Z naší přírody

Ochrana přírody 6/2025 — 18. 12. 2025 — Z naší přírody — Tištěná verze článku v pdf

Na Špičáku nejsou jenom jeskyně

autoři: Jiří Šafář, Miroslav Havira

O objevení jeskyně, její genezi, počátečních výzkumech, historii zpřístupnění podzemí pod Velkým Špičákem i o nejbohatším souboru jeskynní epigrafiky v České republice se podrobně rozepsal kolega Petr Zajíček v Ochraně přírody číslo 3/2025. Na stránkách tohoto čísla chceme připomenout, že i živá příroda zde svou unikátností za tou neživou nikterak nezaostává.

Rozmanité lesní ekosystémy a jejich flóra

Napříč národní přírodní památkou (NPP) Na Špičáku, jejíž rozloha činí necelých 7 ha, se ve směru od severoseverovýchodu k jihojihozápadu táhne přibližně 260 m dlouhý skalnatý hřbet s nejvyšším bodem Velký Špičák dosahujícím výšky 516 m n. m. Jedná se o jeden z několika vápencových ostrůvků v rámci širšího okolí. Z mírně svažitého terénu najednou prudce stoupá až do výšky kolem 30 m, kde nechybí kolmé skalní stěny i řada terásek. V mírnějším terénu pod skalnatým hřebenem převládají porosty květnatých bučin asociace Mercuriali perennis-Fagetum, kdy hlavní dřevinu – buk lesní – doprovází javor mléč i klen, tu a tam lípa srdčitá, jasan ztepilý nebo modřín opadavý. Stromové patro na prudších svazích ještě doplňují dřeviny typické pro suťové lesy jako lípa velkolistá a jilm horský. Skalnatý hřbet je porostlý mozaikou javoru mléče, borovice lesní, břízy bělokoré nebo dubu zimního. V keřovém patře se vyskytuje růže převislá a několik jedinců jalovce obecného pravého. Za povšimnutí stojí porost při severním okraji skalnatého hřebene připomínající fragment vápnomilné skalní lipiny asociace Seslerio caeruleae-Tilietum cordatae (Zukal 2023a). Do severovýchodní části NPP zasahuje nepůvodní kulturní smrčina, jež je postupně těžena v souvislosti s kůrovcovou gradací. V důsledku toho došlo během zhruba poslední dekády v tomto porostu ke snížení zastoupení smrku asi o 80 % původní zásoby a na vzniklých světlinách vzápětí k významnému zmlazení listnatých dřevin i keřového patra. Výsadbou byla doplněna pouze třešeň ptačí.

Lilie zlatohlavá (Lilium martagon) – zákonem chráněný druh v kategorii „ohrožený“. Foto Miroslav Havira

Pavučinec modrošafránový (Cortinarius croceocoeruleus) je vzácnou houbou světlých listnatých lesů na zásaditých půdách. Foto Daniel Dvořák

Samostatné pojednání si zasluhuje silně ohrožený tis červený (Taxus baccata) vyskytující se napříč popsanými porosty. V Jeseníkách se z řady známých důvodů, jako je těžba pro jeho pevné i krásné dřevo či likvidace pastevci pro jeho jedovatost, prakticky žádné tisy nezachovaly. Zdejší autochtonní, zdárně se obnovující populace čítající více než 400 jedinců je proto zvlášť významná. V rámci průzkumu provedeném v roce 2023 bylo zaznamenáno 258 jedinců vyšších jednoho metru (Zukal 2023b). Mají-li být využity místní zdroje reprodukčního materiálu pro jeho další šíření, resp. navrácení do jesenických lesů, je to optimální (a prakticky jediná) možnost. V roce 2021 byly proto zdejší porosty uznány jako zdroj reprodukčního materiálu. Tis je zde zastoupen všemi věkovými kategoriemi – od semenáčků přes mladé stromky krčící se v podrostu či skalních štěrbinách až po jedince o stáří kolem 200 let. Ne nadarmo je tis jedním z předmětů ochrany NPP. Kromě nedávno provedené dendrochronologie s cílem zjistit věk několika namátkově vybraných jedinců tisu byla zpracována též genetická analýza DNA. Jedním z cílů bylo prozkoumat genetickou příbuznost našich domácích dílčích populací. Předběžné výsledky analýz tisu červeného prováděných VÚLHM, v. v. i., ukazují na nejmenší genetickou vzdálenost tisů z Velkého Špičáku od dílčí populace z Hřebečského hřbetu (oblast mezi Svitavami a Moravskou Třebovou), za kterou postupně následují tisy z Moravského krasu, Beskyd a středního Povltaví. Geneticky o něco vzdálenější se jeví např. tisy z NP Podyjí, dále z Lužických hor, Březinské tisy a další zkoumané dílčí populace (Cvrčková 2025 in litt.).

