Z naší přírody

Ochrana přírody 3/2018 — 28. 6. 2018 — Z naší přírody — Tištěná verze článku v pdf

Mladečské jeskyně, naše nejstarší sídliště druhu Homo sapiens

Autor: Petr Zajíček

Povrchové i podzemní jevy Mladečského krasu u Litovle mají stejnou genezi jako většina moravských krasových oblastí. Organogenní vápence se utvářely během dlouhodobé mořské záplavy v období středního až svrchního devonu. Souvislé, až několik set metrů mocné vrstvy vápenců pak byly vlivem dalších geologických procesů rozlámány, zvrásněny a v mnoha místech zatlačeny hluboko pod zemský povrch. Část vápenců, převážně v oblasti Jeseníků a Rychlebských hor, prodělala i metamorfózu za vzniku vápenců krystalických – mramorů. Dnes jsou různě velké ostrůvky vápenců na Moravě nepravidelně roztroušeny a jedním z nich je i Mladečský kras. Jeho největším a nejvýraznějším tělesem je vrch Třesín, kde je dnes evidováno několik krasových jevů, včetně Mladečských jeskyní, které jsou v oblasti nejdelší a nejrozsáhlejší. Na jejich utváření se podílela korozní činnost atmosférických vod a především řeka Morava, jejíž tok v několika etapách modeloval profily chodeb. Dnešní hydrografie Třesína je nevýrazná, podzemní krasové vody v malém průtoku vyvěrají v Řimických vyvěračkách na úpatí.

První mapa Mladečských jeskyní od Josefa Szombathyho z roku 1882.
Reprofoto Petr Zajíček

Objev Mladečských jeskyní, první písemné zmínky, rabování
Jeskynní prostory Třesína byly v pravěku útočištěm lidí i zvířat. Po přirozeném zavalení vchodů pak byly dlouho neznámé. Odkrýt se je podařilo až při těžbě vápence v první polovině 19. století. Údaje o datu objevu jsou různé. Literární zdroje uvádějí rok 1826 a 1828. Dle Josefa Skutila, který podrobně pátral v historických pramenech, to bylo skutečně již v roce 1828. Opíral se mimo jiné o údaje známého publicisty Karla Josefa Jurende v publikaci „Vaterladischer Pilger“ z roku 1835. Jeskyně, tehdy nazývaná „Bočkova díra“ pak zůstávala několik desetiletí volně přístupná a v té době se nenašel vzdělaný člověk, který by ji prozkoumal, popsal a alespoň zachránil kosterní pozůstatky lidí a zvířat, které se zde dle kusých informací hojně nacházely. Zmínky hovoří dokonce o nálezu lidské kostry „obra“. Kromě kostí z jeskyně lidé odnášeli i ulámané krápníky a vše většinou prodávali na trhu. Této skutečnosti si povšiml významný archeolog Josef Szombathy při návštěvě Olomouce v roce 1881. Začal pátrat odkud kosti i krápníky pocházejí.

Historická fotografie provozní budovy Mladečských jeskyní. Foto Petr Zajíček

Výzkumy Mladečských jeskyní v druhé polovině 19. a na začátku 20. století
Josef Szombathy se krátce po zjištění lokality ujal komplexního výzkumu. Povolení získal od majitele zdejšího panství, lichtenštejnského knížete Jana II. V té době nesla jeskyně jeho jméno – „Fürst Johanns Höhle“. Szombathy prostoupil všechny dostupné části jeskynního systému a zahájil archeologické vykopávky. Vytvořil také půdorysný plán jeskyně. Szombathy se do jeskyně pak vracel opakovaně (až do roku 1925). V jedné z odlehlých odboček zanechal na stěně svůj podpis s datem 11. 6. 1881. Zároveň na začátku 20. století prováděli v Mladečských jeskyních výzkumy další významní badatelé, Jan Knies, Jan Smyčka či J. Fürst. Nejvýznamnější částí z archeologického hlediska byla prostora situovaná mezi původními vchody do jeskyně, Dóm mrtvých. Zde nalezl Szombathy údajně dvě ohniště a dále velké množství lidských kostí a nástrojů. Již v té době badatelé identifikovali, že se jedná o kosti člověka moderního typu (Homo sapiens), avšak značného stáří (oproti jiným podobným nálezům na Moravě). Z nalezených artefaktů byl nejvýznamnější soubor kostěných hrotů, později označovaných jako „mladečský typ“. Kromě toho byly nalezeny ozdoby v podobě provrtaných zvířecích kostí. Neméně významné byly i početné nálezy kostí mnoha druhů pleistocenních živočichů (medvěd jeskynní, lev jeskyní, liška polární, pratur, sob polární, mamut, nosorožec ad.). Z drobnější fauny byl pozoruhodný nález velkého množství kostí hadů. Paleontologové v tomto smyslu označují Mladečské jeskyně jako „Hadí jeskyni“. Značná část nálezů z doby prvotních výzkumů byla zničena během požáru mikulovského zámku na konci 2. světové války. Většina těch dochovaných je uložena v Naturhistorisches muzeu ve Vídni, několik exponátů, včetně části lidské lebky, se nachází i v depozitáři Moravského zemského muzea v Brně. Právě zachráněné kosterní pozůstatky lidí posloužily k antropologickým výzkumům na začátku 21. století, které přinesly překvapivé výsledky.

