Z naší přírody

Ochrana přírody 5/2008 — 21. 10. 2008 — Z naší přírody

Libický luh

autoři: Irena  Formanová, Miroslav  Dort, Luboš  Beran

Libický luh, nejrozsáhlejší z lužních lesů, které se do současnosti dochovaly na obou březích toku Labe mezi Kolínem a Poděbrady, se nachází ve Středním Polabí, na soutoku Labe s Cidlinou, mezi obcemi Libice nad Cidlinou a Velký Osek.

Historie a současnost využívání území

Nejstarší osídlení území je doloženo zmladší doby bronzové. Vznik první osady na území Libice nad Cidlinou je datován do 6. století a souvisí se slovanskou kolonizací. V 9. a 10. století bylo hradiště významným správním centrem a sídlem rodu Slavníkovců, kteří postupně ovládli jihovýchodní část pozdějšího českého státu. Politický a hospodářský význam sídla znamenal také, v měřítku raného středověku, zvýšenou koncentraci obyvatelstva, nepochybně spojenou se zvýšeným využíváním přírodních zdrojů území. Význam libického hradiště zčásti přetrval i po vyvraždění Slavníkovců v roce 995, kdy se sídlo dostalo do správy rodu Vršovců. Když na začátku 12. století stihl Vršovce osud Slavníkovců, stalo se předhradí vesnicí, kterou zůstalo dodnes.

Slavné slavníkovské hradiště vydalo zajímavé poznatky nejen archeologům a historikům, ale i přírodovědcům. Na základě determinace dřevěných uhlíků bylo rekonstruováno tehdejší složení lužního lesa v okolí hradiště. Ve vzorcích zcela převažovaly dřeviny „tvrdého” jilmového luhu, zatímco dřeviny „měkkých” vrbotopolových luhů byly zjištěny jen s malou frekvencí. Z výsledků lze usuzovat, že v raném středověku na soutoku Labe a Cidliny převažoval jilmový luh postihovaný nízkými jarními záplavami. K mohutnějším a častějším záplavám a šíření dřevin „měkkého“ luhu došlo až později, v důsledku snížení retenční schopnosti krajiny rozsáhlým odlesňováním v povodí obou řek až k pramenným oblastem. Ke zvýšení intenzity mýcení lesů v oblasti a k jejich následné přeměně na pole a louky docházelo od 13. století v souvislosti s těžbou dřeva pro stříbrné doly v Kutné Hoře. Udává se, že současná rozloha lesů ve Středním Polabí představuje přibližně jednu desetinu jejich rozlohy původní.

O lesním hospodaření v prostoru mezi Libicí nad Cidlinou a Velkým Osekem se dochovala řada historických údajů, které dokládají dlouhodobou existenci lesů v tomto území, ale také jejich výrazné ovlivňování lidskou činností, které podstatně změnilo jejich charakter.

Na poděbradském panství, jehož součástí byly od středověku také libické lesy, bylo první geometrické zaměření lesů provedeno v roce 1593. Stejně jako v následujících soupisech panství z roku 1640 a 1770 je v něm zmínka o hájemství (či revíru) libickém. Přibližně stejný rozsah lesů, jaký je u Libice v současnosti, dokládá nejen dokument z roku 1743, který uvádí les o rozloze 5 400 provazců (cca 490 ha), ale například i vojenské mapy z pozdější doby.

První zařazení lesů poděbradského panství bylo provedeno v roce 1792 a kromě rozdělení lesa do hospodářských tříd (u lesa vysokého s obmýtím 80 a 100 let, u lesa nízkého s obmýtím 20 a 40 let) se v něm navrhuje převedení lesů nízkých, které v té době zaujímaly více než 50 %, na les vysoký. Od 30. let 19. století jsou na panství doloženy výsadby dubu, jasanu, jilmu, olše, ale i modřínu a vejmutovky. Teprve po roce 1896 došlo k radikálním převodům lesa nízkého na les vysoký.

