský Montpellier historicky první ročník Evropské konference o monitoringu biodiverzity, dnes již známé pod zkratkou BioMonWeek 2026. Událost organizovaná evropským partnerstvím Biodiversa+ ve spolupráci s dalšími platformami poprvé propojila vědce, datové specialisty, zástupce veřejné správy i soukromého sektoru. Cílem setkání bylo sjednotit značně roztříštěnou kulturu sledování stavu biodiverzity v Evropě a podpořit mezinárodní spolupráci. Akce tak navázala na dlouhodobé aktivity konsorcia poskytovatelů podpory výzkumu Biodiversa+. Tomu se bude podrobně věnovat článek v příštím čísle.
Skutečnost, že se na evropské úrovni jednalo o vůbec první specializovaný kongres tohoto typu, vyvolala mimořádný zájem odborné veřejnosti. To dokazuje i skutečnost, že při kapacitě zhruba 400 účastníků se nedostalo na téměř dvě stě dalších zájemců. Hlavní vědecký program, rozložený do devíti tematických okruhů, se zaměřil na sledování terestrických, sladkovodních i mořských ekosystémů, správu datových infrastruktur a zavádění nových technologií. Někdy běželo až osm paralelních sekcí současně.
Úvodní plenární zasedání otevřelo zásadní otázku současnosti: jak efektivně překlenout propast mezi vědeckým výzkumem a politickým rozhodováním. Účastníci se shodli, že pro naplňování cílů globálních i regionálních strategií nestačí sbírat izolovaná lokální data. Evropa nutně potřebuje harmonizované a standardizované metodiky i sdílenou datovou infrastrukturu, které umožní srovnávat trendy úbytku či obnovy populací druhů a přírodních stanovišť mezi státy i v celoevropském měřítku. Z dalších plenárních přednášek si dovolujeme vybrat především příspěvek kolegů z Finska, v němž popisovali úspěch v podobě ustanovení Národní koordinační skupiny pro informace o přírodě (Lukki). Cesta k celoevropskému sjednocenému rámci sledování stavu biodiverzity začíná v každé zemi na národní úrovni a harmonizaci napříč jednotlivými institucemi. Z několika vystoupení se dá zobecnit, že terénní biologové spíše zdůrazňovali potřebu harmonizace na evropské úrovni (v zájmu efektivity vynaložených prostředků a robustnosti odborných závěrů), kdežto přítomní úředníci upozorňovali na různá úskalí a také na zkušenosti z relativně pomalého dosavadního postupu. Jako inspirativní příklady dobré praxe byly představeny jednak úzce oborově zaměřený program sledování kytovců v severním Atlantiku SCANS, postupně rozvíjený už od roku 1994, jednak Evropě prostorově adekvátní komplexní systém v Austrálii, což je ovšem jen jeden stát, byť federativní.
Velká pozornost byla věnována metodologickému posunu a moderním přístupům – takzvanému „masovému monitoringu“. Živou diskuzi vyvolaly sekce věnované využívání environmentální DNA (eDNA) v rutinní praxi sledování vodních ekosystémů. Tato metoda je v západní Evropě již běžná, v řadě států střední a východní Evropy se však teprve etabluje. Jako u všech nových metod, které mají sloužit k dlouhodobému sledování trendů, je však nutné najít rovnováhu mezi standardizací v čase i prostoru a využíváním novinek. Řada příspěvků se věnovala sdílení datových toků mezi národními či regionálními databázemi a GBIF (Global Biodiversity Information Facility). Opomenuto nezůstalo ani zapojení veřejnosti formou občanské vědy (citizen science), která představuje nezanedbatelný zdroj plošných informací o stavu fauny a flóry.
Pro českou ochranu přírody a tuzemský státní monitoring koordinovaný AOPK ČR přinesl BioMonWeek řadu inspirativních podnětů. Zejména diskuze o využití obrazových i akustických senzorů či environmentální DNA a integraci inovativních nástrojů dálkového průzkumu Země a automatizovaných systémů (nejen sběru, ale i interpretace dat) ukazují směr, kterým se bude ubírat i sledování stavu české biodiverzity v nadcházejících letech. Zároveň je však klíčové rozvíjet spolupráci s univerzitami a výzkumnými ústavy, které pro tyto moderní přístupy vychovávají novou generaci odborníků. Bohužel mají zatím uzavřený přístup k finanční podpoře od GBIF a Česko nemá možnost spolurozhodovat o směřování této „pokladnice sdílených dat“ – jakkoliv se doba nezdá být zapojení českých státních institucí nakloněna, pořád má smysl o plné členství Česka usilovat.
Česko na konferenci reprezentovali zástupci MŽP a AOPK ČR. Zájem ostatních účastníků vzbudila přednáška o projektu InvazMap jako příklad dobré praxe národního schématu mapování invazních druhů. Dále byla zájemcům představena pilotní evropská iniciativa BiodivPond zaměřená na monitoring společenstev s vazbou na malé tůně, kterou AOPK ČR koordinuje. Více informací o této i dalších pilotech konsorcia Biodiversa+ čtenáři naleznou v jednom z příštích čísel Ochrany přírody.
Sborník příspěvků, záznamy plenárních přednášek a podrobné informace o prezentovaných projektech jsou dostupné na oficiálním webu akce 2026.biomonweek.eu. První ročník úspěšně položil základy pro pravidelné setkávání komunity, která hraje klíčovou roli při hodnocení, do jaké míry se Evropě (ne)daří zvrátit úbytek biologické rozmanitosti. Další evropská konference o monitoringu biodiverzity BioMonWeek proběhne v květnu 2028 ve finském městě Turku. ■
- - - -