Pokud jde o praktický management, je důležité zajistit kontinuitu zdejší populace, což se bez mechanické ochrany zmlazení proti poškozování stromků okusem především srnčí zvěří neobejde. Jelikož by budování skupinových oplocenek bylo v náročném skalnatém terénu velice problematické, již před více než 20 lety bylo přistoupeno k individuální ochraně vybraných semenáčků pomocí oplůtků ze samonosného pletiva. V letošním roce byly poškozené či nefunkční oplůtky vyměněny a současně popsaným způsobem ochráněny stromky další. Bylo tak celkem ochráněno více než 100 jedinců.

Díky bazickému podkladu i přírodě blízkému charakteru lesních porostů s přítomností tlejícího dřeva je NPP Na Špičáku také regionálně významnou mykologickou lokalitou. Byla zde zaznamenána řada lignikolních druhů preferujících lesy přirozeného charakteru – z nejvýznačnějších jde kupříkladu o korálovec ježatý (Hericium erinaceus), některé druhy štítovek nebo kržatku šikmou (Flammulaster limulatus). Zajímavostí je na tisy a jalovce vázaný pevníkovec hladký (Amylostereum laevigatum). Velmi bohatá je i pozemní mykobiota, reprezentovaná i některými v regionu neobvyklými teplomilnými druhy. Ráz podzimního aspektu udávají nápadné barevné plodnice vápnomilných pavučinců, kterých bylo dosud zaznamenáno více než 30 druhů. Vyzdvihnout lze pavučinec lilákový (Cortinarius sodagnitus) či pavučinec modrošafránový (Cortinarius croceocoeruleus). Vůbec největší vzácnost zdejší mykobioty představuje běločechratka trojbarvá (Leucopaxillus tricolor) (Dvořák & Deckerová 2014), neboť se jedná o ojedinělý výskyt mimo oblast středních Čech a jižní Moravy.

Z více než 110 botanických taxonů lze jako významné jmenovat ohroženou lilii zlatohlavou (Lilium martagon) vyskytující se na lokalitě v relativně hojném počtu zejména při severovýchodním úbočí skalnatého hřebenu, kruštík širolistý (Epipactis helleborine) nebo dříve zde nezaznamenanou a také ohroženou okrotici bílou (Cephalanthera damasonium) (Zukal 2023c). V 90. letech minulého století opakovaně pozorovaný kvetoucí exemplář bramboříku nachového (Cyclamen purpurascens) lze považovat za dílo „zahradnických“ aktivit některého z návštěvníků nebo možná původních obyvatel regionu.

Nezaostává ani fauna

I když v NPP Na Špičáku zatím nebyly dostatečně prozkoumány všechny významné skupiny bezobratlých živočichů, je zřejmé, že nevelká rozloha lesa obklopeného pastvinami a poli představuje jistý limit. Pro entomology by tak mohlo být zklamáním, že ze 126 zatím zjištěných druhů motýlů patří pouze batolec duhový (Apatura iris) mezi zvláště chráněné (Vrabec & Hájková 2014). Zajímavější je zdejší populace suchozemských plžů, a to zřejmě díky podloží bohatému na vápník. Na osluněné skalní výchozy jsou vázány některé xerotermofilní druhy, jinak v této oblasti vzácnější oblovka drobná (Cochlicopa lubricella), páskovka žíhaná (Caucasotachea vindobonensis) a drobnička válcovitá (Truncatellina cylindrica). Rovněž sem pronikly druhy typické pro horské lesní sutě, ve vyšších oblastech České republiky vzácně se vyskytující vrkoč horský (Vertigo alpestris), sklovatka krátkonohá (Daudebardia brevipes) a zuboústka sametová (Causa holosericea). Zasahují sem i svým původem typicky karpatské prvky jako vlahovka karpatská (Monachoides vicinus) a skalnice lepá (Faustina faustina) (Lacina 2010).

Vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) se na zimovišti důsledně zabalí do křídel. Foto Jiří Šafář

Přehled druhů letounů zjištěných v NPP Na Špičáku v letech 1995–2025. Zpracoval Jiří Šafář 

Žádné vodní měkkýše v NPP Na Špičáku nenajdeme, což není vzhledem ke krasovému charakteru území nikterak překvapivé. O to zajímavější je však výskyt až 7 druhů obojživelníků zaznamenaných v posledních třech dekádách. Vesměs jsou vázaní na malé periodické jezírko na dně bývalého lomu v jižní části území. Žijí zde čolek velký (Triturus cristatus), čolek horský (Ichthyosaura alpestris) a čolek obecný (Lissotriton vulgaris) s ropuchou obecnou (Bufo bufo) a skokanem hnědým (Rana temporaria). Výjimkou je rosnička zelená (Hyla arborea) příležitostně nalezená v ekotonových partiích lokality. Budoucnost většiny obojživelníků je zde ale značně nejistá. Hladina jezírka je významně závislá na úrovni podzemních vod v okolí vykazující v posledních letech výrazný pokles v souvislosti s deficitem srážek. Před několika lety objevil čolek velký akumulaci vody v hornickém vozíku, který je umístěn poblíž budovy správy jeskyní a slouží pro zachycení srážek na zalévání. Toto alternativní stanoviště však pro něho není dlouhodobě udržitelné. Jako stabilní se v současné době naopak jeví populace mloka skvrnitého (Salamandra salamandra).

Některé návštěvníky jeskyně Na Špičáku mohou vyděsit tabulky rozmístěné kolem parkoviště upozorňující na přítomnost zmijí obecných (Vipera berus). Jde o obavu veskrze zbytečnou, protože místní zmije jsou velmi plaché. Jejich populace není nijak početná, a tak setkání s nimi lze považovat spíš za šťastný okamžik. Mnohem pravděpodobnější je setkání se slepýšem křehkým (Anguis fragilis), ještěrkou obecnou (Lacerta agilis) a ještěrkou živorodou (Zootoca vivipara) anebo u jezírka s užovkou obojkovou (Natrix natrix).

Graf početnosti vrápenců a netopýrů v čase. Zpracoval Jiří Šafář

Netopýr vodní (Myotis daubentonii) odchycený u jeskyně Na Špičáku. Foto Jiří Šafář

Živý poklad (nejen) v podzemí

Nejvýznamnější skupinou živočichů NPP Na Špičáku jsou letouni. Území je také zařazeno do soustavy Natura 2000 jako evropsky významná lokalita (EVL) s předmětem ochrany vrápencem malým (Rhinolophus hipposideros). Prvními průkopníky ve zkoumání vrápenců a netopýrů ve zdejších jeskyních byli v 50. a 60. letech 20. století pánové Jiří Gaisler a Jan Souček. Na přelomu 80. a 90. let je následoval Zdeněk Rumler se svými žáky z řad speleologů (ZO ČSS Barbastella a Orcus). Pravidelný každoroční monitoring lokality byl zahájen teprve v zimě 1995/1996, tedy právě před 30 lety, a takové výročí již stojí za malé ohlédnutí (Gaisler a Hanák 1972; Šafář a Rumler 2001).

Při první kontrole bylo tehdy napočítáno přesně 100 jedinců celkově 4 druhů, což nebyla žádná ohromující čísla. Při monitoringu je věnována pozornost pouze hlavnímu systému. Druhá jeskyně v NPP „Za zborceným portálem“ s ústím u východu z návštěvnické trasy je dlouhá 55 m, s denivelací asi 7 m a letouni ji v zimě nevyužívají, neboť je příliš suchá a zřejmě též vymrzá.

Pravidelné zimní kontroly a dobrá spolupráce s pracovnicemi správy jeskyní (tehdy ještě součást AOPK ČR) vedly k nápadu zapojit se společně do významné osvětové akce pod názvem Mezinárodní noc pro netopýry. Ve vazbě na tuto akci byla zahájena tradice nočních odchytů v době podzimních přeletů. Ty byly později doplněny ještě sledováním netopýrů pomocí detektorů.