Převody se prováděly holou sečí, někdy s ponecháním výstavků, s následnou umělou obnovou. Na obvykle vyklučených pasekách byla preferována síje žaludů do řádků. Mezi řádky směli lesní dělníci pěstovat brambory, což zajišťovalo vzniklé kultuře ochranu proti buřeni, včetně okopávání. Síje byla místy doplňována sadbou silných sazenic různých dřevin (jasan, jíva, olše, modřín). Osivo dubu pocházelo nejen z vlastních zdrojů panství, ale byly prováděny i jeho nákupy a do porostů byly vneseny cizí druhy – dub červený a dub cer. Převody lesa nízkého byly předepsány rovněž v taxaci z počátku 20. století. Tehdy byly libické lesy tvořeny z 97 %listnáči (z toho dub 67 %, olše 10 %, jasan 10%). Převody pokračovaly až do 50. let 20. století , ale podíl jehličnanů se již výrazně neměnil, neboť byly zaváděny jen na lokalitách, kde se zalesnění dubem nedařilo (například zrušené školky). Vysazování topolů kanadských se omezovalo jen na vlhčí lokality. Účelové změny druhové skladby, provedené v minulosti ve prospěch lesního hospodaření (například výsadba jírovců a smrku), neměly díky omezené ploše podstatný vliv.

Zásahem, který však rozhodujícím způsobem ovlivnil charakter libických lesů, byla regulace Labe. K napřímení toku přibližně v současné linii došlo v první polovině 19. století, další úpravy koryta proběhly počátkem 20. století za účelem splavnění. Přestal tak působit živel vodního toku, který byl zdrojem pravidelné tvorby a obnovy tůní, a tím maximální pestrosti stanovišť. Část sedimentů odtěžených při regulaci toku byla navíc uložena na území Libického luhu. V lesích se provedené napřímení a prohloubení koryta Labe projevilo výraznou změnou stanovištních podmínek. Došlo k odpojení většiny slepých ramen od hlavního toku, snížila se hladina podzemní vody v inundačním území a významně poklesla frekvence záplav, které dříve území pravidelně postihovaly na jaře i v létě. Změněné ekologické podmínky byly pro pěstování dubu příznivější a zvýšily úspěšnost prováděných převodů.

Neživá příroda

Libický luh leží v ploché labské nivě, v nadmořské výšce okolo 190 m. Geologickým podložím jsou štěrkopísky uložené na křídových slínovcích. Půdy jsou tvořeny mocnými fluvizeměmi a výplněmi mrtvých labských ramen. V období před regulací meandrující labský tok vytvářel soustavy tůní a slepých ramen. Časté a mohutné záplavy činily i zbytek luhu močálovitým. Cidlina se při ústí do Labe větvila na několik ramen a vytvářela ostrovy. Území bylo pravděpodobně prostupné jen obtížně. Regulace Labe tento charakter území změnila. Během několika desítek let tak hrozí velmi pravděpodobně zánik všech vodních ploch v národní přírodní rezervaci s výjimkou potoka Bačovka, který ji protíná a u Osečka se vlévá do Labe. Původně Bačovka ústila do Labe na okraji Velkého Oseka mimo území dnešní rezervace.

Flóra a vegetace

Většinu území zaujímají lesní porosty charakteru tvrdého luhu, na sušších místech dubohabřiny. Maloplošně jsou přítomny měkké luhy a mokřadní olšiny. Ze vzácných dřevin, typických pro lužní lesy, najdeme v Libickém luhu jilmy vazy (Ulmus laevis), především podél starých labských ramen, zcela ojediněle pak topol černý (Populus nigra). V sušších porostech se roztroušeně vyskytuje jabloň lesní (Malus sylvestris) a hrušeň polnička (Pyrus pyraster).

Lužní lesy jsou typické bohatým květnatým jarním aspektem. Barevné koberce vytvářejí především dymnivka dutá (Corydalis cava) a celá řada dalších bylin – plicník tmavý (Pulmonaria obscura), sasanky hajní a pryskyřníkovitá (Anemone nemorosa, A. ranunculoides), křivatce žlutý, rolní a nejmenší (Gagea lutea, G. villosa, G. minima) nebo nenápadná pižmovka mošusová (Adoxa moschatelina). Letní aspekt není tak efektní, ale také v něm najdeme zajímavé druhy; například kruštík modrofialový (Epipactis purpurata). Na topoly, a to i nepůvodní, má silnou vazbu kruštík polabský (Epipactis albensis). Tento autogamický druh byl popsán až na konci 70. let 20. století právě z Libického luhu. V současnosti zde má několik desítek mikrolokalit. V olšinách můžeme vzácně nalézt pryskyřník velký (Ranunculus lingua) a bazanovec kytkokvětý (Naumburgia thyrsiflora).