Součást podzemní expozice před východem z jeskyně. Foto Petr Zajíček

Objevy nových částí, zpřístupnění jeskyní veřejnosti
V roce 1902 byla objevena nová prostora Mladečských jeskyní. Protože byla ušetřena dřívějších návštěv lidí, kteří v jeskyni lámali krápníky, byla její bohatá výzdoba zachována. Dóm byl proto nazván „Panenská jeskyně“. Roku 1911 zakoupila vstupní areál s jeskyněmi Krajinská muzejní společnost v Litovli se záměrem prostory zpřístupnit veřejnosti. Provedla rozsáhlé úpravy, elektrifikaci a z jeskyně nechala vyvézt velké množství sedimentů i sutin. Před vchodem vystavěla provozní budovu s restaurací a noclehárnou pro turisty. V souvislosti se zpřístupňovacími pracemi byl v nejodlehlejší části jeskyně od vchodu skrz tzv. Pracovní chodbu proražen další vchod do údolí řeky Moravy.

Chrám přírody s barevnými sintrovými náteky. Foto Petr Zajíček

Pováleční provozovatelé mladečských jeskyní
Krajinská muzejní společnost v Litovli po druhé světové válce zanikla. Začátkem 50. let prováděli v jeskyních výzkum členové Speleologické klubu v Brně pod vedením Přemysla Ryšavého a objevili v některých částech nové prostory. Zároveň v roce 1951 převzalo jeskyně družstvo Severomoravský kras, které zchátralé objekty provozní budovy opravilo. Poté spravovaly jeskyně postupně dvě instituce, n. p. Čedok a n. p. Turista. Od roku 1958 se dostaly do správy a péče Krajskému vlastivědnému muzeu v Olomouci, které je spolu s dalšími čtyřmi zpřístupněnými jeskyněmi provozovalo až do roku 1990. Poté přešly všechny zpřístupněné jeskyně České republiky do péče a provozu státní instituce rezortu životního prostředí (dnes Správa jeskyní České republiky).

Prohlídková trasa i areál jeskyně prodělaly dodnes několik rekonstrukcí. Zvláště v roce 2004 proběhly v rámci generální rekonstrukce rozsáhlé úpravy, během kterých byly odstraněny především přebytečné betonové plochy a zábradlí. Řadě zákoutí a prostor se vrátil jejich původní přírodní stav. Historická stavba provozní budovy byla kompletně zrekonstruována (včetně nových přístavků) v roce 2012.

Jedna z dochovaných lidských lebek z původních nálezů v Mladči. Foto Petr Zajíček

Komplexní antropologický výzkum mladečských nálezů
Nálezy kosterních pozůstatků pravěké populace Homo sapiens zůstávaly objektem zájmu několika generací archeologů. Bylo zřejmé, že se jedná o jedny z nejstarších dokladů existence moderního člověka v Evropě. Odlišné však byly názory vědců na vlastní funkci prostor Mladečských jeskyní. Někteří archeologové zastávají původní Szombathyho poznatky, že Dóm mrtvých s přilehlými prostorami byl sídlištěm těchto lidí, jiní Szombathyho interpretace zpochybňují a předpokládají, že Mladečské jeskyně byly pouze pohřebištěm a zemřelí lidé byli vhazováni do podzemí propastí, která byla jedním z původních vchodů.

Lebka jeskynního medvěda. Foto Petr Zajíček

Ať to bylo jakkoliv, tyto populace lidí v tomto regionu žily. V letech 2005–2007 proběhl mezinárodní vysoce sofistikovaný výzkum kosterních pozůstatků z Mladče vedený rakouskou antropoložkou M. Teschler-Nicolou.
Stěžejní prací bylo datování kostí radiokarbonovou metodou. Výzkumy ukázaly, že stáří kostí pravěkých lidí z Mladče je více než 35 000 let a tato skutečnost staví mladečské naleziště mezi unikátní evropské archeologické lokality. Prokazatelně se jedná o pozůstatky nejstarších lidí moderního typu na území střední Evropy a také nejsevernější výspu jejich populací, které proudily do Evropy z tropických oblastí.