V uplynulých třiceti letech bylo během 30 kontrol jeskyně Na Špičáku jako zimoviště zjištěno celkem 3 034 zvířat 10 druhů. Jejich soupis je uveden v přiložené tabulce. Při 34 nočních odchytech v rozmezí od 15. 7. do 9. 10. v letech 2001–2025 se podařilo odchytit celkem 847 jedinců 13 druhů. Jednoznačně nejhojnějším druhem v lokalitě je vrápenec malý dominující jak v zimním období (88,2 %), tak poněkud překvapivě i svým zastoupením v odchytech (38,3 %). Vývoj početnosti populace vrápenců malých za posledních 30 let zachycuje graf. V zimě s velkým odstupem za vrápenci následují netopýr brvitý (Myotis emarginatus; 6,2 %) a netopýr vodní (M. daubentonii; 2,1 %), n. velký (M. myotis; 1,8 %) a další druhy spíše s ojedinělým výskytem. Při odchytech následují vrápence malého n. vodní (31,2 %), n. brvitý (14,3 %) a n. ušatý (Plecotus auritus; 7,2 %). Díky odchytům se podařilo prokázat výskyt druhů, které v zimě zavítají do podzemí jen sporadicky, ale využívají celoročně dutiny v lesním porostu, jako jsou n. alkathoe (Myotis alcathoe), n. velkouchý (M. bechsteinii), n. večerní (Eptesicus serotinus) a n. hvízdavý (Pipistrellus pipistrellus), anebo do podzemí nelétají vůbec, jako n. rezavý (Nyctalus noctula). Detektorem byl potvrzen výskyt 9 druhů a nově také n. nejmenší (Pipistrellus pygmeus), což je zatím poslední (16.) druh letouna prokázaný z NPP Na Špičáku v srpnu roku 2025.

O plchu velkém (Glis glis), který v hojném počtu obývá bučiny na Velkém Špičáku, je známo, že jako omnivorní živočich konzumuje také hmyz, ptačí vejce a ptačí mláďata. Méně se již ví, že také zabíjí a příležitostně konzumuje i menší druhy plchů, zejména při kompetici o vhodné dutiny. I tak byla překvapivá událost, k níž došlo při odchytu 15. 7. 2011. Při kontrole odchytové sítě byl spatřen plch velký, jak se zadními končetinami opírá o skalní stěnu, předními je zavěšen v síti a požírá jednoho ze dvou vrápenců malých, které předtím zakousl. Když se chiropterologové přiblížili, tak se stáhl do okna nad vstupem do jeskyně, kterým vrápenci a netopýři vyletují ven. A tam čekal, necelý metr od badatelů, když vyprošťovali ze sítě zbytky vrápenců, s tím, že se zřejmě hodlal ke své kořisti vrátit. Příroda je zkrátka nevyzpytatelná.

Malé pozvání na závěr

Kdy je nejlepší NPP Na Špičáku navštívit? Samozřejmě v období na přelomu srpna a září, kdy se zde již čtvrtstoletí pravidelně koná zmiňovaná Mezinárodní noc pro netopýry, během níž se návštěvníci mohou dovědět mnoho zajímavého ze života těchto jedinečných vládců noční oblohy.    ■

- - - -

Úvodní foto: Bučina s tisem červeným na svahu skalního hřebínku. Foto Miroslav Havira

- - - -

Literatura:

• Cvrčková H., 2025: in litt., e-mailová korespondence 29. 10. 2025 (nepubl.).
• Dvořák D., Deckerová H., 2014: Inventarizační průzkum NPP Na Špičáku z oboru mykologie. Závěrečná zpráva – Implementace soustavy Natura 2000 v území v péči AOPK ČR a jejich monitoring. – Ms., depon. in: Správa CHKO Jeseníky, Jeseník, 26 s.
• Gaisler J., Hanák V., 1972: Přehled netopýrů moravských jeskyň. - Československý Kras, 24: 53-60.
• Lacina A., 2010: Malakologický průzkum NPP Na Špičáku. - Ms., depon. in: Správa CHKO Jeseníky. Jeseník 5 s.
• Šafář J., Rumler Z., 2001: Netopýři zimující na vybraných zimovištích severní Moravy. – Vespertilio 5: 271-278.
• Vrabec V., Hájková Š. (2014): Motýli (Lepidoptera) NPP Na Špičáku. Závěrečná zpráva – Implementace soustavy Natura 2000 v území v péči AOPK ČR a jejich monitoring. - Ms., depon. in: Správa CHKO Jeseníky, Jeseník, 20 s.
• zukal D., 2023a: Závěrečná zpráva – Monitoring a mapování vybraných druhů rostlin a živočichů a inventarizace maloplošných zvláště chráněných území v národně významných územích v České republice. Botanický inventarizační průzkum NPP Na Špičáku – vegetace. – Ms., depon. in: Správa CHKO Jeseníky, Jeseník, 19 s.
• Zukal D., 2023b: Monitoring a mapování vybraných druhů cévnatých rostlin – Taxus baccata. - Ms., depon. in: Správa CHKO Jeseníky. Jeseník.
• zukal D., 2023c: Závěrečná zpráva – Monitoring a mapování vybraných druhů rostlin a živočichů a inventarizace maloplošných zvláště chráněných území v národně významných územích v České republice. Botanický inventarizační průzkum NPP Na Špičáku – flóra. – Ms., depon. in: Správa CHKO Jeseníky, Jeseník, 24 s.