Ohrožené druhy rostou i v nelesních biotopech Libického luhu, které zaujímají rozlohu okolo 20 ha. V hlubších a osluněných tůních jsou to lekníny – bělostný i bílý (Nym phaea candida, N. alba). V mělčích tůních, i zastíněných, můžeme vidět žebratku bahenní (Hottonia palustris). V rákosinách se zřídka vyskytuje ožanka čpavá (Teucrium scordium). Roztroušeně se v Libickém luhu nacházejí louky různého typu – od ostřicových porostů po mezofilní ovsíkové louky. Zřídka se vyskytují louky psárkové, ojediněle pak kontinentální zaplavované louky, pro něž jsou typické vzácné byliny, jako například hrachor bahenní (Lathyrus palustris), žluťucha žlutá (Thali ctrum flavum), jarva žilnatá (Cnidium venosum)nebo česnek hranatý (Allium angulosum).

Současný stav lesních porostů

V území dominují listnaté dřeviny, podíl jehličnanů (smrk, borovice, borovice vejmutovka, modřín), které jsou zde cizorodým prvkem, se pohybuje jen kolem 3 %. Současná převaha dubu letního (cca 50 %) je výsledkem jeho cíleného pěstování. Dub letní tvoří porosty jak nesmíšené, tak s různě početnou příměsí dalších dřevin, nejčastěji jasanu, lípy, javorů, habru a olše. Ve starších porostech se v důsledku rozvolnění obvykle samovolně objevuje spodní etáž. Významné zastoupení má jasan ztepilý (13 %). I když se vyskytuje v porostech všech věkových kategorií, v přirozeném zmlazení často dominuje. Z původních druhů jsou dále ve větší míře zastoupeny olše lepkavá, lípa srdčitá a habr obecný. Dříve četné jilmy vymizely ve druhé polovině 20. století v důsledku grafiózy a dnes se vyskytují většinou jen jednotlivé stromy jilmu vazu. Také původní topoly se vyskytují výjimečně jako jednotlivé stromy. Naopak významné je zastoupení topolu kanadského (5 %), které tvoří příměs v porostech i nesmíšené skupiny. V rámci pěstování dubu byly v území zavedeny v nezanedbatelném rozsahu (4 %) také nepůvodní druhy (dub červený a dub cer), které zde dobře prosperují a zmlazují. Kromě uvedených druhů se zde vyskytuje ještě mnoho dalších dřevin (stromů i keřů), jejichž zastoupení však nedosahuje ani 1 %.

V území se nachází poměrně velké množství porostů starších 100 let, ale v celé NPR není zachován jediný porost, který by byl pozůstatkem lesů z doby před zahájením intenzivních převodů lesa nízkého koncem 19. století. Jen ojediněle se vyskytují jedinci starší 130 let, zřejmě jako pozůstatek výstavků ponechaných při převodech.

Typologie lesů

V NPR Libický luh plošně převažuje soubor lesních typů 1L jilmový luh, který se vyskytuje na zřídka zaplavovaných půdách. Podle charakteru podrostu a hloubky, v jaké se nachází podzemní voda, se dále dělí na několik lesních typů (1L2 jilmový luh bršlicový, 1L5 jilmový luh ptačincový, 1L6 jilmový luh stanovištně vyhraněný a 1L9 dubová jasenina). Na pravidelně zaplavovaných půdách je vylišen lesní typ 1U1 (topolový luh kopřivový) a v trvale podmáčených sníženinách 1G1 (vrbová olšina lužní). Pro uvedené soubory lesních typů byla rekonstruována přirozená dřevinná skladba lesů (dle Oblastního plánu rozvoje lesa, 2001):

1L DBL 3 JL 2 JS 2 HB 1 JV 1 LP 1 TP OL

1U DBL 2 TP 3 JL 1 JS 2 OL 1 VR 1 LP

1G OL 6 VR 3 TP 1 JS OS DB

Nivy velkých řek patří ve středoevropském prostoru ke stanovištím s nejvyšší biodiverzitou a v případě Libického luhu tomu není jinak. Rozsáhlé lužní lesy, střídající se s loukami a různými vodními a mokřadními stanovišti, jsou v dnešní zemědělské krajině Polabí jedním z posledních refugií pro bohatá společenstva živočichů. Příkladem mohou být měkkýši, kterých se zde vyskytuje více než 70 druhů. Drobní mlži, okružanka mokřadní (Sphaerium nucleus) a hrachovka kulovitá (Pisidium globulare), patří k těm nejvzácnějším. Bohužel regulace Labe a následné „zestárnutí” vodních stanovišť způsobily vyhynutí populace evropsky významného a v Čechách již téměř vymizelého svinutce tenkého (Anisus vorticulus). V periodických tůňkách a loužích lze na jaře spatřit lupenonohé korýše – žábronožku sněžní (Eubranchipus grubii) a listonoha jarního (Lepidurus apus). Zatímco žábronožky lze nalézt každoročně v desítkách tůněk, lokalit listonohů je mnohem méně a nejsou jimi osídleny každoročně. Libický luh je také významným stanovištěm pro mnoho druhů hmyzu.