Prohlídková trasa a podzemní expozice
Již od počátku 90. let 20. století bylo v zájmu provozovatele jeskyně prezentovat návštěvníkům archeologický význam této lokality názornou a poučnou formou. Ve vestibulu vstupní budovy vznikla expozice s kopiemi nálezů a informativními panely, jejichž obsah se v průběhu dalších let obměňoval a aktualizoval. Zároveň byly v místě ohniště v Dómu mrtvých vystaveny kosti pravěkých zvířat. Ve spolupráci s Moravským zemským muzeem Brno byly prvky expozice postupně doplňovány. V letech 2011–2012, kdy probíhala rekonstrukce provozního areálu, byl zprovozněn další z vchodů do jeskyně. Slouží jako východ a v prostorách výstupní chodby byly instalovány další informační panely. Zároveň bylo v dómu mrtvých vybudováno dioráma se třemi modely postav pravěkých lidí. V současné době se připravují další významné prvky expozice. V dalších méně atraktivních částech jeskyně na prohlídkové trase bude instalováno několik dioramat, jejichž obsahem bude život lidí a zvířat v pleistocénu. Připravují se také naučné filmy s animacemi, např. o vzniku a vývoji Mladečského krasu. Všechny náklady na tvorbu expozice jsou hrazeny výhradně z finančních zdrojů provozovatele – Správy jeskyní České republiky.

Návštěvní okruh Mladečskými jeskyněmi je dlouhý cca 400 metrů. Celková délka všech prostor činí 1250 metrů s výškovým rozpětím 30 metrů. Nejnižší úroveň tvoří sestupná chodbička, která končí dvěma nehlubokými propastmi. Na jejich dně kolísá hladina vody, jejíž úroveň koresponduje s úrovní řeky Moravy. Pozoruhodná je 18 hluboká Propástka, která s Mladečskými jeskyněmi geneticky souvisí, ale fyzicky s nimi není propojena. Její ústí bylo odkryto při stavbě provozní budovy v roce 1911. K nejkrásnějším partiím Mladečských jeskyní patří Chrám přírody, Panenská jeskyně a krápník zvaný „Mumie“, který je také symbolem jeskyně. Bohatá a zachovalá krápníková výzdoba je také v tzv. Nové jeskyni, která se nachází mimo prohlídkovou trasu. Teplota ovzduší se pohybuje mezi 10 a 11 ^oC.

Za rok navštíví Mladečské jeskyně kolem 20 000 návštěvníků.

Použitá a doporučená literatura:

Jelínek, J. (1964): Antropologické nálezy Mladečských jeskyň. - in Exkurzní průvodce,s.46, 46a, 46b. Mezinárodní speleologická konference. GÚ ČSAV, Brno.

Knies, J. (1905): Nový nález diluviálního člověka u Mladče na Moravě. - Věstník Přírod. Klubu v Prostějově. Prostějov

Morávek, R. (2000): Krasové jevy území a turistické využití Mladečských jeskyní. - In MLADEČ- 650 let. Sborník příspěvků z historie a současnosti Mladče, s. 100-111. Litovel.

Panoš, V. (1955 a): Jeskyně Severomoravského krasu. STN. 150 s., Praha.

Panoš, V. (1964 b): Mladečské a Javoříčské jeskyně. - In Exkurzní průvodce,s. 43-45, 46b-50, Mezinárodní speleologická konference v Brně. GÚ ČSAV Brno.

Panoš, V. (1976): Klasifikace a hodnocení oblastí Severomoravského krasu - MLADEČSKÉ JESKYNĚ. - Závěrečná zpráva (nepublikováno). Archiv VMO, Olomouc.

Skutil, J. (1938): Pravěké nálezy v Mladči u Litovle na Moravě. Krajinská musejní společnost Litovel. 115 s. Litovel.

Svoboda, J. (2000): Paleolit Mladečských jeskyní. In MLADEČ - 650 let. Sborník příspěvků z historie a současnosti Mladče. 112-120, Litovel.

Svoboda, J. A. (2005): Kdy šel moderní člověk přes Mladeč. - Vesmír, 84, 444, Praha.

Szombathy, J. (1882): Über Ausgrabungen in den mährischen Höhlen im Jahre 1881. Sitzungsberichte der K. Akademie der Wissenschaften 85, 1. Abt., s. 90 - 107.

Šafář, J., Rumler, Z. (2001): Netopýři zimující na vybraných zimovištích severní Moravy. - Vespertilio, 5: 271-278, Praha.

Teschler-Nicola, M. (Ed.) (2006): Early Modern Humans at the Moravian Gate. The Mladeč caves and their Remains. Vyd. První, Springer, 2006. Monografie, ISBN 10 3-211-23588, s. 505-514, Wien-New York.

Wild, E. M., Teschler-Nicola, M., Kutschera, W., Steiner, P., Trinkhaus, E., Wanek, W. (2005): Direkt dating of Early Upper Paleolithic human remains from Mladeč. - Nature 435, 332-335.