Z naší přírody

Ochrana přírody 5/2022 — 27. 10. 2022 — Z naší přírody — Tištěná verze článku v pdf

Veřejnosti nepřístupné části jeskyně Na Špičáku

Autor: Petr Zajíček

Jeskyně Na Špičáku, dříve též Supíkovická jeskyně, byla známa od nepaměti. Svědčí o tom historické doklady již z 15. století a řada epigrafických záznamů, nápisů kreseb a maleb, na stěnách podzemních prostor. Patrně z 15. století pocházejí náboženské motivy Adorace krucifixu a také Slunce, kříž a půlměsíc. Nejstarší zjištěný letopočet vytesaný v jeskyni je z roku 1519. Jeskynní prostory pod vrchem Velký Špičák vznikaly postupnou korozní činností vod v krystalických vápencích – mramorech devonského stáří. V poslední velké době ledové, cca před 800 000 lety, byly jeskyně dotvořeny vodami kontinentálního ledovce, který v té době zasáhl severní část Moravy. Vznikly tak zajímavě modelované chodby srdcovitého profilu. V současné době je v nejnižších úrovních jeskyně kolísající hladina podzemní vody. Lze předpokládat, že v dřívějších dobách se podle hydrologické situace v okolí měnil i vodní režim. Za vysokého vodního stavu tak byla podstatná část jeskyně zaplavována. Tato situace částečně nastala i v roce 1997, kdy v průběhu extrémních červencových povodní na Moravě voda v jeskyni Na Špičáku vystoupala až do hlavního patra, které tvoří podstatnou část jeskyně.

Chodba tzv. Spodního patra s kresbou zkřížených kordů.  Foto Petr Zajíček, archiv SJČR

První návštěvy jeskynních prostor

Písemný záznam z roku 1430 je dokladem toho, že jeskyně byla všeobecně známa už ve středověku. Byla však patrně mylně považována za staré důlní dílo. Pravděpodobně sloužila často jako úkryt. Skrývali se zde uprchlíci, delikventi či místní lidé během válek. Kresba Adorace krucifixu a další okolní epigrafy jsou dávány do souvislosti s legendou o tom, že se zde skrývali čeští bratři prchající na Slovensko. Teoreticky mohli mít v jeskyni provizorní modlitebnu. Ve většině dostupných částí se z pozdějších období dochovaly tisíce nápisů, podpisů, letopočtů a kreseb. A to jak v dobře dostupných částech jeskyně, tak i v hůře přístupných. I za těsnými úžinami jsou doklady o historických návštěvách lidí, i když ne tak početné jako v hlavních prostorách jeskyně Na Špičáku.

Spodní patro

Nejdelší a nejvýraznější veřejnosti nepřístupnou částí jeskyně Na Špičáku je tzv. Spodní patro. Ve skutečnosti se nejedná o níže položenou jeskynní úroveň, ale název vznikl proto, že na tuto členitou asi 40 metrů dlouhou chodbu navazuje asi v polovině propast, hluboká cca 12 metrů. Na dně propasti je hladina podzemní vody, která dle vodního stavu v okolí kolísá. Složitá hydrografie podzemních vod nevelkého krasového území není dosud objasněna. Průběh hlavní chodby této části jeskyně je místy velmi úzký a těsné pasáže střídají větší prostory s balvanitou sutí. Ojedinělé nápisy a spíše kresby byly vytvořeny červenou rudkou a uhlíkem. K nejzajímavějším epigrafům patří dva objekty v podobě kresby dvou zkřížených kordů.

Nacházejí se až v závěrečné části Spodního patra blízko sebe. Vzájemně propojené chodby se zde sice rozšiřují, ale jsou místy velmi nízké. Z těchto hůře přehledných prostor už vybíhají jen chodbičky, končící pro člověka neprůlezným profilem. V této partii jeskyně Na Špičáku je v jedné z větších dutin také pozoruhodný již silně rozpitý ornament kreslený červenou rudkou připomínající slunce. Opodál je nakresleno uhlíkem několik křížů.