Významnou složkou lesních společenstev je xylofágní hmyz, vyvíjející se v odumřelém a rozpadajícím se dřevě. Z evropsky významných druhů brouků je to páchník hnědý (Osmoderma eremita) či roháč obecný (Lucanus cervus), z dalších vzácných druhů například chlupáči Trichius fasciatus a T. rosaceus. Řada druhů je však vázána na velmi staré a osluněné stromy a nevyhovuje jim současný hustý zápoj a obecně nízké zastoupení ekotonálních stanovišť. Příkladem mohou být dva druhy motýlů – jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne) a hnědásek osikový (Euphydryas maturna), jejichž vymizení má příčinu především ve změnách lesního hospodaření v minulých desetiletích či spíše stoletích, kdy došlo k převodu lesa nízkého na les vysoký.

Mezi obratlovci je vzácných druhů sice méně, ale i přesto stojí za to zmínit alespoň některé. Mezi obojživelníky je to například čolek velký (Triturus cristatus), početná populace skokana štíhlého (Rana dalmatina) či v minulosti kuňka ohnivá (Bombina bombina). Ze vzácnějších druhů ptáků zde hnízdí například lejsek šedý (Muscicapa striata), strakapoud prostřední (Dendrocopos medius) nebo čáp černý (Ciconia nigra).

Ochrana přírody

Národní přírodní rezervace Libický luh byla zřízena v roce 1985 na území o rozloze 410 ha k ochraně největšího komplexu úvalového luž ního lesa v Čechách s řadou přirozených lesních společenstev, vyvinutých v závislosti na hloubce hladiny podzemní vody a periodicitě záplav, s tekoucí i stojatou vodou četných tůní v různém stupni zazemňovacího procesu – od otevřené vodní hladiny po mokřadní olšiny a s druhově bohatými hygrofilními a mezofilními polabskými loukami. NPR je součástí evropsky významné lokality Libické luhy.

Národní přírodní rezervace Libický luh byla zřízena v roce 1985 na území o rozloze 410 ha k ochraně největšího komplexu úvalového luž ního lesa v Čechách s řadou přirozených lesních společenstev, vyvinutých v závislosti na hloubce hladiny podzemní vody a periodicitě záplav, s tekoucí i stojatou vodou četných tůní v různém stupni zazemňovacího procesu – od otevřené vodní hladiny po mokřadní olšiny a s druhově bohatými hygrofilními a mezofilními polabskými loukami. NPR je součástí evropsky významné lokality Libické luhy.

Území NPR Libický luh je i v současnosti negativně ovlivňováno řadou činností, které se jen zvolna a obtížně daří uvádět do souladu s požadavky ochrany přírody. Vegetace řady tůní byla v minulosti poškozena necitlivým rybářským a mysliveckým hospodařením, zejména vysazováním býložravých druhů ryb a chovem polodivokých kachen.

Existence tohoto biotopu v NPR je ale především ohrožována přirozenými procesy sukcese. Vznik tůní a slepých ramen přírodní cestou je po regulaci Labe prakticky vyloučen. Pro jejich zachování jako prostředí pro vzácné druhy na ně vázané bude nutné uvažovat o umělé obnově a vytváření tůní.

Část luk byla v minulosti rozorána, některé byly opuštěny; obojí mělo za následek postupnou degradaci. Celistvost území byla nevratně narušena výstavbou dálnice D11, která oddělila severní část rezervace a tok Cidliny s přiléhajícími lužními porosty od zbytku území. Obdobným problémem je i existence nelegální cesty, původně jen lesního průseku, z Velkého Oseka do chatové osady Na Přívoze, která protíná rezervaci přibližně v její polovině a je zároveň jedinou přístupovou cestou do osady.

Vzhledem k naprosté převaze lesních porostů má zcela zásadní význam řešení otázek spojených s lesním hospodařením, z nichž některé jsou pro toto území specifické.