Brčková krápníková výzdoba v koncových partiích Spodního patra.  Foto Petr Zajíček, archiv SJČR

Erozní modelace stěn v jedné z odboček.  Foto Petr Zajíček, archiv SJČR

Kostnice a další zajímavé odbočky

Další veřejnosti nepřístupné části jeskyně Na Špičáku mají dimenze řádově v metrech. Některé chodbičky mají zajímavou modelaci stěn a sintrovou výzdobu.

Ihned za vchodem je nehluboká propast nazývaná Kostnice, protože v ní byly dříve nalezeny kosti pleistocenních jeskynních medvědů. Podobná propasťovitá chodbička je u síně Naděje, kde byly pro změnu nalezeny středověké keramické střepy. Velmi pěkná chodba se nachází mezi Kalvárií a Srdcovou chodbou. Má krásnou erozní modelaci a v zadní části jsou na stěnách strukturované povlaky nickamínku v podobě květáku.

Chodba Naděje

Ještě před rokem 1950 končila jeskyně v síni Naděje. S vybíhající chodbou to bylo nejzazší místo, než byla právě z této prostory v 50. letech v rámci zpřístupňovacích prací proražena nedlouhá výstupní štola. Protože dřívější jeskynní badatelé doufali, že by prostora s chodbou mohla vést do dalších neznámých prostor, byla nazvána síní, resp. chodbou Naděje. Chodba je dlouhá asi 30 metrů, na konci se rozdvojuje a opět spojuje. Těsně před koncem se nachází větší prostora s řadou epigrafů, z nichž nejzajímavější je symbol slunce. Konečné partie chodby Naděje se zužují a jsou zde stopy po umělém prokopávání. Celý průběh chodby je opět velmi úzký. Pozoruhodný je nápis asi v polovině úseku chodby, kde je hezkým rukopisem napsáno jméno Friedrich Schiller. Zatím nejsou doklady o tom, že by známý německý básník tyto končiny navštívil, takže se bude jednat patrně o shodu jmen. Ani chodba Naděje nebyla klíčem k rozsáhlejším objevům nových prostor pod vrchem Špičák. Zatím vše, co bylo dostupné, objeveno už bylo.

Povlaky nickamínků.  Foto Petr Zajíček, archiv SJČR

Často diskutovaná byla asi 8 metrů hluboká propástka v pokračování Dvojité srdcové chodby za Kalvárii. Je neprůlezná, ale na dně je patrná úroveň, která je za extrémně vysokých vodních stavů zaplavena. Zda tato část vede do větších a průstupných prostor, nebylo dosud zjištěno. Nadějně také působí náznaky chodeb vybíhajících z Ripperova sálu, končí však také neprůleznými puklinami a sedimentární výplní.

Veřejnosti nepřístupné části jeskyně Na Špičáku nejsou velké svým rozsahem. Přesto mají zajímavou historii, pěknou krápníkovou výzdobu a místy charakteristickou modelaci, která dokresluje dlouhý vývoj celého jeskynního systému.    ■

- - - -

Úvodní foto: Typický charakter chodeb tzv. Spodního patra.  Foto Petr Zajíček, archiv SJČR (Správa jeskyní ČR)

 

Použitá a doporučená literatura:

• Hromas, J. (ed.) a kol. (2009): Jeskyně. In: Mackovčin, P.; Sedláček, M. (eds.): Chráněná území ČR. Svazek XIV. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha.
• Panoš, V. (1955 a): Jeskyně Severomoravského krasu. STN. 150 s., Praha.
• Panoš, V. (1962): Krasová hydrografie malých vápencových oblastí na severní Moravě a ve Slezsku. – Čs. Kras, 13: 67 – 87, NČSAV Praha. Remeš, M. (1950): K dějinám supíkovické jeskyně. Přírodovědecký sborník Olomouckého kraje. 4: 365.
• Skutil, J. (1953 c): Skalní nápisy z jeskyně v Supíkovicích ve Slezsku. – Přírodověd. sbor. Ostrav. kraje, XIV: 236–242, Opava.
• Zajíček, P. (2020): Krasové oblasti střední a severní Moravy a Slezska. Academia, Praha.