Požadavky ochrany přírody byly do lesního hospodaření poprvé promítnuty v deceniu 1996–2005. Byla zastavena introdukce stanovištně a geograficky nepůvodních dřevin a byly vymezeny „bezzásahové porosty”. Nejednalo se však o celistvější území, ale o jednotlivé porostní skupiny, zpravidla nejstarších věkových tříd, roztroušené po celé NPR.

V několika posledních letech je lesnické hospodaření v národní přírodní rezervaci také předmětem zájmu entomologů. Libický luh je jednou z lokalit, které jsou v rámci návrhu záchranného programu zvažovány jako vhodné pro návrat populace hnědáska osikového. Ten z Libického luhu vymizel spolu s dalšími druhy denních motýlů, například jasoněm dymnivkovým, v polovině 90. let 20. století a v České republice dosud přežívá v nevelké populaci na jediné lokalitě vzdálené od Libického luhu přibližně 20 km. Vymizení tohoto druhu je dáváno do souvislosti s převodem lesních porostů na hospodářský tvar vysokého lesa. Proto je v návrhu záchranného programu zmiňován převod části lesních porostů na hospodářský tvar nízkého lesa s krátkým obmýtím a následný pokus o navrácení hnědáska osikového do území. To by znamenalo nejen ústup od tradičních představ o hospodaření v lesích národních přírodních rezervací, ale na části plochy i radikální změnu vzhledu lesa jako celku, lesních interiérů i průchodnosti. Taková změna by byla v neposlední řadě nepochybně negativně vnímána laickou veřejností a pravděpodobně i částí veřejnosti odborné. Nicméně vymizení nejnápadnějších druhů denních motýlů dovoluje předpokládat i vymizení nebo ústup řady druhů méně nápadných, a tedy postupné, významné ochuzování místní fauny.

Zvážení vhodnosti návratu k historickým typům hospodaření v určitých částech nebo typech lesních porostů tohoto největšího lužního lesa v Čechách v zájmu částečného obnovení původní druhové diverzity území je jednou z obtížných otázek, které bude třeba v NPR Libický luh v nejbližší době řešit.

Dalším problémem je zachování populace kruštíku polabského. Téměř všechny jeho lokality leží pod starými exempláři topolů kanadských, na něž je kruštík vázán. Tyto stromy, i v případě že nebudou odstraněny těžbou jako geograficky nepůvodní dřeviny, podlehnou v krátké době přirozenému fyzickému rozpadu. Přitom se v Libickém luhu nevyskytují topoly mladších věkových tříd, které by mohly úlohu odumřelých jedinců v symbiotickém vztahu převzít. Jediný původní druh topolu – topol černý, který by mohl hybridní topoly zastoupit, na lokalitě roste jen ojediněle rovněž ve starých exemplářích. Pokusy o novou výsadbu autochtonních topolů černých, uskutečněné před 10–15 lety VÚKOZ, byly vesměs neúspěšné.

Cílem péče o lesy NPR Libický luh by mělo být zachování společenstev lužního lesa a zároveň udržení výskytu vzácných společenstev a rostlinných a živočišných druhů. Tam, kde nebudou ohroženy lokality vzácných organizmů nebo konkrétní společenstva vázaná na určité stadium lesa, bude péče o les spočívat zejména v úpravách druhové a prostorové skladby lesa a podpoře autoregulačních schopností lesních porostů. Tomu budou v konkrétních podmínkách odpovídat různé prostředky, například od uvolňování jednotlivých stromů pro podporu plodivosti až po holosečné odstranění skupin nepůvodních druhů dřevin. V rámci Dohody o spolupráci mezi Lesy České republiky, s. p., a Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR, podepsané na podzim 2008, bude v malé části území vymezena bezzásahová lokalita, kde bude pravidelně prováděn monitoring. Lokalita je přitom navržena s plným vědomím, že současné lesní porosty s druhovou skladbou blízkou přirozené nejsou pozůstatkem původních lesů, ale byly uměle založeny koncem 19. století. Sledování konkurenční schopnosti jednotlivých dřevin a vyhodnocování poznatků z této lokality povede k lepšímu poznání vazeb v ekosystému lužního lesa v podmínkách Středního Polabí. Získané poznatky je možno využít při stanovování vhodného způsobu péče o lesy v NPR Libický luh, ale i v hospodářských lesích, k lepšímu využívání přírodní procesů.

I. Formanová a L. Beran pracují v AOPK ČR, Správa CHKO Kokořínsko, M. Dort působí v AOPK ČR Praha